Původní název: Dà nào tiān gōng (1964) Země: Čína Režie: Wan Lai Ming Obsadzení: Qiu Yue-Feng; Fu Run-Sheng; Bi Ke; Shang Hua IMDB / HKMD |
V 60. letech se v Šanghajském studiu animovaného filmu rozpohybovala slavná legenda o Sun Wu Kungovi- Opičím králi. Animovaná verze sice nezmapovala celou knihu Putování na Západ, ale i tak jde rozhodně o jedno z nejlepších zpracování daného tématu nejen v čínské kinematografii.
Podle scénáře, který zpracoval Li Ke Ruo bratři Wanové zachytili začátek příběhu o opičáku Sunovi, jeho narození, získání zázračné tyče od Dračího krále, přes jeho boj s nebesy, získání titulu nebeského podkoního a krádež broskví z tabule Nefritového císaře.
Právě začátek příběhu, který nešetří obrazy a symboly si o animaci doslova říká, protože další části Putování už se dají natáčet i s živými herci, ale nebeský part Sunova života je opravdu pohádkově bohatý na nadpřirozeno a mýtům obecně sluší výtvarné pojetí.
Režisér Wan Lai Ming navíc podepřel příběh, animovaný klasickou, nijak dobově nevybočující technikou motivy Pekingské opery a tím získal Sun opravdový punc místa svého vzniku. Všechny figurky jsou pečlivě animované podle operních předloh, i s jejich malovanými maskami, bažantími pery na hlavách a konečně i pohybovými party.
Tradiční hudba a kostýmy spolu s neoperními a civilními dialogy postav tvoří pevně svázaný harmonický celek, na který se dobře kouká a který se dobře poslouchá.
Neurčité pozadí nebes odráží jasné barvy jednotlivých aktérů, pohyby figurek přispívají k tanečnímu a neskutečnému duchu příběhu a bojové sekvence jsou opravdu malými mistrovskými kousky v celé té snové skládačce.
Hlavně Sunův souboj z Na Zhou, kdy slavný hrdina nastupuje v podobě dítěte pohybujícího se na okřídlených kolech se svým kruhem a kopím, ale od proměny v strašlivou trojhlavou obludu projde procesem svého velikého ponížení a nakonec se změní v uražené a nešťastné batole. Stejně pěkně vypadají scény ze života opičího národa nebo nebesa, plující v prázdném, modrém prostoru.
Sun samotný je sympatický hrdina, který v sobě má trochu víc něžných rysů, než jeho živí představitelé a díky omezené mimice se tolik nepitvoří, takže vypadá jako sofistikovaný rošťák, který v sobě má rozhodně zárodek velikosti. Šklebení a hravost zbyly na opičky jeho národa a opičky jsou do poslední hodně roztomilá havěť.
Animátor Zhang Guang-Yu si zatraceně vyhrál s každou postavičkou a vdechnul jí elegantní lehkost, charakter i ojedinělost.
Bohové i démoni jsou strašliví a dokonce možná i strašidelní, Nebeský císař naproti tomu připomíná trochu bezvýraznou, uhlazenou sochu Buddhy a všechny vedlejší postavy jsou zpracované do všech podrobností. Tak brilantní výtvarné pojetí, založené na bohaté ornamentalistice se v době anime už těžko najde.
Příběh byl opravdu natočený výborně natolik, že zaujal i Evropu, která ho ověnčila cenami. V roce 1978 byl Havoc in Heaven oceněn na Londýnském filmovém festivalu, byl vysílán švédskou televizí a speciální ocenění si odvezl i z 13. Filmového festivalu v Karlových Varech.
_200611212326395.jpg)
Bohužel, i přes zájem, který vzbudil se jeho distribuce příliš nezdařila. Dodnes platí za obtížně získatelný film, jehož anglické titulky existují jen díky nadšeným amatérským překladatelům. Naštěstí došlo k jeho znovuvydání k 40. výročí vzniku, ale díky nedostatkům (opět se zapomnělo na anglické titulky) distribuce této 107 minutové lahůdky opět zkolabovala. Ostatně i našeho Trnku vlastní z větší části Japonci a zkuste si sehnat třeba Sen noci svatojánské na DVD…. Jak vidno, nejen naše kinematografie zachází se svými skutečnými poklady macešsky. Havoc in Heaven je jednou z nejlepších ukázek čínské animované tvorby 60.let a skutečným klenotem asijské animace všech dob.
