Původní název: Shih Ba Pan Wu Yi (1982) Země: Hong Kong Režie: Lau Kar Leung Obsadzení: Lau Kar Leung, Lau Kar Wing, Gordon Liu, Kara Hui, Ho Hsiao, Fu Sheng CSFD / IMDB / HKMD / HKCINE |
Legendary Weapons režiséra a choreografa Lau Kara Leunga patří v dnešní době k nejklasičtějším filmům kung fu žánru a zároveň je vynikající ukázkou toho nejlepšího, co vzniklo v průběhu 70.let v Hong Kongu. Lau Kar Leung film pojal poctivě ze všech stran a tak se slabiny týkají spíš technických možností té doby, ale jinak film spojuje dobrý, klasický příběh, velice slušný scénář, skvělé herecké obsazení a hlavně sled nádherných akčních choreografií, které v takovém množství nemají obdobu.
Pokud chce člověk vidět opravdu klasické a hodně dobré kung fu, pak je Legendary Weapons skvělým adeptem na seznámení se s tímto specifickým žánrem.
Příběh neopakuje běžné schéma žák-učitel, ale přesto v něm o žáky a učitele jde. Jde v něm samozřejmě hlavně o Čínu konce 19. století, o zemi, do které začaly pronikat cizí vlivy a narušovat její tradice i základy, na kterých stála. Pro Čínu bylo sbližování se západem hodně bolestné a filmaři si historické trauma léčili často. Hlavně jednu podstatnou část tohoto traumatu-střelné zbraně. Země, která vynalezla střelný prach neuměla střílet a to ji docela trápilo. Než vynalézat nové způsoby, mistři se obrátili k osvědčené metodě svých předků-ke Spiritual Boxingu…tedy alespoň v četných filmových námětech.
I v Legendary Weapons se bojová sekta Yi Ho snaží přemoct zbraně bílých silou vůle a holýma rukama (popř. hlavou, zády či břichem). Ne, že by se nedařilo podávat výjimečné výkony, ale o stoprocentní úspěch rozhodně nejde, což docela popudí mistra Lei Kunga, který sebere svých pár švestek, tedy osmnáct legendárních zbraní a s průhlednou záminkou založení pobočky v Yunanu zmizí, aby se nemusel koukat na zbytečné umírání svých žáků.
Sekta, rozdělená na několik velice vypečených sekcí vyšle své nejlepší zabijáky, aby neposlušného mistra našli a zlikvidovali dřív, než ho napadne někde roztrubovat interní záležitosti. Ze sekce magického kung fu, využívajícího hypnózy je vyslán Ti Hau (Ho Hsiao), z voodoo sekce do Yunanu míří bratr zmizelého mistra Lei Ying (Lau Kar Wing), z původně šaolinské sekce Země rázuje tajuplný mnich odolný proti sečným a bodným zbraním Ti Tan (Gordon Liu) a nakonec do ospalého městečka přijede i jeho neteř Fang Shao Ching (Kara Hui) převlečená za mladíka a bojující pod praporem sekce Nebes.
Jenže najít po letech zmizelého mistra není tak jednoduché. Jen Lei Ying ví, jak vypadá jeho bratr, ale po té dlouhé době si není tak úplně jist, jestl ho pozná. Ostatní dokonce vůbec netuší, jak by měl Lei kung vyhlížet a tak pátrají a špiclují, každý po svém.
Neaktivnější je určitě Ti Hau, slepě oddaný svému hypnotickému učiteli a trochu žijící mimo realitu. Ten podezřívá každého, že by mohl být zmizelým mistrem a slídí všude, kde se dá. Lei Ying používá lsti a mnich se pohybuje městem jako přízrak. Asi nejvíc bystrosti projeví nadaná Fang Shao Ching, která sleduje urputného Ti Hau a díky jeho aktivitám si dělá vlastní závěry.
Ty jí dovedou až k prostému dřevorubci, strýčkovi Yu (Lau Kar Leung), který je velmi nenápadný, prostý, hodný a na dřevo používá šaolinskou dvoubřitou sekeru, což je v dané chvíli poněkud neopatrné. Chytrá dívka už asi tuší, ale zvolna začínají tušit i ostatní.
Mazaný Lei Ying najme komického podvodníčka (Fu Sheng), aby zvídavého Ti Hau svedl na falešnou stopu a přesvědčil ho, že to on je slavný mistr a po nádherné scénce s voodoo panenkou se vydá za dřevorubcem, kterého už předtím odhalila Fang Shao Ching. Oba bratři se setkají a strýček Yu pochopí, že je čas sekeru začít používat na něco mnohem organičtějšího, než dřevo.
Ti Hau se po scéně s podvodníky naloká špinavé vody a onemocní. Strýček Yu se ho ujme a uzdravující se mladík poznává, že na světě existuje víc, než úkol, kterým byl pověřen.
Nad dřevorubcem se ale stahují mraky. Strýček Yu musí vystoupit z ilegality, stát se znovu mistrem Lei Kungem, pozvednout osmnáct legendárních zbraní a zvítězit nad všemi mistry, aby dokázal, že bojová umění mají vyšší cíl, než vymýšlet blbiny, při kterých umírají oddaní žáci.
Lau Kar Leung navlékl na netypický příběh jako korálky drobné i větší akční choreografie, na kterých film (ostatně jako všechny jeho ostatní snímky) stojí. Jeho cílem bylo v mistrných choreografiích předvěst co největší počet zbraní a elegantně ukázat jejich užití v praxi. Slavná scéna, kterou film končí, není jediná, která ukazuje legendární zbraně.
I v průběhu děje jednotlivé postavy používají nejrůznější druhy zbraní a uvádějí diváka do bohatého zbrojního skladu staré Číny. Ti Hau je mistrem vrhacích zbraní a kamufláží, Fang Shao Ching používá lehké zbraně, ve Fu Shengově ruce se uplatní i luk a vlastně každá postava se ve filmu mihne alespoň se dvěma druhy zbraní. Samozřejmě je nakonec zaostřeno na vrcholnou, osmiminutovou sekvenci, kde oba bratři bojují o prvenství ve společnosti a kde celá přehlídka vygraduje do velkého choreografického baletu.
Lau Kar Leung je obrovská choreografická persona, která umí vytvořit neuvěřitelní situace a vytřískat z herců maximum. Několik sekvencí je vycizelovaných do absolutní dokonalosti, jako velmi minimalistický souboj Kary Hui a Ho Hsiao v úzké uličce, komická scéna podvodníků, předstírajících spiritual boxing, nejveselejší pasáž, ve které Lau Kar Wing ovládá Alexandera Fu Shenga voodoo panenkou (a kde mimochodem Fu Sheng předvádí nepopsatelné pitominy, které by daly zabrat i Jackiemu) nebo parádní souboj lau Kara Leunga s jeho adoptivním bratrem Gordonem Liu.
Navíc, velikou devizou tohoto filmu je, že scény, ve kterých režisér sáhl k drátům, aby vygradoval absurdní pohyb, by se daly spočítat na prstech. Kromě choreografických bonboniér (bonbónků je tolik, že divák dostává celá balení) ale nezaostává ani samotný příběh, kde svižné dialogy i situace stíhají tempo soubojových baletů.
Pokud divák nečeká parádní závěr, je ohromený a ten, kdo už Weapons viděl, se celou dobu třese hlavně na konec, ve kterém se osm minut může kochat uměním Lau Kara Leunga a jeho bratra.
Oba mistři se zjevně ohromně bavili, když střídali zbraň za zbraní a člověk má pocit, že dokonce nesleduje dokonale vymyšlenou chorografii, ale jam session, kde si kung fu jazzmani z radosti jen tak improvizují. Tato slavná scéna skutečně stojí za vidění, ale je škoda, nepodívat se na celý film, protože oproti standardním kung fu kopačkám nepostrádá děj a myšlenku.
Závěrem vlastně není co dodat. Legendary Weapons jsou hodně slavný film, právem slavný film a já rozhodně nemám kompetence cokoli mu vyčítat.
foto: HKCinemagic, SB Reloaded
Trailer:
