Původní název: Ma Goh Boh Law (1975) Země: Hong Kong Režie: Chang Cheh Obsadzení: Richard Harrison; Alexander Fu Sheng; Chi Kuan Chun;Gordon Liu;Leung Kar Yan; Wang Lung Wei; Shih Szu; Philip Kwok; Tong Yim Chaan; Chan Wai Lau CSFD / IMDB / HKMD / HKCINE |
Když jsem se dívala na všechny množné seriály a filmy o Marco Polovi, napadlo mě, jak by asi jeho příběh, na který je Evropan tak nějak skrytě hrdý natočil Číňan. Po zjištění, že takový film existuje a že ho dokonce natočil můj milovaný ikonický režisér Chang Cheh nastala doba hledání alespoň prachšpatné kopie. Stalo se, viděla jsem a konečně mohu představit film Marco Polo aka The Four Assasins v jeho celé kráse.
Nejprve si ovšem dovolím čtenáře odkázat na MaedhRosin článek The Kid with the Golden Arm a říct, že tak zvrhle dekadentní Marco Polo zase není.
Chang Cheh natočil Marca v roce 1975, tedy v době, kdy začíná jeho tvorba upadat. Všechny jeho slavné kusy už byly za ním a v přechodovém taiwanském období natočil Chang pár filmů s Fu Shengem . Shaolin Martial Arts, Na Cha Great, Heroes Two a Five Shaolin Masters. Poslední jmenovaný film dokonce slavil úspěch a povzbudil Changa k natočení jeho pokračování, Shaolin Temple. Mezitím se ale zarazil u látky, která v sobě nesla vyprávění o benátském kupci, který doputoval až k trůnu Kublaj chána, tedy mongolského okupanta Číny a stal se jeho rádcem. Skutečnost, že mongolská dynastie Jüan okupovala severní Čínu, byla pro režiséra nosnou linkou a Marco Polo se stal doplňkem děje o čínských hrdinech, takže nečekejte lyrické vyprávění o milém cestovateli a podivných Aurientálcích. Je to čínský pohled a Marco Polo je tu skoro do konce filmu vylíčen jako skutečný a nefalšovaný bílý bastard, přisluhující ďábelským Mongolům. Připravte se na jízdu ve stylu Changa Cheh.
Už Marcův příjezd má grády, protože jeho bílé, pseudorenesanční ustrojení a hrdá jízda na koni asociuje všechny Ben Hury a Cidy, které Chang poctivě nakoukal, aby zvolil skutečně reprezentativního bílého geroje. Richard Harrison je natolik reprezentativní, blond a modrooký, že má divák tendenci se od první chvíle stydět za svou rasu. Navíc hraje s tak parádní toporností, že prostě nemůže být klaďas. Mezi čínskými herci vypadá jako mamut pokoušející se baletit a dlužno říct, že mu Chang jeho situaci až do konce neulehčí.
Počáteční představování postav (o budování charakteru jde mluvit jen u Marca, ostatní jsou prostě daní a neměnní) se odehrává skrz řadu soubojů. Jsou nám představeni hlavní bijci na straně mongolského zlořádu. Wang Lung Wei a Leung Kar Yan jsou jasní. Stejná dvojička se objevila i v Shaolin Martial Arts a tady je doplnil třetí fujtajblík, Gordon Liu. Všichni tři padouši s fešnými copánky se bok po boku mračili i v Seven Man Army a zde si zkoušeli, jak jim to jednou pěkně půjde. Samozřejmě padouši vlastní úžasné bojové schopnosti, které jen tak někdo nepřemůže a divák pochopí, že je bude nesnadné porazit, dokonce i pro Fu Shenga.
Chang Cheh dal důraz na dlouhé bojové sekvence a nechal oba choreografy Changa San Yat, Hsieha Hsing dostatečně vyřádit. Díky tomu ale zapomněl stavět děj a než dojde k jakékoli zápletce, divák má dojem, že uvidí jen jakousi komickou sondu do života dynastie Jüan. Naštěstí se objeví první skutečný Číňan (a ne zvrhlý Mongol jako Leung Kar Yan) a začne se svým bratrem rebelovat pěstmi proti utlačovatelům. Je samozřejmě zabit odporným způsobem, při kterém o plivání krve není nouze a zápletka je na světě. Bastard Marco vypátrá se svými pohůnky rebely a všechny je nechá zavraždit (dokonce i statečné děcko). Na živu nechá jen krásnou dívku, kterou se zjevně snaží okouzlit a popřípadě velmi nehezky zneužít.
Na řadu mohou přijít hlavní protagonisté, Fu Sheng, Philip Kwok, Chi Kuan Chun a Tong Yim Chaan, kteří jsou švarní, odvážní, sympatičtí a talentovaní. To oni musí zachránit dívku, dceru svého mistra a naučit se tak silný bojový styl, aby mohli porazit Mongoly, poučit bílého cizince o čínské hrdosti a statečnosti a samozřejmě prolít pár nezbytných litrů krve.
Pokud jste viděli Five Shaolin Masters a Shaolin Martial Arts, vězte, že scénář Marca Pola je poskládaný z motivů těchto filmů. Chang se neunavoval novými myšlenkami. I tady jsou opravdu vypečení mistři, kteří učí sympatickou čtveřici přehazovat holýma rukama do ruda rozpálené zrní, vyskakovat z jam naplněných špinavou vodou, štípat bambus a drtit kameny.
I tady se hoši naučí takřka dokonalé nezranitelnosti, aby je padouši zabili lstivým nalezením jejich slabého místa, i tady přežijí jen dva ze čtyř a je div, že dynastie Jüan přežila víc, než týden, když proti ní stáli takoví borci. Jako doplněk děje se stále před kamerou zjevuje nesympatický antihrdina Marco, který špehuje, kuje pikle a až na konci pochopí, že Číňani jsou hrdinové, které by neměl vraždit, ale obdivovat. Oni se k němu ale demonstrativně otočí zády, protože vyl s vlky a to se nezapomíná. Jen umírající Chi Kuan Chun mu ruku podá…ostatně, už nemá co ztratit.
Marco Poo je typický Chang Cheh tohoto období. Má své nechtěné kouzlo v dramatických okamžicích, stereotypy opakované s drzou sebejistotou, nenápaditý děj, ale v čele výborného Fu Shenga, který v každém záběru rozsvítí příběh svou sympatickou chlapeckou ukecaností a bezprostředností. Akční choreografie jako by vytvářel Lau Kar Leung. Jsou velice dobré, pokud proti sobě stojí herci, kteří zrovna pěsti nerozbíjejí zdi paláců a nedrtí pětitunové obelisky. Gordon Liu s párovými šavlemi a souboj Fu Shenga s Leungem Kar Yan jsou prostě výtečné, stejně jako akrobatické kousky odchovance taiwanské opery Philipa Kwoka.
Dojde i na heroic bloodshed a polonahá mužská těla probodaná šípy i kopími. Ty si Chang odpustit nemohl a ostatně, své fanoušky by takovým nedostatkem otrávil.
Nejde o nejlepší film slavného režiséra ani o trochu horší film, spíš o velice slabý průměr jeho přechodového období, který už věštil příchod Venoms, ale je to pořád Chang Cheh se svým bezchybným výběrem herců (tedy až na bělocha), epickou rozevlátostí, láskou k bojovým uměním a do půl těla svlečenému Fu Shengovi. Pro to všechno jsem nadšená a okouzlená vší tou naivitou a laciným pozlátkem. Taiwanské období Changa Cheh má podivuhodné kouzlo dekadence, kterou nejde k ničemu přirovnat ani napodobit.
Nejprve si ovšem dovolím čtenáře odkázat na MaedhRosin článek The Kid with the Golden Arm a říct, že tak zvrhle dekadentní Marco Polo zase není.
Chang Cheh natočil Marca v roce 1975, tedy v době, kdy začíná jeho tvorba upadat. Všechny jeho slavné kusy už byly za ním a v přechodovém taiwanském období natočil Chang pár filmů s Fu Shengem . Shaolin Martial Arts, Na Cha Great, Heroes Two a Five Shaolin Masters. Poslední jmenovaný film dokonce slavil úspěch a povzbudil Changa k natočení jeho pokračování, Shaolin Temple. Mezitím se ale zarazil u látky, která v sobě nesla vyprávění o benátském kupci, který doputoval až k trůnu Kublaj chána, tedy mongolského okupanta Číny a stal se jeho rádcem. Skutečnost, že mongolská dynastie Jüan okupovala severní Čínu, byla pro režiséra nosnou linkou a Marco Polo se stal doplňkem děje o čínských hrdinech, takže nečekejte lyrické vyprávění o milém cestovateli a podivných Aurientálcích. Je to čínský pohled a Marco Polo je tu skoro do konce filmu vylíčen jako skutečný a nefalšovaný bílý bastard, přisluhující ďábelským Mongolům. Připravte se na jízdu ve stylu Changa Cheh.
Už Marcův příjezd má grády, protože jeho bílé, pseudorenesanční ustrojení a hrdá jízda na koni asociuje všechny Ben Hury a Cidy, které Chang poctivě nakoukal, aby zvolil skutečně reprezentativního bílého geroje. Richard Harrison je natolik reprezentativní, blond a modrooký, že má divák tendenci se od první chvíle stydět za svou rasu. Navíc hraje s tak parádní toporností, že prostě nemůže být klaďas. Mezi čínskými herci vypadá jako mamut pokoušející se baletit a dlužno říct, že mu Chang jeho situaci až do konce neulehčí.
