| Původní název: Dao / 刀 (1995) Režie: Tsui Hark Země: Hong Kong Obsazení: Vincent Zhao, Moses Chan Ho, Song Lei, Valerie Chow, Hung Yan Yan, Austin Wai Tin Chi, Jason Chu Wing Tong, Michael Tse Tin Wah, Collin Chou Siu Long, Chan Chi Fai |
Od Changa Cheh k Hongkongské nové vlně
Archetyp filmového jednorukého šermíře se zrodil roku 1967 v The One-Armed Swordsman. O několik let později jeho režisér, Chang Cheh, natočil pokračování s názvem Return of The One-Armed Swordsman a k této postavě se vrátil roku 1971 remakem původního příběhu, The New One-Armed Swordsman.
Zatímco první ze jmenovaných snímků stojí na počátku úspěšného tažení wuxia žánru, v 70. letech šermíři vyklízí pole popularity kung-fu bojovníkům (1). Do hongkongského filmového průmyslu přibylo mnoho talentovaných osobností, které začaly tvořit snímky s prvky čínského bojového umění, jejichž základem bylo realističtejší pojetí akce.
Svébytné pojetí wuxia přichází s Hongkongskou novou vlnou, jejíž počátek je datován rokem 1979. Především díla jako The Butterfly Murders, The Blade (rež. Tsui Hark) a Ashes of Time (rež. Wong Kar-wai) jsou mnohem temnější a radikálnější než předchozí snímky - otevřeně totiž podrývají samotnou podstatu žánru wuxia (viz článek o filmu The Blade).
Pochmurný The Blade má svoje vlastní barvy
Stejně jako poušť v Ashes of TimeAdaptace známých klasik Tsuie Harka (2) si z původních příběhů berou jen základní dějovou kostru a některé motivy a zvraty. Nejinak je tomu i u The Blade. Mužský hrdina přijde o svou pravou paži, naučí se efektivní způsob boje jednou rukou a vydává se pomstít nejen sebe, ale i svého mrtvého otce.
Tady někde ale podobnost s originálem končí. Už samotné pojetí bojovníků je značně rozdílné. The One-Armed Swordsman (3) se vyjímá tichým trpitelstvím, v The Blade vládne okatá hysterie. Místo málomluvné vznešenosti předvádí hrdinové křik a potem nasáklé fyzično. Klasické wuxia jsou spíše kostýmní záležitostí a mírnou oslavou hladké krásy lidského těla (pokud tam tedy vůbec je), tady staví bojovníci na odiv těla zjizvená, zakrvácená a špinavá.
Zlomený meč - symbol zlomeného hrdiny
Wuxia - po několika úpravách naprosto jiný svět
Létající souboje - onen nadsazený prvek, často s nepochopením přijímaný západními diváky, nahrazuje u The Blade akce podstatně realističtější, která se drží při zemi. Přesto má k přístupnějším kung-fu filmům daleko. Záběrování (střídání detailů, polocelků a velkých celků) je záměrně nepřehledné, nejednou skončí mrtvolkou a s děsivou rychlostí sleduje hrdiny při jejich soubojích.
Ukazuje tak nejen samotné souboje ale dojem z nich, impresi okamžiku, když se akce před divákem jen mihne a kamera ji nemůže spořádaně zachytit. (Soukromá poznámka: udělat nerozmazaný screenshot z akce je u tohoto filmu opravdu umění, takže vezměte zavděk šťastným sejmutím Vincenta Zhao ze závěru).
Samotný svět wuxia tu doznal podstatné změny. Tradiční mužské dominium je narušeno od základů, neboť roli vypravěče a průvodce ve filmu přebírá žena. Je to mladá naivná dívka, dcera mečíře, která odhaluje tento tajemný šermířský svět pojmenovaný jianghu. Jianghu tvoří základ světa šermířů, je to území, kde se odehrává děj wuxia příběhů. V klasických dílech se zde pohybují ušlechtilí šermíři, ochraňující ženy a páchající dobré skutky. (4)
Zasněžená krajina jianghu v The One-Armed Swordsman (1967)"Co je to jianghu?" ptá se dívka na začátku snímku. Přesnou odpověď nezná. Pro ni jde o území zahrnující mnoho míst a nářečí, kde se lze těžko domoci práva. A opravdu, jianghu je zde oblastí zalidněnou bandity, lovci a děvkami a místo lidského práva zde platí zákon divočiny. Jak dokumentují záběry z filmu - past na vlky tu stejně dobře poslouží i na lidi. Ti jsou vylíčeni s těmi nejnižšími pudy - krade se tu, vraždí, znásilňuje a stahuje z kůže.
Antihrdinové z jianghu
Stephen Teo má pro tento pohled hezký termín: místo tradiční Utopie (klasická díla Shaw Brothers) jde o Heteroutopii, zobrazující groteskní realismus, jarmark takřka rozjařeného násilí. (5) Changova díla jsou brána jako stavební kameny "pravých wuxia", jako vznešení potomci žánru i vzhledem k tomu, že problematické činy šermířů jsou v nich předkládány jako hrdinské a idealizující. Souboje jsou plné přehledných obrazů a ladných pohybů.
