Původní název: Su Qi-Er (2010) Země: Hong Kong Režie: Pao Hsueh Lieh;Chang Cheh Obsadzení: Chen Kuan Tai;Cheng Li;Wong Chung;Zhu Ma;Tin Ching CSFD / IMDB / HKMD / HKCINE |
Man of Iron je určitě jeden z violence kung fu fimů, který by si měl zasloužit pozornost. Ta je mu ale z mnoha důvodů už léta upíraná. Patří k zapomenutým pokladům studia Shaw Bros a zrovna dnešní doba by ho mohla oprášit, protože jeho komixové ladění, využívající noirové prvky, zajímavá barevnost a hlavně obrovská stylovost je vyhledávanou devizou dnešní kinematografie.
O styl jde v Man of Iron především. Je to stylový film, dovedený do pečlivě vytříbených detailů, které dávají dohromady jak silný příběh, tak jeho fantasticky nenápadnou vizuální podobu. Bohužel Man of Iron startoval s příšernou nálepkou, jako remake úspěšného Changova filmu Boxer from Shantung.
A tady zřejmě páchne zakopaný pudlík. Boxer from Shantung byl dobrý film. V hlavní roli se představil stejný herec a děj byl prakticky shodný. Do kin přišel ve stejném roce, jako Man of Iron a absentující odstup mezi projekcemi remaku hodně uškodil. Přesto, když se dívám na oba filmy, nemůžu se zbavit dojmu, že je Man of Iron o třídu lepší, zajímavější, silnější a celkově propracovanější. Boxer je typický Chang svého slavného violence období.
Jsou tu hrdinové v bílém, hrdinové do půl těla, krvácející hrdinové, umírající David Chiang, ostré nože a nedbale zapálené cigarety. Boxer from Shantung je jedním z velice dobrých Changových filmů, který není tak vynikající jako Vengeance nebo The Duel, ale jeho kvality jsou nesporné. Ale Man of Iron je prostě…jiný. Chybí mu klasické Changovy atributy, má průzračnou, mrazivě křehkou kameru, úsporné dialogy, podivuhodnou intimní atmosféru a jeho celkové vyznění neodpovídá plně Changovu režijnímu stylu.
Odborníci a recenzenti už od vzniku filmu diskutovali o tom, kdo ho vlastně točil. I když se na něm dá demonstrovat jasně styl Changa Cheh, jeho odlišnosti dávají za pravdu těm, kdo za jeho hlavního tvůrce označují kameramana a pomocného režiséra, kterým byl Pao Hsueh Lieh. Tento tvůrce stál Changovi po oku v mnoha projektech ( Golden Swallow; Water Margin; Delightful Forest; Iron Bodyguard, Pirate; Boxer from Shantung )a jak se zdá, Man of Iron mu vlastně spadl do klína, zatímco aktivní Chang se v remaku stal spíš producentem, než vůdčí silou. V dnešní době už asi nikdo neřekne, kdo režíroval podstatnou část filmu, ale při jeho citlivé kameře bych sázela spíš na oko kameramana, než Changa.
Děj je naproti tomu zcela v intencích Changovy tvorby. Časově se posouvá dvacet let za Boxera a představuje divákovi totožnou figuru, stejného mladého rebela s totožnou tváří. Tentokrát se Chen Kuan Tai jmenuje Chou Lian Huan a je skutečným dandym svého města. Jeho pozornost samozřejmě upoutá krásná osudová žena, výborně ztvárněná Cheng Li. Ovšem do cesty se úspěšnému hezounovi připlete syn lokálního bosse, díky kterému vygraduje konflikt, vedoucí až k závěrečné tragedii zcela v monumentálním duchu Changova heroic bloodshed. Mezitím si užijeme výborné bojové scény a podmanivou romanci. Děj víc nenabízí.
Na jednoduchý děj ale navázal nezvykle vytříbený scénář, který svými nevyřčenými dialogy a krátce definovanými frázemi připomíná brilantní scénáře westernů Sergia Leoneho. Kamera se snaží o stejně prchavé dojmy nálad, lidských tváří i situací a konečně atmosféra vichrného westernového města odkazuje na slavný Leoneho western z roku 1968 s takovou nepřehlédnutelností, že se srovnání člověk občas prostě nevyhne.
Ovšem právě čerpání z Leoneho kovbojky paradoxně Man of Iron velice pomohlo. Zásadní rozpor mezi americkým charakterem města, interiérů i chováním postav a tím, že jde o Asiaty nakonec zdůraznil jedinečnost celého filmu.
Hodně recenzentů zdůrazňuje fakt, že kostýmy v Man of Iron jsou moderní a méně čínské. To je prý zdůrazněním záměru, že děj se odehrává o dvacet let později. Skutečně. Všichni mladí aktéři se hrdě nosí v oblecích evokujících americké gangsterky, jezdí na motorkách a v autech. Ale nejsou replikami svých předchůdců, kteří prolili krev před dvaceti lety ve stejných bitvách. Nežijí ve stejném městě, i když to tvůrci scénáře předestírají hned v úvodní sekvenci. Místo, ve kterém se pohybuje Chen Kuan Tai v dobře padnoucím obleku určitě není Šanghaj. Evokuje spíš Státy 50.let. Divák je přenesen do čínské čtvrti amerického města, kde se už amerikanizovaná mládež netrápí tradicemi.
Jde tu o boj městského gangu složeného z agresivních mladíků bez práce a bez možností s relativně úspěšnými nositeli nového amerického stylu. Je to americká gangsterka s vynikající atmosférou a elegantním šarmem heren, nedokouřených cigaret, parfémů a soubojů, které se nevedou skrz štěkající zbraně a hlavně samopalů, protože hlavní hrdinové si zakládají na tom jediném, co z minulosti ctí jako posvátné. Na svém skvělém bojovém umění.
Právě fakt, že jde o Číňany pozvednul styl celého vyprávění a dodal mu na jedinečnosti. Nejde o plagiát americké gangsterky, jde o čínský plagiát a tady se významně zvedají body. Jeho vizáž si hraje na osvědčený Marvelovský komix, ale přitom je unikátní natolik, že by mu rozhodně líp slušela Millerova temná kresba. A opravdu je tak důsledně dovyprávěný, že si divák umí dost živě představit každé políčko komixu do detailu. Jeho atmosféra je sevřená, temná a tušená víc, než žitá. Hlavní hrdina nemá jediný důvod, proč zůstávat ve městě, které mu nic nepřináší, ale prostě nemůže vyjít z komixu. Svět za kulisami filmové Šanghaje neexistuje. Ne pro hrdinu.
Kamera ještě víc evokuje styl kresleného vyprávění. Barevnost je omezená na základní škálu-bílá-rudá-černá a doplňková modrá, která se chvěje bílými odlesky. Díky tomu se postavy stávají ještě víc stylizovanými a kontrastními. Neskutečné jsou i zbraně, kterými se ohání pouliční gang. Jejich nože jsou obrovské, působí rezavě, používaně a hlavně poměrně dost neprakticky pro běžný boj. Když proti gangu nožů stojí osamělý hrdina v kožené bundě, jde už jen o čistě výtvarný počin. Osamělý muž proti ježícím se kudlám, ozbrojený jen svýma rychlýma nohama a tvrdými pěstmi, od kterých budou za chvíli odlétat sliny smísené s krví. Jestli mám opravdu velký sen, pak vidět tohle nakreslené Millerovou rukou.
Man of Iron je velice zralý, výtvarný snímek, který se narodil v naprosto nesprávnou dobu. Nejenže následoval Boxera od stejného tvůrce, ale zrodil se v přelomovém roce 1972, kdy na plátna vtrhnul The Way of the Dragon Bruce Lee. Chen Kuan Tai neměl šanci překopat Tang Lunga, který si v Koloseu rozdával souboj na život a na smrt s Chuckem Norrisem. Bruce vytvořil nový styl, nový kult a stal se ikonou. Takovou konkurenci prostě nemohl Man of Iron ustát. A to i přes nesporně vynikající souboje akčního mága Lau Kara Leunga.
Přestože si vážím obrovské persony, jakou je Bruce Lee a Cestu draka mám prostě ráda, jako film, v celkovém pojetí, v uchopení postav, ve výtvarném zpracování a scénáři u mě na plné čáře vyhrává Man of Iron. Jeho stokrát opakovaný styl je neopakovatelný, jeho vizáž ojedinělá a charisma Chen Kuan Taie i Cheng Li absolutní. Navíc, závěrečný běh krvácejícího hrdiny vichrnou ulicí a nádherná ukázka heroic bloodshed ve své rané, čisté podobě mi učarovala. Man of Iron je stylový, moderní snímek udušený dobou svého vzniku a shodou nešťastných okolností. Doba je příznivá a myslím, že je čas ho znovuobjevit a docenit jeho kvality.
Trailer:
