CHU (CHOR) YUAN

楚原
Chi Yau
Chin Yu
Cho Yuan
Choh Yuen
Chor Yuen
Chu Yan

režisér, herec, spisovatel
nar: 16.9.1934

Jsou režijní osobnosti, které znamenají zlom v určité době, nebo v místě svého působení. Takovým režisérem byl v Číně bezesporu Chang Cheh, nikoli Chu Yuan. Chu Yuan není režijní osobnost, která by cokoli prolomila, objevila nebo zvrátila. Přesto, pokud člověk hledá slavná jména tvůrců martial arts filmů 20. století, pak pominout Chu Yuana by bylo nejen nemyslitelné, ale snad i trestuhodné. Protože i kýč může být krásný, pokud se na něj podíváme z jiného úhlu.

Začátky ve stínu dramat

Chu Yuan se narodil 16. září 1934 v Guangzhou. A nemusel se k filmu dostávat nijak pracně přes odpor svých rodičů, protože jeho otec, Zhang Huo byl poměrně známý herec. Ovšem Chu Yuan se nevydal okamžitě za slávou nefritového plátna. Nejdřív se nechal zapsat na studium chemie v Chung Shan University. Když v jeho filmech bublají tajemné tekutiny a všude se plíží mlha, je tedy jasné, kde mladý Yuan bral inspiraci.

Zřejmě aby si přivydělal, Chu začal psát předlohy k filmům. První už ve 22 letech, tedy v roce 1956. Film THE SOUL STEALER režiséra Ng Wuiho sice nebyl zrovna kasovní trhák, ale Chu Yuan díky první úspěšné předloze mohl začít obohacovat svůj příjem o skromný plat spisovatele. THE 7 HEAVENS byl dalším spisovatelským počinem, ale ani tento film nepatří ke zlaté klasice roku 1956.

Za první film, který vzal Chu Yuan režijně do rukou se považuje BLOODSHED IN THE VALLEY OF LOVE z roku 1957 (občas uváděno 1959), ale ve skutečnosti je jeho režijním debutem THE WHISPERING PALMS z roku 1957, drama, které vytvořil s režisérem THE 7 HEAVENS Chun Kimem (Chin Chien). Chu Yuan se věnoval hlavně dramatické tvorbě a na lehčí žánr příliš nepomýšlel. Nutno říct, že žádný z filmů jeho raného období nijak nevynikl. Málokdo dnes může říct, že viděl filmy jako ORCHID IN THE STORM (1959), GRASS BY THE LAKE (1959), THE GREAT DEVOTION (1960) NEBO AUTUMN LEAF(1960). Na druhou stranu natočil Chu Yuan od svého prvního režijního počinu, tedy od roku 1957 do roku 1965 skoro čtyřicet filmů! Na nováčka v branži to je dost velký výkon a i když nešlo o pamětihodné snímky, určitě byly pro Chu Yuana vynikající režijní školou. Z jeho pojetí se zvolna začínaly vyčleňovat znaky, charakteristické pro jeho tvorbu.

Oproti Changovi Cheh netrpěl příliš rozevlátými gesty, nezajímaly ho jen mužské objekty, ale především vztahy mezi muži a ženami a psychologická drobnokresba. Začínala ho zajímat historická dramata, romance a okrajové žánry, jako třeba horor. V roce 1964 natočil i svou první komedii A BLUNDERING WIFE. Chu Yuan se učil rychle a pracoval vytrvale na svém stylu. Díky žánrové pestrosti a této počáteční velké zkušenosti s filmem bude jednoho dne mistrně drnkat na city a vkus svých diváků.
Jako jiní režiséři té doby, i Chu Yuan měl své herecké oblíbence, kterým projevoval věrnost. V prvním období jeho tvorby to byl především Tse Yin, který se objevoval skoro v každém Chu Yuanově filmu.

Dnes takřka neznámý herec s nesmírně bohatou filmografií (čítající skoro 170 snímků) byl tehdy velice slavný. Přezdívka Filmový princ ostatně svědčí o jeho postavení v kantonském filmovém průmyslu a je tedy jasné, proč se ho Chu Yuan tak úpěnlivě držel. Oblíbenou ženskou tváří se mu stala Kong Suet, další zapomenutá herečka, která natočila jen 15 filmů a potom zmizela, ale většinu její filmografie tvoří právě Chu Yuanova dramata.


Režisér tklivých romancí

Chu Yuan zjistil, že dramata netáhnou tak velké množství diváků, zato romance si najdou širší spektrum ctitelů. V šedesátých letech tedy své osvědčené hvězdy postavil do romantických světel a začal tvořit příběhy méně dramatického ražení. Silent Love z úspěšného a plodného roku 1965 načal novou éru romanci, která zahrnuje další kvanta filmů, z jejichž názvů je dost jasné, o čem že to pojednávaly. An Ocean Of Love (1965), Lover In Disguise (1965), Love Never Fades (opět 1965), Love Has Many Faces (1965), Lost In Love (1965), Honeymoon (1965) a Doomed Love (1965), to je, myslím pořádná kolekce šedesátého pátého roku a netřeba k ní moc dodávat.

Chu Yuan dokázal romance vyrábět v poměrně macatých sériích. Jeho pravou rukou se tehdy stal spisovatel Sze To On, který mu dodával náměty a Chu Yuan v době, kdy Chang Cheh vyjížděl do boje s celou kinematografií a větřil vítězství, začínal sklouzávat do skupiny výrobců slzavých příběhů a nudných dramat. Zdálo se, že těžko vybředne.

Žánrové tápání

Bylo jasné, že Chu Yuan musí najít to, co na začátku tak usilovně hledal. Svůj osobitý výraz. Romance mu ale zajišťovaly slušné živobytí. Uměl je dobře a sklouznout do jiného žánru znamenalo příliš velký risk. Přesto se občas pokusil zabrousit jinam. Zkusil krimi ve filmu Diamond Robbery (1967), ale chybou bylo stejné obsazení a strach z jakékoli změny.

Podobně dopadl Man From Interpol(1967) i návrat k dramatu (Maiden Thief (1967))a ke komedii (Young, Pregnant And Unmarried (1968)). Chu Yuanovi se v tu dobu nedařilo asi tak, jak by si přál, a řešení nebylo na dohled. Na druhou stranu intimitou svých filmů i hloubkou jejich námětů určitě stál nad nabubřelostí Changa Cheh a mohl mu směle konkurovat. Rozhodně ale ne u pokladen. Šedesátým letům dominovala Golden Swallow, Assassin, Magnificent Trio a One-Armed Swordsman. Lidé toužili po velkých kostýmních příbězích, ne po intimitě. Chu Yuan se snažil. Když Chang Cheh nasadil muzikál The Singing Thief, přišel se dvěma vlastními výtvory stejného žánru. Jenže The Singing Thief se proslavil, kdežto Rhapsody a A Purple Stormy Night dneska nikdo nezná.


Blížila se sedmdesátá léta, léta největší slávy Changa Cheh a Chu Yuan ještě neměl jasno ve svém směřování. Romance netáhly a on měl prázdné ruce.

Romance rozhodně ne…

70.léta přišla ve stylu romancí, ale Chu Yuanovi se podařilo přestoupit do vůdčího studia své doby, které udávalo jak směr, tak rytmus filmové tvorby. Bylo jasné, že Shaw Brothers se s romancemi pro pár diváků nespokojí. Chang točil kung fu a wuxia. Laťka byla v jasné výši. Chu Yuan musel začít točit, co se od něj očekávalo. A poprvé tak zabloudil do žánru, který mu do té doby nic neříkal. Duel For Gold (1970) byl jeho prvním kung fu filmem a úplně jinou zkušeností s novými herci. Tse Yin byl vystřídán Lo Liehem a Kong Suet nahradila Ivy Ling Po. Námět tentokrát nenapsal Chu Yuan nebo Sze To On, ale osvědčený autor Shaw Bros a hlavně Changa Cheh Ni Kuang. Bylo jasné, že Chu Yuan od této chvíle půjde jiným směrem. Z autora neúspěšných filmů se měl stát plagiátem Changa a jeho slávy.
Tah studia ale nevyšel. Duel for Gold neměl zase tak veliký úspěch a Chu Yuan se obrátil ke studiu Cathay Asia Films. Konečně se našel a mohl prorazit.
COLD BLADE z roku 1970 bylo jeho první wuxia. A kritici nešetřili chválou. Noví herci (Kao Yuan, Chen Kuan Tai, Chen Manling, Chan Ping), jiné pojetí a nevšední osobitost. Chu Yuan objevil, že má cit pro hrdiny s meči, kteří ale nemají stejný charakter jako postavy Changových filmů. Dokázal navodit atmosféru tajemna, nebál se erotických motivů a ke své práci nepotřeboval nutně exteriéry s nákladnými stavbami. Přesto mohl a dokázal oslovit široké spektrum diváků.

Film THE LIZARD

z roku 1972 sice nebyl wuxia, ale měl všechny rysy klasické tvorby Chu Yuana. Superzloděj s ještěrčími schopnostmi byl klasicky béčkovou postavou a Chu ukázal, že má pro hrdinský subžánr obrovské pochopení. Je až neuvěřitelné, že se něco takového probudilo zrovna v režisérovi dramat a romancí, ale Chu Yuan se našel.


Navíc našel své hvězdy. Především tu nejstálejší, charismatického muže jménem Yueh Hua, který se stal ideální formou hrdiny Chu Yuanových dalších filmů.

Dalším silným pilířem byl herec a producent tohoto filmu Lo Lieh, tehdy už velice slavný a vyhledávaný. Lizard dal práci i dalším začínajícím hvězdičkám. Nabídl příležitost choreografickému talentu Yuenovic klanu, protože Yuen Woo Ping a Yuen Cheung Yan vytvářeli choreografie, dále se tu objevil Yen Shi Kwan nebo Fung Hak On, pozdější esa kopacích filmů Sammo Hunga.
Návrat ke studiu Shaw Brothers byl tedy ve velkém stylu. A Chu Yuan natočil další akční kopačku The Killer(1972). A pak se ke svým romancím otočil zády s překvapivou razancí.


V roce 1972 režisér, sebejistý po úspěchu Lizarda šokoval publikum dramatem INTIMATE CONFESSIONS OF A CHINESE COURTESAN. Byl to první film, který spojil všechny pracně hledané Chu Yuanovy motivy. Krásné kostýmy, intimní, trochu klaustrofobické interiéry plné dusné intimity, krásné ženy, probouzející erotické představy a sladká, snová barevnost, to jsou klasické prostředky jeho filmového výrazu.

Opět se tu představil Yueh Hua který se lechtivým scénám nevyhýbal a další tváře, které bude Chu Yuan využívat tak často, jak jen to bude možné. Třeba krásky Ho Li Li a Betty Pei Dee nebo herci Fan Mei Sheng a Corey Yuen Kwai.


Ve spolupráci s televizí se Chu Yuan vrátil k historickému dramatu a prorazil filmem SORROW OF THE GENTRY(1974), kde opět hrají osvědčenéé tváře, Yueh Hua, Ling Yun, Cheng Li, Chung Wa i tehdy nesmírně slavná Li Ching.

Ovšem velkolepý návrat k dramatům přerušilo osudové setkání s knihami, které úplně změnily Chu Yuanovy plány na velkou, dramatickou režii, se kterou se vracel nechtěně na počátek.

Probouzení ospalého Wulinu

Gu Long byl slavný a čtený. Byl vynikající, klasicky čínský, velice obrazný. Chu Yuan ho dokázal cítit až do konečku prstů. Byl to jeho životní autor a dokázal mu nahrát přesně na smeč.

Navíc Chu Yuan získal obrovský tahák na plakáty. Slavný herec Ti Lung přijal hlavní roli ve filmu Magic Blade (1976) podle Gu Longovy předlohy a stal se první proslavenou postavou Chu Yuanových filmů. Temný šermíř Fu, legenda Wulinu, muž, který miluje svou šavli, spravedlnost a černou barvu se zdařil do posledního detailu. Lacině působící výprava připomínala klasické čínské divadlo, kostýmy vlály v neexistujícím větru a interiéry působily jako podivný sen zvláštních barev. Nadšenci pro Lucasovy Hvězdné války by mohli Chu Yuanovo pojetí válečnického světa Wulinu pochopit a ocenit.

Ocenila je ale i celá velká divácká obec. Ti Lung přitáhl diváky do kin a Chu Yuan poprvé trhnul Changa Cheh. Jeho wuxia se stala hitem.
V Killer Clans (1976) chyběl Ti Lung, ale Chung Wa a hlavně Yueh Hua měl charismatu dost, takže film rozhodně nezapadl. Další swordplay podle Gu Longovy předlohy se podařilo a Chu Yuan už se nemusel starat o to, jestli se diváci budou pohoršovat nad nahými dámami v decentně erotických pózách.

V roce 1977 se režisér zmocnil nejslavnější prózy Gu Longa a na svět přišel SENTIMENTAL SWORDSMAN, fenomenální vrhač dýk Li Xun Huan, rozervaný muž, milující sentimentální řeči při dobrém vínu, svou sestřenici, předjaří, měsíc v úplňku a toužící už konečně přestat bojovat, což se mu díky vlastní fenomenalitě ne a ne podařit.

Opět Ti Lung v hlavní roli, tentokrát po boku ne se svým letitým hereckým partnerem Davidem Chiangem, ale jeho nevlastním bratrem Derekem Yee Tungem. Choreografie se stejně jako u předchozích filmů ujal Tong Gaai, který se stal dvorním choreografem Chu Yuanova týmu a sentimentální bojovník Li dobyl celou Čínu. V roce 1978 získal film cenu Golden Horse a stal se skutečným hitem, který naprosto ovládl kina.

V době, kdy se do popředí draly dynamické kung fu snímky s neuvěřitelnými choreografiemi Sammo Hunga a jeho týmu, v době, kdy už celý svět dávno znal Bruce Lee to byl úspěch neskutečný, ale publikum se v tomto příběhu plném sentimetu, švestkových květů, intrik, zrad, krásných žen a statečných mužů zjevně dokonale našlo.


Celá sedmdesátá léta Chu Yuan přiváděl na plátno jak Gu Longovy knihy, tak své vlastní náměty a s větším či menším úspěchem dobýval pokladny kin. Jeho swordplays se stala naprostou klasikou a dokázala konkurovat novějším kung fu filmům bez nejmenších obtíží. Zatímco Chang Cheh pomalu odcházel jako relikt mrtvé doby, Chu Yuan byl na vrcholu slávy i tvůrčích sil.

Nepřeberné množství jeho filmů by zabralo obrovský prostor jen k vyjmenování, natož k povídání o každém zvlášť. Jmenujme si tedy jen ty nejzásadnější, jako Death Duel (1977), Clans Of Intrigue(1977), Heaven Sword And Dragon Sabre (1978), Clan Of Amazons (1978), Bat Without Wings (1981) a samozřejmě pokračování jeho nejslavnějšího filmu Return Of The Sentimental Swordsman (1981).


V době úpadku a krize

Hongkongský filmový průmysl se od poloviny 80.let značně změnil. Studio Shaw Bros víceméně zkrachovalo, vůdčí úlohu převzalo studio Golden Harvest a po hercích se vyžadovalo trochu jiné zaměření, než takové, na jaké byli zvyklí. Málokdo měl pohybový talent a ostré lokty Jackieho Chana a málokterý režisér si dokázal udržet své zdánlivě neotřesitelné postavení.

I Chu Yuan pochopil, že v nové konkurenci nemá šanci. Našel nové uplatnění, tentokrát na druhé straně kamery a stal se hercem. Objevil se v Police Story Jackieho Chana, v nevýrazném filmu City Warriors, který režíroval herec Wang Lung Wei, opět pod vedením Jackieho v Miracles, pod taktovkou Erika Tsanga v komedii Little Cop (1989) nebo v dramatu Hong Kong Graffiti(1995).


Až na několik slabších režií, jakými byly filmy Blood Stained Tradewinds(1990) nebo The Legend Of Lee Heung Kwan (1990) se Chu Yuan své profesi už nevěnoval. Naposledy se na filmovém plátně objevil v roce 2001, tedy v 67 letech. Filmem Dummy Mommy, Without A Baby zakončil svou slavnou filmovou kariéru.


Chu Yuan možná nebyl tím nejpřínosnějším režisérem své doby, ale rozhodně měl osobitý styl a skvělá témata, která mu nikdo nevezme.

Jeho podivuhodný kulisový svět plný divadelních efektů a charakteristických postav, patřících naplno k čínské kultuře ho staví po bok jiných slavných kolegů hongkongského filmového průmyslu. Stal se představitelem stylu, který by se dal nazvat „čínským magickým iracionalismem“ nebo mysteriózní pohádkou. Jeho styl, který patří ke klasickým subžánrům jakými jsou komiks, detektivka nebo fantasy by mohl v dnešní době najít odezvu u publika, které se po podobných věcech pídí. Určitě by si zasloužil objevení a vynesení na světlo. Nebo raději do růžového přítmí, kde se zvedají potrhané cáry bublající mlhy…