The Blade je temným svědkem soumraku wuxia žánru (6) a spíš levobočkem, ušpiněným a nepřátelským krajem, kde jde o holé přežití. Hrdinové nejsou hrdinové, ale buď nádeníci nebo lupiči. Dobro končí hned na počátku ubité v postavě šaolinského mnicha. Nevinnost v osobě šermířovy dcery musí jen přihlížet dění jako je "znásilnění" netečné prostitutky. Boj je tu intenzivním smyslovým prožitkem spojeným se scénami zablacených pustin a prašných ulic plných slunce, kde se v řádění střídají déšť, oheň a jako další živel neúprosní šermíři.
Všechna prostředí - od zbrojnice, přes ulice až k pustině za městem - mají vlastní barevné ladění, svoje osobité ztvárnění. Výtvarná stránka koresponduje s vizí světa právě tak krásného jako děsivého, který nám připomíná, že piedestal, na němž stáli předchozí hrdinové, je již v dnešní době neunese. Proto nejsou postavy oslavovány, jak tomu bylo za časů Changa, ale zachyceny ve vší komplexnosti své mizerné existence. Díky Tsui Harkovi za ni...
(1) Vzrůstající popularitu kung-fu žánru symbolizuje senzační úspěch Velkého šéfa a komerční neúspěch filmu Dotek zenu roku 1971 - Stephen Teo: Chinese Martial Arts Cinema, Edinburgh University Press, 2009, str. 169 (Conclusion)
(2) Tsui Hark natočil nejen remake Jednorukého šermíře, ale také dílo The Lovers (1994), adaptaci huagnmei-diao klasiky Love Eterne, a předělávku vlastního filmu - původní Zu: Warriors from the Magic Mountains (1983) zfilmoval znovu jako Legend of Zu (2001).
(3) Postavu Jednorukého šermíře v The New One Armed Swordsman jsem soukromě diagnostikovala jako osobnost s bipolární afektivní psychózou. V depresivní fázi je její podání v mnohém podobné původnímu The One-Armed Swordsmanovi.
(4) Klasickými wuxia snímky mám na mysli hlavně díla od Shaw Brothers režisérů Changa Cheh a Chor Yuena
(6) The Blade je také vykládán jako depresivní politická alegorie období Hongkongu před předáním Číně v roce 1997.
Stephen Teo má pro tento pohled hezký termín: místo tradiční Utopie (klasická díla Shaw Brothers) jde o Heteroutopii, zobrazující groteskní realismus, jarmark takřka rozjařeného násilí. (5) Changova díla jsou brána jako stavební kameny "pravých wuxia", jako vznešení potomci žánru i vzhledem k tomu, že problematické činy šermířů jsou v nich předkládány jako hrdinské a idealizující. Souboje jsou plné přehledných obrazů a ladných pohybů.
The Blade je temným svědkem soumraku wuxia žánru (6) a spíš levobočkem, ušpiněným a nepřátelským krajem, kde jde o holé přežití. Hrdinové nejsou hrdinové, ale buď nádeníci nebo lupiči. Dobro končí hned na počátku ubité v postavě šaolinského mnicha. Nevinnost v osobě šermířovy dcery musí jen přihlížet dění jako je "znásilnění" netečné prostitutky. Boj je tu intenzivním smyslovým prožitkem spojeným se scénami zablacených pustin a prašných ulic plných slunce, kde se v řádění střídají déšť, oheň a jako další živel neúprosní šermíři.
Všechna prostředí - od zbrojnice, přes ulice až k pustině za městem - mají vlastní barevné ladění, svoje osobité ztvárnění. Výtvarná stránka koresponduje s vizí světa právě tak krásného jako děsivého, který nám připomíná, že piedestal, na němž stáli předchozí hrdinové, je již v dnešní době neunese. Proto nejsou postavy oslavovány, jak tomu bylo za časů Changa, ale zachyceny ve vší komplexnosti své mizerné existence. Díky Tsui Harkovi za ni...
(1) Vzrůstající popularitu kung-fu žánru symbolizuje senzační úspěch Velkého šéfa a komerční neúspěch filmu Dotek zenu roku 1971 - Stephen Teo: Chinese Martial Arts Cinema, Edinburgh University Press, 2009, str. 169 (Conclusion)
(2) Tsui Hark natočil nejen remake Jednorukého šermíře, ale také dílo The Lovers (1994), adaptaci huagnmei-diao klasiky Love Eterne, a předělávku vlastního filmu - původní Zu: Warriors from the Magic Mountains (1983) zfilmoval znovu jako Legend of Zu (2001).
(3) Postavu Jednorukého šermíře v The New One Armed Swordsman jsem soukromě diagnostikovala jako osobnost s bipolární afektivní psychózou. V depresivní fázi je její podání v mnohém podobné původnímu The One-Armed Swordsmanovi.
(4) Klasickými wuxia snímky mám na mysli hlavně díla od Shaw Brothers režisérů Changa Cheh a Chor Yuena
- Ona vznešenost a konání dobrých skutků není pochopitelně absolutním pravidlem. Samotní šermíři jsou zde mnohdy obyčejnými potulnými osobami, ovšem s nadlidskými bojovými schopnostmi. Toulají se světem, mají sklony k psychickým poruchám nebo užívání psychotropních látek. Jejich pohnutky k boji bývají poměrně sobecké, takže k rytířským ideálům mají někdy daleko. Ale jejich romantizující zobrazení je úplně jiné než groteskní realita Tsuie Harka.
(6) The Blade je také vykládán jako depresivní politická alegorie období Hongkongu před předáním Číně v roce 1997.
