Vláda čchinské dynastie se blíží ke konci. A úpadková doba, která s sebou nese zmatky, bídu a války dává prostor banditům, kteří se mohou vyšplhat vysoko ve vojenské hierarchii. V této nepřehledné době zasedá soud, který má vynést rozsudek nad Chang Wei Hsiangem, vrahem generála Ma Hsing I. Vrah je předveden a ke svému činu se přiznává s úsměvem na rtech…
Vpravdě epický příběh režiséra Changa Cheha je velkolepým historickým dramatem, které staví na archetypálním příběhu přátelství, zrady, pomsty a trestu.
To, že je příběh čínský tu není podstatné. Děj, který známe už od dětství z klasických pohádek je blízký Asiatovi stejně, jako Evropanovi a na kulisách příliš nezáleží. Chang Cheh mohl své drama zasadit kamkoli a věděl, že našlápne vedle. A já doufám, že když začnu velký příběh velkého režiséra právě tímto klasickým snímkem, vsadím na jistotu stejně, jako on sám.
The Blood Brothers bývá často přirovnáván k shakespearovskému dramatu. Mě přitahuje spíš srovnání s artušovskou legendou a se středověkými rytířskými eposy. Je to totiž hlavně příběh rytířské cti, než othelovské drama. A vymyšlený byl dokonale až po barevnou symboliku, krajinný ráz i osvětlení.
Každá z postav je vykreslená v jemných náznacích a přitom do detailu, kamera se snaží proniknout skrz měkce modelované světlo až do nitra postav a Changův přístup dokazuje jeho lásku k evropské kinematografii padesátých a šedesátých let. Ale ať už zkoumáme vlivy z Evropy nebo Ameriky jakkoli, Chang si zachovává svou čínskou podstatu a díky tomu se Blood Brothers určitě dají považovat za ukázkové dílo jeho tvorby.
Vyprávění, jak už jsem psala, začíná u soudu. A začíná spolu s příchodem Changova oblíbence číslo jedna, Davida Chianga. Obviněný píše své paměti a nesnaží se nic přikrášlovat. Hned od začátku je jasné, že tenhle chlapík už nemá co ztratit a přichází jen vydat svědectví. Příběh tedy začíná naprosto čínsky. Jako v pekingské opeře a starých detektivních příbězích tu je soudce, zástupce oficiální moci, biřici a obžalovaný, který líčí případ. Postavy se představují.
Dva přátelé čekají na cestě, aby poměřili síly s pocestným, který právě přijíždí. Jsou to lapkové. Snaží se prostě jen přežít ve složité době. Oba ovládají bojové umění a rádi ho využívají. Chang (David Chiang) je ten chytřejší z dvojice a tvoří kontrast k jednoduchému, silovému Huangovi (Chen Kuan Tai).
Jezdec, který bude za okamžik přepaden, se jmenuje Ma (Ti Lung) a jeho literátská ušlechtilost, elegantní způsob boje i uhlazený způsob řeči mu dávají od začátku převahu nad jeho protivníky.
Souboj s Huangem je první symbolickou scénou filmu. Režisér se k ní po spirále vrátí a nedokončený souboj ze začátku dokončí. Nedá mi to a musím podotknout, že v tomto prvním souboji je Ti Lung oblečený do bílého.
Až se tento kladný hrdina počátku promění a bude muset svést poslední souboj, v bílém bude David Chiang jako jeho protivník.
Ale to moc předbíhám. Krásná úvodní bojová sekvence je přerušená ženou, která poprvé vstupuje mezi tři muže a odnáší stříbro. Artušovská legenda by na stejné místo postavila Artuše, Lancelota, Parcivala a Guinever. To jsou hlavní čtyři postavy. Tři bojovníci a žena, která je tu samozřejmě proto, aby zkomplikovala všem život.
Když totiž elegantní Ma najde zlodějíčky a místo toho, aby je potrestal s nimi uzavře spojenectví, manželka jednoduchého Huanga Mi Lan (Cheng Li)najde svojí osudovou lásku, kvůli které zničí jak svoje manželství, tak životy všech hlavních aktérů.
Ma není jen sečtělý, kultivovaný muž. Je zároveň nepokrytě ambiciózní a dost rychle pochopí, že jako drobní bandité trojice nemá šanci. Nejdřív se trojlístek musí stát vůdčí silou větší skupiny a pak dokázat vládě, že je lepší si z banditů udělat spojence a jejich vůdce povýšit, než ztrácet čas i síly jejich naháněním a likvidací.
Trojice se prosadí do čela velké lupičské bandy a ambiciózní Ma začne lupiče cvičit jako pravidelnou armádu. Ostatní dva přátelé mu čile pomáhají, ale neženou se nijak kupředu za poctami. Bojují rádi a je jim celkem jedno, jestli zůstanou bandity nebo jestli se stanou oficiálně uznávanými válečníky. Jejich ambice nemíří tak vysoko. Stačí dostatek jídla, vína a nějaké to stříbro. A tak Ma posiluje a s cvičenou armádou za zády se může stát skutečným generálem.
I když jsem se zatím vyhýbala srovnání, tady je jasné, že neuteču. Film The Warlords z roku 2007 je vlastně remakem Blood Brothers a hodně blogů podobného zaměření oba filmy rádo srovnává.
Je těžké oba snímky srovnat, protože Warlords je hodně podařený remake. Nemám, co bych mu vyčetla. Naopak. Když jsem ho viděla poprvé, nejvíc mě pobavilo obsazení. Ti Lung, David Chiang a Chen Kuan Tai, slavné trio čínských idolů sedmdesátých let proti Jetovi Li, Takeshi Kaneshirovi a Andymu Lau. Tohle je krásná bitka idolů a diváci obeznámení s oběma verzemi se mohou jen hádat. Byl sympatičtější trochu rošťácký David Chiang jako mstitel anebo stejně křehce působící lyrik Kaneshiro? Byl rozervanější zrádný Ti Lung nebo drsný Jet Li? A co Andy Lau?
Obstál v roli nebohého paroháče stejně dobře jako Chen Kuan Tai? Vzhledem k tomu, že The Warlords se povedli a neudělali předloze rozhodně ostudu, nechci mentorsky zvedat prst a snažit se je shodit jen proto, že jsou novým filmem a staví na něčem tak slavném. Jejich symbolika není tak propracovaná, ale mrazivá věrohodnost války, bídy i špíny jsou v nich mnohem silnější.
A Jet Li ženoucí se k trůnu, o který usiloval, je dobrý stejně, jako Ti Lung, sestupující z trůnu, aby se utkal se svým bývalým přítelem. Režisér Peter Chang vzdal poctu svému vzoru a nesluší se mu ji arogantně kritizovat. Radši se vrátím k ději.
Když jsem zmiňovala artušovské legendy, je jasné, že zápletka bude docela průhledná. Ma a Mi Lan se do sebe zamilují, a zatímco trochu tupý Huang nevidí jejich postranní pohledy, chytřejší Chang začíná tušit průšvih. Často fotografovaná scéna u řeky, kde se Ma s manželkou svého přítele sblíží je další symbolickým obrazem, který dává filmu rozměr epické básně.
Ma byl zraněn dýkou do zad, když zachraňoval své přátele. Mi Lan ošetřuje jeho zranění a oba netuší, že Ma se s dýkou setká ještě jednou. Nepřítel ho bodl do zad, přítel se mu bude na konci dívat do tváře a dýka zabodnutá do Maova břicha bude smrtícím nástrojem. Dvojice budoucích milenců stojí u řeky a za nimi plyne voda symbolizující čas a pomíjivost. Voda je pro celý film jakýmsi stmelujícím i rozdělujícím prvkem. Mi spadne do řeky a Ma skočí za ní.
Oba se smočí a ve stejné vodě se později namočí i podváděný Huang, který s sebou strhne Changa. Voda a krev jsou dvě výrazné tekutiny celého eposu. Když se Ma později pokusí pomíjivost vzpomínky na řeku zachytit v tušové malbě, jako by mu ještě svítala naděje, že bude dobrý. Jenže jeho hlavním rysem je touha vlastnit a nepochopení, že tak jako pomíjivost vody a myšlenky nemůže vlastnit ani Mi Lan. Na konci filmu bude voda jen vzdálená připomínka na horizontu. Jediná tekutina, která poteče, bude krev.
Jenže u řeky ještě Ma není zrádcem. Tím se stane teprve následkem svých pozdějších činů. Touha po moci a moc samotná z něj udělají temnou figuru, která se nebude štítit ani vraždy.
Příběh pokračuje v časové zkratce, která umožní hlavnímu hrdinovi rychlý postup vzhůru. Ma se stane Warlordem.(Ten termín je natolik výstižný a pěkný, že je mi ho líto překládat). A dva roky pracuje tvrdě na svém vzestupu.
Když pošle pro své přátele, nachází se ve významném postavení. Může je oslnit bohatstvím, tituly, může jim dát tolik, že si to neuměli do téhle chvíle představit a může jim dát dokonce i mnohem víc, než chtějí.
Baví ho mít moc. A je mu jedno, že oba nerozluční braši po ní zase až tak netouží. A tady někde se z literátsky ušlechtilého Ma začne stávat pokřivená persona. Jako jediný se výrazně změnil a kontrast mezi jednotlivými aktéry dramatu se prohloubí. Huang je pořád stejně neotesaný, jednoduchý a přímý. Není schopný vidět nic, co se kolem odehrává a nevidí ani šířící se stíny kolem sebe. Mi Lan je pro něj životní jistota. Nepochybuje o ní.
Jejich spojení symbolizuje zlatá jehlice s perlou. Subtilní šperk se objeví postupně v ruce všech postav. Huang ho koupí své ženě a předá jí ho v nevhodnou dobu. Ma zase jehlici hodí na zem a Chang, který odhalí nevěru Mi Lan jehlici zvedne a použije jako důkaz proti ní, když chc zachránit sého přítele před smrtí. Chang je naopak od začátku postava hrdiny. Mění se jen jeho poznání a zkušenosti.
Podstata zůstává stejná až do konce. Je dobrovolným obětním beránkem, mstitelem a přítelem. Co je na jeho postavě nesmírně sympatické, že se nestane spasitelem odpouštějícím nepříteli, ale zůstane jen spravedlivým vykonavatelem pomsty až do bolestivého konce. Ma se Changa nebojí. Cítí se jistý a přehlíží veškerá nebezpečí. Má diktátorské sklony a začíná dělat fatální chyby.
Může mít určitě dost zajímavých žen, ale jeho touha vlastnit se soustřeďuje na Mi Lan. A protože je svolná, katastrofa se blíží. Ve chvíli, kdy se Huang stane paroháčem je ještě Ma docela sympatický zamilovaný muž, ale díky svým chorobným ambicím a neschopnosti odlišovat dobro a zlo se rozhodne Huanga zbavit.
Vysoce stylizovaná úkladná vražda Huanga, kterou umocňují nádherné zpomalovačky se musela Johnovi Woo vrýt hluboko do mozku. Ostatně Woo to otevřeně přiznal mnohokrát. Cheng byl pro něj velký guru a zrovna scéna Huangova zabití je tak signifikantní pro jeho zpomalené střílečky, že každému ctiteli Johna Woo musí poskočit srdíčko.
Ma zradil a Cheng musí pomstít svého přítele. Mstitel v bílém bodne zrádce a oba pokrevní bratři stanou proti sobě v závěrečném souboji, kterým celý příběh začal. Ma se svému příteli postaví sám.
Může ho nechat zatknout, ale rytířský příběh by se zase narušil. Chang Cheh zachoval strukturu klasického vyprávění až do bezvědomí. Oba hlavní protagonisté bojují mezi přihlížejícími vojáky na pozadí nádherné krajiny, jejíž dominantou je zase voda. A do jejich souboje se prolíná smrt zrazeného Huanga. Tahle epická skladba je vycizelovaná ve všech detailech.
Mstitel v bílém a padouch v úředním šatě, zdobeném draky (Hádejte, co znamená v překladu Ti Lung…)proti sobě stojí s vědomím, že nic už nejde vrátit zpátky a že cokoli vlastnit je pro jejich ztracenou budoucnost stejně zbytečné. Zbývá jen souboj samotný, jen podstata ztraceného pokrevního bratrství proměněného v krvavou nenávist.
Tenhle souboj je mistrovské dílo čínské kinematografie a nejsem si jistá, jestli by bez něj vypadaly tak dobře filmy jako Hrdina nebo Klan létajících dýk. Tak jako Bergman nebo Antonioni ovlivnili celou tvář evropské kinematografie, Chang Cheh formoval celou generaci čínských tvůrců.
Leckdo se může šklebit, když tak podrobně rozebírám laciné melodrama, které už tu bylo tolikrát…Ale archetypální příběhy si nečiní nárok na intelektuální složitost. Jsou vlastně docela prostinké, předvídatelné a stejně působí na něco hluboko v nás, co celý život potlačujeme a čemu neutečeme.
Motiv zrádce a hrdiny je věčné téma. Ať už ho pojme po svém třeba Borges nebo Chang Cheh. Když hrdina umírá u popravčího kůlu a jeho kati si v družném rozhovoru už ani nevšimnou mrtvého těla, člověka trochu zamrazí…
Pôvodny názov:
