Původní název: Hong Wending san po bai lian jiao (1980) Země: Hong Kong Režisér: Lo Lieh Obsazení: Lo Lieh, Gordon Liu, Kara Hui, Johny Wang, Hsiao Ho,
V roce 1980 se Lo Lieh ujal režie nového snímku v produkci studia Shaw Brothers. Hlavní padouch studia mohl předvést, že i režii zvládá velice obstojně a možná víc, než to. Clan of the White Lotus se stal nehynoucí klasikou kung fu žánru a dokonce i po letech si ho divák může užít. Zápletka staví na klasice, protože klasika se Shaw Brothers vždycky osvědčila.
Sekta Bílého lotosu byla pro čínské filmaře divácky vděčnou líhní zla, a pokud proti ní scénář postavil dostatečně charismatického hrdinu, úspěch byl skoro zaručen. Jméno sekty mají v názvu hned čtyři filmy hongkongské provenience, ale historicky skutečná sekta Bílého lotosu se objevila v mnoha dalších filmech. Vzpomeňme si například na Once Upon a Time in China 2., kde podlého vůdce sekty Kunga zneškodnil efektně Jet Li. Lo Lieh tedy dobře věděl, že spojení sekta Bílého lotosu-vypálení šaolinského chrámu a Gordon Liu jako hlavní hrdina prostě musí fungovat.
Byla ještě potřeba najít špičkového padoucha a ten byl po ruce. Režisér dostál své pověsti a do role bělovlasého zloducha obsadil sám sebe. A aby učinil zadost klasickému formátu několika zloduchů proti jednomu statečnému, obsadil i Johnyho Wang Lung Weie, druhého superpadoucha studia do role svého podlého synovce.
Hlavní ženskou hrdinkou se podle očekávání stala Kara Hui a vedlejší role byly rozděleny mezi ostatní známé tváře, které si diváci spojovali s klanem Lau.
Ostatně, kdo jiný by v takovém filmu mohl dělat choreografa, než Lau Kar Leung… Lo Lieh vlastně ani jinak volit nemohl. Clan of the White Lotus totiž až příliš okatě připomínal Lau Karův slavný film Executioners of Shaolin z roku 1977
který byl u publika ještě v čerstvé paměti a ve kterém hrál hlavního padoucha…ale ano Lo Lieh. Čínští tvůrci si opravdu nedělali ve zlatých letech těžkou hlavu z námětů ani scénářů. Když potom nadšenec absolvuje náročný maratón a pustí si několik desítek čínských filmů tohoto období po sobě, zjistí, že si jsou prakticky nerozeznatelné jeden od druhého.
Ovšem, od toho jsme nadšenci, abychom jednotlivé filmy rozpoznali a hravě určili ty nejlepší, že… A Clan of the White Lotus je zatraceně dobrý. I když mám ráda Executioners of Shaolin, musím Clanu přiznat lepší tempo a mnohem dynamičtější děj, který se zbytečně nezabývá podružnými dějovými liniemi. Právě díky své jednoduchosti bude Clan dívatelný ještě dlouho, protože jeho principy jsou ve filmařině prostě neměnné.
Executioners i Clan vypráví o stejné události a stejných lidech. Oba filmy zachycují dobu, kdy Mandžuové obsadili Čínu a začali zavádět svou kulturu mnohdy dost nevybíravým způsobem. Jeden z nezapomenutelných mandžuských hříchů bylo vypálení (kolikáté vlastně…)šaolinského chrámu.
Hlavní postavou agrese proti šaolinským mnichům se stal právě vůdce klanu Bílého lotosu Pai Mei zvaný Bílé obočí. A toho se snaží mstitelé obou slavných filmů zlikvidovat. Zatímco v Executioners se proti bílému zmetkovi v podání Lo Lieha postaví otec (Chen Kuan Tai)
a vítězný syn (Wong Yu), v Clanu jde o dva přátele, ovládající klasický styl Tygra a jeřába. Už v titulkách oba bratři ve zbrani (tedy spíš v pěsti) Hung Wei-Ting (Gordon Liu) a Hu Ah-Piao (Ching Chu) utkají s knězem nenáviděné sekty, dvojčetem vůdce, kterého po lítém souboji velmi nehezky dostanou (oslepení a vykleštění zároveň je jistě velmi nepříjemná záležitost). Ah-Piao je po tomto excesu uvězněn, ale výnosem císaře po nějaké době osvobozen, spolu s ostatními rebely. Film tedy začíná happy endem. Zlo je potrestáno a vězni osvobozeni. Jenže…Pai Mei, krutý vůdce sekty nemá v úmyslu rebely nechat jejich osudu.
Osvobození vězni dlouho nepřežijí a oko zla se stočí na malou uvítací rodinnou oslavu v domě Ah-Piaa. Zatímco oba nerozluční přátelé Ah-Piao a Wei-Ting sedí u večeře s těhotnou Ah-Piaovou ženou Mei-Hsiao (Kara Hui) a sestrou Ching-Ching (Yeung Jing-Jing), sekta je přepadne a začne první velká řež, které se osobně zúčastní i hlavní padouch.
Bílé obočí hned na počátku rozbalí své zbraně. Ovládá totiž speciální techniku, díky které je jeho tělo lehké jako list papíru a proto pěstmi nezasažitelné. Navíc má na těle jen jediný zranitelný bod a proto si na něj nikdo s nějakým oslepováním a kleštěním nepřijde. Jeho oči a rodinné klenoty jsou neprorazitelné a nezranitelné.
Díky tomu může bez lítosti zabít Ah-Piaa i jeho statečnou sestru a vrhnout se na těhotnou ženu nepřítele i jeho spoluviníka Wei-Tinga, kterým se ale díky oběti Ching-Ching podaří uniknout.
Mei-Hsiao a Wei-Ting najdou útočiště ve výrobně papírových lampionů a loutek u hodného bratra těhotné Mei. Zjizvený bratr se obou uprchlíků ujme a Wei-Tinga přijme majitel výrobny jako dělníka. Mei se narodí syn a život obou nešťastníků nabere normálnější ráz. Jenže Wei-Ting nikdy nezapomene na svou pomstu. Trénuje svůj styl tygra a jeřába, a protože mu chybí jeho přítel, musí i tygra i jeřába obstarat v jednom balení.
Jedna ruka tygří spár, druhá jeřábí zobák a můžeme se mstít. Jako cvičnou figurínu Wei-Ting použije chudáka obětavého bratra Mei a vycvičí si na něm dokonalý styl.
Ovšem, co stačí na zjizveného chudáčka, nemusí stačit na výtečného bojovníka s bílým obočím. Tady se musím znovu ohlédnout po Executioners. I tam totiž mstitel Chen Kuan Tai vystoupal po vysokém schodišti třikrát za sebou, aby si odnesl kruté šrámy a ponižující porážku.
Po třetí si k Bílému obočí došel pro smrt a pomstu za něj musel dokončit jeho statečný syn. Wei-Ting stoupá k chrámu po stejném schodišti přesvědčený o tom, že kdo má pravdu na své straně, nemůže přece prohrát.
Zákon kung fu pohádek říká, napoprvé to hrdinovi prostě nemůže vyjít, aby se s ním mohl divák víc ztotožnit, začít mu pořádně držet palce a sledovat, jak se učí. Tygr a jeřáb jsou slabá káva pro Lo Lieha. A padouch si mstitele vychutná. Po krásném souboji nastává známé…cha cha cha…pro tentokrát tě nechám žít, ale jestli se někdy ještě jednou pokusíš přiblížit k mému majestátu (a v tomto případě i trenýrkám), už nebudu tak milosrdný a bez lítosti tě zašlápnu jako švába…cha cha…cha… Ponížený a zraněný hrdina se může odplazit zpátky do práce a raději zapomenout na pomstu.
Gordon Liu je skutečný mistr v hraní hrdinů, kterým v jiskrných očích plane žár spravedlivé pomsty. Vždycky se těším, až se s urputnou snahou začne věnovat cvičení, aby zlikvidoval všechno zlo světa, a vždycky mu to strašně baštím. Jeho zaryté mračení, urputnost a rozhořčení je nenapodobitelné stejně, jako vynikající bojový styl, který používá.
Hung Gar klanu Lau se právě k jeho vzpřímené postavě nesmírně hodí a nedivím se, že Gordon, i když byl jen adoptivním Lauem získal možnost reprezentovat rodovou tradici v krásných rolích, ve kterých vynikly jeho bojové i typové přednosti. Oba skvělí bratři Lau Kar Leung i Lau Kar Wing se víc hodili do rolí záporných hrdinů nebo stárnoucích moudrých mistrů, ale Gordon byl dokonalý představitel rozhořčených mladých mužů, kteří jdou za svou pomstou až do vítězného nebo tragického konce. Tolik mé fanouškovské vyznání a teď zpátky ke Clanu.
Mei, která se zatím stala vzornou matkou, sleduje urputnou snahu svého skorošvagra i jeho tvrdé trénink s nelibostí. Ne proto, že by si nepřála pomstu, ale proto, že tuší jeho prohru, která by Wei-Tinga mohla tentokrát stát život. Navíc si dobře pamatuje pohled na svého muže, který nemohl pěstí prorazit tělo lehoučké jako list papíru…počkat…jsme přeci ve výrobně loutek a tady je papíru dost…a Mei prozradí Wei-Tingovi, že tvrdá mužská ruka nemůže zasáhnout něco tak jemného a lehkého.
To jen kultivovaný pohyb ženské ruky vytrénovaný vyšíváním a houpáním dětí dokáže zasáhnout i vzduch. A Wei-Ting se začne učit ženský styl kung fu, který bych nazvala Švadlenka…
S touto novinkou si Wei-Ting znovu vyšlápne schodiště k chrámu a napadne zlého opata v koupeli.
Druhý souboj je podle očekávání ještě lepší, než první. Nahatý Lo Lieh se musí během souboje obléknout a zvládnout nebezpečného Švadlenku, který už skoro získává navrch.
Ovšem, pohádková tradice si libuje v trojkách a tentokrát musí být mstitel nejen poražen, ale i smrtelně raněn. Tygr, jeřáb a švadlenka prostě nestačí. Zraněného Wei-Tinga vyléčí majitel manufaktury, který naštěstí ovládá akupunkturu a mstiteli fandí. Wei-Ting se uzdravuje a pan majitel mu dá dobrou literaturu, aby se nenudil. „Akupunktura snadno, rychle, efektivně“ Wei-Tinga přivede na nápad. Jistě. Švadlenka by se neměla ohánět jen imaginárními jehlami. Dejme jí do ruky jehly skutečné a najděme jediný slabý bod na těle Bílého obočí. To by v tom byl čert, kdybych ho nenašel.
A zatímco v Executioners pomohla silná stehna Wonga Yu, tady jsme svědky báječného závěrečného souboje, který kombinuje neuvěřitelné styly, výbornou choreografii a zahrnuje Gordona Liu s akupunkturními jehlami zabodanými do copu, Lo Lieha probodaného jako jehelníček a slavné vítězství nakonec.
Clan of the White Lotus patří k choreograficky výborně zvládnutým filmům, který rozhodně stojí v pomyslném žebříčku kung fu klasiky 70. A 80. let hodně vysoko. Charismatické postavy si budete dlouho pamatovat a akupunkturní švadlenka vás oslní.
Padouch zemře stylově na jedničku a skoro mu takovou smrt nebudete přát. Tenhle film by prostě neměl zapadnout a proto ho vřele doporučuji všem, kdo rádi čínské nudle a rychlé nohy v akci.
Původní název:
Sekta Bílého lotosu byla pro čínské filmaře divácky vděčnou líhní zla, a pokud proti ní scénář postavil dostatečně charismatického hrdinu, úspěch byl skoro zaručen. Jméno sekty mají v názvu hned čtyři filmy hongkongské provenience, ale historicky skutečná sekta Bílého lotosu se objevila v mnoha dalších filmech. Vzpomeňme si například na Once Upon a Time in China 2., kde podlého vůdce sekty Kunga zneškodnil efektně Jet Li. Lo Lieh tedy dobře věděl, že spojení sekta Bílého lotosu-vypálení šaolinského chrámu a Gordon Liu jako hlavní hrdina prostě musí fungovat.
