Herci jsou bytosti nestálé. A špatně placení herci se bouří. David Chiang a Ti Lung zjistili, že potřebují oddech. Ať už jejich rozkol způsobilo vyčerpání, popularita, manželství nebo Davidův románek s Lily Li a Ti Lungova vášeň pro hazard, na sklonku 70. let už bylo jasné, že jejich spolupráce končí a železný trojúhelník reziví. Hodně se diskutovalo hlavně o Davidově rozporu s kmotrem, který měl prý hlavně finanční charakter.
David byl hned po Brucovi Lee největší hvězda nefritového plátna a cítil se silný v kramflících. Začínal svou režijní dráhu a sám se cítil být tvůrcem. Dlužno říct, že dost pozdě pochopil svůj omyl. Nadaní herci nebývají často nadanými tvůrci a David je toho zářným příkladem.
I když se mu jeden, dva filmy podařily (The Drug Addict, The Condemned ), v zásadě se jeho tvorba minula účinkem. Jeho remake ONE ARMED SWORDSMAN (1976), který měl slavnou roli vrátit Wangovi Yu totálně propadl, ale David musel ještě nějakou dobu zkoušet režii, než pochopil, že rozhodně nemá kvality svého stvořitele. Postupně se hodně propadal a jeho popularita klesala. Naštěstí známou tvář objevila televize a vrátila jí alespoň trochu lesku.
Ti Lung nezažil tak velký propad jako slavnější David. Po letech u filmu se naučil hrát a i když jeho projev neměl takovou sílu jako Davidův, Ti Lung měl větší štěstí na režiséry a sám se tolik nesnažil být tvůrcem.
I on si zkusil režii ve stylu Changa Cheh (Young Lovers On Flying Wheels , The Young Rebel), ale těchto ambicí se docela rozumně vzdal. Potkal dalšího režiséra, který se mu stal osudným. Chu Yuan hledal ideálního představitele Li Xun Huana, fenomenálního bojovníka s komplikovanou duší, kterého vytvořil kultovní spisovatel Gu Long.
Gu Long se těšil v Číně velké popularitě a Chu Yuan se ujal jeho prózy velice solidně. Postava SENTIMENTAL SWORDSMANA (1977)padla Ti Lungovi jako ulitá a diváci přijali klasické kostýmní wuxia s nadšením.
Ti Lung se v této poloze našel a díky rolím charakterních bojovníků prošel až na sklonek 80.let bez vážnějších šrámů. I když jeho filmografie zaznamenala velké poklesy (Black Magic, Part II, The Snake Prince), Ti Lung si našel nové alter ego v Yuehovi Hua a David Chiang ani Chang Cheh mu příliš nescházeli.
Chang Cheh se topil v potížích. Nápady měl, ale už rozhodně neoplýval velkou imaginativní silou. Navíc neměl finance. Všemocný kmotr, který se nikdy nemusel ohlížet na rozpočty, měl najednou prázdnou pokladničku a čím dál častěji seděl zahrabaný v hromadě účtů. Velkou část natáčení vedli asistenti režie a Chang sháněl finance, škrtal, zlevňoval.
Dohady s herci se kupily a vyvrcholil po nepříliš úspěšném válečném filmu THE NAVAL COMMANDOS (1977). Chang měl všeho dost. Začínal být unavený a starý na boj se studiem Golden Harvest. To mělo silné zbraně. Diváci prahli po akčních komediích a Chang nebyl typ na tvorbu crazy příběhů. Potřeboval velké činy, velká gesta a výrazné hrdiny, jenže ty neměl.
Jako by neměl dost starostí, musel ještě čelit další katastrofě. Výjimečný choreograf Lau Kar Leung pro něj pracoval od 60. let a teď nastal čas rozluky. Lau Kar Leung měl vlastní nápady, vlastní tým a režijní talent.
Zkusil natočit svůj první film The Shadow Boxing (1975), uspěl a bylo jasné, že v Changově stínu už se mu nelíbí. Lau Brothers se rozhodli poprat s nástupem Golden Harvest a konkurovat Sammo Hungovi. Na to Chang neměl. Lau Kar Leung se tedy osamostatnil. I další členové posádky opouštěli loď. Jeho druhý skvělý choreograf Tong Gaai se nechal zlákat stejně jako Ti Lung ke spolupráci s Chu Yuanem na Sentimental Swordsmanovi a kmotr zůstal s torzem své původní skupiny.
Kmotr své potíže vyřešil útěkem. Nebyl to zbabělý úprk, spíš docela rozumný kalkul. Taiwan byl prostě levnější a Chang ho dobře znal. Jediná hvězda, která mu zbyla, zůstala věrná. Alexander Fu Sheng Changa neopustil. Kmotr se mu odvděčil a vytvořil pro něj několik skvělých filmů spojených šaolinskou tématikou.
SHAOLIN TEMPLE (1976)točil Chang ještě s původní sestavou a snažil se dát prostor všem hvězdám. Právě tady se ale vyprofiloval Fu Sheng, jehož talent si poradil s Davidem Chiangem i Ti Lungem.Ti dva mu hráli ve filmu o mladém Fong Sai Yukovi křoví, což se jim určitě nelíbilo. Fu Sheng přesvědčil i diváky. Líbil se. Film Shaolin Temple zahájil novou linii kmotrovy tvorby. Nebyl sice jasným předělem, protože Chang po něm natočil ještě několik filmů se svými hvězdami zlatého období, nicméně změna je tu znatelná.
Prostinký příběh o mladících, kteří se za každou cenu chtějí dostat do Shaolinu a stanou se svědky jeho zničení Mandžuy, se kompletně natáčel na Taiwanu. Kmotr tu neobjevil jen potenciál Fu Shenga. Protože se mu do hlavních rolí nedostávalo hvězd, dal šanci několika kaskadérům taiwanské opery. Chiang Sheng, Philip Kwok, Lo Meng a Lu Feng ho okouzlili. Byli mladí, neznámí, levní a nadaní. Sice nijak herecky neoslnili, zato pohybově se vyrovnali skupině Sammo Hunga. Chang zavětřil příležitost vyrovnat se Golden Harvest.
Do SHAOLIN AVENGERS (1976) sice obsadil jen jedničku budoucích Venoms Chiang Shenga, ale éra této skupiny pomalu přicházela.
NEW SHAOLIN BOXERS (1976) už byl čistě Fu Shengův film.
Chang v něm navázal na svůj violent style a vytvořil pro Fu Shenga klasický rebelský rámec. Ve filmu si hrál se střihem, barevnými filtry a dobrými bojovými sekvencemi, aby zamaskoval kulisy a lacinost výpravy. Nicméně Boxers vyzněl jako výborný film a nebylo na něm znát, že doba největšího vzestupu už odvanula.
Podobný nádech měl i film CHINATOWN KID (1977), kde se znovu sešli Venoms a skvěle Fu Shengovi nahrávali. Chang pokračoval v tom, co uměl nejlépe i když divácký zájem opadal víc a víc.
Po úspěchu Sentimental Swordsman se i kmotr rozhodl vrátit k formátu wuxia a natočil THE BRAVE ARCHER (1977), klasické swordplay s Fu Shengem na přídi a Venoms v pozadí. Oproti jeho velkým wuxia byl Archer vlastně propadák i když se dodnes drží na čestném místě kultovních čínských filmů.
Vypadalo to, jako by kmotr zapomněl na své vlastní principy. Vždycky uměl vyprávět souvislý, silný příběh plný nezapomenutelných momentů, ale Archer se mu drolil pod rukama. Nedržel tvar. Rozhodně nejde ale šmahem odsoudit. Například swordplays Tsuiho Harka z 80. let jsou mnohem méně přehledné a Tsui si v nich liboval. Možná kmotr jen citlivě okopíroval nový trend ve wuxia a dodal mu na nepřehlednosti a topornosti schválně.
Kdoví. Fu Sheng dostával mnoho hereckých příležitostí a tak se další film INVINCIBLE SHAOLIN (1978) musel obejít bez něj. To byla výzva pro Venoms. Chang je poprvé obsadil do hlavních rolí a rozhodl se naposledy vytáhnout králíka z klobouku.
Tím se měl stát film THE FIVE VENOMS (1978), kung fu s nádechem wuxia, vyprávějící o škole Pěti jedů, jejíž poslední žák musí najít své spolužáky Ropuchu, Škorpióna, Hada, Stonožku a Ještěku, poznat, který z nich je dobrý a který propadl zlu, odstranit ty zlé a zajistit tak pořádek ve světě bojových umění.
Chang stvořil nový kult. Bohužel ale ne doma. Čínské publikum už bylo zhýčkané novým stylem Golden Harvest a Venoms pro něj byli jen neznámí hoši z Taiwanu. Vlastně ani nevím, jestli kmotr věděl, jakou lavinu spustil. Jedi totiž získali velkou popularitu v Evropě a Americe.
Kung Fu pohádka o nadaných bojovnících si našla spoustu stoupenců, kteří jsou schopní jakoukoli kritiku Changova pozdního stylu rozmetat na kousky a bránit Venoms do krve. Právě díky tomuto zvláštnímu fenoménu musím k Venoms přistupovat poměrně ostražitě. Film má rozhodně svůj půvab a vyvolává úsměv na tváři, ale v kontextu s celou předchozí kmotrovou tvorbou je prostě příliš špatný.
Chang tu sice udržel souvislou dějovou linku, ale Venoms byli vždycky herci opery a ne studenti Stanislavského, takže jejich topornost ustupuje jen v akčních choreografiích, se kterými si pohrál Tai Chi Hsien.
Kulisové pozadí sedí tvorbě Chu Yuana, ale Chang s ním nedokázal pracovat. Byl režisérem krajinných pohledů a obrazů zarámovaných horami nebo stylizovaných westernových městeček. Přechod do studia vizáži jeho filmů strašlivě uškodil. Five Venoms vypadá jako televizní inscenace. Dobrá, občas možná i nadprůměrná, ale inscenace. Domácí publikum ji nepřijalo.
Chang ale nic jiného neměl. Studio Shaw Brothers se definitivě propadlo do finančních ztrát takových rozměrů, že už ho nemohlo příliš štědře podporovat a David Chiang se ke kmotrovi vrátit nechtěl. Chen Kuan Tai dodal lesku filmu CRIPPLED AVENGERS (1978), který je kupodivu dost dobrý i přes všechny výše jmenované nedostatky a překvapuje obrovským dílem nadsázky.
Film, ve kterém se zlý mistr bojových umění mstí světu za handicap svého jediného syna, zbaveného rukou je roztomile komický a poměrně svižný. Chang, jako by se v něm vysmíval sám sobě a všemu, co vytvořil. Z hrdiny v bílém, svého vlastního symbolu udělal idiota a Sheng Chiang tu vlastně hraje parodii Wanga Yu, hluchoněmý kovář je toporný dobrák s velikými svaly a parodie Ti Lunga a Philip Kwok, oslepený prodavač snad tak trochu připomíná Davida Chianga, který oslepl ve svém vztahu ke kmotrovi.
Ať už je tahle podobnost chtěná nebo nevědomá, Chang se díky filmu znovu vyjádřil a vylil srdce. I jemu okolí odsekávalo končetiny, oslepovalo ho a zraňovalo. Chang ale říkal, že povstane a bude bojovat dál.
Jenže zázrak se nekonal. Druhý díl THE BRAVE ARCHER (1978)sice vsadil na jistotu prodejnosti, koukat se na něj ale dá je se značným úsilím a to i přes přítomnost Fu Shenga.
TWO CHAMPIONS OF SHAOLIN (1979)jsou dalším Venoms filmem v řadě, o kterém se nedá říct víc, než si zájemci mohou přečíst v mnohem fundovanějších fórech Venoms fans.
Ve filmu TEN TIGERS OF KWANGTUNG (1979)
se objevily ovědčené hvězdy. Kmotr přesvědčil ke spolupráci Ti Lunga, který hrál po Fu Shengově boku rád, ale něco se stalo. Buď kmotrovi došly všechny nápady, nebo už neměl sílu je realizovat. Scénář zase neměl sílu a soudržnost. Drolil se a připomínal rám zrcadla prožraného červotočem. Chang se začal vlastně vysmívat sám sobě a v každém z dalších filmů se tahle (nevím, jestli chtěná) sebeironie prohlubovala.
Velice těžko se mi mluví o dalších několika Venoms filmech. Asi proto, že mě k zájmu o Martial Arts filmy nepřivedli právě oni, nemám potřebu nějak zvlášť Jedy obdivovat. SHAOLIN RESCUERS (1979), THE MAGNIFICENT RUFFIANS (1979), LIFE GAMBLE (1979), THE KID WITH THE GOLDEN ARM(1979)HEAVEN AND HELL (1979), THE DAREDEVILS(1979)i
THE REBEL INTRUDERS(1980)ale nemám sílu hodnotit. Mohla bych se tím dotknout skalních příznivců, a protože mám tendenci mít ráda všechny zájemce o hongkongskou kinematografii, bylo by trošku hloupé střílet do vlastních řad. Jisté ale je, že Chang se vyčerpal.
Vykrádal sám sebe, smál se sám sobě a smál se vlastně všem. Prý se také častěji uchyloval do izolace, toužil po klidu a nikdy už nepřilnul k žádným hercům tak, jako ke svým původním hvězdám.
Venoms byli ale dobří synové.
Ujímali se choreografií, asistovali Changovi jako pomocní režiséři a snažili se plnit všechna jeho přání. Doufali, že se díky slavnému kmotrovi prosadí stejně, jako jejich předchůdci. Proslavili se. V jistém smyslu. Ovšem asi ne tak, jak si původně představovali. Hong Kong je nepřijal.
Vedle Changa ale vyrůstala nová režijní osobnost, na kterou nesmím zapomenout. V roce 1972 se k filmu dostal mladý rodák z Kantonu Ng Yue Sam, který měl celou kariéru před sebou. Asistoval Changovi v YOUNG PEOPLE a dalších filmech jeho slavného období.
A učil se. Obdivoval Changovy režijní postupy i jeho pohled na svět. Stejně jako kmotrovi i jemu imponovaly filmy postavené na kultu muže jako dokonalé umělecké formy. Miloval hrdinské krveprolití a přesně vystihl podstatu Changových filmů, kterou později přenesl do své vlastní tvorby. A i když začínal na komediích pro Golden Harvest, od své prvotiny THE YOUNG DRAGONS (1975), přes nádherné wuxia LAST HURRAH FROM CHIVALRY(1977) až po naprostý úspěch BETTER TOMORROW (1986) vždycky vyjadřoval svůj obdiv k mistrovi, u kterého se učil Ostatně, málokdo dneska nezná tvorbu Johna Woo.
V 80.letech studio Shaw Brothers definitivně skončilo. Chang Cheh, který byl jeho vlajkovou lodí se potopil v malém taiwanském rybníčku. Film Shanghai 13 (1985) měl být jeho vrcholným rozloučením, ale i přes účast takových jmen jako Ti Lung, David Chiang, Chi Kuan Chun, Sheng Chiang, Leung Kar Yan a Chen Kuan Tai propadl. Chang ještě stačil uvést jako producent svého nástupce Johna Woo s filmem JUST HEROES (1989) a natočit svou labutí píseň NINJA IN ANCIENT CHINA (1993). Objevil se v dokumentu Stanleyho Kwana YANG ± YING : GENDER IN CHINESE CINEMA (1996) a tím skončila jeho pouť hongkongským filmem.
Chang Cheh zemřel 22. 6. 2002 v Hong Kongu. Jeho tvorba ovlivnila a dlouhou dobu vedla celý čínský filmový průmysl.
Jeho osobnost zasáhla asi všechny, herci počínaje a producenty konče. Nemám ráda proslovy nad rakví, ale asi se sluší na chvíli zmlknout. Nebo si pustit třeba One Armed Swordsman, aby člověk uctil památku velkého kmotra.
Stránky na kterých se můžete dočíst víc:
http://changcheh.0catch.com/
http://www.sensesofcinema.com/contents/directors/03/chang.html
