Soul of the Sword

	Původní název: Sha Jue (1978) Země: Hong Kong Režie: Hua Shan Obsadzení: Ti Lung, Ku Feng, Lin Chen Chi, Norman Chu, Lau Wai Ling, Lam Fai Wong, Lee Hoi San, Wong Ching Ho CSFD / IMDB / HKMDB / HKCINE

Emoce jsou hlavním protivníkem šermíře. Emoce ho zraňují a nedovolují využít všechen jeho potenciál k boji. Proto, aby šermíř nikdy neselhal, nesmí se nechat ovládnout emocemi. Jenže není snadné necítit nic. V příběhu Soul of the Sword jde o meče a o city.

Přesto si atmosférické wuxia udrželo od začátku až do konce hloubku, aniž sklouzlo do nezajímavých soubojů nebo laciných romantických výlevů. Jeho struktura a styl vyprávění jsou natolik silné, že se film Hua Shana hodně vymyká nejen hongkongské tvorbě sedmdesátých let, ale mohu říct, že hravě obstojí i v konkurenci dnešních, stylizovaných wuxia Zhanga Yimoua nebo Anga Lee.

Co je na příběhu nejzajímavější a nejsilnější, odehrává se v mlčenlivých chvílích a v hlavách postav. Oproti trochu upovídaným filmům, ve kterých tvůrci prostřednictvím dialogům divákovi všechno dopodrobna vysvětlí a nejenže komentují každý pohyb, ale i každé citové hnutí, tady schází určitý charakteristický rys naivity a stylu vyprávění wuxia příběhů. Nejvíc asi připomíná Hrdinu svou úsporností dialogů a vycizelovanou poetikou každého záběru. Navíc, hlavní hrdina je Bezejmenný…
Všechno začíná soubojem v paláci. Palácový šéfinstruktor Lu Tien Kang (Ku Feng)je neporazitelný.

A jeho tvář ještě nikdo neviděl. Je tak slavný, že si v duelech s ním testují své schopnosti ti nejlepší šermíři ze všech. Dítě v koruně stromu je svědkem jednoho ze soubojů, ve kterém je Luovým vyzivatelem mladý šermíř. Lu svého soka varuje. Nemůže bojovat, pokud je v jeho srdci pevně ukotvená dívka, která ho provázela až na místo souboje. Ale šermíř se chce stát králem meče. Nedbá varování. V souboji padne a dívka se probodne na místě jeho mečem.

Podivná postava chudého kameníka(Wong Ching Ho) vyseká jméno mrtvého šermíře do kamene, aby nebyl zapomenut. Chlapec se rozhodne, že jednoho dne vyzve on na souboj fenomenálního šéfinstruktora, ale kameník se mu vysměje. „Tady vysekám jednou tvoje jméno,“ řekne mu. A dítě, které s úsměvem žužlá v ústech stéblo trávy ví, kam bude směřovat jeho život.

Už tady, na začátku film narušuje klasické schéma wuxia. Dítě vyroste v muže (Ti Lung) a divák sleduje dobu jeho učení, ale chybí tu klasická postava mistra. Příběh zdůrazňuje, že jde o život zázračného šermíře, který sám rozvíjí vlastní, neobyčejné nadání a sám se vycvičí.

Každý záběr kamery navíc vysvětluje to, co ve scénáři není. Mladý šermíř je vynikající a když zabije papouška, kterého předtím něžně vzal do dlaně, jeho tvář nejeví žádné emoce. Zabíjení živých tvorů ho nevzrušuje. A to je určitě jedním z nejsilnějších motivů příběhu.

Bezejmenný vykročí na svou cestu za soubojem. Pro nic jiného nežije. Je arogantní, sebestředný, bezcitný a mladicky lehkovážný. Na své cestě si zjedná uznání. Nerespektuje zaběhnutá schémata. Nechová se, jako ostatní kultivovaní bojovníci, svojí vesnickou jednoduchostí je dráždí a už od prvních vyhraných soubojů působí trochu psychopaticky. Tady by asi bylo vhodné zmínit Ti Lungův herecký výkon. Nejde o výjimečnou roli v jeho kariéře.

Znovu hraje šermíře a postava je mu psaná na tělo. Zároveň se ale jeho filmografii vymyká víc, než postava mafiána Ho z Beter Tomorrow. Oproti jiným snímkům, kde vystačil s poměrně úzkou škálou emocí a nenáročným herectvím, tady musel postavu pochopit a vyjádřit minimem slov. Režisér Hua se trefil do jeho povahy. Nesnažil se ho idealizovat, ale dal mu prostor, aby se do jisté míry choval přirozeně.

Arogantní rámec postavy tak připomíná Ti Lunga samotného. Herec, který jako mladý rozhodně netrpěl nízkým sebevědomím, rád se napil a vášnivě hrál hazard určitě dobře pochopil, co mu role nabízí. Konečně mu někdo napsal postavu, postrádající vznešenou filosofičnost a statickou krásu. Mohl ukázat, že má na větší role a že je utáhne.

Navíc tu vlastně není kladný. Po shlédnutí Soul of the Sword mi jako kladná postava připadal spíš šéfinstruktor Lu, který s sebou nenesl tu divnou, maniakální povahu. Bezejmenný je spíš antihrdinou, hezkým floutkem, který dostane všechno, co chce a kterého baví hazard. Když zabíjí své protivníky, bez výčitek a chladně, nemůže si získat moc sympatií. Jako by ho pohled na smrt šermíře a jeho dívky, které byl svědkem v dětství posunul nad propast duševní vyšinutosti. Celou dobu jsem se nemohla zbavit srovnání s Hanibalem Lecterem z Mlčení jehňátek.

Jde o velice podobný typ. Přes všechnu omáčku, máchání mečem a pomyslného hledání cesty ke slávě je to vlastně příběh vraha. A Ti Lung si s plným vědomím, že není tentokrát sympaťák, se kterým divák pluje na stejné vlně svou postavu sakramentsky užil.
Ve filmu je hodně zvláštních situací, které divákovi nikdo nevysvětlí. Všichni ví, že lékař, kterého šermíř potkává je šéfinspektor Lu v přestrojení. Proč chce ale Lu poznat svého budoucího protivníka a co ho k mladíkovi táhne, nikdo neví. Lu je vlastně otcovskou postavou a Freud by si na Ku Fengově postavě náramně smlsnul.

Mladík potkává svého nepřítele, kvůli kterému do této chvíle žil, ale neví to. Oba muži se spřátelí a vznikne mezi nimi pouto, které nemá citový charakter. Je spíš oťukáváním před soubojem. Lu hledá na budoucím vyzivateli slabiny. Testuje ho. Tuší, že někde musí být zádrhel. A jako jediný odhalí, že Bezejmenný slabinu má. Obraz dívky, kterou viděl umírat v dětství. Obraz, který se mu zjevuje a který ho znepokojuje. Lu má štěstí. Bezejmenný potká svůj osud. Dívku se stejnou tváří, krásnou slečnu Ho I(Lin Chen Chi,), která vezme mladému šermíři klid.

Do příběhu vsupují dvě další postavy. Dáma Tří pohybů(Lau Wai Ling), skvělá šermířka, která z trochu nejasného důvodu touží Bezejmenného zabít a pan Yien(Norman Chu), který miluje slečnu Ho. Yienova postava má jistou logiku a je zde vytvořená jako kontrast Bezejmenného. Yien je muž ovládaný emocemi, nevyrovnaný, horkokrevný a trochu zbabělý.

Tajemná dáma je tu naopak trochu přes počet a zbytečně překáží. Příběh je ale natolik dobrý, že její nelogičnost s přehledem ustojí.
Bezejmenný dost nevybíravě získá slečnu Ho, ale nezdá se, že by nějak zvlášť sálal láskou. Spíš ji využívá a má radost z vlastnění. Yien se chce pomstít, al protože nemá šanci nadaného šermíře porazit, spojí se s Dámou a své spojenectví s ní stvrdí v posteli.

Příběh nenápadně graduje. Bezejmenný stojí před životním zvratem. Musí se oprostit od všech citových vazeb, aby získal vítězství a protože není úplně v normě, je ochotný obětovat cokoli. Luova lest vyjde. Lu přinutí Bezejmenného vzdát se skutečně všeho a film může vyvrcholit v posledním duelu, který určí, kdo je král meče. Bezejmenný na konci své pouti za slávou může konečně pochopit, kým je a o co přišel, když nevnímal jemné nuance živoa.
Neobvykle silné drama se povedlo po všech stránkách.

Kamera je výtečná a každý záběr má dobře promyšlenou kompozici. Tong Gaai jako mistr klasické choreografie přesně vystihl atmosféru soubojů, dal jim taneční výraz, což ale neznamená, že by jediný působil špatně. Naopak, souboje jsou tu nezvykle tvrdé a všechny „létající“ momenty nepůsobí rušivě. Scénář používá klasická klišé, ale neutápí se v nich a hudba nerve uši.

Krásné jsou intimní momenty v interiérech, režisér si pohrál s umělým osvětlením a pohledy přes průsvitné látky. Skoro mám podezření, že Zhang Yimou nasával z tohoto filmu pro svého Hrdinu víc, než by se na první pohled zdálo, ale vzhledem k tomu, že nesklouznul k plagiátorství Hrdina zůstal osobitý a Soul of the Sword jako jeden z jeho předobrazů zůstal výjimečným počinem čínského wuxia pian 70. let.

Trailer: