CHANG CHEH 3.

Věk hrdinných šermířů

Vesničané zajali dceru soudce. Jejich životní podmínky jsou k nesnesení. Daně vysoké, práce příliš a životní úroveň otřesná. Chtějí napsat petici, kterou předloží císařskému ministrovi a zatím držet soudce v šachu. Vždyť mají jeho jedinou dceru a její život by podlý všivák přece neohrozil. Naneštěstí se k vesnici blíží krásný hrdina v bílém.

Jeho příjezdem se všechno zkomplikuje, protože hrdinové věci rozhodně neulehčí, ale ve všech hrdinských pózách vypadají báječně. Navíc mají nadlidské schopnosti. Umí bojovat, létat a nikdy se neušpiní…
První monumentální wuxia Changa Cheh neslo název THE MAGNIFICENT TRIO (Bian Cheng San Xia ) a vzniklo v roce 1966.

Chang ho napsal i režíroval. Jimmy Wang Yu, který se prosadil už svým prvním filmem pro Changa Tiger Boy, vjel na plátna v plné parádě, jako bílý jezdec, osamělý, spravedlivý šermíř, ochránce slabých, skutečný čínský Cid nebo spíš Roland. Byl zosobněním wuxia hrdiny. Jeho typ se v Evropě a Americe projížděl na koni v průběhu padesátých let a v šedesátých dorazil do Číny. Chang Cheh představil asijskému publiku výpravný, heroický velkofilm, v němž chybělo už jen tisíc slonů. Ne, že by wuxia pian předtím neexistovalo, ale teprve Chang mu dokázal vtisknout tu pravou monumentalitu. Navíc, jako zkušený tvůrce sladkobolných huangmei diao uměl rozehrát i city. Jeho hrdinové potkávali osudové ženy, ale povinnost a služba lidu je většinou donutila volit raději rozchod a v případě velké a tím pádem i nebezpečné zamilovanosti raději smrt, buďto milované ženy nebo samotného hrdiny. Jeho hrdinové měli mocné charisma. Ať už rozebíráme Changovu přízeň k mužským tvářím jakkoli, pravdou zůstává, že film se prodává širokému publiku lépe, když je hrdina dostatečně krásný.

Aby byl dostatečně krásný, musí režisér zvládnout svůj part a vytěžit z techniky i ze samotného herce maximum. Chang byl vzdělaný v oblasti světové kinematografie a věděl, jak mají vypadat ty správné záběry, které diváka chytnou za srdce. Hrdina hledící do dálky na pozadí blankytně modré oblohy, která se odráží v jeho oslnivě bílém oblečení, hrdina zpola osvětlený plamenem svíce, který bloudí prázdným pohledem kdesi po své minulosti, hrdina zborcený potem a krví v odlescích zapadajícího slunce…

Na první pohled se nezdá, že by čínští tvůrci vůbec vnímali existenci kameramana a že jejich snímky trpí amatérskou statičností, ve skutečnosti ale Chang využíval kameru na maximum a žánru wuxia pian tak nabídl hrdinu pod drobnohledem. Díky tomu si diváci snadněji zapamatovali důležité tváře a v dramaticky vypjatých situacích se s nimi mohli lépe ztotožnit.

Původní wuxia se díky Changovi změnilo právě v psychologičtějším prokreslení postav. Ne, že by šlo o nějaké hluboké vhledy, stále šlo o jasně definované typy, které nikdy nevybočily ze svého rámce, ale zdály se hmatatelnější. Touha po nich vzrostla.

Co bylo důležité pro Shaw Brothers, touha vzrostla hlavně u ženského publika a do kin se nahrnula nová cílová skupina. Obdivovatelky i obdivovatelé se do Wanga Yu zamilovali. Do té doby jim žádná hvězda nebyla tak blízko, ale zblízka snímaná krásná tvář spravedlivého hrdiny se stala ikonou.

Zpětně se zdá, jako by Jimmy Wang Yu dominoval Changovu wuxia dlouhá léta. Po pravdě jejich spolupráce trvala od roku 1966 do roku 1969 a zahrnovala sedm velkých wuxia spektáklů. V roce 1969 Chang našel vhodnější idoly a na Wanga trochu zapomněl. Proč se ale Jimmy Wang Yu zmiňuje hlavně ve spojitosti s Changem? Jejich hrdinské filmy totiž byly skutečně přelomové a Wang Yu byl u toho.

Byl první ze synů velkého kmotra, první experiment s diváckými reakcemi. Jejich spolupráce byla pro čínskou kinematografii tak zásadní, že to vypadá, jako by Chang desítky let točil s Wangem stovky filmů. Ale nebylo tomu tak. Wang se proslavil a u wuxia vlastně zůstal i když jeho kariéra zahrnuje i pár odlišných žánrů. Byl archetypem žánru, a pokud budu dál popisovat hlavní znaky wuxia pian, budu popisovat vlastně jeho samotného.

Lidé se ptají, co je to wuxia film? Jak to poznám, sakra? Nikdy jsem nic takového neviděl. A pak pomalu přiznávají, ano, viděl jsem Hrdinu, Klan létajících dýk, Tygra a draka…to všechno je wuxia. Žánr, kterému vlastně odzvonilo během sedmdesátých let, vstává na přelomu milenia z mrtvých a vrací se na plátna. Jízlivě mohu podotknout, že možná také proto, že většina dnešních herců by dynamické a technické kung fu prostě nezvládla a Jackie se nedá naklonovat, ale ve skutečnosti jde jistě o wuxia samotné, o jeho atributy, o jeho výjimečnost.

Angličtina má pro tyto snímky krásný název „swordplay“ a když si buransky doslovně přeložím ten pojem, musím přiznat, že jde skutečně o hru meče, o divadelní představení, ve kterém hrají hlavní roli chladné zbraně a hrdinové, kteří je svírají.

Wuxia je hodně stylizované, vpravdě divadelní a trochu umělé. Proto u něj nevadí, že hrdinové létají, nebo se jedním elegantním odrazem dostanou na hřeben střechy.

U wuxia se málokdy objeví nějaká zběsile rychlá akce nebo komplikovaná choreografie i když i takové pokusy byly. Tady platí, čím pomaleji a stylizovaněji, tím lépe. S trochou nadsázky lze říct, že nejlepší wuxia Johna Woo je Lepší zítřek nebo Killer. Je vidět, z čeho kultovní režisér vzešel a co si zamiloval. To, že chladné zbraně vyměnil za kvéry kvalitu jeho „wuxia pian stříleček“ až tak moc neovlivnilo.

Nejdůležitější je tu hrdina. Všichni hrdinové sice mluví hlavně o lidech, které přišli spasit, ovšem v naprosté většině případů se lidé (tedy bezejmenní komparzisté) velmi lehce stávají mrtvolami a hrdinu jejich ztráta nijak dramaticky nezaráží. Hrdina je podstatný. Muž, který bloudí světem proto, aby nastolil pořádek a aby potlačil zvůli vysoce postavených chamtivců, nepoctivých úředníků, proradných eunuchů nebo banditů.

Muž a jeho meč, to je pomník sebe sama. Chang tento typ hrdiny usadil doprostřed celého děje jako žábu na pramen, pomyslně ho poprášil zlatým prachem a svou pozornost stočil na někoho úplně jiného. Pro jeho tvorbu je to typický znak. Tímto statickým piedestalem se později stal Ti Lung, ale hlavní postavou byl David Chiang.

Skutečná hlavní postava byla totiž pro diváky postavou vedlejší. Už v Magnificent Trio se toto rozložení objevilo a v Changově tvorbě gradovalo a získávalo jasnější obrysy. Hrdina v bílém, plný ideálů, řečí o spravedlnosti a chlapecké naivity představoval jistotu, jakýsi polobožský prvek.

Wang Yu přijíždějící do vzpurné vísky situaci jen rozjitří a vlastně zkomplikuje. Je hlavní postavou, je tím, kdo má diváky fascinovat, ale už když kamera poprvé zachytí zamračenou tvář Lo Lieha, muže v modrém, který trpí vnitřním rozporem, který si docela lidsky užívá se ženou a v důležité chvíli se nakonec rozhodne správně, to je hlavní hrdina filmu.Chang tuhle dualitu zbožňoval. Nechal diváky sledovat krásného Wanga a sám se kochal strukturovanější postavou Lo Lieha. Protože byl postižený mánií na čísla, dodal filmu ještě třetího hrdinu, kterého ztvárnil Cheng Lui. Ten byl asi nejvíc zemitý a snadno se s ním mohl identifikovat normální člověk. Představoval jakousi kotvu hlavního hrdiny plujícího v oblacích a spojence vedlejšímu, propracovanějšímu hrdinovi v pozadí. Systém tohoto druhu vyprávění Chang opakoval do omrzení celý svůj život. Zkoušel obměny, ale jeho atributy byly vždycky poznatelné. A velice chytře zvolené.

Po dvou dalších wuxia filmech (THE TRAIL OF THE BROKEN BLADE (1967), THE SWORD AND THE LUTE (1967)) Chang Cheh opět zazářil kultovním snímkem. ONE-ARMED SWORDSMAN (1967)naplnil pokladny, přitáhl do kin snad úplně celou Asii, Japonsko nevyjímaje a stal se legendou.

Jestliže Magnificent Trio bylo hrdinské drama, One-Armed Swordsman (Du Bi Dao)

bylo drama hrdiny. Opíralo se o jediného muže, který ještě k tomu nebyl tak docela v pořádku. Jak plyne z názvu, byl jednoruký. Byl typem osamělého bojovníka, který je dokonale oddělený od lidí, stejně jako jeho paže od něj a to i přes přítomnost ženy (Lisa Chiao Chiao). Jednoruký šermíř je druhým životním motivem Changa Cheh.

Nedá se tu amatérsky nepsychologizovat…ale motiv hrdinů zbavených končetiny, většinou ruky nebo nohou až příliš křičí z Changovy tvorby. Ať už je to jednoruký šermíř, osvalené dítě se zlatými pažemi

nebo celá banda postižených hrdinů, kteří se musí postavit bojovníkovi s protézami rukou, Chang s láskou vytvářel hrdiny, kteří jsou díky svému handicapu oddělení, odloučení a příliš jiní, než aby se mohli včlenit do normálního života.

A své postižení si léčí jediným způsobem, který znají. Bojem. Boj je léčí, hojí rány a dává jim zapomenout na všechna příkoří. Když člověk dlouho studuje Changovy fotografie a snaží se jeho tvář přiřadit k nějakému typu hrdinů, které psal a režíroval, pak ho prostě nějakým způsobem napadne jednoruký šermíř. Chang byl odlišný, dokonce už na první pohled a i když žil celý život obklopený mnoha lidmi, i když dosáhl úspěchu, vlivu a moci, zůstal oddělený.

Jeho izolace se projevila hlavně v posledních letech jeho života. Nepřišla z ničeho nic. V Changovi byla od počátku a on jí zveřejňoval, dával všanc divákům a křičel do celého světa. Jednoruký šermíř byl jeho alter ego a i když je to jen má domněnka, jsem o ní dost přesvědčená.
THE ASSASSIN (1967)

byl další wuxia pian jako hrom. A třetí silný motiv tvorby pana režiséra. Msta. Lo Lieh v Magnificent Trio začne jednat ve chvíli, kdy mu zabijí milou. Jeho postava je silná právě motivem msty, který ho dožene k činům. Assassin je mstitel od podstaty.

Jako mstitel už vlastně vstupuje na scénu. Kdo viděl Hrdinu Zhanga Yimou z roku 2002, ví, o čem je řeč. Mistr Bezejmenný (Jet Li) přichází jako mstitel k císaři, kam se dostane díky ceněné asijské hrdinské vlastnosti-lstivosti. Jeho úkolem je zabít vládce…The Assasin je v podstatě stejný.

Jde o historický příběh s legendárními prvky, jak už je v Číně zvykem a tím získal na ukotvenosti děje. Hrdina (Jimmy Wang Yu) je muž určený pomstě. Má se stát vrahem předsedy vlády, i když k tomu vlastně nemá moc osobních motivů.

Jedná ve jménu cti, pravdy a touhy po boji jako takovém. Msta je v The Assassin samonosná. Existuje sama o sobě a hrdina je jen jejím prostředníkem. Žena hrdiny (opět skvělá Lisa Chiao Chiao) je brzdou, která znemožňuje chrabrému válečníkovi naplnit osud.

Ale režisér, osud ani hrdina se na ženy nijak zvlášť neohlížejí. (Genderově zjitřené dámy by si neměly tyto spektákly pouštět). Opět tu je hrdina jako sošný skvost, padouch, zosobňující veškeré zlo světa a známé doplňkové postavy (Chen Lui, jak jinak). A přibývá nám tu nový pojem, kterým by se dala shrnout celá tvorba Changa Cheh-„Hrdinské krveprolití“neboli "Bloodsheed".
Hlavní hrdina musí zemřít. Pro tento okamžik se narodil. Musí vidět svou vlastní krev. The Assassin končí sebevraždou.

Jimmy Wang Yu sám ukončí svůj velice mladý život. Hrdinova krev musí být prolita, ztráta mládí, nadějí, života, to je hrdinské krveprolévání. Druhou stranou této mince je ale fakt, že hrdina umírá právě ve chvíli největší síly, svých schopností, krásy, ve věku největších ideálů a mravní nezkaženosti. Ať už je panic nebo ne, umírá jako puer. Jako čistý mladíček. Nesmí zestárnout, zošklivět a ztratit vitalitu. Režisér ho raději zabije, než aby sledoval jeho tělesné chátrání a morální devastaci…

Ale abych netepala režisérovu oblibu mužských hrdinů, obrátím se k velmi ženskému elementu jeho wuxia pian. V roce 1968 se na plátně objevila zlatá vlaštovka. GOLDEN SWALLOW

s tváří Cheng Pei Pei. Stanula po boku Wanga Yu a Lo Lieha, hrdinů The Magnificent Trio. Ne, že by byla skutečnou hrdinkou.

Ve skutečnosti hlavní role patřily opět mužským postavám, ale Zlatá vlaštovka tu byla vylíčená v celé své křehkosti a kráse jako klenot, který se Changovi nesmírně povedl. Málokterá žena se může pochlubit tak dobrou rolí, jako Cheng Pei Pei.

Snad jen rozkošná Li Ching, kterou vzal Chang několikrát na milost. Co je ale pro film podstatné, krev tu stříká všemi směry. Chang zjistil, že publikum jeho komixově laděné krváky unese a tak přitvrdil a hrdinské krveprolití získalo nový, vpravdě epický charakter.

RETURN OF ONE-ARMED SWORDSMAN (1969)navázal na úspěch prvního handicapovaného šermíře, ale nepřekonal ho. Pro Changovu tvorbu byl ale veledůležitý. Wang Yu tu sice opět hrál hlavní part, ale režisér mu zíral přes rameno.

Ať se Wang snažil jakkoli, Chang byl fascinován dvěma mladíčky, kteří byli obsazeni do vedlejších rolí. Ti Lung byl zatraceně hezký a svým charakterem se v tu dobu velmi podobal Wangovi. A David Chiang, syn starého kámoše Yima Far byl…trošku jiný…a něčím nápadný.

Chang našel hrdiny svého nejslavnějšího období. Tím jeho wuxia pian neskončilo. Naopak. Nabralo na obrátkách…