Počáteční představování postav (o budování charakteru jde mluvit jen u Marca, ostatní jsou prostě daní a neměnní) se odehrává skrz řadu soubojů. Jsou nám představeni hlavní bijci na straně mongolského zlořádu. Wang Lung Wei a Leung Kar Yan jsou jasní. Stejná dvojička se objevila i v Shaolin Martial Arts a tady je doplnil třetí fujtajblík, Gordon Liu. Všichni tři padouši s fešnými copánky se bok po boku mračili i v Seven Man Army a zde si zkoušeli, jak jim to jednou pěkně půjde. Samozřejmě padouši vlastní úžasné bojové schopnosti, které jen tak někdo nepřemůže a divák pochopí, že je bude nesnadné porazit, dokonce i pro Fu Shenga.
Chang Cheh dal důraz na dlouhé bojové sekvence a nechal oba choreografy Changa San Yat, Hsieha Hsing dostatečně vyřádit. Díky tomu ale zapomněl stavět děj a než dojde k jakékoli zápletce, divák má dojem, že uvidí jen jakousi komickou sondu do života dynastie Jüan. Naštěstí se objeví první skutečný Číňan (a ne zvrhlý Mongol jako Leung Kar Yan) a začne se svým bratrem rebelovat pěstmi proti utlačovatelům. Je samozřejmě zabit odporným způsobem, při kterém o plivání krve není nouze a zápletka je na světě. Bastard Marco vypátrá se svými pohůnky rebely a všechny je nechá zavraždit (dokonce i statečné děcko). Na živu nechá jen krásnou dívku, kterou se zjevně snaží okouzlit a popřípadě velmi nehezky zneužít.
Na řadu mohou přijít hlavní protagonisté, Fu Sheng, Philip Kwok, Chi Kuan Chun a Tong Yim Chaan, kteří jsou švarní, odvážní, sympatičtí a talentovaní. To oni musí zachránit dívku, dceru svého mistra a naučit se tak silný bojový styl, aby mohli porazit Mongoly, poučit bílého cizince o čínské hrdosti a statečnosti a samozřejmě prolít pár nezbytných litrů krve.
Pokud jste viděli Five Shaolin Masters a Shaolin Martial Arts, vězte, že scénář Marca Pola je poskládaný z motivů těchto filmů. Chang se neunavoval novými myšlenkami. I tady jsou opravdu vypečení mistři, kteří učí sympatickou čtveřici přehazovat holýma rukama do ruda rozpálené zrní, vyskakovat z jam naplněných špinavou vodou, štípat bambus a drtit kameny.
I tady se hoši naučí takřka dokonalé nezranitelnosti, aby je padouši zabili lstivým nalezením jejich slabého místa, i tady přežijí jen dva ze čtyř a je div, že dynastie Jüan přežila víc, než týden, když proti ní stáli takoví borci. Jako doplněk děje se stále před kamerou zjevuje nesympatický antihrdina Marco, který špehuje, kuje pikle a až na konci pochopí, že Číňani jsou hrdinové, které by neměl vraždit, ale obdivovat. Oni se k němu ale demonstrativně otočí zády, protože vyl s vlky a to se nezapomíná. Jen umírající Chi Kuan Chun mu ruku podá…ostatně, už nemá co ztratit.
Marco Poo je typický Chang Cheh tohoto období. Má své nechtěné kouzlo v dramatických okamžicích, stereotypy opakované s drzou sebejistotou, nenápaditý děj, ale v čele výborného Fu Shenga, který v každém záběru rozsvítí příběh svou sympatickou chlapeckou ukecaností a bezprostředností. Akční choreografie jako by vytvářel Lau Kar Leung. Jsou velice dobré, pokud proti sobě stojí herci, kteří zrovna pěsti nerozbíjejí zdi paláců a nedrtí pětitunové obelisky. Gordon Liu s párovými šavlemi a souboj Fu Shenga s Leungem Kar Yan jsou prostě výtečné, stejně jako akrobatické kousky odchovance taiwanské opery Philipa Kwoka.
Dojde i na heroic bloodshed a polonahá mužská těla probodaná šípy i kopími. Ty si Chang odpustit nemohl a ostatně, své fanoušky by takovým nedostatkem otrávil.
Nejde o nejlepší film slavného režiséra ani o trochu horší film, spíš o velice slabý průměr jeho přechodového období, který už věštil příchod Venoms, ale je to pořád Chang Cheh se svým bezchybným výběrem herců (tedy až na bělocha), epickou rozevlátostí, láskou k bojovým uměním a do půl těla svlečenému Fu Shengovi. Pro to všechno jsem nadšená a okouzlená vší tou naivitou a laciným pozlátkem. Taiwanské období Changa Cheh má podivuhodné kouzlo dekadence, kterou nejde k ničemu přirovnat ani napodobit.
Trailer:
