 | |
Původní název: Siu Lam Ng Jo (1974) Režie: Chang Cheh Země: Hong Kong Obsadzení: David Chiang; Ti Lung; Fu Sheng; Chi Kuna Chun; Fei Meng; Wang Lung Wei; Kong Do CSFD / IMDB / HKMD / HKCINE |
Když řeknu, že jde o kultovní snímek staré školy hongkongského kung fu filmu, je alespoň pro ty, kteří vědí o mých malých umanutostech jasné, že půjde o film z dílny Changa Cheh. S podivem skutečně jde o Changův počin. A dokonce jeden z nejznámějších.
Film Five Shaolin Masters se natolik proslavil, že patří k obecné slušnosti a vzdělanosti mezi ctiteli žánru znalecky pokývat hlavou, když se o něm mluví. Je asi málo zájemců o MA filmy čínského okruhu, kteří by neznali to slavné tajné gesto žáků vypáleného chrámu Shaolin nebo kteří by neocenili vynikající souboje v závěru filmu.
Je to film známý jako Five Venoms nebo Heroic One. A stejně jako u jiných kultovních snímků film předčil svého tvůrce a jen málokdo dokáže nonšalantně pronést i jméno jeho režiséra.
Vzhledem k tomu, že cítím posvátnou úctu k panu režisérovi i jeho dílu, je načase, abych představila Five Shaolin Masters trochu podrobněji.
Chang Cheh v sedmdesátých letech stál na špici pomyslné pyramidy hongkongských tvůrců a prakticky neměl konkurenci. Studio vydělávalo a všechno se zdálo v pořádku. Brzy ale měl dobu hojnosti vystřídat finanční úpadek a sám velký Chang měl začít mizet v propadlišti filmových dějin.
Zatím se ale vezl na vlně popularity a vychovával svou novou velkou hvězdu, Alexandera Fu Shenga, kterého objevil v roce 1972. Jeho obrovský potenciál si Chang ověřil ve filmu Shaolin Martial Arts, prvním snímku ze slavné Fu Shengovy shaolinské série. Po fantasy příběhu o čínském legendárním bojovníku nebes Na Zha Great postavil Chang Fu Shenga vedle dalšího nového objevu Chi Kuan Chuna v Heroes Two, dalším filmu série a to už mířil k nejslavnějšímu kousku celé řady, tedy k Five Shaolin Masters.
Five byl určitě nejvydařenějším filmem roku 1974. Chang se blýsknul prakticky ve všech směrech a ani svým pozdějším slavným snímkem Shaolin Temple už Five nepřekonal.
Film vycházel z osvědčeného pera Ni Kuanga, Changova dvorního scénáristy. Ne, že by scénář znamenal nějak zvlášť převratný kousek. Byl standardní, kompaktní a řemeslně slušně zpracovaný. Rozvíjel jednoduchý námět vypálení shaolinského chrámu Mandžuy, záchrany pěti žáků, jejich hledání spojenců, výcviku a následné pomsty pěti hlavním padouchům. Nic víc a nic míň. Holá kostra příběhu neskrývala žádné další taje ani kličky. Nicméně scénář tu byl a fungoval. V pozdějších letech se v oblasti kung fu filmů právě na existenci scénáře často zapomínalo a ze zajímavého žánru zbyly jen ohlodané kosti bezduchých kopaček.
Dalším trumfem byla kamera Mu To Kunga. Nejenže se točilo na viditelně lepší filmový materiál, takže barevnost filmu působila velkolepě, ale šikovný kameraman svou technickou zručností přispěl k vynikající atmosféře filmu, hlavně v uměle osvětlených a večerních scénách nebo ve výcvikových sekvencích uprostřed lesů.
Ovšem mistři ze Shaolinu by se jen tak neprosadili, kdyby nebylo Changova geniálního citu pro casting. Chang se rozhodl do hlavních rolí obsadit své milované hvězdy a postavit na nich úspěšnost celého projektu. Hlavní roli žáka Hu Te Ti obsadila největší star David Chiang a jeho nejbližšího přítele Tsaie Tu Chunga vytvořil Ti Lung.
Ovšem nakonec hlavní roli nečekaně vyzobl Alexander Fu Sheng v roli nezkušeného Ma Chao Hsinga. Fu Sheng si přivlastnil celý film pro sebe a stal se miláčkem publika. Pro doplnění vybral Chang ještě další dva herce. Pohybově vynikajícího a výrazného Chi Kuan Chuna
pro roli Li Shih Kaie a konečně asi nejméně průrazného, ale poměrně zajímavého Feie Menga pro úlohu Fanga Ta Hunga.
Osvědčené padoušství v podání Konga Do, Funga Hak Ona, Leunga Kar Yana a Choie Wanga doplnil Wang Lung Wei, vynikající Fu Shengův sekundant a bojový partner.
O choreografii se postaral Lau Kar Leung spolu se svým bratrem Lau Kar Wingem, který si zahrál tradičně malou roli v komparsu. O jejich mistrovském vedení se ještě zmíním.
Vzhledem ke známosti filmu nemá cenu obsáhle vyprávět děj nebo šťourat do podrobností. Chtěla bych jen upozornit na vycizelovaný Changův přístup, který nepříliš barvitý děj citlivě prostřídal s choreografiemi soubojů a nechal diváky občas vydechnout, takže jim mohly všechny soubojové sekvence uvíznout v hlavě.
Stejně jako v jiných filmech tohoto období Chang použil metodu černobílých prostřihů, které dodaly filmu na umělecky zajímavějším vyznění. Každý z mistrů prožil svůj malý příběh hledání spojenců a měl tak šanci diváky zaujmout a vytvořit prostor pro divákovo získání sympatií. Závažné motivy, kterými projdou čtyři starší mistři samozřejmě narušuje neposedný a zbrklý Ma Chao Hsing (Fu Sheng). Jeho malá etuda se sháněním něčeho k snědku v městečku, kde zcela neopatrně předvádí netečným prodavačům ve stáncích tajné gesto shaolinských spojenců s nadějí, že zaplní svůj žaludek je roztomilá a podaná s dětskou nenuceností. Kdykoli se Fu Sheng objeví na scéně, člověk čeká taškařici a herec mu ji ochotně poskytuje.
Proti němu působí dramatický Ti Lung i jindy excelující David Chiang jako nehybné monolity.
Děj nijak významně negraduje. V jeho první části mistři procházejí krajinou a občas si zabojují, po předělu, který zajistí několik scén s bandity přijde mnohem zajímavější doba učení a zdokonalování bojových schopností, ve které Chang rozvinul všechny své vášně pro estetiku mužského těla, dokonalost pohybu a spojení s přírodou. V poslední části se musí utkat pět padouchů (plus dva doplňkoví pohůnci) s pěti mistry a dobro zvítězí i za cenu prolité krve.
Právě poslední část filmu dala vyniknout mistrovské choreografii klanu Lau. Lau Kar Leung pracoval pro Changa dlouhá léta a znal nejen jeho vkus a pracovní postupy, ale hlavně jeho herce. Věděl, že proti statickému Davidu Chiangovi, který v bojových uměních příliš nevynikal nemůže postavit silového a rychlého Wanga coby hlavního zrádce. Díky zkušenému oku Lau namíchal koktejl parádních soubojů. Netechnickému Chiangovi a jeho wuxia stylu boje přiřadil devítičlánkový bič, se kterým Chiang uměl zacházet a proti němu postavil Konga Do, víc herce, než bojovníka. Oba byli snímaní v lesnaté krajině, která mohla skrýt případné nedostatky a Chang jejich souboj založil na barevných kontrastech a citlivém střihu.
Stejně estetickou dvojici tvořili Leung Kar Yan (v tu dobu neuměl příliš bojovat a teprve se učil u Laua základy bojových umění, které potom rozvinul ve svém výborném wing chun) a Fei Meng. Fei Meng dobře bojoval, ale z pětice mistrů byl nejméně výrazný. Epicentrum souboje tedy tvořila estetika pohybu Leunga Kar Yana a rámec okolní přírody.
Ti Lungovou nosnou zbraní byla vždycky tyč a Lau mu ji rád poskytnul. Choreograf milující zbraně měl možnost je konečně použít. Místo klasické šavle dal do ruky Choi Wangovi velice pohyblivou, létající sekyru. Navíc byli oba herci dostatečně vysocí, což vyhovovalo režisérově touze po dokonalosti a jejich umístění doprostřed vodního toku udělalo velkou parádu.
Poslední dvě dvojice tvořili skvělí, univerzální bojovníci technického typu, kteří potřebovali otevřené nebo neutrální krajinné pozadí. Wang Lung Wei a Fu Sheng tvořili často bojový pár. Oba vynikali silovým, lineárním a rychlým způsobem boje s technicky vybroušenými prvky sebeobrany, oba nepotřebovali ke svému projevu příliš složité choreografie a protože nebyli absolventy pekingské opery, nelpěli na kreacích, kterými oslňoval diváky Sammo Hung nebo Jackie Chan. Jejich souboj v lomu byl tvrdým a syrovým soubojem bez zbytečných parádiček, zato s ohromným nasazením a razancí.
Fung Hak On a Chi Kuan Chun byli absolutně technickým párem. Jejich souboj odehrávající se v otevřené krajině je jedním z nejlepších, jaký můžeme najít v Changových filmech. Přesně vyvážená dávka rychlosti, techniky a střihu tento souboj posunula mezi legendární soubojové sekvence všech dob.
Chang nezapomněl ani na své heroic bloodshed a nechal dva hlavní hrdiny zakrvácet i když v krvi tentokrát své oblíbence moc neráchal a jeho velmi decentní homoerotická jiskřička vzplanula jen v případě dost nepříjemného úmrtí Leunga Kar Yana. Závěrem filmu byly bezpochyby souboje a tak samotný konec Chang skoro přešel bez povšimnutí.
Five Shaolin Masters zůstane navždy v klenotnici hongkongského filmového archivu a nikdo mu už jeho pozici nevezme. Podle mého velmi subjektivního názoru patří mezi pět nejlepších filmů Changa Cheh a určitě mu patří metál za ovlivnění mnoha pozdějších tvůrců. Jeho vliv byl obrovský a jeho kvality se dají ocenit i v době, která se honosí lepší technikou a jistotou modrého nebo zeleného pozadí.
