SWIFT SWORD

	Původní název: Qing Xia Zhui Feng Jian (1980) Země: Hong Kong Režie: Ho Meng Hua Obsadzení: Wong Yu, Lo Lieh, Lily Li Li, Ling Yun, Kara Hui, Niu Niu, Tong Yim Chaan CSFD / IMDB / HKMD / HKCINE

Slavná Jin Yongova předloha „The Sword Stained With Royal Blood“ se dočkala v hongkongské kinematografii mnoha zpracování. nejslavnější jsou asi adaptace z let 1958,1959,1981(Chang Cheh),1993(Cheung Hoi Ching)nebo seriál z roku 2006.
Swift Sword vsadil hlavně na herecké obsazení a proto titulky září několika slavnými jmény, mezi kterými určitě dominují Lily Li Li, Lo Lieh, Kara Hui a představitel hlavní role Wong Yu. Nadšenci, kteří stejný příběh shlédli jak v klasickém zpracování Changa Cheh s osvědčenými Venoms v hlavních rolích, tak v asi nejnovější verzi z roku 2006 mají možnost srovnávat, jak se Ho Meng Hua ujal tématu, ale většina českých diváků celý příběh nezná a na film by se mohla dívat trochu vyjukaně.

Klasické wuxia odehrávající se v mnohokrát nastíněných kulisách historického rozhraní mezi úpadkem dynastie Ming a nástupem zlých, podlých, chamtivých, barbarských a jinak zavrženíhodných Mandžuů nijak nešetří šprýmovnými efekty, ze kterých je evropský divák trochu rozpačitý a beze studu se pohybuje v nevydařených interiérech studia prostříhaných záběry krajiny, takže svojí amatérskou vizáží docela určitě nepronikne do desítky nejlepších swordplays čínské kinematografie. Slabin má příběh mladíčka Xiahou Xiaotonga víc, než dost.

Hned na prvním místě zaujme fakt, že historické pozadí a tím vlastně i hlavní zápletku zrady, pomsty a dějinných zvratů autoři tak nějak minuli a zaměřili se na milostný příběh zrazených milenců, které má jednoho dne pomstit nadšené mládí. To symbolizuje hlavně Wong Yu jako nadaný šermíř,který objeví na tajuplném místě obývaném chromým mistrem Pei Pei Yua sílu čchi kungu a s mocným hadím mečem se vydá hledat poklad, pravdu a hlavně spravedlnost pro svého mistra.

Právě díky jeho osvědčenému podání hlavní postavy, které zahrnuje lehkost a hravost divák občas pomine nedostatky, které z filmu trčí takřka odevšad. Nejsou to jen triky spojené s průměrnou kamerou a klasicky špatnou prací maskérů. Asi nejslabším místem celého příběhu je kupodivu závěr, na kterém si obvykle asijští režiséři zakládají, jenže tady se děj rozdrolil natolik, že Ho Meng Hua nakonec závěr pojal jako veselou taškařici s prvky roztomile skrývané touhy po monumentalitě. Na druhou stranu, abych se tolik nemračila, přiznávám kouzlo nechtěného létajícímu invalidnímu vozíku mistra-mstitele, který je tak parádní blbina, že ho nejde zase tak šmahem odsoudit. I vznášející se Lo Lieh má něco do sebe a hopkání Wonga Yu je vždycky zaručená zábava.

Vlastně bych mohla uzavřít článek o filmu tím, že nestojí za zhlédnutí ani zatvrzelým fanouškům wuxia, jenže...jenže ve skutečnosti Swift Sword zase takový propadák není. Ho Meng Hua věděl, proč do hlavních rolí obsazuje známé a osvědčené tváře. Lo Lieh tu má takřka stejnou masku jako v Clan of the White Lotus nebo Executioners from Shaolin. A se stejně zavilou zlobou páchá jednu nepravost za druhou, což se mu vymstí (ostatně jak jinak…). Lo se tu nepřekonal, ale odehrál tak dobře, jak uměl jen on a jeho zlý děda má neopakovatelné kouzlo stokrát opakovaného. Stejně i Lily Li hraje svou typickou dívku, která později vystupuje jako matka oplakávající nešťastnou lásku a to jí sluší.

I Wongovi Yu dokonale padnul střih hlavní postavy. Mladý, šikovný, nadšený, spravedlivý a občas pašující do své jinak dramatické role trochu komiky (čůrací scéna v hostinci byl Wong Yu, jak ho všichni známe). Kara Hui je mladá, naivní a netypicky zakřiknutá, prostě k zulíbání...A protože jsem kritik veskrze subjektivní, nemohu zdaleka opomenout určitě nejlepší postavu celého filmu, ve které si zahostoval temnosvitný Taiwanec Ling Yun, pro kterého mám skoro tak velikou slabost jako pro Ti Lunga.

Zrazený muž, kterému hlavní zloduch velící svojí mafiánské famílii nechá přeřezat achilovky a pro jistotu ho svrhne do propasti, zjevně žije léta jen svou pomstou a nenávistí a jeho nerudnost se zlomí jen v jediném okamžiku, když se konečně setká se svou dcerou Shou Mei. A kdykoli se Ling Yun objeví v záběru, film vytáhne za pačesy do mnohem lepšího světla.

Příběh zrazených milenců, prohnilých rodinných vztahů, touze po spravedlnosti a nadšení mládí, které se nebojí postavit zlo páchajícímu stáří, netrpí velkými dějovými zvraty a ničím diváka nemá překvapovat. Je to jeden z námětů, který, podobně jako v Evropě Na větrné hůrce nebo Nebezpečné známosti sází na jistotu divákovy znalosti. Jde jen o to, který představitel bude lepší a které pojetí získá punc klasiky. K Swift Sword byla doba macešská. Neproslavil se tak, jak Ho Meng Hua zřejmě čekal. Rozsáhlou novelu nacpanou do krátkého filmového formátu režisér ořezal a nebo spíš občas vyzobnul nějaký ten motiv, aby se mu to hodilo do děje, ale na druhou stranu, hluchá místa se nekonají a hlavní představitelé jsou vesměs ohromní sympaťáci.

Když shrnu všechno, co k Swift Sword cítím, mám potřebu ho doporučit už jen proto, že patří k zapomenutým filmům své doby a to ho činí zajímavějším. Potom je to určitě výborný Ling Yun a většinou zdařilá choreografie Tonga Gaai, klasika tohoto žánru(který si zřejmě na natáčení některých scén odskočil, podal výpověď a nebo zapálil něco silnějšího, než běžně dostupný tabák...). Určitě moje úzce specializované doporučení neputuje k těm, kdo si chtějí pustit své první wuxia ve zcela střízlivém a nezměněném stavu vědomí, ale těm, kdo jsou schopní a ochotní odpustit čínským tvůrcům to, co by svým domácím režisérům vyčetli. Navíc je to další kousek do sbírky zaprášených titulů, které zanedlouho nikdo nebude znát, z čehož plyne určitá povinnost zapálených hledačů pokladů alespoň koutkem oka zaznamenat existenci další verze slavné předlohy.

Trailer: