 | Původní název: 報仇 / Bao chou / Bo sau (1970) Země: Hong Kong Režie: Chang Cheh Scénář: Chang Cheh, Ni Kuang Obsazení: David Chiang, Ti Lung, Wang Ping, Ku Feng, Hoh Ban, Yeung Chi Hing, Wong Ching Ho, Chuen Yuen, Alice Au Yin Ching, Wong Chung, Cheng Lei, Chan Sing, aj. CSFD / IMDB / HKMDB / HKCINE
|
Pakliže bych měla popsat Vengeance! jedním slovem, asi bych zvolila přívlastek "hutné". Krev teče pěkně nahusto, stíny jsou takřka hmatatelné, atmosféra tíživá - a mrtvol je tolik, že tenhle film místy až praská ve švech. Tahle pomsta je servírovaná velmi začerstva - a je všechno, jenom ne sladká...
Poměrně nekomplikovaný děj se odehrává v roce 1925 v blíže nejmenovaném městě v Číně. Herec čínské opery, Guan Yulou (Ti Lung), se stane trnem v oku několika místním mocným. Nejenže se dostane do otevřeného konfliktu s bossem Fengem (Ku Feng) a polovinou jeho studentů (a dokonale při tom Fenga znemožní), ale jeho velmi pohledná (a povolná) žena navíc učarovala warlordovi, který má celé město pod palcem. Pro Yuloua to bohužel skončí velmi brutální nakládačkou a fatální ztrátou krve. Těm, kteří onehdy u partičky mahjonggu Yulouovu vraždu naplánovali, i těm, kteří ji spáchali, ale záhy nastanou krušné časy. Do města totiž přijíždí jeho bratr Xiaolou (David Chiang) - a od první chvíle je nad slunce jasné, že tenhle mládeneček s nikým v rukavičkách jednat nebude, a že na kompromisy ho rozhodně neužije.
Anglický název filmu neklade za Mstu vykřičník jen tak pro nic za nic. Xiaolou je na svojí cestě za odplatou opravdu brutálně nekompromisní. Po většinu času divák nemá co do činění s lidskou bytostí, ale s personifikovanou vendetou. Pevné odhodlání zapíchnout i toho nejposlednějšího goona jako podsvinče je Xiaolouovou nejvýraznější charakteristikou. Je tu sice romantická linie, jež jej citelně polidšťuje (a o to v ní taky s největší pravděpodobností jde), ale on sám se láskou k půvabné Chengfang (Wang Ping) rozhodně nenechá ani o píď vychýlit z dráhy. Romantika ve Vengeance! plní dvojí účel. Divák si při ní na chvíli oddechne - a (to především) každá rána, kterou Xiaolou následně při svojí spanilé jízdě utrží, o něco víc bolí.
Působivost Vengeance! vězí z velké části v tom, že film si jde za svým právě tak cílevědomě, jako jeho hlavní protagonista. Příběh se zbytečně nevětví, ani nezaplétá a Xiaolou se svojí pomstou zůstává po celou dobu pevně ukotvený v centru pozornosti a centru dění. Co se akce týče, rafinovaný kung-fu balet se nekoná - veškeré rvačky a potyčky jsou sice kromobyčejně efektní, ale v naprosté většině případů taky poměrně přímočaré. I v tomhle ohledu je Vengeance! dobře mířenou ranou na solar, bez skrček a bez zdržovaček. Že jsou souboje sympaticky syrové, ale samozřejmě neznamená, že by měly něco společného s běžně žitou realitou. David Chiang (který nejspíš i s nožem váží nějakých padesát kilo) totiž co do efektivnosti a počtu hit pointů vydá za docela početný gang.
Film má ale i svoji poetičtější rovinu. Zejména během Xiaolouových společných chvilek s Chengfang se do Changovy 'symfonie v červeném' vkrádají výrazně melancholické tóny a šerosvitné ladění řady scén dodává Vengeance! docela výrazný 'noir' šmrnc. Chang Cheh rovněž často pomocí soundtracku, prostřihů a flashbacků odkazuje k čínské opeře, čímž příběh obohacuje o trochu té audiovizuálně přitažlivé 'divadelní exotiky', ale především jej tak v klíčových momentech posouvá do lehce epické roviny - a Xiaolouova úžasně efektní řezničina tak získává znatelně heroický nádech.
Vengeance! je Chiangův film. Ti Lung před kamerou pobude jen krátce, a ačkoli rozhodně zanechá dojem (a prostřednictvím flashbacků se tu a tam připomene), je to David Chiang, kdo plátnu svrchovaně kraluje od chvíle, kdy vstoupí na scénu a začne řádit jako černá smršť. Kombinace jeho "mladistvého šarmu" a brutálního odhodlání, s jakým kolem sebe vrší mrtvoly, je prostě neodolatelná. Fakt, že vypadá dost křehce, je podružný. Ve chvíli, kdy vezme do ruky nůž, křehkost nehraje roli - jak už bylo řečeno, jeho Xiaolou není normální smrtelník, ale vendeta na pochodu. (Kdyby o tom snad ještě v druhé polovině filmu někdo pochyboval, mayhem, který se rozpoutá ve finále, ho jistě z oněch pochybností vyléčí.) David Chiang a Ti Lung samozřejmě nejsou jediné hvězdy, které se ve Vengeance! objevily. Changova parta oblíbených herců z počátku 70. let se sešla v hojném zastoupení. Mezi jinými se tu mihnou i Cheng Lei, Wong Chung nebo (velmi krátce) Chen Kuan Tai. A za extra zmínku pochopitelně stojí Ku Feng, který odvádí prvotřídní výkon - jak je u něj dobrým zvykem, hraje nikoli typ, ale postavu - a boss Feng je v jeho podání nezapomenutelný.
Kromě Changových oblíbených hvězd se můžete těšit i na další atributy pro jeho snímky typické. Uvidíte sice, pravda, o něco méně 'homosociálního jiskření' a odhalených hrudníků, než je v jeho filmech obvyklé (David Chiang má řadu předností, ale mužná hruď mezi ně nepatří), ale Chang Cheh se jako režisér Vengeance! nezapře. Bezpečně ho poznáte zejména v okázalých explozích působivě estetizovaného násilí vyšperkovaných gejzíry a potoky krve, ve zpomalených záběrech i v mírně beznadějné atmosféře řízlé hrdinským patosem, která Xiaoloua na jeho osamělém tažení proti drtivé přesile provází.
Jakožto veliká milovnice Changa Cheh (a většiny jeho oblíbených herců) a příběhů o pomstě jsem si Vengeance! samozřejmě užila královsky. V poslední době se mi málokterý film tak naprosto dokonale trefil do vkusu a do nálady. Ovšem, abych zachovala alespoň zdání objektivity, měla bych dodat, že stejně jako naprostá většina Changových filmů, i Vengeance! spadá do kategorie 'acquired taste', vzhledem k tomu, že nese většinu charakteristických rysů režisérova vyhraněného stylu. Fanouškům Changa Cheh, hlavně pokud preferují jeho tvorbu z konce 60. a počátku 70. let, můžu Vengeance! jedině doporučit. Ostatním ji doporučuji také - ovšem s výhradami a varováním. Kmotrovy filmy mohou nepříjemně zaskočit, pokud nevíte, do čeho jdete...;-) Za sebe dávám pěkně tučných 10/10.
...pro HK fangirls: Ti Lung a David Chiang jsou k sežrání - a oba uvidíte v operním nalíčení (oběma tuze sluší). Chiang jako mstitel je vždycky neodolatelný a tady to platí dvojnásob. Zvlášť je-li celý v bílém, zbrocený krví a efektně rozvrkočen. A jak ví každá fangirl, která sledovala např. The Duel nebo Wandering Swordsmana - málo věcí na světě je tak sexy, jako David Chiang s pořádnou kudlou (blíž k dokonalosti má snad jen David Chiang se dvěma pořádnými kudlami).
Poměrně nekomplikovaný děj se odehrává v roce 1925 v blíže nejmenovaném městě v Číně. Herec čínské opery, Guan Yulou (Ti Lung), se stane trnem v oku několika místním mocným. Nejenže se dostane do otevřeného konfliktu s bossem Fengem (Ku Feng) a polovinou jeho studentů (a dokonale při tom Fenga znemožní), ale jeho velmi pohledná (a povolná) žena navíc učarovala warlordovi, který má celé město pod palcem. Pro Yuloua to bohužel skončí velmi brutální nakládačkou a fatální ztrátou krve. Těm, kteří onehdy u partičky mahjonggu Yulouovu vraždu naplánovali, i těm, kteří ji spáchali, ale záhy nastanou krušné časy. Do města totiž přijíždí jeho bratr Xiaolou (David Chiang) - a od první chvíle je nad slunce jasné, že tenhle mládeneček s nikým v rukavičkách jednat nebude, a že na kompromisy ho rozhodně neužije.
Anglický název filmu neklade za Mstu vykřičník jen tak pro nic za nic. Xiaolou je na svojí cestě za odplatou opravdu brutálně nekompromisní. Po většinu času divák nemá co do činění s lidskou bytostí, ale s personifikovanou vendetou. Pevné odhodlání zapíchnout i toho nejposlednějšího goona jako podsvinče je Xiaolouovou nejvýraznější charakteristikou. Je tu sice romantická linie, jež jej citelně polidšťuje (a o to v ní taky s největší pravděpodobností jde), ale on sám se láskou k půvabné Chengfang (Wang Ping) rozhodně nenechá ani o píď vychýlit z dráhy. Romantika ve Vengeance! plní dvojí účel. Divák si při ní na chvíli oddechne - a (to především) každá rána, kterou Xiaolou následně při svojí spanilé jízdě utrží, o něco víc bolí.
Působivost Vengeance! vězí z velké části v tom, že film si jde za svým právě tak cílevědomě, jako jeho hlavní protagonista. Příběh se zbytečně nevětví, ani nezaplétá a Xiaolou se svojí pomstou zůstává po celou dobu pevně ukotvený v centru pozornosti a centru dění. Co se akce týče, rafinovaný kung-fu balet se nekoná - veškeré rvačky a potyčky jsou sice kromobyčejně efektní, ale v naprosté většině případů taky poměrně přímočaré. I v tomhle ohledu je Vengeance! dobře mířenou ranou na solar, bez skrček a bez zdržovaček. Že jsou souboje sympaticky syrové, ale samozřejmě neznamená, že by měly něco společného s běžně žitou realitou. David Chiang (který nejspíš i s nožem váží nějakých padesát kilo) totiž co do efektivnosti a počtu hit pointů vydá za docela početný gang.
Film má ale i svoji poetičtější rovinu. Zejména během Xiaolouových společných chvilek s Chengfang se do Changovy 'symfonie v červeném' vkrádají výrazně melancholické tóny a šerosvitné ladění řady scén dodává Vengeance! docela výrazný 'noir' šmrnc. Chang Cheh rovněž často pomocí soundtracku, prostřihů a flashbacků odkazuje k čínské opeře, čímž příběh obohacuje o trochu té audiovizuálně přitažlivé 'divadelní exotiky', ale především jej tak v klíčových momentech posouvá do lehce epické roviny - a Xiaolouova úžasně efektní řezničina tak získává znatelně heroický nádech.
Vengeance! je Chiangův film. Ti Lung před kamerou pobude jen krátce, a ačkoli rozhodně zanechá dojem (a prostřednictvím flashbacků se tu a tam připomene), je to David Chiang, kdo plátnu svrchovaně kraluje od chvíle, kdy vstoupí na scénu a začne řádit jako černá smršť. Kombinace jeho "mladistvého šarmu" a brutálního odhodlání, s jakým kolem sebe vrší mrtvoly, je prostě neodolatelná. Fakt, že vypadá dost křehce, je podružný. Ve chvíli, kdy vezme do ruky nůž, křehkost nehraje roli - jak už bylo řečeno, jeho Xiaolou není normální smrtelník, ale vendeta na pochodu. (Kdyby o tom snad ještě v druhé polovině filmu někdo pochyboval, mayhem, který se rozpoutá ve finále, ho jistě z oněch pochybností vyléčí.) David Chiang a Ti Lung samozřejmě nejsou jediné hvězdy, které se ve Vengeance! objevily. Changova parta oblíbených herců z počátku 70. let se sešla v hojném zastoupení. Mezi jinými se tu mihnou i Cheng Lei, Wong Chung nebo (velmi krátce) Chen Kuan Tai. A za extra zmínku pochopitelně stojí Ku Feng, který odvádí prvotřídní výkon - jak je u něj dobrým zvykem, hraje nikoli typ, ale postavu - a boss Feng je v jeho podání nezapomenutelný.
Kromě Changových oblíbených hvězd se můžete těšit i na další atributy pro jeho snímky typické. Uvidíte sice, pravda, o něco méně 'homosociálního jiskření' a odhalených hrudníků, než je v jeho filmech obvyklé (David Chiang má řadu předností, ale mužná hruď mezi ně nepatří), ale Chang Cheh se jako režisér Vengeance! nezapře. Bezpečně ho poznáte zejména v okázalých explozích působivě estetizovaného násilí vyšperkovaných gejzíry a potoky krve, ve zpomalených záběrech i v mírně beznadějné atmosféře řízlé hrdinským patosem, která Xiaoloua na jeho osamělém tažení proti drtivé přesile provází.
Jakožto veliká milovnice Changa Cheh (a většiny jeho oblíbených herců) a příběhů o pomstě jsem si Vengeance! samozřejmě užila královsky. V poslední době se mi málokterý film tak naprosto dokonale trefil do vkusu a do nálady. Ovšem, abych zachovala alespoň zdání objektivity, měla bych dodat, že stejně jako naprostá většina Changových filmů, i Vengeance! spadá do kategorie 'acquired taste', vzhledem k tomu, že nese většinu charakteristických rysů režisérova vyhraněného stylu. Fanouškům Changa Cheh, hlavně pokud preferují jeho tvorbu z konce 60. a počátku 70. let, můžu Vengeance! jedině doporučit. Ostatním ji doporučuji také - ovšem s výhradami a varováním. Kmotrovy filmy mohou nepříjemně zaskočit, pokud nevíte, do čeho jdete...;-) Za sebe dávám pěkně tučných 10/10.
...pro HK fangirls: Ti Lung a David Chiang jsou k sežrání - a oba uvidíte v operním nalíčení (oběma tuze sluší). Chiang jako mstitel je vždycky neodolatelný a tady to platí dvojnásob. Zvlášť je-li celý v bílém, zbrocený krví a efektně rozvrkočen. A jak ví každá fangirl, která sledovala např. The Duel nebo Wandering Swordsmana - málo věcí na světě je tak sexy, jako David Chiang s pořádnou kudlou (blíž k dokonalosti má snad jen David Chiang se dvěma pořádnými kudlami).
