 | |
Původní název: 十三太保 / Shi San Tai Bao / Sap Saam Taai Bo (1970) Země: Hong Kong Režie: Chang Cheh Scénár: Chang Cheh, Ni Kuang Obsadzení: Ku Feng, David Chiang, Ti Lung, Chan Sing, James Nam Gung Fan, Wong Chung, Chin Han, Wang Kuang-Yu, Lau Gong, Lau Kar Wing, Cheng Lei, Lily Li, Bolo Yeung, Cliff Lok, aj. CSFD / IMDB / HKMD / HKCINE |
Changova adaptace Ni Kuangova wuxia románu Shi san tai bao je jedním z epických velkofilmů, jež kmotr natočil v první polovině 70. let, a všem svým drobnějším či zásadnějším nedostatkům navzdory taky jedním z jeho nejsilnějších počinů. Je to ansámblový film, v němž před kamerou defiluje jedna známá tvář za druhou, nicméně tři z oněch tváří jsou přeci jen výrazně prominentní. A překvapení se nekoná, neboť se jedná jak jinak než o Ti Lunga, Davida Chianga a Ku Fenga.
The Heroic Ones se odehrávají na sklonku éry Tang a jsou variací na ty nejklasičtější motivy. Shatuoský vojevůdce Li Keyong (Ku Feng), oddaný císařův služebník, vládne svému klanu železnou rukou. Svých třináct synů (biologických i adoptovaných) miluje nikoli bezvýhradně – má mezi nimi oblíbence a netají se tím. A zásadní roli v tom, koho si oblíbí více, hraje (vedle synovské oddanosti) i kompetence, s jakou ten či onen synátor plní úlohu jednoho z třinácti generálů Li Keyongovy početné armády.
Zdaleka nejraději má Li Keyong Zun Xiaa a Jing Sia (David Chiang a Ti Lung) – jsou poslušní, velmi schopní – a tak nějak od přírody nadaní všemi těmi úžasnými vlastnostmi, které dělají z hrdinů miláčky davu a ze synů miláčky otců. Ne všem méně preferovaným bratrům se to líbí, pochopitelně. Zejména potížistům Gang Zhunovi a Zun Xinovi (Wong Chung a James Nam Gung Fan) se to *velmi* nelíbí. Li Keyong je ovšem příliš nekomplikovaný na to, aby si všimnul, že má v rodině zaděláno na masakr. Li je vůbec až moc přímočarý pro časy, do nichž se narodil. Říše se hroutí, lid se hněvá, povstalci řádí jak černá ruka a všichni ti oportunisté a pleticháři, kteří vždy tak bezpečně rozpoznají události interpretovatelné jako končící mandát nebes, nemohli nezavětřit, že je něco shnilého v říši Tang. Li Keyong (a jeho dva oblíbení synové) budou muset čelit nepřátelům ve vlastní rodině i mimo ni.
Ze všech ansámblových rozmáchlých eposů, které Chang Cheh v 70. letech natočil, u mě Heroic Ones vyhrávají na celé čáře a o pět koňských délek. Ne že by tenhle film netrpěl podobnými neduhy jako jeho žánroví souputníci. V první řadě – je to tak trochu chaos. Orientovat se v třinácti Liho synech není žádný med a člověku chvíli trvá, než mu dojde, že zapamatovat si potřebuje v zásadě jen čtyři, pět z nich (kteří se ovšem pamatují dost dobře, zvlášť pokud máte SB herce v malíku). V první třetině až polovině filmu tak dochází k poněkud nepříjemnému tříštění pozornosti. Vyprávění navíc neplyne tak hladce, jak by možná mělo. Neobsahuje sice ve velké míře nadbytečnou vatu (naprostá většina scén je pro příběh a charakterizaci postav dost zásadní – ať už se jedná např. o zpackanou akci v Chang-anu nebo o epizodku s Lily Li), ale naneštěstí se tak úplně nepodařilo sešít to všechno elegantně dohromady. Někteří diváci se tak nejspíš neubrání dojmu, že je to celé jaksi nekompaktní.
Výše zmiňované neduhy se ovšem vztahují hlavně na první polovinu Heroic Ones, v níž Chang Cheh představuje klíčové figury a vztahy a buduje scénu. Jakmile je tohle z krku, film nabere docela jiné obrátky. Dlouho napínaná struna praskne, pohár přeteče a konflikty, na které se už od prvních minut tak pilně zadělává, se rozhoří v celé své obludné destruktivitě. A právě tahle exploze těžko pochopitelné nenávisti, ohňostroj záští, podlosti, podrazů, uhejbáren a nejodpornějších hadovitostí (a masakr, který z toho vzejde) v mých očích povyšují Heroic Ones nad takové filmy jako byly např. adaptace "Příběhů od jezerního břehu" nebo Deadly Duo. Tenhle film vás v závěru nebude povznášet žádnými příjemně melancholickými ozvěnami vznešenosti. Nenechá vás dojatě vydechnout nad velikostí oběti padlého hrdiny a uložit DVD zpět na poličku s pocitem, že když jsou na světě věci, pro něž stojí za to umírat, musí tím pádem být spousta věcí, pro než stojí za to žít. Pokud se jím necháte strhnout, tenhle film vás v závěru vyplivne emocionálně vyčerpané, s hořkou pachutí na patře, ve středně těžké depresi a s pocitem, že lidi jsou hrozná verbež.
Poměrně často lze v souvislosti s Heroic Ones zaslechnout přívlastek "shakespearovské". Něco na tom je. O lidské povaze a lidských motivacích si tenhle film vůbec iluze nedělá a pletichaří a umírá se v něm o sto šest. Patriarcha Li Keyong je samozřejmě variací na hodně starý a hodně univerzální motiv, ale člověk se neubrání pocitu, že Ni Kuang ho napsal (ať už záměrně nebo podvědomě) v silně learovském duchu.
O to, že Heroic Ones píšou, se lvím podílem zasloužil herecký ansámbl. Ti Lung i David Chiang jsou obsazeni víceméně v souladu s typy, které obvykle ztělesňovali – a odvádějí parádní práci. Zahanbit se nenechali ani Chan Sing jako intrikující ministr Zhu Wen, Wong Chung a Nam Gung Fan jako nezdární synátoři Gang Zhun a Zun Xin nebo Chin Han jako nejstarší bratr Si Yuan. Největší hvězdou je tu ale Ku Feng, který Li Keyonga vybavil opravdu koňskou dávkou autority a majestátu. Turkický vojevůdce v jeho podání je člověk nedokonalý a chybující – ale veliký ve svém hněvu i laskavosti, neotřesitelný ve své loajalitě a monumentální ve své svrchovanosti i ve svém pádu. A pakliže Heroic Ones skutečně vyznívají tak trochu jako východní variace na shakespearovské drama, je to mimojiné i Ku Fengova zásluha.
Příznivci filmového násilí si rovněž smlsnou. Akce není vrcholem sofistikovanosti, co se choreografie týče, ale je jí poměrně hodně - a je dosti epická. (Z tohoto hlediska je vrcholem filmu pravděpodobně Ti Lungův Jing Si bránící otce proti drtivé přesile nepřátel.) V Changových filmech se násilí samozřejmě neodmyslitelně pojí s velmi štědrým proléváním krve - a Heroic Ones nejsou v tomhle ohledu výjimkou. Jestliže někdo dokázal epické krveprolití podchytit lyricky - a ještě to celé velmi efektně skloubit s pornografickou exploatací předsmrtných křečí a morbidních detailů - byl to Chang Cheh. V Heroic Ones se navíc opravdu vycajchnoval. Zabíhat do podrobností by znamenalo trousit spoilery, nicméně tenhle snímek celkem výmluvně dokládá, že pokud šlo o masakry, Chang byl mistr nad mistry.
Heroic Ones rozhodně patří k těm o něco hůře stravitelným počinům pana režiséra. Je to film docela dlouhý, velmi neveselý, na první pohled bude pro některé diváky asi i poněkud nepřehledný, a vzhledem k tomu, že děj se motá kolem bandy macho barbarů (a Li Keyong a synové jsou opravdu macho, opravdu drsní a opravdu barbarští), je nutno počítat s dávkou testosteronu poměrně dost vysokou i na Changovy poměry.
Přes všechna potenciální úskalí ale Heroic Ones stojí za zhlédnutí či přinejmenším za pokus. Chang Cheh natočil působivou epickou tragédii, která pod oslnivým a kvalitně vyvedeným nátěrem obligátního nekomplikovaně hrdinského patosu vyznívá překvapivě pesimisticky - a neheroicky. Tenhle film sice párkrát klopýtne, než se pořádně rozeběhne - ale až se přežene, dlouho potrvá, než se za ním usadí prach. V zájmu jakés takés objektivity strhávám jeden bodík za jistou neučesanost první poloviny filmu, ale pro mě osobně Heroic Ones vždy byli, jsou a budou stoprocentní podívaná.
Pro HK fangirls: Ti Lung je předpisově sošný, David Chiang i v tom praštěném černobílém fluffy outfitu svým typicky neortodoxním způsobem k sežrání, navíc mají dalších jedenáct bráchů a velmi charismatického tatíka. A vůbec - správná HK fangirl mrkne do seznamu herců - a ví...;-) Výše zmiňované neduhy se ovšem vztahují hlavně na první polovinu Heroic Ones, v níž Chang Cheh představuje klíčové figury a vztahy a buduje scénu. Jakmile je tohle z krku, film nabere docela jiné obrátky. Dlouho napínaná struna praskne, pohár přeteče a konflikty, na které se už od prvních minut tak pilně zadělává, se rozhoří v celé své obludné destruktivitě. A právě tahle exploze těžko pochopitelné nenávisti, ohňostroj záští, podlosti, podrazů, uhejbáren a nejodpornějších hadovitostí (a masakr, který z toho vzejde) v mých očích povyšují Heroic Ones nad takové filmy jako byly např. adaptace "Příběhů od jezerního břehu" nebo Deadly Duo. Tenhle film vás v závěru nebude povznášet žádnými příjemně melancholickými ozvěnami vznešenosti. Nenechá vás dojatě vydechnout nad velikostí oběti padlého hrdiny a uložit DVD zpět na poličku s pocitem, že když jsou na světě věci, pro něž stojí za to umírat, musí tím pádem být spousta věcí, pro než stojí za to žít. Pokud se jím necháte strhnout, tenhle film vás v závěru vyplivne emocionálně vyčerpané, s hořkou pachutí na patře, ve středně těžké depresi a s pocitem, že lidi jsou hrozná verbež.
Poměrně často lze v souvislosti s Heroic Ones zaslechnout přívlastek "shakespearovské". Něco na tom je. O lidské povaze a lidských motivacích si tenhle film vůbec iluze nedělá a pletichaří a umírá se v něm o sto šest. Patriarcha Li Keyong je samozřejmě variací na hodně starý a hodně univerzální motiv, ale člověk se neubrání pocitu, že Ni Kuang ho napsal (ať už záměrně nebo podvědomě) v silně learovském duchu.
O to, že Heroic Ones píšou, se lvím podílem zasloužil herecký ansámbl. Ti Lung i David Chiang jsou obsazeni víceméně v souladu s typy, které obvykle ztělesňovali – a odvádějí parádní práci. Zahanbit se nenechali ani Chan Sing jako intrikující ministr Zhu Wen, Wong Chung a Nam Gung Fan jako nezdární synátoři Gang Zhun a Zun Xin nebo Chin Han jako nejstarší bratr Si Yuan. Největší hvězdou je tu ale Ku Feng, který Li Keyonga vybavil opravdu koňskou dávkou autority a majestátu. Turkický vojevůdce v jeho podání je člověk nedokonalý a chybující – ale veliký ve svém hněvu i laskavosti, neotřesitelný ve své loajalitě a monumentální ve své svrchovanosti i ve svém pádu. A pakliže Heroic Ones skutečně vyznívají tak trochu jako východní variace na shakespearovské drama, je to mimojiné i Ku Fengova zásluha.
Příznivci filmového násilí si rovněž smlsnou. Akce není vrcholem sofistikovanosti, co se choreografie týče, ale je jí poměrně hodně - a je dosti epická. (Z tohoto hlediska je vrcholem filmu pravděpodobně Ti Lungův Jing Si bránící otce proti drtivé přesile nepřátel.) V Changových filmech se násilí samozřejmě neodmyslitelně pojí s velmi štědrým proléváním krve - a Heroic Ones nejsou v tomhle ohledu výjimkou. Jestliže někdo dokázal epické krveprolití podchytit lyricky - a ještě to celé velmi efektně skloubit s pornografickou exploatací předsmrtných křečí a morbidních detailů - byl to Chang Cheh. V Heroic Ones se navíc opravdu vycajchnoval. Zabíhat do podrobností by znamenalo trousit spoilery, nicméně tenhle snímek celkem výmluvně dokládá, že pokud šlo o masakry, Chang byl mistr nad mistry.
Heroic Ones rozhodně patří k těm o něco hůře stravitelným počinům pana režiséra. Je to film docela dlouhý, velmi neveselý, na první pohled bude pro některé diváky asi i poněkud nepřehledný, a vzhledem k tomu, že děj se motá kolem bandy macho barbarů (a Li Keyong a synové jsou opravdu macho, opravdu drsní a opravdu barbarští), je nutno počítat s dávkou testosteronu poměrně dost vysokou i na Changovy poměry.
Přes všechna potenciální úskalí ale Heroic Ones stojí za zhlédnutí či přinejmenším za pokus. Chang Cheh natočil působivou epickou tragédii, která pod oslnivým a kvalitně vyvedeným nátěrem obligátního nekomplikovaně hrdinského patosu vyznívá překvapivě pesimisticky - a neheroicky. Tenhle film sice párkrát klopýtne, než se pořádně rozeběhne - ale až se přežene, dlouho potrvá, než se za ním usadí prach. V zájmu jakés takés objektivity strhávám jeden bodík za jistou neučesanost první poloviny filmu, ale pro mě osobně Heroic Ones vždy byli, jsou a budou stoprocentní podívaná.
Trailer:
