Původní název: Bao Biao (1969) Země: Hong Kong Režie: Chang Cheh Obsadzení: David Chiang, Ti Lung, Li Ching, Ku Feng,Cheng Miu,Wong Kwong Yue,Wong Ching Ho,Wong Chung CSFD / IMDB / HKMDB / HKCINE |
Have Sword Will Travel nemá nijak složitý děj a komplikované vztahy. Nejde o zvlášť nápaditou zápletku. Přesto je to výjimečné wuxia. Jeho půvab tkví v propojení několika šťastných voleb. Rozhodující byla jistě osoba režiséra. Chang Cheh na začátku svého nejsilnějšího období měl dost sil a nápadů.
Také měl šťastnou ruku. Pro představitele dvou hlavních rolí si vybral absolutně neznámé herce, Davida Chianga a Ti Lunga, které předtím obsadil do vedlejších rolí v Return of One Armed Swordsman.
Jako zástupci slavných hvězd tu byli Ku Feng v nádherné padoušské úloze a půvabná Li Ching, která už v roce 1969 měla titul hongkongské star. Experiment s obsazením se povedl. Oba mladí herci se prakticky přes noc proslavili. Byli skvělí. Protože skvělý byl film.
Jak už jsem předestřela, děj nebyl nijak oslnivý a zahrnoval spoustu nelogičností. Navíc mu chyběla epická šíře klasických wuxia. Šlo spíš o zachycení jedné, nijak důležité události. 200 000 prutů stříbra má být jako každý rok dopraveno do sídelního města a ochranu má zajistit mistr Yin Ke-Feng(Cheng Miu).
Ovšem starý mistr ztratil své bojové schopnosti a o stříbro se hlásí nebezpečný zájemce, totiž tlupa banditů Létajících tygrů vedená zloduchem Jiau Hongem (Ku Feng). Na pomoc mistrovi přichází jeho mladý a značně arogantní synovec Huang(Ti Lung) se svou snoubenkou Piao Piao (Li Ching). Ovšem zároveň s nimi se objevuje i tajemný mladík Yi Lo (David Chiang), jehož přítomnost s sebou nese spoustu otázek a jehož krátký život změní všechny aktéry příběhu.
V čem je tak jednoduchý děj vlastně zajímavý? Je velice nesnadné obsáhnout podstatu úspěchu Have Sword. Spojují se v ní totiž vlákna několika důležitých atributů celého filmu.
V první řadě jde určitě o jeho minimalistickou vizuální podobu. Chang se moc nerozmachoval. Vystřídal vlastně jen tři prostředí, sídlo mistra Yina, město a věž a dbal na to, aby všechno působilo vzdušným dojmem exteriérů. Ani herci v hlavních úlohách neplýtval, i když komparz je obrovský, protože režisér vždycky potřeboval hromady mrtvol. Kostýmy jsou stejně minimalistické, jako všechno ostatní. I když se Chang neubránil svým barevným schématům (černá-bílá-nebeská modř)a i když se opět pomstil půvabu Li Ching výběrem běsného oblečku, zůstal v přesně vymezených hranicích.
To, na co se zaměřil, byla hlavní postava potulného šermíře, typu rónina nebo osamělého pistolníka Yi Lo a na jeho vztah s oběma snoubenci. Na psychologii postav film stojí a tady Chang rozhodně úsporný nebyl. Svůj cit pro monumentalitu vložil do dialogů, jednání postav a hlavně do poslední třetiny filmu, kterou zahltil krvavou clonou.
Yi Lo zůstal divákům utajený stejně jako mnoho dalších nejasností. Zůstal tajemnou postavou od začátku do konce a režisér jeho existenci nijak nevysvětlil. Divák po zhlédnutí filmu neví, co si o postavě divného šermíře myslet. Kdo byl Yi Lo? Byl skutečně jen potulným šermířem, který se náhodou ocitnul v situaci vyžadující jeho talent? Byl obětí krutého osudu? Nebo byl nadpřirozenou bytostí, která sestoupila na zem, aby pomohla dobru a potrestala zlo? Ještě mě napadá, že Yi Lo byl mužem poslaným na zemi, aby napravil nějaké špatné činy své minulosti a musel zemřít, aby vykoupil svůj život…
Ať už je tím, či oním, Yi Lo zůstává tajemnou bytostí, jejíž jednání a činy nemají mnoho logiky, ale divák s ním sympatizuje od prvního záběru. Je ještě napůl chlapec, milující svého koně a podléhající půvabům šermířky Piao Piao, napůl je vyzrálým mužem s temnými, tragickými tóny. Jeho chudoba není prvoplánová. Vyjadřuje jeho oproštění od světa a nezávislost. Je důležitá, protože může být motivem, který mladíka svede na druhou stranu.
Proto jí tak často všichni zmiňují. U postavy šermíře Yi Lo si Chang hezky pohrál s barevnou symbolikou. Zatímco padouch je celý v černém, Yi Lo je sice černý, ale zpod černé vystupuje světlý spodní oděv, který ještě víc zdůrazňuje jeho vnitřní rozpor mezi dobrem a zlem. Když mu v poslední scéně Huang přehodí přes ramena svůj bílý kabátek, symbolika postavy už je jasná. Yi Lo zemře jako výsostný klaďas. Zvolil dobro.
Naproti tomu Huang je sice představitelem elitního dobra, úspěchu a jasu, ale o dobráčka rozhodně nejde. Má všechno. Talent, dravost, dobré postavení, vysněnou ženu a krásu. Přesto mu temná stránka potulného šermíře vezme klid.
Huang je klasickým typem člověka, jakého můžeme běžně potkat na ulici. Nechce se zašpinit stykem s odlišností, nechce raději ani vědět, že něco takového existuje. Jeho svět je jasně narýsovaný. Dobro je dobro a zlo je zlo. Nic mezi neexistuje, a pokud ano, je lepší se tomu vyhnout. Jenže rozporuplný Yi Lo mu stále leze do cesty. Navíc mu bere přízeň jeho snoubenky, která má na dobro zjevně odlišný názor.
Huangova cesta příběhem je možná ještě trnitější, než cesta Yi Lo. Za prvé přežije a musí se naučit žít se vzpomínkami a to je od režiséra pěkně kruté. Během příběhu se musí naučit akceptovat odlišnosti a musí si zvyknout, že mezi černou a bílou jsou šedé přechody. Na konci filmu nemá vlastně nic. Jen bolestnou zkušenost. I když mu zůstane talent, krása i dívka, Huang už nemá šanci vrátit se na začátek. Cosi z temného šermíře přejde do něj. Huang během scény ve věži dospěje.
Dívka Piao Piao je roztomilým doplňkem obou protagonistů. Li Ching uměla zahrát právě taková dobrosrdečná, půvabná a trochu naivní stvoření tak, že ji člověk nemohl mít nerad. Piao Piao se tak okatě zamiluje do Yi Lo, že by jí normální, průměrný muž zabil a Huang je hodně decentní, když se jen vztekle brání a tiše trpí. Hezký je trochu huangmei diao motiv pana režiséra, který do filmu propašoval trochu úsměvnou myšlenku, že zamilovaní vidí pravdu a tak Piao Piao od první chvíle ví, že Yi Lo je správný chlap.
Jiau Hong v Ku Fengově podání je zloduch. Zloduch v černém, jehož základní vlastností je oblíbená čínská stránka rozporuplných osobností, totiž lstivost. Je lstivý, nelítostný a zlý jako ďas. Ku Feng se ale s provoplánovostí své postavy vyrovnal parádně. Tento nadaný herec uměl vždycky vykřesat z nevýrazných a nepříliš zajímavých postav maximum a jeho vůdce Létajících tygrů v sobě ukrývá punc tragické sebedestrukce.
Jestli je Piao Piao andělem a bílou stranou vábící Yi Lo k sobě, pak Jiau Hong je arciďáblík, černý zloduch, cinkající mu stříbrem před očima. Yi Lo si zvolí bílou. Porazí černého démona, zabije ho a sám prolije krev. Motiv jako z antické tragédie, nebo spíš čínské opery je hodně klasický a nemusíme v něm hledat žádné složitosti. Boj mezi dobrem a zlem o duši člověka není omezený dobou ani místem vzniku.
Nejzásadnější scéna celého filmu se odehraje ve věži, stojící uprostřed krajiny jako výstraha. Divák se může podivovat, proč strážci nákladu jedou právě okolo věže? Vědí přeci, že je plná banditů a v otevřené krajině by jistě našli jinou cestu, jenže hlavní postavy prostě k věži musí, aby vyřešily své životy. Věž je určitě jen symbolické místo. Ať se vydám kamkoli, musím kolem ní. Nemám jinou volbu. Lstivý Jiau Hong nemusí svou lstivost vůbec použít. Poklad mu tak jak tak spadne do klína, protože jinudy cesta v příběhu nevede.
Vysoká pagoda má několik pater, a když si bez dovolení vypůjčím MaedhRosin příměr, jde určitě o peklo, se stupni utrpení vedoucími k pochopení a prozření. Co patro, to jeden pekelný kruh. Neřeším, jestli jde o peklo křesťanské nebo buddhistické. Jde o archetyp pekla, o jeho vnitřní podstatu. O utrpení.
Chang miloval představu utrpení a vykoupení skrz krvavou oběť. Proto nechal hlavního hrdinu zvolit právě tuto cestu. Na druhou stranu musím říct, že dal režisér své postavě co proto a nechal jí umírat zatraceně hnusně.
Yi Lo vystupuje na věž a v každém patře musí bojovat na život a na smrt.
Nechrání Huanga. Tenhle boj je jeho a Huang v něm nehraje ve skutečnosti žádnou roli. V pekle je každý sám za sebe. Démonické bytosti, uniformní a nezřetelné ztrpčují oběma hrdinům život (pro pozorné: dáblíci jsou to skutečně skvělí, ostatně Yuenovic klan je pekelná cháska)
Yi Lo stoupá do nejvyššího patra a setkává se s hlavním démonem. Chang pojal tento vrchol skutečně jako peklo a po stranách místnosti umístil postavy bojovníků s démony a pekelných soudců. Tady zraněný Yi Lo, prolévající litry obětní krve porazí svou temnou stranu a stane se bílým bojovníkem. A Huang pochopí, o čem že je vlastně život.
V následných minutách musí Yi Lo vyjít z pekel a už se neohlížet. Čeká ho nekonečné umírání, loučení, vstávání, padání a divák si bude zatraceně dlouho užívat překrásného Heroic bloodshed.
Have Sword Will Travel je klasikou wuxia žánru a jedním ze základních stavebních kamenů Heroic bloodshed. Některé může zarazit a možná odpudit jeho zjevná naivita a nedokonalost. Ve skutečnosti jde ale o jedno z vrcholných děl čínské kinematografie 60. a 70. let a o výrazný inspirační zdroj let budoucích.
Trailer:
