Heroes Of The East

THE STOOL PIGEON

2011-09-15T22:54:00.000-07:00


	Původní název: Sin yan / (2010) Režie: Dante Lam Země: Hong Kong Obsazení: Nicholas Tse, Lunmei Kwai, Nick Cheung CSFD IMDB HKMD HKCINE

Inspektor CID, Don Lee (Nick Cheung) má za sebou krutou zkušenost, když se mu nepovedlo ochránit vlastního informátora během jedné operace proti gangsterovi s rozkošným přízviskem Barbarian (Lu Yi). Uspěje v získání dalšího špióna, jímž je propuštěný z vězení Ghost (Nicholas Tse). Ten doufá, že penězi za informace splatí dluh své sestry. Úspěšně se uchytí u gangu, ale také se nešťastně zaplete s Barbarianovou přítelkyní Dee (Guey Lun Mei).

Nick Cheung a Nicholas Tse v hlavních rolích

Trochu z historie - akce, improvizace a vztahy
Historie kriminálek v Hongkongu, kam patří také tento film, nabízí širokou škálu nejrůznějších filmů - vytříbené akční snímky, temná noirová díla, žánrové kombinace s kung-fu, komedií či romancí. Jeden znak je ale u většiny z nich stejný. Je to jistá bezprostřednost scén, která na první pohled působí neurovnaností děje díky upřednostňování akce na úkor souvislosti příběhu a provázání dějových linií. Prvotní atrakcí těchto snímků byla originální akce, nikoli vypilovaný scénář. Jejich výhodou se však stala improvizace. (1)

Po všeobecném úspěchu snímků z produkce Milkyway se začaly čím dál víc rojit tituly, jejichž těžiště se přesouvalo ve prospěch propracovanějšího děje a komplikovanějších vazeb. V minulosti se v hongongských kriminálkách vystřídalo upředňostňování realismusmu či bohaté akce, dnes se do popředí posouvají propletené vztahy. Teď už to není jen o tom vyplnit mezery mezi akčními scénami při pohybu z bodu A do bodu B ale dospět tam přes promyšlenější dějové zvraty a vazby. Nabývají tak převahy snímky ukazující děj z vícero úhlů jednotlivých postav.

V roce 2002 se takovým filmovým překvapením stala Volavka. Postupně se objevovaly další složitější filmová díla, která tento vytyčený směr následují (např. snímky Dereka Yee) a zároveň navazují na hongkongské neonoirové snímky typické svým prostředím, postavami a zobrazením zločineckého světa.

The Stool Pigeon v této tendenci pokračuje; většina děje se odehrává v noci venku na ulici či v přítmí uzavřených místností. Také žánrově vychází z krimi thrilleru, když vztah mezi policistou a zločincem je hlavním zdrojem napětí a na těchto postavách pak onen vztah tématizuje a relativizuje jejich jednání podle zažité konvence (policista jako zástupce dobra, zločinec jako ten zlý). (2)

Nesčíslněkrát omílané téma, z něhož se v hongkongské kinematografii stalo tamní scénáristické klišé, nevytváří nic nového a převratného. Naopak zapadá do trendu kriminálek, ovšem dříve tak častá bezprostřednost je nahrazena pečlivým plánováním. Nevyrovnanost až amaterství některých složek filmů minulých zde střídá plně profesionální práce - scénář, kamera, vybraní herci, hlavně je to ale patrné u bohatého, variabilního a hlavně náladu podmaňujícího hudebního podkresu.

Špína Hongkongu
Žánrový předchůdce Volavka (2002), s nímž pojí The Stool Pigeon také podobnost motivu nastrčeného špeha, je vrcholem toho, čemu jsem dala soukromě nálepku "nóbl thriller". Upravení hrdinové v oblecích se zde pohybují v čistých interiérech nebo venku na pozadí vyleštěných chladných ploch. Násilí zde má podobu jednorázové akce, krev se takřka neobjevuje. Takové zobrazení hrdinů a prostředí je patrné z tvorby konce 90. a následujících let.

Naopak filmy Dante Lama vrátily trend ulpívající špíny. V akci dochází k výbuchu tělesného násilí, díky němuž jsou postavy poznamenané nějakým viditelným šrámem, zraněním, neomytou krvavou stopou. Hrdinové jsou tak za své vnitřní (morální) selhání navenek pošpiněni a symbolicky označeni.

V porovnání s dalšími Lamovými snímky
Takhle zafungoval bezchybně The Beast Stalker přesně dávkovaným napětím a záměrně složitě strukturavaným vyprávěním, Fire of Consience vystupňoval žánrové prvky na hranici únosnosti. The Stool Pigeon je na tom kvalitativně podobně jako The Beast Stalker, přičemž má nejen díky lepším hercům zajímavější postavy než Fire of Conscience, ovšem výše zmíněný perfekcionismus tu budí dojem kreativní sterility.

The Stool Pigeon nemá snahu být sociálně kritický či vyvolávat znepokojivé otázky o panujících poměrech. Motiv dluhu u triád slouží jen jako katalyzátor pro další situace. Znepokojující aktuální otázky známé z Milkyway produkce a odvážné formální kousky tu nemají místo. Stěžejním je tu vytváření napětí, zobrazení akce v pohybu a morální zpochybňování jednání hlavních postav. V takovém duchu je dokonale staromódní.

Kriminálky let minulých, na něž se svým pojetím akce a násilí film odvolává, originálně šokovaly vyhroceným podaním obojího. Bohužel současný snímek už takhle šokovat nemůže, přesto chytře skládá dohromady to, co známe již z dřívějška.

(1) Hard Boiled, The Mission...
(2) V The Stool Pigeon nemá hlavní roli homogenní skupina zločinců (Long Arm of th Law, Exiled) ale právě konflikt dvou protikladně chápaných postav

The Cheeky Chap

2011-08-02T08:36:00.000-07:00


	Původní název: 壞小子 (坏小子) / Huai xiao zi (1980) Režie: Lee Wing-Cheung Země: Hong Kong Hrají: Wei Pai, Candy Wen Xue-er, Wai Wang, Yeung Chak-Lam, Charlie Chan Yiu-Lam, Wong Ching, Wong San, aj. CSFD / IMDB / HKMD / HKCINE

Konec sedmdesátých a začátek osmdesátých let se v hongkongské kinematografii nesl ve znamení změn a nových trendů a doba kromobyčejně přála kung-fu komediím. Ze studia Golden Harvest na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let vzešla takových veseloher úctyhodná řada – a jednou z nich je i Huai xiao zi (The Cheeky Chap), první (a bohužel taky předposlední) Wei Paiova "sólovka".

Ma San Fan je mladý mistr kung-fu, jenž se ničeho nezalekne – a nic mu není svaté. Na vyvádění blbostí ho užije, na přijímání odpovědnosti už nikoli. To jediné, co chová v lásce a úctě, je rodina, ale ani to ho nepřinutí, aby uposlechnul matčiných neustálých proseb a konečně se polepšil. Že matka si s ním evidentně neví rady, se zrcadlí s až dojemnou zřetelností v tom, jak rezignovaně se k jeho lumpárnám staví. Kdykoli Ma něco provede, vyrazí ho z domu s tím, že dokud se neumoudří, nemá jí chodit na oči. Ma tak tráví většinu času bezcílným potulováním, bezstarostným flákáním a drobnými krádežemi, důsledky svého jednání neřeší, odpovědnost si nepřipouští a o dobrou náladu se nenechá přípravit ani hladem, ani špatným svědomím. Jenže na každou svini se někde brousí kudla a vaří voda. Ma svým bezohledným jednáním uvede do chodu sled střetů a nešťastných příhod, na jehož konci ho čeká rovnocenný soupeř a – to především – morální lekce, která je o to tvrdší a bolestivější, oč později přišla.

Anglický název této komedie by se dal přeložit jako "Drzoun", což v zásadě nezní nikterak zlověstně, a titulní hrdina se na první pohled a prvních pár minut jeví docela sympaticky. V člověku to vyvolá dojem, že má před sebou jednu z těch potrhlých HK boxovacích komedií o neotesaném dobrákovi s velkým potenciálem, jehož drobné nedostatky vyrovnává míra jeho odhodlání a ryzost jeho srdce. Chyba lávky. The Cheeky Chap je z úplně jiného těsta – což měrou nemalou přispívá k rozporuplnému přijetí, jehož se mu mezi diváky dostává.

Především je tu scénář, který značně znesnadňuje jakoukoli identifikaci s hlavním hrdinou hned několika způsoby. Velmi zjednodušeně řečeno, hrdinové si nás mohou naklonit cestou buď pasivní (tedy skrze to, jak se potýkají s tím, co se děje jim), či aktivní (tj. skrze to, jak působí na svoje okolí) – v naprosté většině případů samozřejmě nějakou tou více či méně vyváženou kombinací obojího. Obě tyhle cesty jsou ale v případě našeho titulního drzouna z větší části zablokované.
Ve chvíli, kdy Ma San Fana poznáváme, je to už v podstatě "hotový" mistr bojovník, který zvládá kung-fu dost dobře na to, aby s přehledem natrhnul kožich i ostříleným pardálům. Problémy překonává snadno a – to je ještě důležitější – způsobuje si je obvykle sám. Jeho putování je poflakováním bez cíle a beze směru. Není proč mu držet palce, protože není nic, z čeho by se nevylhal nebo nevysekal, a není proč s ním bůhvíjak hluboce soucítit, protože k srdci si toho moc nebere. Coby hlavní protagonista je Ma kluzký jak úhoř - i kdybyste se s ním sebevíc chtěli ztotožnit, nemáte se čeho chytit.
Důvodů k obdivu je ještě méně. Ma totiž není ani rošťák, ani drzoun, ani uličník, nýbrž amorální, sebestředná a mírně sociopatická svině. Těžko obdivovat jeho odvahu tváří v tvář silnějšímu, když ve stejné míře projevuje bezohlednost vůči slabším. Nadhled, s nímž čelí překážkám a přijímá nezdary, by mohl být sympatický, kdyby neměl taky odvrácenou tvář v podobě naprosté netečnosti vůči nářkům druhých (přičemž příčinou těch nářků bývá dost často Ma sám). A drzost tváří v tvář arogantním parchantům není ani roztomilá, ani okouzlující, když sám hrdina je zrovna takový arogantní parchant.

Ma je tím pádem hrdina velmi problematický, což ještě víc vyniká díky osobě hlavního představitele. Při troše námahy si dovedu představit, že i takhle napsaný protagonista by mohl nakonec vyznít docela sympaticky (zvlášť jakmile se začne tvářit, že by se možná snad i polepšil) – jenže Wei Pai není žádný Sammo nebo Jackie. Teď nemluvím o tom, že je méně ohebný a mrštný (což, pravda, je), ale o tom, že sám sebe prostě nedovede nebrat vážně (nebo to aspoň na kameru přesvědčivě zahrát). Tu bezstarostnou, sebeironickou jiskru z úsměvu vykřesat nedokáže – a ve finále je zkrátka jen bezohledný a ironický. Výsledkem je to, že i relativně nevinné fóry v jeho podání vyznívají dost zlejškovsky – o těch opravdu ohavných hadovitostech nemluvě.
To všechno ale nemá být z mé strany výtka. Ma San Fan coby protagonista rozhodně není nezajímavý. V jádru je The Cheeky Chap poměrně drsný příběh o morálním dospívání a Ma tu není proto, abyste ho měli rádi, ale proto, aby posloužil jako příklad toho, že bez trochy té alespoň elementární slušnosti a odpovědnosti z vás nikdy nic kloudného nebude, jedno kolik dokážete nakopat zadků.
The Cheeky Chap předvádí podobné žánrové kotrmelce jako většina kung-fu komedií té doby. V jednu chvíli je to slapsticková fraška a o pár vteřin později někdo tragicky zemře (a minutu nato je to už zase slapsticková fraška). Člověk uvyklý hongkongskému zacházení s žánrovými konvencemi se podobnými obraty na patě jistě rozhodit nenechá, ale dlužno podotknout, že The Cheeky Chap je docela krutý i na hongkongské poměry. Je to dáno nejen některými poměrně drsnými dějovými zvraty, ale hlavně tím, že hlavní hrdina je takový, jaký je, a atmosféru tím pádem nijak zvlášť neodlehčí ani neprojasní. S tím, jak film spěje ke konci a všechna ta blbá karma, již Ma San Fan nashromáždil, začne konečně pracovat proti němu, temnějších tónů výrazně přibývá – a ve finále definitivně končí všechna sranda. Závěrečný souboj už je smrtelně vážná záležitost, jež se zcela obejde bez slovního špičkování nebo jakéhokoli pokusu o komediální nadsázku.

Když už je řeč o soubojích... The Cheeky Chap extraligu nekope, zejména (ale nejenom) proto, že Wei Pai měl jako screen fighter svoje meze. Není tedy dobré poměřovat tenhle film s žánrovými klasikami či Weie s žánrovými klasiky. Nudit byste se ale neměli. Souboje by potřebovaly zrychlit a toho fázování by mohlo být méně, ale choreografie je poměrně nápaditá a snaha „jít s dobou“ tu evidentně byla. A Wei Pai, ačkoli není excelentní (a notně mu vypomohl dublér), rozhodně není špatný – zejména se zbraněmi mu to jde velmi dobře a Cheeky Chap dává tušit, kam to mohl dopracovat, kdyby měl větší kliku a menší attitude problem. (Tolik k soubojům vyjma finálového. Ten je totiž naprosto libový, minimálně o třídu lepší, než všechny ostatní, a už kvůli němu to celé stojí za dokoukání.)

Sečteno a podtrženo, Lee Wing-Cheung napsal a natočil komedii, která svoje nepopiratelné kvality má, ale ne každému sedne. Částečně proto, že filmařsky přeci jen zaostává za nejlepšími kousky svojí doby, ale především proto, že klame tělem. Téměř až k cílové rovince si drží poměrně rozverný tón, jenž divácká očekávání a nároky naviguje poněkud jiným směrem, než kterým se ubírá samotný film.
Domnívám se, že The Cheeky Chap je hoden doporučení, ovšem s varováním. Má potenciál k tomu vás jak zaujmout, tak dožrat. Tempo by taky chtělo trochu vyrovnat, a pokud zrovna nejste Wei Pai fangirl, tu a tam se nejspíš budete mezi souboji nudit.
Ale dejte tomu šanci. Drzoun se v rámci žánru kung-fu komedie svojí zavilou zlomyslností a krutostí mírně vymyká a už z toho titulu je potenciálně zajímavý – a to finálové zúčtování mezi Wei Paiem a Charliem Chanem je vážně pecka.

Pro HK fangirls: Wei Pai. A nahatej!

Detective Dee and the Mystery of the Phantom Flame

2011-06-02T03:10:00.000-07:00


	Původní název: 狄仁杰之通天帝国 / Di Renjie Zhi Tong Tian Di Guo(2010) Země: Čína, Hong Kong Režie: Tsui Hark Obsazení: Andy Lau, Li Bingbing, Deng Chao, Carina Lau, Tony Leung Ka Fai, Teddy Robin Kwan, Richard Ng, aj. CSFD / IMDB / HKMD / HKCINE

Není tak docela na místě jásat, že "Tsui je zpátky!", byť při sledování Di Renjie se mi přesto občas zachtělo vykřiknout: "Welcome back!" K úplné dokonalosti tomu ale pár ingrediencí chybí - a (jak už tomu občas u Tsuie Harka bývá) pár přebývá.

Stručně k ději - regentka Wu Zetian (Carina Lau) má za sebou 7 let poměrně úspěšné vlády a chystá se na korunovaci, během níž se z ní stane první a jediná čínská císařovna. Přípravy jsou velkolepé a v plném proudu. Wu v jejich rámci mimojiné nechává postavit 66 sáhů vysokou sochu Buddhy, jež má shlížet na císařský palác. Když se viceministr pro veřejné stavby a zároveň muž osobně odpovědný za průběh prací na velkolepé Buddhově soše, ctihodný pan Jia, během provázení římské delegace zničehonic samovznítí, nic moc dobrého to nevěstí. Když krátce poté sejde ze světa stejně hnusnou smrtí i pan Xue, vysoce postavený zástupce císařského soudu, budoucí císařovna patřičně zneklidní. Tahle záležitost si žádá mimořádných opatření a mimořádně schopných lidí. Pročež je načase omilostnit a povolat zpět do služby muže, který sloužíval zesnulému císaři a před osmi lety si rebelií proti regentce Wu vysloužil kriminál. Di Renjie (Andy Lau) se tedy vrací do práce a ožehavého případu se ujímá. K ruce dostane hned dva velmi schopné sidekicky, a sice půvabnou Jing'er (Li Bingbing) - vysoce postavenou oblíbenkyni Wu Zetian, jež má za úkol ho na každém kroku sledovat, a rázného vyšetřovatele Pei Donglaie (Deng Chao). I s jejich pomocí ale dá pořádnou fušku tenhle případ rozlousknout. Těžko říct, jestli nitky vedou k Wu nebo k jejím odpůrcům, ale ať už je za záhadným samovzněcováním kdokoli a ať už tím sleduje cokoli, zdá se, že je před soudcem Di neustále o krok napřed.

Tsui Hark je nedisciplinovaný vypravěč, a že "méně je někdy více" je prostě koncept poněkud cizí jeho povaze. Ani Di Renjie tomu neunikl. Tsui srší nápady a neostýchá se je použít. (Všechny.) Výsledkem je film, u jehož sledování se občas neubráníte dojmu, že každou chvíli popraská ve švech. A až příliš často máte pocit, že to či ono je ve filmu jen proto, že to Tsuiovi připadalo cool. Protože to většinou opravdu cool je, dá se na to bez problémů přistoupit, ale Tsuiova rozjívenost nemusí jít každému pod nos - nejvíc asi zamrzí určitá povrchnost, s jakou se tu prezentují aktéři příběhu - i příběh samotný. "Cool faktoru" se toho podřizuje hodně, od fantaskních bitek až po Donglaiův albinismus, a některé výmysly jsou samoúčelné až hanba. Nikdo příčetný by samozřejmě po téhle rakvičkárně - k níž ostatně pouťová grotesknost a hra na efekt neoddiskutovatelně patří - nechtěl akademicky důkladnou drobnokresbu, ať už ve výstavbě příběhu nebo v charakterizaci. Ale nebolelo by, kdyby Tsuiovy zdivočelé dynamické črty byly o trošku koherentnější.
Debakl v duchu Sedmi mečů se ale přesto nekoná. Tempo vyprávění je natolik svižné, že divák nemá moc času řešit pitomosti typu 'psychologie postav' (pokud je tedy mermomocí řešit nechce), a zápletka sama o sobě, byť občas řeže pěkně divoké zatáčky, je dost přehledná a nosná na to, aby film podržela pokupě.

A je bez debat, že Tsui prostě dovede natočit skvěle vypadající podívanou. Po vizuální stránce je Di Renjie učiněné pošušňáníčko. Barvy ladí, kompozice sedí, kamera hledá zajímavé úhly - a přestože CGI má tu a tam svoje chybky, filmu to na kráse zásadněji neubírá.
Akce je zvládnutá velmi dobře, byť je - stejně jako skoro všechno v Tsuiově novém filmu - pořádně "over the top". Vzduchem létá kde co, od Andyho, přes dřevěné kůly a čluny až po útočné jeleny (ano, útočné jeleny).

Pakliže Di Renjie dokáže upoutat a udržet divákovu pozornost, je to do značné míry zásluha hereckého ansámblu. Ne že by kdokoli z nich (snad až na výtečnou Carinu Lau) měl bůhvíkolik prostoru k hereckým exhibicím - s výjimkou několika málo scén v zásadě není o čem hrát. Většině zúčastněných tak nezbývá nic moc jiného, než prodat svůj exteriér a charisma, ale taky nepotřebují o moc víc k tomu, aby si publikum získali - a se slabší hereckou sestavou by Di Renjie dost možná sklouzl nebezpečně blízko průseru.

Ve výsledku je Detective Dee And The Mystery Of The Phantom Flame velmi příjemné retro, které slušně odsýpá, baví - a při jehož sledování může divák nostalgicky zavzpomínat na svébytné kouzlo podobně laděných žánrovek z konce osmdesátých a začátku devadesátých let. O moc víc toho nenabídne, ale proč to po něm koneckonců chtít?

PS: S prorežimností Di Renjie to nevidím až tak žhavě, jako mnozí jiní, ale to neznamená, že by cenzorům na ruku nešel. Na mém hodnocení se to neodráží, protože mi to prostě nevadí. Pokud jste ale na nápadně kolektivistická a ideologicky problematická poselství v čínském filmu citliví a u Hrdiny jste se vztekali kvůli „rudé propagandě“, Tsuiova soudce Di radši vynechte – a dejte si repete nějakého jeho staršího filmu.

A Frozen Flower

2011-04-05T01:30:00.000-07:00


	Původní název: 쌍화점 / Ssanghwajeom (2008) Země: Jižní Korea Režie: Yu Ha Obsazení: Ju Jin-mo, Jo In-seong, Song Ji-hyo, Sim Ji-ho, Yeo Uk-hwan, No Min-u, Yeo Jin-gu, Im Ju-hwan CSFD / IMDB

A Frozen Flower (Ssanghwajeom) je film natolik dobrý, že krajně frustruje tím, oč mohl být lepší. Tím spíš, že by k tomu stačilo opravdu málo: nepřehánět to s tím softpornem a přeobsadit jednu roli. Takhle se potenciálně velmi nosný milostný trojúhelník v podstatě zredukoval na tragédii jednoho muže.

Království Goryeo de facto vládne mongolská dynastie Yuan - a úřadující panovník má starostí nad hlavu. Coby vazal yuanského císaře si musí nechat líbit ledacos, ministři proti němu kují pikle – a ještě ke všemu je poněkud teplý, což ještě podrývá jeho už tak dost vratký majestát. Ačkoli formálně ženat s yuanskou princeznou (která je svému odtažitě zdvořilému muži manželsky oddaná, přestože to po jeho boku věru nemá jednoduché), k tělu - a do postele - si pustí jedině velitele svojí elitní stráže Hong Lima (a velmi záhy začne být patrné, že král svého fešného bodyguarda miluje možná až přespříliš).

Jeho neschopnost zplodit dědice je samozřejmě pro Mongoly vítanou záminkou ke vznášení čím dál náročnějších a drzejších požadavků a ultimát – a politické tlaky se nakonec vystupňují natolik, že otázku nástupnictví už nelze ignorovat. Protože sám není schopen pohlavního styku se ženou, odhodlá se král k poměrně zoufalému řešení a pověří Hong Lima, aby dědice obstaral za něj. Plán, z něhož ani jeden z přímo či nepřímo zúčastněných není právě odvázaný, se sice uskuteční, jenže s úplně jiným výsledkem, než král zamýšlel. Nejen že k početí nedojde, ale Hong Lim a královna naleznou ve společném plození takové zalíbení, že se začnou scházet králi za zády.

Příběhově není A Frozen Flower nic komplikovaného a vyprávění se ubírá tempem poměrně pozvolným. O to víc záleží na hlavních aktérech a jejich schopnosti dostat se divákovi pod kůži. Teoreticky k tomu mají všichni slušně nakročeno. Král, královna i velitel Hong jsou vrstevnaté postavy hnané do zajímavých a bolestivých extrémů. Film ale nedokáže dost dobře prodat Hongovo a královnino počáteční zaskočení a následné opojení nově objevenými vášněmi a city. Ve fázi expozice funguje všechno v podstatě dokonale a ve chvíli, kdy probíhá králem zorganizovaná akce, je to pořád ještě hra pro tři. Jakmile se ale rozjede onen nešťastný milostný trojúhelník, slibně započaté vyprávění se začne sypat. Společným scénám Hong Lima a královny natolik dominuje samoúčelně explicitní, živočišná erotika, že už po jejich druhém „nepovoleném“ vrzu začne jejich romance vyznívat dost triviálně. A tohle vyznění je jen umocněno tím, že milostné scény v Ssanghwajeom víceméně postrádají kultivovanou stylizaci, jež je charakteristická pro zbytek filmu. Pakliže šlo o to, postavit proti sobě do kontrastu hierarchizovanou strojenost života na neokonfuciánském dvoře a nespoutanou vášeň dvou zamilovaných lidí, zvolený postup se ukázal být jako poněkud kontraproduktivní. Hong Limovi navíc podráží nohy fakt, že Jo In-seong podává neskutečně unylý výkon. Dokonce i nadrženost v jeho podání jaksi postrádá drajv – a monotónnost, s níž odříkává většinu svých replik, je ubíjející. Poměrně s přehledem ho přehrává většina jeho kolegů z Kunryongwe, všichni významnější ministři, králův majordomus, královnin bratr – i královnina komorná. U postavy, která v podstatě stojí v centru vyprávění, je to dost na pováženou. Nakonec je to Ju Jin-moův král, který se stává hrdinou příběhu, v němž pravděpodobně jako hrdina figurovat neměl. Jak mu dochází, že Hong Lima ztrácí, a jak se v něm pomalu probouzejí ty ošklivější stránky jeho povahy, stává se nejzajímavějším subjektem k pozorování – mimojiné i proto, že Ju Jin-mo je z ústředního trojlístku patrně nejsilnější herecky (byť skvělá Song Ji-hyo v roli královny mu velmi zdatně šlape na paty).

K čemu absolutně nelze mít výhrad, je výprava a práce s kostýmy, hudbou a kamerou. Po formální stránce nemá tenhle film chybu. Zejména (ovšem nejen) velké palácové scény jsou komponované s až obdivuhodnou precizností a vytříbeným citem pro obraz, harmonii a rytmus.
Občas se i šermuje, ale o souboje tu jde až v poslední řadě – a přestože akce za moc nestojí, film tím zásadněji netrpí. Divák si navíc spraví chuť finálovým duelem, který je sice co do choreografie velmi nekomplikovaný, ale z hlediska dramatického funguje bezvadně.
Poměrně zajímavým rysem A Frozen Flower je to, jak operuje s homosexualitou. V prvním plánu z ní totiž téma nedělá. Dává tak dostatek prostoru a rozeběhu k velmi různorodým interpretacím – od vysloveně konzervativních, přes liberální až po takové, které otázku sexuální orientace vůbec neřeší.

Nebýt Jo In-seongova značně poddimenzovaného výkonu a vší té samoúčelné erotiky, mohlo být Ssanghwajeom citelně lepším filmem. Příběh, který mohl smést diváka tragédií tří v zásadě velmi sympatických lidí, tak nakonec do značné míry visí na Ju Jin-moovi, který svýma výmluvnýma očima zachraňuje mnohé, ale úplně všechno zachránit nemůže. (Opakovanou zmínku ale musím věnovat i Song Ji-hyo – jestli totiž někdo do zakázané romance mezi královnou a bodyguardem vnáší naléhavost a trochu toho nezbytného citu, je to právě ona.)
Ssanghwajeom má svoje nedostatky, ale to, že nejsem bezvýhradně nadšena, rozhodně neznamená, že se nejedná o silný, působivý film. A určitě nemusíte být fangirl jednoho z hlavních představitelů, abyste se z finále vzpamatovávali týden.

Trailer:

THE BLADE

2010-10-19T08:30:00.000-07:00


	Původní název: Dao / 刀 (1995) Režie: Tsui Hark Země: Hong Kong Obsazení: Vincent Zhao, Moses Chan Ho, Song Lei, Valerie Chow, Hung Yan Yan, Austin Wai Tin Chi, Jason Chu Wing Tong, Michael Tse Tin Wah, Collin Chou Siu Long, Chan Chi Fai CSFD IMDB HKMD HKCINE

Od Changa Cheh k Hongkongské nové vlně

Archetyp filmového jednorukého šermíře se zrodil roku 1967 v The One-Armed Swordsman. O několik let později jeho režisér, Chang Cheh, natočil pokračování s názvem Return of The One-Armed Swordsman a k této postavě se vrátil roku 1971 remakem původního příběhu, The New One-Armed Swordsman.

Zatímco první ze jmenovaných snímků stojí na počátku úspěšného tažení wuxia žánru, v 70. letech šermíři vyklízí pole popularity kung-fu bojovníkům (1). Do hongkongského filmového průmyslu přibylo mnoho talentovaných osobností, které začaly tvořit snímky s prvky čínského bojového umění, jejichž základem bylo realističtejší pojetí akce.

Svébytné pojetí wuxia přichází s Hongkongskou novou vlnou, jejíž počátek je datován rokem 1979. Především díla jako The Butterfly Murders, The Blade (rež. Tsui Hark) a Ashes of Time (rež. Wong Kar-wai) jsou mnohem temnější a radikálnější než předchozí snímky - otevřeně totiž podrývají samotnou podstatu žánru wuxia (viz článek o filmu The Blade).

Pochmurný The Blade má svoje vlastní barvy

Stejně jako poušť v Ashes of Time

Adaptace známých klasik Tsuie Harka (2) si z původních příběhů berou jen základní dějovou kostru a některé motivy a zvraty. Nejinak je tomu i u The Blade. Mužský hrdina přijde o svou pravou paži, naučí se efektivní způsob boje jednou rukou a vydává se pomstít nejen sebe, ale i svého mrtvého otce.

Tady někde ale podobnost s originálem končí. Už samotné pojetí bojovníků je značně rozdílné. The One-Armed Swordsman (3) se vyjímá tichým trpitelstvím, v The Blade vládne okatá hysterie. Místo málomluvné vznešenosti předvádí hrdinové křik a potem nasáklé fyzično. Klasické wuxia jsou spíše kostýmní záležitostí a mírnou oslavou hladké krásy lidského těla (pokud tam tedy vůbec je), tady staví bojovníci na odiv těla zjizvená, zakrvácená a špinavá.

Zlomený meč - symbol zlomeného hrdiny

Wuxia - po několika úpravách naprosto jiný svět
Létající souboje - onen nadsazený prvek, často s nepochopením přijímaný západními diváky, nahrazuje u The Blade akce podstatně realističtější, která se drží při zemi. Přesto má k přístupnějším kung-fu filmům daleko. Záběrování (střídání detailů, polocelků a velkých celků) je záměrně nepřehledné, nejednou skončí mrtvolkou a s děsivou rychlostí sleduje hrdiny při jejich soubojích.

Ukazuje tak nejen samotné souboje ale dojem z nich, impresi okamžiku, když se akce před divákem jen mihne a kamera ji nemůže spořádaně zachytit. (Soukromá poznámka: udělat nerozmazaný screenshot z akce je u tohoto filmu opravdu umění, takže vezměte zavděk šťastným sejmutím Vincenta Zhao ze závěru).

Samotný svět wuxia tu doznal podstatné změny. Tradiční mužské dominium je narušeno od základů, neboť roli vypravěče a průvodce ve filmu přebírá žena. Je to mladá naivná dívka, dcera mečíře, která odhaluje tento tajemný šermířský svět pojmenovaný jianghu. Jianghu tvoří základ světa šermířů, je to území, kde se odehrává děj wuxia příběhů. V klasických dílech se zde pohybují ušlechtilí šermíři, ochraňující ženy a páchající dobré skutky. (4)

Zasněžená krajina jianghu v The One-Armed Swordsman (1967)

"Co je to jianghu?" ptá se dívka na začátku snímku. Přesnou odpověď nezná. Pro ni jde o území zahrnující mnoho míst a nářečí, kde se lze těžko domoci práva. A opravdu, jianghu je zde oblastí zalidněnou bandity, lovci a děvkami a místo lidského práva zde platí zákon divočiny. Jak dokumentují záběry z filmu - past na vlky tu stejně dobře poslouží i na lidi. Ti jsou vylíčeni s těmi nejnižšími pudy - krade se tu, vraždí, znásilňuje a stahuje z kůže.

Antihrdinové z jianghu
Stephen Teo má pro tento pohled hezký termín: místo tradiční Utopie (klasická díla Shaw Brothers) jde o Heteroutopii, zobrazující groteskní realismus, jarmark takřka rozjařeného násilí. (5) Changova díla jsou brána jako stavební kameny "pravých wuxia", jako vznešení potomci žánru i vzhledem k tomu, že problematické činy šermířů jsou v nich předkládány jako hrdinské a idealizující. Souboje jsou plné přehledných obrazů a ladných pohybů.

The Blade je temným svědkem soumraku wuxia žánru (6) a spíš levobočkem, ušpiněným a nepřátelským krajem, kde jde o holé přežití. Hrdinové nejsou hrdinové, ale buď nádeníci nebo lupiči. Dobro končí hned na počátku ubité v postavě šaolinského mnicha. Nevinnost v osobě šermířovy dcery musí jen přihlížet dění jako je "znásilnění" netečné prostitutky. Boj je tu intenzivním smyslovým prožitkem spojeným se scénami zablacených pustin a prašných ulic plných slunce, kde se v řádění střídají déšť, oheň a jako další živel neúprosní šermíři.

Všechna prostředí - od zbrojnice, přes ulice až k pustině za městem - mají vlastní barevné ladění, svoje osobité ztvárnění. Výtvarná stránka koresponduje s vizí světa právě tak krásného jako děsivého, který nám připomíná, že piedestal, na němž stáli předchozí hrdinové, je již v dnešní době neunese. Proto nejsou postavy oslavovány, jak tomu bylo za časů Changa, ale zachyceny ve vší komplexnosti své mizerné existence. Díky Tsui Harkovi za ni...

(1) Vzrůstající popularitu kung-fu žánru symbolizuje senzační úspěch Velkého šéfa a komerční neúspěch filmu Dotek zenu roku 1971 - Stephen Teo: Chinese Martial Arts Cinema, Edinburgh University Press, 2009, str. 169 (Conclusion)

(2) Tsui Hark natočil nejen remake Jednorukého šermíře, ale také dílo The Lovers (1994), adaptaci huagnmei-diao klasiky Love Eterne, a předělávku vlastního filmu - původní Zu: Warriors from the Magic Mountains (1983) zfilmoval znovu jako Legend of Zu (2001).

(3) Postavu Jednorukého šermíře v The New One Armed Swordsman jsem soukromě diagnostikovala jako osobnost s bipolární afektivní psychózou. V depresivní fázi je její podání v mnohém podobné původnímu The One-Armed Swordsmanovi.

(4) Klasickými wuxia snímky mám na mysli hlavně díla od Shaw Brothers režisérů Changa Cheh a Chor Yuena

Ona vznešenost a konání dobrých skutků není pochopitelně absolutním pravidlem. Samotní šermíři jsou zde mnohdy obyčejnými potulnými osobami, ovšem s nadlidskými bojovými schopnostmi. Toulají se světem, mají sklony k psychickým poruchám nebo užívání psychotropních látek. Jejich pohnutky k boji bývají poměrně sobecké, takže k rytířským ideálům mají někdy daleko. Ale jejich romantizující zobrazení je úplně jiné než groteskní realita Tsuie Harka.

(5) Stephen Teo: Chinese Martial Arts Cinema, Edinburgh University Press, 2009, str. 166

(6) The Blade je také vykládán jako depresivní politická alegorie období Hongkongu před předáním Číně v roce 1997.

Return of Condor Heroes (TV, 2006)

2010-07-17T17:10:00.000-07:00


	Původní název: 神雕侠侣 / Shen Diao Xia Lü (2006) Producent: Zhang Jizhong Země: Čína Obsazení: (Crystal) Liu Yifei, Huang Xiaoming, Yang Mi, Wang Luoyong, Kong Lin, Jessey Meng, Ba Yin, Chen Zihan, Gao Hu, Liu Naiyi, Cheng Haofeng, Wang Ning, Zhao Zhentao, Zhao Hongfei, Yang Rui, Zhao Liang, Yu Chenghui, Fu Miao, Kenny Bee, aj. CSFD / IMDB / DramaWiki / HKCINE

Jin Yong je z mnoha důvodů jedním z nejčastěji adaptovaných wuxia autorů. Jeho romány byly převedeny na filmové plátno či televizní obrazovku tolikrát, že dopočítat se všech těch celovečerních i seriálových adaptací od 70. let až po naše časy by mohlo vystačit na pěkných pár hodin prima zábavy. Tzv. Condor Trilogy pak asi v rámci Jin Yongovy tvorby zaujímá přední pozice co do oblíbenosti u filmařů. Druhý díl trilogie, Shen diao xia lü (Divine Eagle, Galant Knight - známější jako Return of Condor Heroes), patří mezi nejpopulárnější wuxia romány vůbec. Saturuje totiž jak příznivce wuxia akce a epiky, tak milovníky osudové romantiky – a body k dobru mu získává i rozporuplný hlavní hrdina, který se k té správné morální výšce propracovává přes slušnou řádku rebelských záchvatů a je v mezích žánru dost složitý na to, aby mohl čtenáře a čtenářky omámit lehce byronskou rozervaností a (v kontextu ostatní Jin Yongovy tvorby) pozoruhodně dynamickým "osobním vývojem". V posledních letech se do recyklování Jin Yonga pustil s ohromnou vervou kontinentální režisér a producent Zhang Jizhong – a jal se pojímat svoje adaptace jaksepatří epicky. Return of Condor Heroes s Huang Xiaomingem a Liu Yifei asi mělo být tak trochu dílem lásky... ROCH přesto zůstává ambicím páně producenta a režiséra něco dlužen. Nedostatek citu pro míru, nesmyslné natahování některých scén na úkor scén potenciálně zajímavějších a řada dílčích záseků můžou za to, že zatím nejnovější zpracování Shen diao xia lü není tou ultimátní, stoprocentní a absolutně strhující wuxia podívanou, kterou být chtělo – a málem jí i bylo. Přesto se jedná o slušný počin, který z mnoha důvodů stojí přinejmenším za investovaný čas (eventuelně peníze...;-)).

Hlavní hrdina ROCH, Yang Guo, má už od mala ustláno na růžích s pěkně dlouhými trny. Je mimořádně vzhledný, mimořádně chytrý, mimořádně nadaný a vůbec mimořádně slibný v mnoha ohledech. Jenže jeho otcem nebyl nikdo menší, než Yang Kang, člověk, který v Legend of Condor Heroes sehrál výrazně zápornou partii – a v Return of Condor Heroes se na něj vzpomíná zásadně ve zlém. A protože hříchy otců si syny vždycky najdou, a jelikož většina lidí v Yang Guově okolí předpokládá, že jaký otec, takový syn, setkává se náš hrdina s dávkou nepochopení a ústrků, jež by asi pošramotila i výrazně trpělivější jedince, než je on. A protože Yang Guo je celou svou duší rebel, nadělá si plno nepřátel a zamotá se do spousty konfliktů a nedorozumění dřív, než se děj vůbec stačí pořádně rozjet. Po řadě peripetií zakotví v učení u nadpozemsky krásné Xiao Long Nü (Liu Yifei), studentky "Sekty staré hrobky" (Ancient Tomb Sect - heterodoxní spolek poněkud zahořklých, nicméně většinou hezkých panen). A jak tak z nadaného chlapce vyrůstá krásný mládenec, přihodí se, co se přihodit muselo: Yang Guo a Xiao Long Nü se do sebe zamilují. Problém je v tom, že podobný vztah mezi mistrem (resp. mistrovou) a studentem je v jianghu absolutní tabu. Okolí a osud lásce ústřední dvojice prostě nepřejí. Xiao Long Nü navíc pronásleduje její starší "sestra", z nešťastné lásky pološílená Li Mo Chou (Jessey Meng), jež usiluje o získání manuálu nefritového srdce – ultimátního umění Sekty staré hrobky. A pak je tu ještě další důležitá drobnost – a sice dobyvačně rozparádění Mongolové neúnavně dorážející na říši Song, jejichž úsilí na úrovni "světa bojovníků" výrazně napomáhá láma Jin Lun Fa Wang (Ba Yin) a jeho dva studenti Huo Du (Gao Hu) a Da Er Ba. Yang Guo a Xiao Long Nü tak musí překonat ohromnou spoustu překážek a ustát hodně kopanců (míněno obrazně i doslovně), chtějí-li být spolu.

Idyla...

...ta se Yang Gua a Xiao Long Nü nikdy nedrží moc dlouho.

Guo Jing a Huang Rong - hrdinové z Legend of Condor Heroes - hrají v ROCH úlohu mírně antagonistickou

Z audiovizuálního hlediska je ROCH celkem nářez. Kýč je to jak deset bičů, ale kouká se na to (většinou) krásně. Práce s kamerou, světlem a barvami dává vizuálu pohádkově nadnesenou snovost a v zásadě totéž se dá říct o velmi příjemném soundtracku. Na jedničku s hvězdičkou ale vizuál rozhodně není. Co by samo o sobě bylo výživnou pastvou pro oči, v kontextu už poněkud drhne. Příběhu, který je sám o sobě melodramatický až hanba, by tu a tam svědčily trochu zemitější tóny a střízlivější kompozice – a ačkoli Liu Yifei je nesporně krasavice, opravdu není nezbytně nutné ukazovat ji několikrát za sebou z různých úhlů a ve slow motion, jak se celá dramaticky nasvícená snáší na nádvoří paláce Chongyang. Zpomalovaček a poměrně samoúčelných repetic je tu vůbec požehnaně. Velmi dobře se na ně kouká, takže by to člověk třebas i milerád přežil, kdyby ale neukrajovaly cenný čas, který by šlo investovat jinak a lépe. Například hlubší ponor do Yang Guova pohnutého dětství a pár scén navíc pro některé vedlejší figury by celkovému dojmu výrazně prospěly.

Kostýmy, účesy a make-up se vesměs dost povedly. Tu a tam se podařilo poněkud přeťápnout lajnu anebo ťápnout úplně vedle (nejhůř to schytal patrně mongolský princ Huo Du), ale jinak se o práci hochů a děvčat z maskérny a kostymérny dá říct, že si po většinu času drží slušnou úroveň.

Jin Lun Fa Wang a jeho motley crew

Ve světě bojovníků se dá narazit na ledacos...

O práci lidí zodpovědných za CGI bohužel nemohu říci totéž, ale tahle výtka k čínské televizní produkci už prostě tak nějak patří. V ROCH se bohužel digitálními triky nešetřilo, takže zmlsanější divák bude tu a tam buď skřípat zuby, valit bulvy – anebo se od srdce smát. Prubířským kamenem pro trikaře je v ROCH bezpochyby onen titulní shen diao (divine eagle). Když Jin Yong hlavního hrdinu skamarádil s obřím orlem ovládajícím kung-fu, navařil několika generacím filmařů pěkně betonovou kaši. Zuby si na ní vylámal i Zhang Jizhongův tým, který sice měl k dispozici digitální technologie, ale důstojnou inkarnaci "bratra orla" z toho rozhodně nevykřesal.

Herecké obsazení je velmi solidní. Zhang Jizhong dobře vyhmátnul ten ideální kompromis mezi líbivostí a kvalitou a ani předloze v tomhle ohledu moc na frak nedal. Typově sedí většina představitelů skoro dokonale (bez přehmatů se výběr herců neobešel, ale troufnu si říct, že jako přehmaty je budou vnímat spíše diváci obeznámení s Jin Yongovým románem – případně uvyklí nějaké starší adaptaci).

Čím optimističtěji tyhle slety hrdinů začínají, tím větším průserem obvykle končí

Sekta Quan Zhen je v ROCH už poněkud za zenitem (ale každopádně to jsou asi nejvkusněji oblékaní frajeři v Jianghu)

...dočasné spojenectví Li Mo Chou a Huang Rong

Pokud jde o herecké výkony, moje asi nejzásadnější výtka směřuje na Huang Xiaominga (Yang Guo), který začne dost nesympaticky přehrávat, kdykoli je zapotřebí přestat být "odtažitě cool" a lehce přitlačit na pilu (emocionálně vypjaté momenty, Yang Guova mladá léta a tomu podobně). Liu Yifei předvádí podstatně vyrovnanější výkon. Ne snad že by byla bůhvíjak dobrá, ale na to, aby roli Xiao Long Nü zvládla uspokojivě, toho opravdu nemusí umět moc - a co nezvládne sama, to zachrání dáma, která ji dabuje. Nejsvětlejším bodem seriálu je pro mě ale Jin Lun Fa Wang v podání Ba Yina. Golden Wheel Monk je docela sympatický padouch a Ba Yin je schopný a charismatický herec, který dává celé té sladkobolné limonádě osvěžující jiskru, kdykoli se objeví. Místy naprosto strhující je Jessey Meng coby nešťastná Li Mo Chou a Kenny Bee jako zákeřný chlívák Gongsun Zhi je přímo k sežrání. Velmi šťastnou ruku měl Zhang Jizhong i v případě dvou nezvedených taoistů Zhao Zhijinga a Zhen Zhibinga (Liu Naiyi a Cheng Haofeng), Guo Jinga (Wang Luoyong) a obou Guo Jingových dcer (Chen Zihan vystřihla rozmazlenou Guo Fu naprosto předpisově a nemilovat Guo Xiang v podání Yang Mi je skoro nemožné). Roztomilou kuriozitou je madam Gongsun v podání herce Li Minga – který si roli zahořklé mstivé stařeny podle všeho královsky užil.

Gongsun Zhi je celý žhavý do ženění...

...bohužel, jeho minulost není pohřbená tak důkladně, jak si myslel

ROCH je velmi vztahová záležitost. A nejde tu jen o ústřední dvojici a jejich dramatickou romanci. V řadě variací se zde vyskytují motivy lásky opětované, neopětované, obětavé, zkoušené a nenaplněné i zkoušené a naplněné a tak dále; neméně zásadní jsou pak vazby rodinné (především, ale ne jenom, mezi rodiči a dětmi). Ačkoli epičtější motivy jako válka, patriotismus nebo věrnost vyšším ideálům hrají v ROCH celkem stěžejní úlohu, tvoří spíš pozadí příběhu než že by se draly do centra vyprávění. Osobní příběhy a mezilidské vztahy v tomhle případě jasně hrají prim. Z tohoto důvodu má ROCH výrazně lepší šance u těch, kdo si ve wuxia potrpí spíš na "mydlinky" než na akci a velkou epiku.
Trocha té romantiky samozřejmě nikoho nezabije a vypjaté emoce jsou koneckonců jednou z definujících charakteristik pořádné wuxia podívané. Problém ale spatřuji ve způsobu, jakým z ROCH tvůrci (a možná cenzoři) udělali neúnosně přeslazenou Huang Xiaoming & Liu Yifei show. Zejména jejich společné romantické scény si přímo říkají o fast-forward. Osobně se domnívám, že už Jin Yong to s Yang Guem a Xiao Long Nü krapánek přehnal, a napsal krajně antipatický pár magorů, jejichž vzájemná závislost jednoho na druhém člověku vnucuje neodbytnou myšlenku, že to jsou vlastně dva velmi zbyteční, otravní lidé, a že měli nejpozději v páté kapitole umřít; ale i tehdy, pokusím-li se na chvíli hodit svoji předpojatost za hlavu, nemůžu než konstatovat, že nažehleně rozevlátých a tupě sentimentálních výjevů (a výlevů) Yang Gua a Xiao Long Nü je v tomhle seriálu zbytečně moc. Což samozřejmě dost zásadně zvyšuje už tak ne zcela zanedbatelnou pravděpodobnost, že vám ústřední pár protagonistů pořádně poleze na nervy.

Co se rozhodně povedlo, je akce. Ač velmi nadnesená a CGI-heavy, je celkem radost na ni koukat. Choreografie je parádní a kamera a nasvícení tomu dodávají podle potřeby buď grácii a půvab, anebo grády a šťávu. Je nabíledni, že pokud vám wire-fu a CGI dvakrát nevoní, asi z akce v ROCH dvakrát odvaření nebudete, ale pokud jste ochotni na tyhle švindly přistoupit a vzletná nadsazenost ve wuxia soubojích vás baví, budete při některých scénách chrochtat blahem.

Až vám zas bude někdo vykládat, jak je ten tibetský buddhismus mírumilovné náboženství, nevěřte mu...:-]

Yelü Qi - khitanský Mirek Dušín

Strike a pose...

Když to sečtu a podtrhnu, ROCH ve mně vyvolává dojmy značně rozpolcené. Za vedlejší postavy, záporáky, vedlejší linie a akci bych dala 10. Zpomalovačkami a samoúčelnostmi přetížený vizuál je ovšem místy poněkud protivný a hodnocení sráží o bod... Oba hlavní hrdinové a způsob, jakým je tvůrci publiku nasvěcují, čančají a o palici otloukají, pak celkové skóre sundávají na 7/10. Je toho v ROCH hodně, co mě irituje, štve a mírně znechucuje. Toho, co mě baví, dojímá a zajímá, je ale podstatně víc - a k řadě scén se velmi ráda vracím. Tahle kontinentální přehlídka naleštěného sentimentu se mi přeci jen zažrala pod kůži - hlavním protagonistům i dílčím nedostatkům navzdory. Ke svému poměrně příznivému hodnocení bych dodala snad jen tolik: pokud vám melodramatické mydliny na čínský způsob hodně vadí, ruce pryč; pokud jste vysazení na romanťárny o zapovězené lásce a trocha toho uslzeného kýče vás nerozhodí, přihoďte si k hodnocení bodík, dva - a po ROCH okamžitě skočte. (Kdo ví, dost možná si zamilujete i ty dva tragédy, o kterých to celé má být...;-))

Pro fangirls, fanboys a tak dále: Dneska to vezmeme rovnou obrazem - přehlídka některých pěkných čínských exteriérů, jež jsou v ROCH k vidění...
:-]

Liu Yifei

Jessey Meng

Yang Mi

Chen Zihan

Huang Xiaoming

Zhao Hongfei

Cheng Haofeng

Fu Miao
...a řada dalších.

Intro:

Závěrečné titulky:

CROSSING HENNESSY

2010-06-18T00:00:00.000-07:00


	Původní název: Yueh Moon Hon Nei See 月满轩尼诗 (2010) Režie: Ivy Ho Země: Hong Kong Obsazení: Jacky Cheung, Tang Wei, Andy On, Danny Lee, Nina Pau CSFD / IMDB / HKMD / HKCINE

Ivy Ho je jméno, které je jistě nejen pro mě spojené s kvalitními scénáři. Mezi její vyzdvihované kousky patří např. klasika Comrades, Almost a Love Story či July Rhapsody a ocenění se dostalo i jejímu prvnímu režisérskému pokusu s názvem Claustrophobia. Zatímco Claustrophobia připomíná vážně laděné milostné tápání a trápení hrdinů v Comrades, Crossing Hennessy byl od počátku prezentován jako romantická komedie - v rozhovorech či v traileru (vtipné situace, bezstarostná hudba, hlavní dějová linka). (1) Podle mého názoru mu ale škatulka romantické komedie příliš nesvědčí. I když jde o snímek vtipný, někde romantický a objeví se zde i svatba.

K ději

Crossing Hennessy je, jak nám název vypovídá, situován na Hennessy Road (oblast Wan Chai na Hong Kong Island). Zápletka se soustředí kolem Loye (Jacky Cheung), 41letého svobodného muže, který dosud žije se svou matkou a tetou. Jejich rodina vlastní na Hennessy Road obchod s elektrickými spotřebiči. Oi Ling (Tang Wei) je osiřelá mladá žena, která pracuje v obchodě svého strýce a tety poblíž (na Lockhart Road).

Obě rodiny se snaží Loye a Oi Ling dát dohromady. Ale Oi Ling nechce o ničem takovém slyšet, protože čeká na návrat svého přítele z vězení (Andy On). Loy zase doufá, že by mohl obnovit vztah se svou bývalou přítelkyní, známou fotografkou (Maggie Cheung Ho-yee). Nicméně se oba dva, Loy a Oi Ling, několikrát sejdou, objeví společnou zálibu v četbě a jejich vztah se vyvíjí v kamarádském duchu. Jenže jejich rodiny v tomto přátelství vidí něco víc...

K postavám a prostředí

Vesměs všechny filmy, kde je pod scénářem podepsaná Ivy Ho (z mnou shlédnutých), jsou zasazené do prostředí střední vrstvy. Pracující nebo drobní živnostníci, zkrátka obyčejní lidé, nijak bohatí, ale slušně zaopatření se solidním zaměstnáním. To je případ i pro Crossing Hennessy, ať už jde o povolání, bydlení nebo oblečení. Nekoná se exkluzivita jiných asijských romantik a jejich bezstarostnost v rámci majetkových poměrů.

Postavy jsou zde totiž pevně svázané se svým prostředím a jsou mj. konfrontovány s finančními i jinými obtížemi, které se promítají do jejich vztahů. Oi Ling se snaží spořit peníze na nájem, aby mohla se svým přítelem bydlet sama. Ve filmu třeba úzkostlivě odpočítává peníze na výdaje nebo pečlivě zapisuje nabídky realitních kanceláří. Knihy, jejichž četba je její jedinou zálibou, si pouze půjčuje. Miluje svého přítele, ale jeho prchlivá povaha je zdrojem častých problémů.

Loy sice nedostatkem peněz netrpí, ale komplikace mu přináší jeho nezodpovědnost. Jeho pasivní přístup, když se vyhýbá řešení problémů a to, že odmítá riskovat a investovat do nějakého vztahu, z něj dělá něco jako citového ztroskotance. Příkladem budiž neochota řešit jednu záležitost, což ho nakonec dostane až před soud.

K filmu jako k (ne)romatnické (ne)komedii

Tradiční romantický motiv dvou osob, které by se běžně asi nesetkaly ani v sobě nenalezly zalíbení, se tu typicky rozvíjí. Společný zájem, četba knih, je víc a víc sbližuje. Zároveň se ale mění i jejich přístup k životu. Oi Ling zná jen starosti, ale s Loyem se může i bezstarostně bavit. Loy se zase začne snažit něco dělat pro nápravu (nebo spíš znovuobnovení) svého předchozího vztahu.

Crossing Hennessy tak kromě milostného motivu (zamilování) pracuje s vývojem povah. Postavám na začátku něco chybí a musí si projít vnitřní změnou, aby si zasloužily "plnohodnotný" vztah. I když tady je trochu rozpor v tom, jak jsou pojímané původní milostné vztahy Loy a Oi Ling. Jejich vztah navzájem není sexuálně motivovaný, jak se v náznacích jeví ty původní, ale směřuje k oboustrannému porozumění, než si začnou "něco víc".

Navzdory tomu ale nepřijde klasické vyústění. Oi Ling se na Loye rozzlobí, když si myslí, že jí schválně lhal. Později objeví důkaz, že tomu tak nebylo. Loye zase přepadne Xu, přítel Oi Ling, a zbije ho. Obě situace volají po pokračování, aby se k sobě předurčené postavy vydaly a potvrdily si, že se milují. Ale ne tak v Crossing Hennessy kde se krouží kolem jednoznačného řešení. Není tu "...a žili šťastně až na věky..." a kouzelné mávnutí proutkem (nebo šekovou knížkou) vyřeší všechny nesnáze. Spíš "...teď už jsem snad dost zralý, abych mohl pokračovat v tomhle vztahu." Je to jen signál, že by právě tenhle vztah mohl mít šanci na úspěch. Tahle proměna se týká hlavně osoby Loy, protože snímek ukazuje hlavně jeho život i celkovou proměnu (viz snové sekvence).

K prostoru a pohybu v něm

Claustrophobia, první režisérský snímek Ivy Ho, se přímo ztotožnil s interiéry a jejich nehybností. Postavy tam byly strnulé a uzavřené stejně jako prostředí kolem nich. Crossing Hennessy je v tomhle většinou jiný. Často se něco děje v otevřeném prostoru, na ulici. A i když se přesuneme do obchodu, salónu krásy nebo bytu, postavy se v obraze neustále volně pohybují, chodí, něco nesou a vůbec vykonávají nějakou činnost. Znovu to popírá typickou konverzační romantiku, kde jsou postavy v klidu a dynamiku vytváří prostřihy mezi nimi. Tady zůstávají dlouhé záběry a statická nebo pohyblivá kamera v závislosti na tom, zda jsou postavy v hloučku nebo někam jdou. Taková seskupení se spíš blíží rodinným dramatům Ann Hui, kde zaostření na tyhle všední úkony přibližovalo jednotlivé charaktery. Inu, zřejmě nikoli náhodou k dvěma filmům Hui psala scénář právě Ivy Ho.

A nakonec...

Crossing Hennessy vypadá zvnějšku jako příjemná romantická komedie, protože je místy vtipná a má milé vedlejší postavy (Loyova matka či její nápadník). Ty hlavní zpočátku až tak sympatické nejsou - Oi Ling je zatvrzelá a Loy zase nedospělý. Ale právě proto si musí film divácké sympatie zasloužit. Nemá to lehké, protože vypadá zpočátku trochu nesourodě. Ale díky drobnokresbě charakterů, realistickým dialogům, propracovanému prostředí a výstižným hereckým výkonům si minimálně pozornost zaslouží.

Trailer s anglickými titulky:

HLEDÁME POSILY

2010-06-03T13:27:00.000-07:00

Vážení a milí,

rádi bychom Vás informovali o naší snaze najít pro blog další psavce. Nyní celkový počet čítá čtyři členy a bohužel kvůli zaneprázdnění některých z nich nepřibývá tolik příspěvků, jak by si námi vybraná oblast zasloužila. Chtěli bychom proto získat další fanoušky, kteří se zajímají hlouběji o asijské filmy a umí rozumným a přiměřeným způsobem vyjádřit svoje názory.

Blog vznikl jako čistě fandovská záležitost současných členů (viz odkaz na profily), kteří chtějí, aby se zde objevovaly články zejména o asijských filmech a seriálech, profily asijských herců a tvůrců, dále pak o monotématické příspěvky o obecných trendech v kinematografii asijských zemích.

Zakladatelé Heroes Of The East nemají ambice být školenými a profesionálními recenzenty a totéž neočekávají ani od případných nových členů. Přesto by však ocenili, aby tito nováčci splňovali jisté nároky:

při psaní o konkrétním filmu nebo seriálu uvedli anotaci děje a žánrové či dobové zařazení,
způsobilými argumenty zhodnotili kvalitu díla a hereckých výkonů, případně je srovnali se snímky obdobného žánru nebo jinými filmy stejného tvůrce (režiséra, akčního choreografa apod.),
měli jisté povědomí o trendech a širších souvislostech týkajících se asijských kinematografií (např. příčiny poklesu produkce - současný trend).

Pokud nás toužíte kontaktovat s tím, že chcete přispět k rozrůstání tohoto blogu, prosím Vás laskavě, ať tak učiníte prostřednictvím tohoto formuláře.

Mercenaries from Hong Kong

2010-05-31T13:41:00.000-07:00


	Původní název: Lie Mo Zhe (1983) Země: Hong Kong Režie: Wong Jing Obsadzení: Ti Lung, Michael Chan Wai Man, Candice Yu On On, Nat Chan Pak Cheung, Lo Lieh,Ngaai Fei, Philip Ko Fei, Wong Yu, Johnny Wang Lung Wei, Yuen Wah, Lee Hoi San CSFD / IMDB / HKMD / HKCINE

The Expendables

Ak sa povie Shaw Brothers, každý si predstaví pestrofarebné kostýmové žánrovky, kde sa to len tak hmýri udatnými šermiarmi a kung fu majstrami. Typické nádherné (nielen)štúdiové scenérie, adekvátne ladená orchestrálna hudba plná ázijských motívov...túto formu si filmy od Shaw Brothers držali prakticky po celú dobu existencie štúdia a výnimiek je len veľmi málo (azda niekoľko filmov, ktoré štúdio vyprodukovalo po 90-tom roku). Mercenaries from Hong Kong patrí medzi tieto výnimky a od klasickej produkcie štúdia sa odlišuje natoľko, že je až k neuvereniu, že sa jedná o film od Shaw Brothers.

Moderné akčné snímky plné automobilových naháňačiek, strelby a explózií sú pre Hong Kong typické, no bolo to štúdio Golden Harvest, ktoré tento typ filmov preslávilo. A práve v tom sa ukrýva vtip. Je to film od Shaw Brothers a jedny z najväčších hviezd štúdia sa tu namiesto baletného šermovania preháňajú na motorkách, metajú granáty a vystrieľajú nespočetné množstvo nábojníc zo všetkých možných druhov zbraní.

Chystaný Stalloneho The Expendables je skutočne to najlepšie možné prirovnanie. Charizmatický bývalý pašerák Luo Li (Ti Lung) príjme prácu od bohatej obchodníčky He Ying (Yu On On), ktorá ho vyšle do vojnou zmietanej Kambodže, kde musí zneškodniť špičkového zabijaka Naiwena (Philiph Ko), ktorý stojí za vraždou jej otca. Teroristická skupina naviac vlastní veľmi doležité dokumenty, ktorými He Ying vydiera. Luo Li preto musí v obmedzenom čase zložiť komando špičkových žoldákov, z ktorých každý je špecialistom vo svojom obore. Luo Li má tie správne kontakty a postupne sa knemu pridajú jeho starý kamaráti, veterán z vietnamu (Chan Wai Man), bývalý boxer (Wang Lung Wei), šikovný zlodejíček (Wong Yu), expert na výbušniny (Chan Pak Cheaung) a špičkový sniper (Lo Lieh). Spolu sa vydajú na dobrodružstvo plné akcie, násilia a smrti. The Expendables.

Príbeh jednoduchší ani nemohol byť, no kvality tohto typu filmov boli vždy niekde inde. MFHK sa v mnohom podobá práve klasickým americkým béčkam. Svalnatí macho hrdinovia, drsniacka atmosféra a hromada akcie. Film predstaví všetkých členov tímu (ale aj záporákov) formov sólo exibícií, ktoré majú totálne skvelý béčkový šmrnc. Mohuntný Ti Lung (v takej forme a objeme ho inde neuvidíte) posiluje s činkami, Wong Lung Wei pomocou K.O vyhrá zápas v boxerskom zápase, Lo Lieh na niekoľko sto metrov odstrelí jednou ranou unikajúceho neprateľa, Lee Hoi San zákerne predstiera smrť aby svojej nič netušiacej obeti v zápätí vpálil guľku do brucha....a ja popri burácajúcej rockovej muzike neveriacky pozerám, ako skvelo to v tejto polohe mojim obľubencom od Shaw Brothers pristane. Táto atmosféra sa nesie celým filmom a aj jednoduchý príbeh pomocou pár klasických žánrových twistov dobre funguje. Ako som spomínal, podobne ladená je aj akcia a až na niekoľko klasickejších kung fu súbojov sa hlavne strieľa, nechýbaj parádna automobilová naháňačka, mohutné explózie a to všetko okorenené hutným množstvom brutality a krvi. O tom by vám mohol porozprávať zabijak Naiwen, ktorý sa dostane do veľmi intímneho kontaktu s roztočenou vŕtačkou. Prevedenie niektorých scén síce nieje dokonalé (vypomáhanie strihom pri kaskadérskych kúskoch), no ide hlavne o fajnovú béćkovú atmosféru a fakt, že si shawbrosáci pre nich dosti netradičné úlohy ozaj užívajú (predovšetkým Ti Lung je ako macho bijec dokonalý), tomu dodáva ozajstné čaro.

Wong Jing je režisér, ktorý je známy svojimi komediálne ladenými snímkami (častá spolupráca so Stephenom Chow) a aj v MFHK je humor prítomný. Práve však niektoré príliš uletené komediálne scény, ktoré niesu nijak ukotvené v deji, pôsobia ako päsť na oko. Vôbec celá prvá tretina filmu je až príliš cheesy. A to príliš s drsniackou atmosférou za sprievodu burácajúceho rockového soundracku nejde dohromady. Je to dané aj prítomnosťou vyložene komediálnych typov hercov ako Wong Yu a Chan Pak Cheaung. Pokiaľ postava ješitného mladého Wonga Yu a jejho konfrontácie s večne zamračeným Wang Lungom fungujú ako vítané osvieženie, tak namiesto vyšklebeného Chan Paka, ktorý akoby si sem odskočil z nejakej bláznivej komédie, by som si vo filme vyložene prial vidieť iného herca. Ako som už však spomenul, týka sa to len úvodnej tretiny a zvyšok filmu si už drží v rámci žánru serióznosť.

Niektorí ľudia budú možno frflať, že akčňáky od Golden Harvestu s hviezdami ako Sammo, Jackie či Biao (napr. veľmi podobne ladený Eastern Condors), sú kvalitatívne oveľa lepšie a majú pravdu. Mercenaries From Hong Kong majú však svoje unikátne čaro a priaznivci akčných béčok si ho určite, podobne ako ja, skvelo užijú.

Trailer:

SUSPECT X

2010-05-22T01:00:00.000-07:00


	Původní název: Yôgisha X no kenshin (2008) Režie: Hiroshi Nishitani Země: Japonsko Obsazení: Masaharu Fukuyama, Kô Shibasaki, Shin'ichi Tsutsumi, Kazuki Kitamura, Yasuko Matsuyuki, Dankan, Keishi Nagatsuka, Miho Kanazawa, Ikkei Watanabe, Hiroshi Shinagawa, Miki Maya CSFD / IMDB

Poznámka k seriálu

Film vychází z postav dorama "Galileo". Jde o japonský hraný seriál o geniálním profesoru fyziky, Yukawa Manabu, přezdívaném Galileo, který pomáhá mladé policistce, Utsumi Kaoru, řešit záhadné zločiny. Jednotlivé díly mají zpravidla stejné schéma - na počátku zemře člověk způsobem, který není schopna policie vyřešit, případně ani posoudit, zda šlo o nehodu či vraždu. Utsumi proto požádá o pomoc profesora, který vždycky uspokojivě záhadu objasní.

Seriál je postaven na interakci protikladných povah hlavních postav a především propracovaných případech zdánlivě záhadných zločinů, které jsou pomocí vědeckých poznatků vyřešeny. Profesor Yukawa je výstřední génius, zajímající se jen o vědu a zločiny ho fascinují pouze jako hádanky, které je třeba vyluštit. Utsumi Kaoru je jeho opakem, je to policistka se silným smyslem pro spravedlnost, normální a realistická, byť trochu naivní postava (patří jí role chytřejšího watsona).

K filmu
Celovečerní snímek navazuje na tyto charaktery a jejich společné vyšetřování zločinů. Začátek v krátkosti představí Yukawu a Utsumi přesně v těch rozměrech, jak jsou známé ze seriálu (viz výše nebo zkráceně na začátku traileru). Teprve pak přijde na řadu vražda. Zločin je to prostý a divák zná i vraha. Problémem se tu stává usvědčení viníka, protože se zdá, že má dokonalé alibi. Policie a hlavně pomáhající Yukawa se zaměří na učitele matematiky Ishigamiho, souseda podezřelé. Vypadá to, že Ishigami pomohl své sousedce zajistit alibi. Jenže jak? A hlavně - proč?

Suspect X zpočátku nevypadá jako výjimka v žánru detektivních příběhů. Typická detektivka má obvykle postavu neobyčejného detektiva, excentrického řešitele záhad. A tím Yukava nepochybně je, takže potud film naplňuje tradice detektivních příběhů. Díky celovečerní stopáži (128 minut) si ale snímek nevystačí s prostým luštěním záhady. Film opouští formu čistě vědecké detektivky a koncentruje se také na jednotlivé protagonisty příběhu. Do popředí vystupuje přátelství Yukawy a Ishigamiho, dvou respektujících se osobností a bývalých kolegů.

Onen vztah se postupem (filmového) času mění v souboj géniů, jež připomíná dva šachové velmistry sedících nad šachovnicí, dumajících nad tahy a napjatě čekajících na soupeřovu chybu. Ishigami odehrál svůj tah, když zabezpečil vrahovi alibi. Teď je na Yukawovi, aby tuto taktiku dešifroval vymyslel něco, čím by svého přítele a zároveň protivníka porazil.

Vlevo Ishigami, vpravo Yukawa

Klasické detektivní hádanky Kdo? a Jak? jsou zde vyřešené. Divák nemůže zažít typickou katarzi, když spolu s detektivem sleduje odhalování viníka. Rozvíjení příběhu obstarávají spíše osobní vazby. Suspect X je mnohem zaměřený na interakce mezi podezřelými (a nejen mezi nimi), než by se dalo čekat od klasického detektivního thrilleru a působí v několika rovinách. Film je tak zároveň výpovědí o rodinné tragédii (okolnosti kolem motivu vraždy), melodramatem (citové pohnutky) a etickým dilematem (vztahy mezi protivníky).

Ona "nežánrovost" a vymknutí se ze škatulky něčeho tradičního má ve filmů uměřené ztvárnění. Žádný epileptický střih, jen několik flashbacků, kombinace obrazů a juxtapozice umocňují vrtevnatost děje. Suspect X se tak řadí k dílům, které se vyjadřují k více tématům, aniž by pozbylo schopnost přehledného vyprávění a přitom zůstalo komplexní.

Trailer - anglické titulky:

Ichi

2010-05-17T03:35:00.000-07:00


	Původní název: Ichi (2008) Země: Japonsko Režie: Fumihiko Sori Obsadzení: Haruka Ayase, Shidō Nakamura, Akira Emoto, Yôsuke Kubozuka, Takao Osawa CSFD / IMDB

Ichi, ako napovedá názov je akýmsi prepojením na slávnu sériu o slepom samurajovi Zatoichim, s tým rozdielom, že hlavnou postavou nieje familiárny podsaditý chlapík, ktorého v 26-dielnej sérii stvárnil Shintaro Katsu, ale je ňou mladá dievčina s tvárou Haruky Ayase. Predstavenie tejto slávnej postavy ako ženy je zrejme najzaujímavejším prvkom filmu a tvorcom sa podarilo postave nielen vložiť všetky podstatné rysy ktoré Zatoichiho chrakterizujú, ale veľmi dôveryhodne vykreslili aj pozadie, ktoré plne odôvodňuje existenciu potulného majstra ako ženy.

Goze (doslovný preklad „slepá žena“) sa označovala organizácia slepých žien, ktorá mala svoje sídla vo viacerých mestách. Členky boli vychovávané a trénované ako hudobníčky či masérky a boli často vyhľadávanou zábavou bohatých pánov, kde ich pri rôznych príležitostiach obveseľovali svojim spevom a hrou na shamisen (japonský troj-strunový hudobný nástroj). V tomto spolku vládli prísne pravidlá a členky mali zakázané akokoľvek sa zapliesť do vzťahu s mužom. Porušenie tohto pravidla znamenalo okamžité vylúčenie.

Podobný osud postihol aj Ichi. Pri jednom vystúpení Goze v dome zámožnej rodiny padla do oka jednému samurajovi. Ichi nechceného nápadníka pri intímnom incidente zavraždí a je nútená zo spolku odísť. Začína jej vandrovný život a Ichi sa snaží nájsť muža, ktorý jej bol od malička ako otcom.

Ichi je ako postava v mnohom podobná svojmu slávnemu vzoru. Je to tuláčka, príležitostne sa živiaca ako muzikantka. Nepohrdne ani hazardom a vďaka svojmu citlivému sluchu a schopnosti vysledovať pohyb herných kociek občas ošklbe gamblerov v miestnej herni. Je to však omnoho mĺkvejšia postava, úzkostlivo si držiaca odstup, ukrývajúca v sebe nenávisť a nedôveru voči všetkému a všetkým. Naviac má ako žena často krát problémy s potulnými idividuami, ktoré v jej krásnej nevinnej tvári vidia ľahkú obeť pre svoje temné túžby. Beda však tomu, kto sa dostane na dosah jej meča, ktorý Ichi vždy pri sebe nosí ako nenápadnú tulácku paličku.

Film paralelne rozpráva príbeh dvoch postáv. Ichi na svojich potulkách stretáva dobrosrdečného samuraja Fujiharu (Takao Osawa), ktorý sa snaží pomôcť slepej žene, ktorá vymáha peniaze za svoje služby od potulných grázlov. Fujihara sa síce hrdo postaví na jej obranu, no koli jeho komplexu ktorý je v príbehu opísaný neskor, nedokáže ani vytiahnuť z pošvy meč. Ichi je však na blízku a špinavú prácu vykoná sama, pár bleskovými pohybmi svojho meča. Vďaka Fujiharovej neschopnosti film ponúka par úsmevných situácii. Dedinku, kde sa dej odohráva sužuje skupina banditov a vodca miestneho klanu, v domienke, že skupinku grázlov zlikvidoval Fujihara, mu ponúkne prácu. Fujihara lákavej finančnej odmene neodolá a aj s vedomím že zásluha mu nepatrí, prácu prijme.

Ichi a Fujiharu spájajú resty, ktoré obaja majú s minulosťou. Časom sa trochu zblížia a pomocou niekoľkých flashbackov sa dozvedáme čo to o ich minulosti. Podobne ako mnoho moderných samurajských snímkov (trilógia o chudobných samurajoch od Yoji Yamadu, When The Last Sword is Drawn, ale aj Kitanov Zatoichi), má tento film silný melodramatický prvok. Postavy sa potrebujú vyrovnať so svojou minulosťou a podarí sa im to iba vtedy, ak nájdu spriaznenú dušu, ktorej môžu dôverovať na toľko, aby sa jej mohli zdôveriť. Môžeme povedať, že melodramatický prvok charakterizuje moderný samurajský film. Ikeď v tomto prípade nieje použitý na vylíčenie rozdielov v spoločenských vrstvách (Yamadove filmy), či ako prostriedok na umocnenie doležitého historického okamihu (When The Last Sword is Drawn), ale je veľmi funkčným doplnkom klasickej žánrovky.

Tento film je potom predovšetkým čistou žánrovkov, ktorá svojou zápletkou príjemne pripomína filmy z pôvodnej série. Nevinný v núdzi, banditi okupujúci dedinu na čele s démonickým vodcom, ktorého tvár špatí nepekná jazva (Shido Nakamura) a slušné množstvo štýlovej akcie. Aj po akčnej stránke si film drží serióznosť. Akcia je natočená veľmi vkusne v duchu klasických chambara snímkov, doplnená o decentné množstvo cgi krvi. Neskĺzava tak k béčkoidným rúbaniciam, ktorých v posledných rokoch v japonsku vzniklo neúrekom.

Ichi je pomerne jasne prepojený na podvodnú filmovú sériu Zatoichi. Mladá Ichi je prenechaná do opatery spolku Goze starším mužom – slepcom, ktorého meno sa síce nedozvedáme, no vizážov i pohybom nápadito pripomína starého známeho Zatoichicho. Bezmenný muž sa z času na čas za Ichi vracia a zasvetuje ju do techniky boja so známym stick-sword. Koniec koncov aj meno hlavnej hrdinky je akousi zdrobneninou Zatoichiho. Či boli v rodinnom zväzku sa nedozvedáme, no to je dobre. Tvorci nám nechali priestor pre špekulácie a možno si otvorili zadné dvierka pre ďalšie rozvinutie tejto filmovej série.

Tento prerod Zatoichiho na ženskú postavu sa naozaj podaril a je tak plnohodnotným pokračovaním série.

Trailer:

MICHAEL HUI

2010-05-15T06:00:00.000-07:00

Michael Hui Kun Man (許冠文)

(*1942)

Herec - Scénárista - Režisér

"Michael Hui je pro komedii tím, čím je Bruce Lee pro bojová umění:
Oba jsou svrchovanými vládci."

Michael Hui patří mezi významné tvůrce hongkongské kinematografie. Největší úspěch mu získaly jeho vlastní komediální snímky, které jsou dnes považované za základ moderní kantonské komedie.

Kantonská komedie
V letech 1950 - 1970 se v Hongkongu vyrobilo na tři tisíce kantonských snímků, z toho asi 20% tvořily komedie. Přesto v těchto časech dominovala trhu zejména tvorba v mandarínštině. Mandarínská komedie využívala hlavně šarm a atraktivní zevnějšek herců a jejich hraní. Komický efekt vycházel ze scénáře, z příběhu a situace. Vedoucí herci byli elegantní a hezcí, a proto byli ideálními hrdiny pro publikum složené z "bílých límečků".

Za mandarínskou tvorbou stála lepší finanční základna se seriózní produkcí, s níž se ta kantonská nemohla srovnávat. Zlom přišel v podobě adaptace populární divadelní hry, The House Of 72 Tenants (1973), kterou produkovala společnost Shaw Brothers a účinkovalo v ní velké množství televizních hvězd (TVB - Tlevision Broadcast Ltd.). Tato satira měla velký úspěch u publika, a tím dala producentům jasný signál: diváci přijmou snímek založený na lokálním humoru a kantonském slangu, pokud za ním stojí propracovaný scénář a atraktivní herecké obsazení (v tomto případě známé hvězdy z televize).

House of 72 Tenants
- ústřední motiv se hodil mj. Stephenovi Chowovi pro jeho Kung-fu melu

Michel Hui a jeho tvorba
Doba uzrála k zrození nové hvězdy - a hvězda vyšla z prostředí, které v 70. letech prodělalo mohutný rozmach - z televize. Michael Hui, původně absolvent sociologie a učitel, začal svou kariéru v TVB s pořadem Hui Brothers Show. Tento pořad sestával z komických výstupů prokládaných písněmi, na nichž se jako skladatel a zpěvák podílel Michaelův bratr Sam.

Jednalo se o velice úspěšnou show. Sám Michael o ní říká: "Pro publikum to bylo osvěžení, protože takový typ komiky nikdy neviděli. V dřívějších dobách komedie Lianga Xinbo a Yi Qinshuie byly dost dlouhé, s pomalým tempem a trvaly víc než hodinu. Teď přišla Hui Brothers Show s živým rytmem - ta, ta, ta, úplně jako samopal. K pointě se dostanete ve třetím dialogu. Pro publikum to byla nová věc."

Záběr z Hui Brothers Show

Není proto divu, že se produkce Shaw Brothers rozhodla obsadit Huie do svého filmu. V The Warlord (1972) je ale Michael zastoupený pouze jako herec, stejně jako v několika dalších snímcích. Z nich stojí za zapamatování asi jen The Warlord kvůli Huiově osobitému pojetí svérázného generála.

V roce 1974 Hui zformoval vlastní produkční společnosti, dohodl se na spoluprodukci s Golden Harvest a natočil svůj první celovečerní snímek - Games Gamblers Play (1974), ke kterému napsal také scénář a hrál v něm jednu z hlavních rolí. Film překonal tehdejší rekord v návštěvnosti a pro Michaela znamenal začátek úspěšné filmové kariéry. Vypráví o dvou podvodnících (ztvárněných Michaelem a Samem Hui) , kteří se živí hazardními hrami a při své snaze rychle a snadno zbohatnout zažívají různé komické příhody. Snímek chytře využíval popularity nerůznějších her, které byly blízké čínskému divákovi, a stal se tak základem pro své následovníky v subžánru gamblerské komedie.

Roztomilá motivace v Games Gamblers Play
- neúspěšní soutěžící klesají do nádrže s metrovými aligátory

The Last Message (1975) se odehrává v blázinci, kde Ah Tim (Michael Hui) pracuje jako pomocník a Li (Samuel Hui) jako zdravotní bratr. Koncept je obdobný jako v předchozím snímku - snaha hlavních postav nabýt bohatství, když pátrají po pokladu, o němž by měl vědět jeden z pacientů sanatoria, je přivádí do absurdních situací.

Sam a Michael jako dva zlatokopové mají starosti - v márnici jim právě ožila "mrtvola"

V The Private Eyes (1976) si zahráli tři bratři Hui jedny v hlavních postav. Michael jako šéf soukromé detektivní kanceláře Joseph Wong, Ricky jako jeho pomocník, Sam jako nový zaměstnanec Lee Kwok Kit. Tento snímek společně s The Contract a Security Unlimited co do komiky a soudržnosti příběhu patří k Huiovým nejzdařilejším.

Štědrost v podání Hui family - zleva Sam, Michael a Ricky Hui

The Contract (1978) je vtipnou satirou na komerční televizní stanici, tj. prostředí, které tvůrce dobře znal. Chi Man (Michael Hui) pracuje v MTV, které se upsal na osmiletou smlouvu, ale nemá šanci se prosadit. Nová ředitelka ho však odmítá pustit a trvá na dodržení kontraktu...

Ředitelka Mouse TV a její pomocníci se svými pirátskými metodami

Pedantický pracovník, terorizující své podřízené v Security Unlimited (1981) je další variantou na Huiovu komediální figurku. Změna nastane, když je z vedoucího místa degradován a musí začít poslouchat ty, které předtím svérázně školil.

Výuka svérázného odzbrojení alá Michael Hui

Jako herec a scénárista spolupracoval s Cliftonem Ko na filmu Chicken and Duck Talk (1988), kde ztvárnil majitele tradiční restaurace svádějícího boj s nově otevřenou pobočkou západního rychlého občerstvení.

Rozmluva kuřete s kachnou v poněkud bojovnějším duchu

Postupem času Michael Hui opustil režii a zůstal u scénářů a hraní. Bohužel se musel obejít bez svého bratra Sama, bez jehož role poctivce byly Huiovy postavy příliš koncetrovány samy na sebe a staly se svými vlastními karikaturami.

Snímek The Magic Touch (1992), kterým se vrátil na režisérskou stoličku, se stal jeho největším diváckým hitem, přesto jej už nelze srovnávat s díly z jeho zlaté éry - konce 70. a začátku 8o. let.

Michael Hui jako tvůrce
Během let 1974 až 1992 hrál Hui v čtrnácti filmech, k nimž zároveň napsal scénář a polovinu z nich režíroval. Je patrné, že byl jedním z těch, kteří se ve studiovém systému dokázali tvůrčím způsobem prosadit. Huiova generace totiž prožívala rozmach hongkongské ekonomiky a on tuto skutečnost dokázal ve svých snímcích zachytit.

Jeho satirické filmy s kritikou materialismu měly snadno zapamatovatelné a vtipně vylíčené charakterové typy. Jednoduchým zobrazením dokázal přesně vystihnout svoje postavy - např. v úvodní scéně z The Private Eyes, kdy sledujeme záběr na pohyb ženských módních bot, které pronásleduje pár odrbané obuvi.

Sám Michael hrál zpravidla malého, ale mazaného či vychytralého, někdy otravného, ale zároveň zábavného človíčka, který byl blízký obyčejnému divákovi. K ní obvykle náležel druhý typ, upřímný a dobrosrdečný, který často ztělesňoval Sam Hui.

Michael Hui a Sam Hui jako zaměstnanci Společnosti s ručeným neonemezeným

Tyto dva komediální typy se buď jako pracující protloukali životem nebo se snažili rychle vydělat velké peníze. Představovali tak Hongkong jako centrum, kde dojde naplnění jejich sen o rychlém zbohatnutí. V kombinaci s tímhle novým, veskrze kapitalistickým přístupem, využíval Hui jako kontrastu tradiční prvky z čínské kultury. Pro svůj první režisérský počin využil půdorys hazardních her Číňanům blízkých. V Security Unlimited zase nechá hlídat vzácné čínské památky.

Vůbec stěžejní Huiova díla jsou postavená na kombinaci starého a tradičního versus nového a moderního. Huiův soukromý detektiv v The Private Eyes využívá moderní techniky při pátráních, strážce v Security Unlimited seznamuje své podřízené s technickými vymoženostmi, V The Contract využijí vynález "bomby smíchu". Nejtypičtějším příkladem je pak souboj, který se rozpoutá mezi majitelem tradiční čínské restaurace a moderním rychlým občerstvením v Chicken and Duck Talk.

Díky ironickéhu pohledu se mu dařilo úspěšně trefovat do rozličných negativních jevů a lidských vlastností. Jedna z nejlepších scének na toto téma se vyskytuje v The Contract, která paroduje televizní soutěžní pořady. Chi Man (Michael Hui) moderuje show, kde si účinkující volí mezi krabicí s cenným obsahem a nečím, co je jim drahé. Přítomná dáma obětuje nejdříve památeční šperk, pak svého psa a výjev vrcholí, když za ropná pole v závratné hodnotě nechá odtsřihnout od kyslíku svého bezmocného manžela.

Je to kruté, cynické, skvěle načasované, a proto dokonale vtipné.
A dosud velmi, velmi živé.
Ostatně jako většina toho, na čem se Michael Hui podílel.

Michael Hui - výběr z filmografie:
(R) - jako režisér
(S) - jako scénárista
The Warlord (1972) Trailer
Games Gamblers Play (1974) (R), (S) Trailer
The Last Message (1975) (R), (S) Trailer
The Private Eyes (1976) (R), (S) Trailer
The Contract (1978) (R), (S) Trailer
Security Unlimited (1981) (R), (S) Trailer
Teppanyaki (1984) (R), (S)
Inspector Chocolate (1986) (S) Trailer
Happy Ding Dong (1986) (R), (S)
Chicken And Duck Talk (1989) (S)
Front Page (1990) (S)
The Magic Touch (1992) (R), (S)

Hunter in the Dark

2010-05-12T14:49:00.000-07:00


	Původní název: Yami no karyudo (1979) Země: Japonsko Režie: Hideo Gosha Obsadzení: Tatsuya Nakadai, Yoshio Harada, Kayo Matsuo, Kôji Yakusho, Isao Natsuyagi, Sonny Chiba, Eijirô Tôn, Tetsuro Tamba CSFD / IMDB

Je rok 1784 a Japonsko je v dobách najväčšej temnoty. V šogunáte panuje korupcia a chápadlá yakuzy siahajú až k tým najvyšším hodnostárom. Bohatý štátnici likvidujú slabšie klany, bossovia bojujú o nadvládu v podsvetí a v tieňoch prebývajú nájomný zabijaci - roninovia, ktorý v tejto dobe naozaj nemajú núdzu o prácu. Hunter in the Dark je filmom v ktorom sú všetky postavy pohltené temnou dobou v ktorej sa nachádzajú. Ženie ich pud sebazáchovy, pomsta, túžba po moci. Rozdelenie na tých dobrých a tých zlých neexistuje. Každý vám bez váhania rozpára brucho, pokiaľ sa pripletiete tam, kde nemáte čo robiť.

Hideo Gosha natočil temný, až noirový dobový snímok, kde príbeh vytvára prepletená mozaika charakterov, ktoré spája, ako napovedá názov, temný osud podsvetia, plného nájomných vrážd, intríg a túžby po moci. Každá z postáv, či už chtiac, alebo nechtiac je súčasťou tohto sveta . Jemne načrtnutá túžba po novom začiatku, ktorá sa ukrýva hlboko vo vnútri niektorých postáv (motív divokých husí, ktoré sa objavujú v ich myšlienkach, ale aj ako výzdoba obydlia), je však sledom udalostí rýchlo potlačená do ústrania a v konečnom dosledku len umocňuje bezvýchodiskovú situáciu a udalosti smerujúci k neodvratnému konci.

Ikeď postavy spája prostredie v ktorom sa nachádzajú (a tým aj prevažne negatívne vlastnosti) ich charaktery sú v skutku roznorodé. Film je hereckým koncertom, spájajúci jedny z najväčších hviezd japonského filmu. Gomyo (Tatsuya Nakadai) - elegantný a veľmi lišiacky boss, ktorý sa dokáže dostať z každej situácie, diabolský Shimoguni (Sonny Chiba) – vysokopostavený samuraj, ktorý na svojej ceste za mocou nemilosrdne likviduje aj vlastných ľudí, nemilosrdná zabijáčka Oren (Kayo Matsuo) – túžiaca po pomste, ktorá tak ako obľúbené nože používa aj svoju krásu, či Tanigava (Yoshio Harada) – tichý no smrteľný jednooký ronin, ktorý stratil pamäť a snaží sa nájsť svoju minulosť. Tieto, a mnohé ďalšie skvelé postavy a herci vytvárajú spletitý príbeh.

Atmosfére a pomalému tempu podlieha aj obrazová a zvuková stránka. