The Drug Addicts

	Původní název: Xi Du Zhe (1973) Země: Hong Kong Režie: David Chiang Obsadzení: Ti Lung, Wong Chung, Louise Lee Si Kei, Paul Chun Pui, Lee Hoi San, Kong Do CSFD / IMDB / HKMD / HKCINE

Dlouho jsem se vyhýbala zhlédnutí jakéhokoli filmu pod režijní taktovkou Davida Chianga už jen proto, že jako herec je pro mě příliš ikonický, než abych mu dovolila si zkazit reputaci. O vánocích, kdy člověk dohání filmové resty, ale došlo i na kyselé jablko generačního filmu o drogové závislosti a překvapivě jsem film nejen dokoukala, ale i ocenila jako hodně dobrý pokus.
David Chiang byl v roce 1974, kdy se rozhodl zkusit režii skutečně slavný a žádaný. Věřil, že má na režii a s nadšením se vrhnul do několika projektů, silně ovlivněných jeho „stvořitelem“ Changem Cheh. Později, v touze tomuto vlivu uniknout začal vytvářet hlavně komedie, které u publika propadly a právě tento ohlas mě odrazoval od sledování jeho dramatičtějších pokusů. Ale The Drug Addicts nejen že není špatný, je to do jisté míry hodně objevný a dobrý film.

David se sice nechal inspirovat snímky Changa Cheh, ale proti staršímu pánovi postavil svět, ve kterém žil a možná docela nevědomky vytvořil zajímavou generační výpověď. Na druhou stranu ale jako by se lekl svojí vlastní odvahy,zabil většinu děje skautskou uvědomělostí hlavního hrdiny, který ze začátku vypadal jako nadějná figura. Jasně, že je film silně schematický a naivně prostinký, to je ale u čínských děl z 60. a 70. let normální, takže se do nich trefovat z pozice sofistikovaného pohledu Evropana zhýčkaného laskominami stejných let francouzské, italské a americké provenience je hrozně nefér.Když se ale na film podívám skrz tvorbu Changa Cheh a jiných režisérů té doby a stejné oblasti, můžu říct, že David Chiang uspěl.

Příběh dvou přátel, drogového dealera a učitele kung fu, který podlehl drogové závislosti, začíná stylově, mezi feťáky. Troska bývalého mistra kung fu Kuana v podání Ti Lunga je žalostná a uvěřitelná, stejně jako rozporuplná persona drogového dealera, který se z nepochopitelných důvodů rozhodně zachránit hlavnímu hrdinovi život.

Hlavně dealer Tseng Chien je velice dobře nastíněný, má skvělý nástup a diváka zaujme. Je to postava ideální třeba do filmů Johna Woo a Changovi se musel hodně líbit. Ostatně David vsadil na jistotu a hlavní roli svěřil jednomu z Changových oblíbenců Wangovi Chung. Děj se rozvíjí nadějně, zvlášť když dealer zbaví přes jedinou noc (sic!)nebohého feťáka jeho závislosti. Bohužel Ti Lungův boj s drogou nedostal víc místa a proto si ho člověk sjetého užije jen docela krátce, dokonce mnohem kratší dobu, než v Gaaiově „Opium and the Kung Fu Master“.

Kuan se zbaví své závislosti a začne znovu učit. Najde nejlepšího přítele, který ale trpí mnohem horší závislostí. Závislostí na malé špinavé triádě drogových dealerů, která si potrpí na takřka zednářskou obřadnost a hodně tvrdé metody. Z organizace se nedá vyplést tak lehce jako ze závislosti na bílém prášku. Její boss mladého Tsenga drží pevně v pasti a nemíní ho z ní pustit. Bohužel nadějnou zápletku její tvůrci nevysvětlili a až do konce filmu se divák nedozví, proč zjevně kriticky uvažující, citlivý a inteligentní Tseng nedokáže zpřetrhat vazby k organizaci, ani jak se k ní dostal, nebo jaký je jeho vztah k šéfovi dealerů. Je hrozná škoda, že si Chiang nechal tenhle motiv ujít, protože rozvinutí klasické triad zápletky by z filmu udělalo skutečný hit. Díky nedovysvětlení motivů jednajících postav ztrácí smysl podivný rituál s pitím krve ze společné misky nebo iniciační obřad, při kterém musí dealer, na kterého padne los zabít vybranou osobu, aby se posunul v hierarchii organizace.

Tvůrci se místo hozeného lana silného příběhu chytili laciné morality. Dealer je vybrán, aby zabil svého přítele, ten ho ale chce zachránit stejně, jako byl předtím zachráněn sám a začne spolupracovat s policií, která tu sehrála dost nechtěnou roli pitomé karikatury sebe samé. A čím dál se režisér vzdaluje od původního motivu, tím víc film oplácává lacinou kašírkou.

Hlavní hrdna se zamiluje do dívky, kterou chce také zbavit závislosti, jeho přítel začne zrazovat svou drogovou partičku policajtům a kazit obchody, zloduši začínají větřit a zamilovaný Kuan udělá chybu, když poruší ochrannou vazbu, začne hledat svou lásku a místo rafinovaného skrývání mlátí dealery za bílého dne s obličejem umolousaným od mouru. Dealeři odsoudí svého bývalého nohsleda Tsenga k smrti, protože odhalí jeho zradu, ale hrdinný Kuan se vydá svého přítele zachránit. Na závěr si všichni přítomní střihnou nějaké to kung fu a všechno dopadne víceméně dobře, až na pár nepodstatných mrtvol.

Od chvíle, kdy začnou oba hlavní protagonisté spolupracovat s neschopnými policajty, už film není tak zajímavý jako na začátku. Jako by se Chiang bál, že naštve svého producenta Changa Cheh. I když spíš šlo o mladickou naivitu a neschopnost podívat se na celý děj s trochu větším nadhledem. Z nedostatku nadhledu ale Davida Chianga nechci vinit ve scéně, kdy mafiáni prchají padesátkou po příměstské silnici a Ti Lung je třicítkou stíhá na Suzuki. Honička na pomalo určitě vyžadovala pořádnou porci smyslu pro absurditu a v mých osobních preferencích stojí určitě mnohem výš, než Nebezpečná rychlost, nebo honička Temného rytíře s Jokerem. S přibývající jistotou závěru jako by všichni ztratili dech a nevěděli, jak to, sakra, zakončit. Rady si věděli zjevně jen dva lidé, totiž choreograf Lau Kar Wing, který dělal svoji práci a nemusel se trápit s jednáním postav a výtečný Lee Hoi San, který tu byl sice za padoucha, ale netypicky nepřidal do své postavy ani špetku humoru a přehrál docela nenápadně všechny ostatní kolegy na place. Předvídatelný konec už naštěstí režisér nerozpitvával a rychle celou věc uzavřel.

Vypadá to, že se stavím k filmu mnohem kritičtěji, než k ostatním žánrovkám Changova okruhu, ale to není tak docela pravda. David Chiang mě mile překvapil. Minimálně celou první třetinou příběhu s lehkostí, jakou předváděl coby herec, překonal svůj režijní vzor a vytvořil základ na skvělou omáčku. Navíc si vybral vynikající herce. I když se v tu dobu šuškalo, že David se nesnáší se svým hereckým partnerem Ti Lungem, tady mu nabídl hlavní roli a dal mu moře prostoru. A Ti Lung se zasnažil. Wang Chun v roli drogového dealera dostal ještě větší možnost. Jeho postava měla své temné stránky, rozporuplnost, komplikovanou psychiku a určitě zajímavou historii, jenže když oba herci rozehráli skvělý part, další děj jim neumožnil vývoj postav a udělal z nich ploché typy.

Mladý policejní důstojník ztvárněný nevlastním bratrem Davida Chianga Paulem Chun Pui od začátku svého výskytu až do konce jen přešlapuje a detektiv je parodií na bodrého tatíka s lulkou. Jeho protikladem zřejmě měl být prohnilý šéf triády, jenže o tom se člověk nedozví už vůbec nic. Jen ve chvíli, kdy líčí, jak svírá Tsenga ve své dlani, stejně jako Buddha držel v ruce opičáka Sun Wu Kunga, napadla mě skoro hříšná myšlenka, jestli David Chiang nezrcadlí v podivném šéfovi svůj vztah s „padrinem“ Changem.

David Chiang měl zřejmě skutečně režijní talent, ale nikdy ho nedokázal spojit s důkladným řemeslem a naslouchání rad svého okolí. Drug Addicts zapadl. Ale zaslouženě jen z poloviny, protože poskytuje cenný pohled na svět hongkongské omladiny sedmdesátých let, dává si záležet na kameře, čerpá ze zajímavého námětu, a co se týče myšlení postav, je o dost reálnější, než neskutečný svět Changa Cheh. I když David Chiang nemůže konkurovat svému nevlastnímu bratru Dereku Yee Tungovi, který v Protége sleduje svět drog z podobného úhlu, jenže volí zajímavé režijní prostředky a postupy, kterým se toho nemá moc vyčíst je mu ke cti, že natočil film, za který se rozhodně nemusí stydět a který ho, kdyby David neutekl ke komediím, mohl nasměrovat k závažnějším triad filmům nebo dramatům. Takhle zůstává Drug Addicts zajímavostí pro úzkou skupinu fajnšmekrů, mapujících filmy s martial arts tématikou a polozapomenuté snímky studia Shaw Bros.

foto: HK Cinemagic; Shaw-Brothers reloaded