07 októbra, 2008

THE NEW ONE-ARMED SWORDSMAN







Původní název:
Xin du bi dao (1971)
Země:
Hong Kong
Režie:
Chang Cheh
Obsadzení:
David Chiang, Ti Lung, Ku Feng, Li Ching, Lau Gong, Wong Ching Ho, Shum Lo

CSFD / IMDB / HKMDB / HKCINE



Kdesi za naším vesmírem existuje spousta jiných, paralelních vesmírů. To ví přece každé malé dítě…a jedním z nich je hluboký hrdinský vesmír, kde touha bojovat dochází naplnění a mužná přátelství se uzavírají na život a na smrt. Kdesi v hrdinském vesmíru je život určován počtem soubojů a jinak nesmí být žit.
Takové otřelé a tisíckrát omleté myšlenky mě napadaly, když jsem poprvé shlédla New One-Armed Swordsman. Protože se nedalo jinak.
Když jsem přemýšlela, proč vlastně, proč jsou všechny ty souboje vybojovány, proč jsou všechna slova vyřknuta a proč je na konci tolik mrtvých, nedalo se nemyslet na jakýsi paralelní vesmír hrdinného světa, kde je boj nikoli samoúčelný, ale nosný pro celou lidskou existenci. Kde může stát sám o sobě, jako muž s jednou rukou a očima upřenýma před sebe.
Jednoruký šermíř se totiž vrátil. Chang Cheh v roce 1971, velice brzy po dvou předchozích úspěšných filmech sáhl po stejném příběhu a dal mu nový rozměr. A nového hrdinu. Taková drzost! Všichni znali v úloze velkého hrdiny Wanga Yu
a „kmotr“ si usmyslel, že hlavní postava bude změněná. Nechápu, jak ho to mohlo napadnout a jak mu to mohlo vyjít, ale vyšlo. Publikum přijalo nového šermíře s ovacemi. Protože David Chiang měl to, co Wangovi chybělo. Obrovské herecké nadání. A jeho šermíř je parádní kus. Tohle prostě není jen klasické wuxia…
Lei Li je bojovník párovými šavlemi a může jen sršet sebevědomím, protože je dobrý. Jeho technice se nikdo nevyrovná a slavný šermíř může na plátna vjet za zvuku westernově laděné hudby s hrdostí, která přísluší hrdinům. Lei Li je na cestě do Černého lesa, kde se má setkat s autorem dopisu, jehož život se motá okolo jedné osy. Okolo velké, trochu trapné obsese.
Vousatý mistr (Ku Feng), který už by mohl mít věk a postavení, zaručující alespoň trochu zdravého rozumu touží být nejlepší ve světě bojových umění. Nesnese konkurenci. Neunese porážku. Je to naprosto pohádková postava, stejně infantilní, jako královna ze Sněhurky nebo macecha z Popelky.
Pohádková postava, která má všechny vlastnosti záporných pohádkových postav. Aroganci, pýchu, sebestřednou, krutost, neschopnost vnímat realitu. Prostě muž předem určený k zabití, kterého nebude jediný divák litovat a jediný se ho nezastane.
Na začátku je tento mistr ve vrcholné kondici. Utká se s Lei Li a podmínky prohry jsou skutečně příliš zbytečně kruté. Lei Li si odetne pravou ruku a padouch vyrobí svého vraha. Tato bojová sekvence se velmi podobá prvnímu Swordsmanovi, svou poetickou atmosférou, kulisovým laděním a propojením přírody s bojem. Wang Yu jako první šermíř přijde o svou ruku víceméně nešťastnou náhodou. V souboji je lepší, ale žena ho zbaví pravice. Kdežto David Chiang přistoupí na nesmyslné pravidlo prohry a vpravdě hrdinským gestem se sám zbaví pravačky.
Je to silná scéna a škoda, že k ní „kmotr“ neměl lepší technické prostředky. Hrdina v bílém stojící u stromu a stébla komíhajících se travin zborcených jeho krví, ponurý šum větru a ruka přišpendlená šavlí ke kmeni, už tady nový šermíř ukázal, že dál bude jen gradovat.
Zmrzačený Lei Li je režisérem na čas opuštěn. Zatímco Wong Yu byl sledován po celou dobu rekonvalescence, Davida Chianga už najdeme jako pomocníka v nepříliš navštěvované hospodě, kde se utápí v táhlých depresích, moc toho nenamluví a zírání do deště se mu stane nejoblíbenější volnočasovou aktivitou.
Jak už bylo kmotrovým dobrým zvykem, vnitřní stav hrdiny vyjádřil jeho vizáží, takže heroicky bílou vystřídala tragická čerň. Bezruký muž vyrábí nudle
nalévá drzým hostům a zarytě mlčí, když ho někdo uráží. Nevnímá ani přítomnost kouzelné kovářovy dcery (Li Ching), která se snaží ze všech sil získat jeho přízeň.
Hrdina vzdal svůj boj a to se v Changových filmech nesmí stát. Je povoleno zemřít, zvítězit, ale ne vzdát se. Hrdina musí dojít až na konec a naplnit osud. Takový je zákon. Takže zatímco si Lei Li krásně užívá hlubiny svých depresí a pohledů do deště, osud, režírovaný Changem Cheh se řítí na koni do města.
A osudem je, jak jinak, Ti Lung, kterého při vjezdu provází stejná westernová hudba, jako jeho jednorukého předchůdce. Doposavad se totiž ve struktuře filmu neobjevil mladý, krásný, naivní a unáhlený hrdina. A bez takové postavy by děj ztratil polovinu půvabu. Hrdina Fung Er Zi už s naivním úsměvem a leskem v oku přichází změnit život depresivního šermíře.
Nepřichází zrovna vhod, protože Lei Li se na okamžik probral ze své letargie. Pohůnci jeho nepřítele totiž obtěžovali kovářovu dceru a on jí dokázal, že si je ve skutečnosti její přítomnosti velice dobře vědom.
Jenže nemá dostatek vitality, aby se ubránil dvěma agresorům. Když na scénu svižným krokem dorazí hrdina Fung, který si právě uvázal k zábradlí koně a přes rameno přehodil své zbraně, Lei Li pokleká před oběma špinavci do prachu, aby svému ponížení dodal poslední kapku. Ale hrdina Fung si všimne, že silná levačka postiženého číšníka pěkně prorazila kamenný schod. Fung nevěří na náhody a jednoruký muž ho začne skoro nezdravě zajímat.
Tady začíná jemnohmotný příběh druhého plánu. Člověk skoro cítí vanutí čínské opery a čeká, kdy oba hoši začnou tančit ve vířivých pohybech okolo se za zvuku rytmických nástrojů. Příběh šermíře je jeden plán, podívaná pro diváky, spektákl s dramatickými prvky. Ale intimní představení obou hrdinů, kteří okolo sebe krouží jako ptáci je soukromá podívaná pro oči samotného režiséra.
Kdyby Chang točil bajku, David by byl černý havran, který se snaží uletět vitálnímu sokolovi, občas ho klovne, popojde a zůstane stát, protože ho vlastně zajímá, co mu sokol nabídne. A sokolík se neúnavně snaží získat přízeň tragického ptáka. Postupné sbližování obou hrdinů v sobě má melodramatickou poetiku milostných romancí přes všechna mužná gesta a vlastně právě skrze ně.
Chang si nedal nikdy pokoj a rozehrával tenhle taneček na ostří nože ve všech svých filmech. Recenzenti se pak dlouze rozepisovali o motivech mužného přátelství, ženy vzdychaly a muži si občas odkašlali. Tedy ti heterosexuální… Ale v rámci vyprávění se druhý plán pana režiséra nejenže dá unést a pochopit, ale dokonce s nadšením přijmout.
Hrdina Fung se zaobírá svým novým objevem, ale starý, infantilní mistr už si na něj brousí zuby (a svou trojtyč).Musí ho dostat, protože slyšel o jeho vynikajících bojových schopnostech. A jak už bylo řečeno na začátku, on nesnáší konkurenci.
Kovářova dcera, naprosto zblázněná do jednorukého šermíře Lei Limu přinese dárek. Krásnou šavli, zbraň zabitého šermíře z otcova vyprávění. Lei Li zbraň nepřijme. Už nechce bojovat. Vezme dárek a jde ho vrátit dívce. Tu ale unesou prohnilí špinavci, svědci jeho ponížení. Příležitost ke sblížení pro hrdinu Funga právě nastala. Zachrání šermířovu dívku a konečně se může přiblížit svému idolu. Ba co víc, stát se jeho nejlepším kamarádem.
Oba mladíci plánují společnou budoucnost plnou práce na farmě, oveček, rýže a pohledů na vzdálené vrcholky, Lei Li se začne usmívat a jeho deprese zvolna mizí. Budoucnost, která oběma mužům kyne je tak krásná a hlavní hrdinové Zkrocené hory by jim mohli jen závidět.
Hrdina Fung má sice ještě nějakou práci, musí porazit a zabít hlavního padoucha, ale pak už tu bude jen a jen pro svého nejlepšího přítele…a jeho slečnu, pokud je to tedy nutné.
S optimismem vyjede hrdina Fung do Tygřího sídla, aby si trochu protáhl klouby, a Lei Li zatím čeká na jeho příjezd.
Jenže Fung nezvítězí. Je poražen a doslova a do písmene přeseknut vpůli. Už nikdy si nezafarmaří. Nastává hluboký soumrak před závěrečnou scénou. Lei Li se musí stát hrdinou, obléknout bílý šat, vzít šavli a zamířit sám do Tygřího sídla za zvuku větru a dramatické hudby.
Film zatím plynul spolehlivě v tempu wuxia, ale tady, před mostem spojujícím městečko s Tygřím sídlem se z něj stane velká, stylizovaná podívaná, která ho vynese nad ostatní Changovy wuxia pian. Od zbraně jednorukého šermíře odlétávají neživá těla strážců a mstitel se probíjí do Tygřího sídla, kde po sobě zanechá spoušť.
Padouch se vrací do svého domu a před mostem zaraženě zjistí, že kdosi vešel bez pozvání. Poslední souboj svého života musí svést za několik okamžiků. A tento souboj, který je vybroušený ve všech směrech, lineární jako běh obou nepřátel proti sobě a symbolický do posledního dechu nechá přežít šermíře. Jednoruký muž zvítězí a svou budoucnost musí holt nějak zvládnout po boku ženy, která mu běží vstříc.
New One-Armed Swordsman má určitě hodně slabin, hodně míst, kde člověk neudrží koutky stažené, ale dohromady funguje skvěle. Mám ráda archetypální hrdinská vyprávění i to nadechnutí před hodinou pomsty. Changovy filmy z nejlepších let měly obrovskou sílu a fantastický náboj, který i přes dýchavičné stáří těch starých kousků nevymizel. Navíc jsou tu David Chiang a Ti Lung-herci z dob, kdy se charisma vyvažovalo zlatem a dýchalo ze všech poctivých kousků stříbrného i nefritového plátna.
Trailer: