07 októbra, 2008

CHANG CHEH 4.

STYLOVÉ KRVEPROLÉVÁNÍ

Železný trojúhelník, Chang Cheh-Ti Lung-David Chiang se objevil počátkem 70. let a udělal revoluci v čínském filmu. Chang Cheh objevil své skutečné hrdiny a zjistil, že fungují na diváky doslova magneticky. Tržby filmů Shaw Brothers se konečně začaly šplhat přes milion dolarů, což bylo do té doby neskutečné a časopisy se mohly přetrhnout v tom, kdo otiskne větší a podrobnější článek o nových idolech.

Stali se módními ikonami, novináři je sledovali na každém kroku, nešetřili ani kousek jejich soukromí, fanynky omdlévaly a vystřihovaly si jejich fotografie, aby si jimi mohly vyzdobit pokojíčky a Chang Cheh se podíval na hřeben té velké vzedmuté vlny. Už nepotřeboval melodramatického Jimmyho Wanga. Tohle byly skutečné zlatonosné slípky. David Chiang a Ti Lung, dva mladí, talentovaní a pohlední herci, to bylo pro jejich stvořitele pravé terno. Díky jim mohl konečně začít realizovat své dávné sny o filmech, na které si netroufal.

Nejenže mohl pohnout se stylem wuxia pian, teď měl konečně možnost ukázat Hong Kongu, že i domácí tvorba může vyprodukovat takové trháky, jaké sem importovali distributoři z Anglie, Spojených Států a Francie. Chang miloval Jamese Deana, Alaina Delona, Marlona Branda, miloval noirové filmy, westerny, samurajské filmy, temné gangsterky a melodramatické romance. Přišel čas všechny ty cizince nahradit čínskými tvářemi.

Chang se rozhodl vstoupit na vratkou palubu. Ne Brando, ale Ti Lung, ne Dean, ale David Chiang, ne Delon, ale Chen Kuan Tai. Ne Paříž, ale Shanghai, místo New Yorku Shantung a místo opuštěné mexické pampy prázdná čínská krajina.

Nemůžu být moc objektivní, když tvrdím, že Chang stvořil naprosto ojedinělý, svébytný a kultovní žánr čínského noir filmu s westernovými prvky a nádechem originálního čínského wuxia, protože patřím k postiženým, kteří podlehli. Po pravdě, je dost snadné podlehnout, když člověk dá Changovi šanci. Na začátku 70. let se jeho tvorba rozdělila na dva mocné proudy a oba mají neopakovatelné kouzlo. Stačí si jen vybrat, kterým chce člověk plout. A věřte, jde plout v pohodě oběma.

První proud, vedoucí malebnými krajinami, meandry působivé řeky navázal na Changovu tvorbu monumentálních wuxia pian. HAVE SWORD , WILL TRAVEL (1969)

byl prvním představitelem nové etapy jeho tvorby. A přelomový je nejen díky hlavním představitelům, ale hlavně díky svému novému, objevnému charakteru. Chang Cheh se rozhodl vystavět nový formát. Vzal westernovou zápletku, charakter japonských samurajských snímků, a aby všemu nasadil korunu, aplikoval vypůjčené motivy na klasické wuxia.

Výsledek byl neuvěřitelně dobrý. Wuxia, které působilo strojeně, příliš uměle a divadle se uvolnilo, nabralo na dynamičnosti a původnímu, ryze čínskému vyprávění dodalo na světovosti. Když jsem v článku o kmotrových velkých wuxia zmiňovala dva základní typy hrdinů, tady jejich charaktery začaly získávat atraktivní obrysy.

Je tu silový, mužný typ, který neskrývá své sklony k agresivitě a touhu po dobrodružství. Směřuje k hrdinskému konci a touží po zakořenění, na které je ale zatím moc mladý. Ti Lung ztvárnil hrdého Hsianga podobně, jako by ho pojal Jimmy Wang Yu, ale je tu znát posun. Byl lepší. Divák mu jeho povýšenou aroganci absolutně věřil. Naproti pyšnému ochránci stříbra, které je potřeba bezpečně dopravit k cíli stojí druhý hrdina.

A tady se musíme poohlédnout k filmu THE MAGNIFICENT TRIO, kde už podobný charakter byl. Trochu tajemný, sofistikovaný, komplikovaný muž v tmavém oděvu, představovaný Lo Liehem byl Changův černý kůň. Ve One Armed Swordsman ho nechal na okamžik spát, protože sám jednoruký šermíř v sobě obsahoval oba typy a měl svůj vlastní šerosvit, ale v Have Sword Chang vrátil postavu na scénu.

Osamělý pistolník, rónin, potulný rytíř, nezakořeněný, svobodný, ve své podstatě vlastně tragický, ale natolik výrazný, že zanechá hluboký dojem, to je Yi Lo, představovaný Davidem Chiangem. Yi Lo Davidovi dokonale sednul a David se stal okamžitě největší hvězdou celého filmu.

Ti Lung svůj charakter zatím hledal. Ostatně, byl nezkušený a s herectvím začínal, kdežto David u filmu vyrostl a před kamerou nestál poprvé. Pokud se Chang rozhodoval, kdo z nich bude tahounem dalšího filmu, měl jasno.

Zároveň ale pochopil, že oba herci dohromady skvěle fungují, mnohem víc, než Lo Lieh-Jimmy Wang Yu.Diváci si je oblíbili a Chang je mohl dosadit do svého experimentu, s názvem DEATH END (1969), který se měl stát prvním z jeho drsných noirových kung fu snímků.

Experiment vyšel. Ti Lung i David Chiang vypadali stejně skvěle v dobových kostýmech i v soudobých šatech s pistolemi v rukou. Death End byl zkušebním skokem před opravdovým soutěžním výkonem. A tím se stalo drama VENGEANCE!(1970).

Režisér riskoval docela dost. Na litry umělé krve připravoval své diváky dlouhá léta, ale teď stál před nejistotou. Bude krev současných mladých mstitelů fungovat stejně, jako krev heroických postav dávnověku? Neodpudí fanoušky tvrdými bitkami na nože a syrovými kontaktními souboji? Navíc si nemohl být jistý, jestli nadaní herci získají sympatie.

Ti Lung snad ano. Vždyť zase hrál svou typizovanou postavu, ale co když David Chiang ztvárňující psychotického mstitele ztratí u publika kredit? Chang Cheh dovedl pokus na okraj srázu. Sympatičtějšího hrdinu Ti Lunga zabil na začátku a maniakálního šílence Davida Chianga nechal před kamerou prakticky bez oddechu.

Zajímalo by mě, jestli Chang věděl, že trefil do černého. Jeho pocta Jamesi Deanovi se vyplatila. Čínské publikum pro Davida zahořelo. A vyšinutý, neovladatelný vrah se stal miláčkem davu. David Chiang byl za svůj výkon po zásluze ověnčen cenami a Chang z nového žánru udělal výdělečnou mašinku.

Od řeky se oddělil druhý proud zvaný „violent kung-fu“. Ne, že by se vnitřně příliš odlišoval od wuxia snímků. I tady šlo o pohled na hrdiny, schopné v dramatických scénách plných hrdinského krveprolévání zemřít s odhalenou hrudí a očima otevřenýma dokořán. Ale forma vyprávění byla stylizovaná do jiné podoby.

V násilném kung fu se nevyskytovalo příliš koní, mečů ani ladných bojových scén. Hrdinové se oblékali do evropsky střižených šatů nebo do jednoduchých čínských halen, jejich pohyb byl většinou omezený městem, ovládaným zpravidla buď lokálním bossem, bandity nebo okupanty nejrůznějšího (a většinou hodně drsného) ražení.

Proti zlu města stál vždycky osamělý „bílý rytíř“, jehož temná podstata z něj dělala spíš opak spravedlivých wuxia hrdinů. Tento rytíř byl vždycky mladý, vždycky nabitý agresivitou a touhou po boji, i přes ženu ve své blízkosti osamělý a pokud možno bez budoucnosti, která by ho příliš svazovala.¨

Uměl bojovat, ale jeho styl neměl co do činění s pozdějšími kreativními choreografiemi Sammo Hunga a Jackieho Chana. Jeho boj měl tvrdou, lineární polohu prostou velkých nebo umělecky cenných gest. Hrdina šel stále vpřed a za ním zůstávala bezejmenná těla. Byl většinou vražednější, než tank Sherman a nedal se lehce zastavit běžnými odstraňovacími prostředky.

Podobal se pozdější velké legendě Brucovi Lee, jenže oproti němu měl i svůj melodramatický potenciál. Bruce byl navíc absolutní sólista, ale hrdina Changova typu potřeboval přátelství, bez kterého by nepřežil ani nezemřel. Co skutečně zasahovalo jeho jinak ocelové srdce, bylo „brotherhood“, skutečné mužné bratrství, pro které stojí za to nechat se ubodat, zastřelit nebo umlátit k smrti.

Městský hrdina vyšel trochu klátivým krokem do prašné, větrné ulice westernově laděného městečka a ovlivnil i svého pokrevního bratra wuxia hrdinu o nové prvky. O nekompromisní tvrdost, dravost a pevnou ruku.
Když přeskočím film Singing Killer (1970), můžu ukázat toto ovlivnění hned na dalším velkém wuxia spektáklu Changovy dílny. THE HEROIC ONES aka 13 FIGHTERS z roku 1970 už se skoro nepodobal původním hrdinským eposům.
David Chiang tu opět hrál první housle, ale i přes bílé plyšové doplňky rozhodně nehrál hrdinu v bílém.

Jeho třináctý generál, bratr, který vládne šikovností, silou, chytrostí a lstivostí, tedy všemi dobrými vlastnostmi svých předchůdců měl i jiné stránky. Aroganci, vtip, lehkost (která se nevztahuje jen na jeho letecká čísla ve filmu) a nevázanost. Do té doby se žádný wuxia bojovník tak nechoval.

David svým jednáním popíral klasický obraz švarného bojovníka. Celou polovinu filmu jako by mu nezáleželo na tom, jestli půjde cestou dobra nebo zla.

A v druhé polovině filmu najednou zemřel strašlivou smrtí potom, co zazářil jako skutečný rytíř! Stejně zemřel i Ti Lung, který poctivě chránil a opatroval své dvojče a sošně doplňoval bojové scény, protože ve scénáři moc vět neměl. Hrdinové, kteří přežili, neodešli ze scény jako Wang Yu šedesátých let, vítězně, na bujném oři.

Odešli se skloněnými hlavami a pocitem, že nikdo nezvítězil. Takové wuxia znamenalo skutečnou revoluci. Kmotr tak uvolnil jeho korzet a nechal ho dýchat. Určitě tímto krokem vpřed zachránil celý žánr, který začínal upadat. A díky tomu můžeme tajit dech třeba u filmů jako je Red Cliff (2008) Johna Woo.

Chang získal u Shaw Brothers víceméně neomezenou moc. Už byl „kmotrem“a vedl svou famílii pevnou rukou. Nemusel se tedy ohlížet na obavy producentů. Vyšlo mu několik odvážných tahů, díky kterým si mohl dovolit další experimenty. Dalším odvážným počinem bylo sesazení Wanga Yu z trůnu jednorukého šermíře. NEW ONE ARMED SWORDSMAN (1971) byl najednou David Chiang, ale diváci změnu přijali s ovacemi. David tu opět sehrál vynikající part. A zase byl netypickým představitelem. Temnosvit jeho postavy prozářený na konci epickým soubojem s Ku Fengem zase bodoval.

A divačky vzdychaly i při pohledu na krásného Ti Lunga v roli Davidova milovaného přítele. Někde jsem četla krásnou charakteristiku obou herců „majestic Ti Lung and charismatic David Chiang“. A tak to přesně bylo. Majestátný Ti Lung byl i tady doplňkem charismatického Davida a Chang je oba postavil ještě blíž k sobě. Motiv mužného přátelství tu má skoro překvapivou podobu.

Ti Lung se učil rychle. Chang si všimnul, že jeho herecké schopnosti začínají mít zajímavý výraz a dal mu šanci v dalším wuxia KING EAGLE (1971), kde nehrál David Chiang. Ti Lung sólovou jízdu ustál, ale neoslnil tak, jako David. Potřeboval víc času na to, aby se prosadil.

Chang své herce příliš netlačil a dával jim prostor. Díky tomu se mohli svobodně vyvíjet a hledat si vlastní polohy, ve kterých mohli vyniknout. Do ba Ti Lungovy sólové kariéry byla zatím daleko a Chang natáčel další film „násilného kung fu“
THE DUEL (1971)

se podobal Vengeance jako vejce vejci, ale trochu popostrčil právě Ti Lunga, který tu Davidovi sekundoval skoro rovnocenně. Jejich vzájemný chemismus tu je tak silný, že člověk nestačí valit oči a The Duel je pro mou maličkost jejich nejlepším filmem drsného období.

Choreografie soubojů s nožem (V Lungově případě se dvěma)je drsná, rychlá a skvělá po všech stránkách.

Changa zřejmě jeho vlastní film také dostal nebo měl dost materiálu, takže hned vzápětí vznikl takřka identický bratříček skoro stejného jména DUEL OF FISTS (1971)

příběh opřený o souboje mezi thajským a čínským boxem. Opět výborná záležitost drsného stylu.
THE DEADLY DUO (1971) bylo sázkou na jistotu.

Po náporu všech filmů roku 71 bylo Deadly Duo vlastně oddechovka pro režiséra i herce. Nepřinášelo nic nového a neotřelého, nechalo Davida zemřít vstoje jako hrdinu a Ti Lunga odplout, ale i přesto naplnilo kina. Všichni chtěli vidět, jak to chlapcům pěkně funguje a jak se Ti Lung ohání dvojbřitou sekyrou, zatímco David Chiang zručně používá lehké, pohyblivé zbraně.

V dalších letech Chang příliš neexperimentoval, ale rozvíjel motivy, které objevil v předchozích filmech. Cídil, brousil a leštil, takže každý další film měl lepší formu. Bohužel kvalita někdy nebyla tak oslnivá a právě opakující se motivy občas malinko smrdí přílišným schematismem. V YOUNG PEOPLE (1972)

se po boku obou slavných herců objevil výrazněji i Chen Kuan Tai, který režiséra okouzlil. Chang mu dal skvělou rebelskou roli ve filmu MAN OF IRON (1972)a doplnil jím své dva svěřence, kteří začínali být nejen unavení a svárliví, ale i trochu hamižní. FOUR RIDERS(1973)

předestřelo další etapu vývoje Changových hrdinů. Stylizovaně erotické jiskření mezi Davidem a Lungem se obohatilo o hodně maskulinní projev Chen Kuan Taie, který fungoval jako uzemnění a pojistka.

Chang navíc dal každému svému oblíbenci možnost natočit sólový projekt. Chen Kuan Tai se stal IRON BODYGUARDEM (1973), Ti Lung konečně dokázal, že umí hrát v DELIGHTFUL FOREST (1972), jen David pro tento rok zůstal trochu v pozadí.

V roce 1973 navíc Chang vynesl do popředí svého nového miláčka.Alexander Fu Sheng získal jednu z hlavních rolí v POLICE FORCE a zatřásl tak mocně Davidovým primátem. David se mohl trochu začít bát, že skončí na odkladišti hvězd, jako muž, kterého on sám vyhodil ze sedla, Jimmy Wang Yu.

Zatím všechno vypadalo jako idylka, ale mračna se stahovala. Herci na sebe začínali žárlit, hádky přerůstaly ve větší konflikty a otázka financí nabyla vrchu. V součtech byl totiž Ti Lung honorován víc, než hlavní hvězda David Chiang a ten se nerovnoměrnému odměnování samozřejmě bránil.

Bruce Lee natočil Enter the Dragon (mimochodem, David se v tomto filmu mihnul jako kaskadér) a to znamenalo velkou ránu pro Shaw Bros.

Oni totiž s Brucem nenatáčeli. Král čínské kinematografie Bruce Lee natočil svůj slavný film s několika studii, mezi kterými chyběli Shaw Brothers, zato tu nechybělo konkurenční Golden Harvest. Chang Cheh musel něco udělat. Musel zachránit studio i svou reputaci. Točil a přicházející bouři se snažil přehlížet, ale doba postupného úpadku byla nadohled.