Původní název: Tin shui wai dik yat yu ye (2008) Země: Hong Kong Režie: Ann Hui Obsadzení: Pau Hei Ching, Leung Chun Lung, Leung Kuan, Chan Lai Wan, Clifton Ko Chi Sum CSFD / IMDB / HKMDB / HKCINE |
Tin Shui Wai je dějištěm posledního filmu Ann Hui. New Territories jsou označována jako Město smutku díky tragédiím, jež se tu odehrály. Na takové vypjaté momenty se zaměřuje např. snímek Besiged City. Ale The Way We Are se v souladu s režisérčiným stylem a vývojem vydává jinou cestou...
Počáteční záběr na vysoké činžovní domy v oblasti vystřídají prostřihy mezi lenošícím chlapcem a ženou pracující v supermarketu. Mě jako diváka se zmocnily lehké pochyby - že by mě čekala laciná moralita?
Film nemá pevně sevřený příběh, spíše je volně plynoucí sledem všedních příhod ze života několika obyvatel New Territories. Následující dění sice potvrdí vztah mezi oběma postavami (jde o syna a jeho matku), ale odmítne moje zbrklé hodnocení.
Hui nekritizuje regionální sociální problémy, ale přibližuje určité hmatatelné události. Z pohledu na anonymní věžák za oknem zaostřuje na konkrétní osobní věci v bytě. O tom vypráví film The Way We Are - Takoví jsme...
V prvotní tvorbě Hui využívala výraznější filmové techniky. Další filmy spadaly pod žánrové pokusy. Z tohoto a předchozích snímků je ale vidět její neustálý vývoj směrem k realističtějšímu způsobu vyprávění (1).
Ann Hui má své opravněné místo mezi autorskými režiséry Hongkongské Nové vlny, ale zároveň těžší pozici při zaujmutí publika. Ono vyniknout vedle výstředního Tsuie Harka není snadné, když vaším hlavním poznavacím znakem je nenápadnost.
Ano, nenápadnost a malá atraktivita prostředí a osob je charakteristická i pro The Way We Are.
Postavy se vypořádávají s běžnými věcmi. Matka pracuje v supermarketu a pomáhá nově nastoupivší kolegyni, dospívají syn zabíjí čas před závěrečnými zkouškami, chodí za svou babičkou do nemocnice atp.
Nejsou tu vyhrocené konflikty ani větší tragédie. Děj pozvolna ubíhá kupředu prokládaný na několika místech dobovými fotografiemi z míst či osob v minulosti, které zkrátka říkají: "Takoví jsme byli, takoví jsme."
(1) Jde o vývoj od prvotních děl, viz: Pak Tong Cheuk - Hong Kong New Wave Cinema 1978 - 2000, Intellect Books, 2008, str. 74
Hui nekritizuje regionální sociální problémy, ale přibližuje určité hmatatelné události. Z pohledu na anonymní věžák za oknem zaostřuje na konkrétní osobní věci v bytě. O tom vypráví film The Way We Are - Takoví jsme...
V prvotní tvorbě Hui využívala výraznější filmové techniky. Další filmy spadaly pod žánrové pokusy. Z tohoto a předchozích snímků je ale vidět její neustálý vývoj směrem k realističtějšímu způsobu vyprávění (1).
Ann Hui má své opravněné místo mezi autorskými režiséry Hongkongské Nové vlny, ale zároveň těžší pozici při zaujmutí publika. Ono vyniknout vedle výstředního Tsuie Harka není snadné, když vaším hlavním poznavacím znakem je nenápadnost.
Ano, nenápadnost a malá atraktivita prostředí a osob je charakteristická i pro The Way We Are.
Postavy se vypořádávají s běžnými věcmi. Matka pracuje v supermarketu a pomáhá nově nastoupivší kolegyni, dospívají syn zabíjí čas před závěrečnými zkouškami, chodí za svou babičkou do nemocnice atp.
Nejsou tu vyhrocené konflikty ani větší tragédie. Děj pozvolna ubíhá kupředu prokládaný na několika místech dobovými fotografiemi z míst či osob v minulosti, které zkrátka říkají: "Takoví jsme byli, takoví jsme."
(1) Jde o vývoj od prvotních děl, viz: Pak Tong Cheuk - Hong Kong New Wave Cinema 1978 - 2000, Intellect Books, 2008, str. 74