Podle scénáře, který zpracoval Li Ke Ruo bratři Wanové zachytili začátek příběhu o opičáku Sunovi, jeho narození, získání zázračné tyče od Dračího krále, přes jeho boj s nebesy, získání titulu nebeského podkoního a krádež broskví z tabule Nefritového císaře.
Právě začátek příběhu, který nešetří obrazy a symboly si o animaci doslova říká, protože další části Putování už se dají natáčet i s živými herci, ale nebeský part Sunova života je opravdu pohádkově bohatý na nadpřirozeno a mýtům obecně sluší výtvarné pojetí.Režisér Wan Lai Ming navíc podepřel příběh, animovaný klasickou, nijak dobově nevybočující technikou motivy Pekingské opery a tím získal Sun opravdový punc místa svého vzniku. Všechny figurky jsou pečlivě animované podle operních předloh, i s jejich malovanými maskami, bažantími pery na hlavách a konečně i pohybovými party.
Tradiční hudba a kostýmy spolu s neoperními a civilními dialogy postav tvoří pevně svázaný harmonický celek, na který se dobře kouká a který se dobře poslouchá.Neurčité pozadí nebes odráží jasné barvy jednotlivých aktérů, pohyby figurek přispívají k tanečnímu a neskutečnému duchu příběhu a bojové sekvence jsou opravdu malými mistrovskými kousky v celé té snové skládačce.
Hlavně Sunův souboj z Na Zhou, kdy slavný hrdina nastupuje v podobě dítěte pohybujícího se na okřídlených kolech se svým kruhem a kopím, ale od proměny v strašlivou trojhlavou obludu projde procesem svého velikého ponížení a nakonec se změní v uražené a nešťastné batole. Stejně pěkně vypadají scény ze života opičího národa nebo nebesa, plující v prázdném, modrém prostoru.
Sun samotný je sympatický hrdina, který v sobě má trochu víc něžných rysů, než jeho živí představitelé a díky omezené mimice se tolik nepitvoří, takže vypadá jako sofistikovaný rošťák, který v sobě má rozhodně zárodek velikosti. Šklebení a hravost zbyly na opičky jeho národa a opičky jsou do poslední hodně roztomilá havěť.
Animátor Zhang Guang-Yu si zatraceně vyhrál s každou postavičkou a vdechnul jí elegantní lehkost, charakter i ojedinělost.
Bohové i démoni jsou strašliví a dokonce možná i strašidelní, Nebeský císař naproti tomu připomíná trochu bezvýraznou, uhlazenou sochu Buddhy a všechny vedlejší postavy jsou zpracované do všech podrobností. Tak brilantní výtvarné pojetí, založené na bohaté ornamentalistice se v době anime už těžko najde.Příběh byl opravdu natočený výborně natolik, že zaujal i Evropu, která ho ověnčila cenami. V roce 1978 byl Havoc in Heaven oceněn na Londýnském filmovém festivalu, byl vysílán švédskou televizí a speciální ocenění si odvezl i z 13. Filmového festivalu v Karlových Varech.
_200611212326395.jpg)
Bohužel, i přes zájem, který vzbudil se jeho distribuce příliš nezdařila. Dodnes platí za obtížně získatelný film, jehož anglické titulky existují jen díky nadšeným amatérským překladatelům. Naštěstí došlo k jeho znovuvydání k 40. výročí vzniku, ale díky nedostatkům (opět se zapomnělo na anglické titulky) distribuce této 107 minutové lahůdky opět zkolabovala. Ostatně i našeho Trnku vlastní z větší části Japonci a zkuste si sehnat třeba Sen noci svatojánské na DVD…. Jak vidno, nejen naše kinematografie zachází se svými skutečnými poklady macešsky. Havoc in Heaven je jednou z nejlepších ukázek čínské animované tvorby 60.let a skutečným klenotem asijské animace všech dob.
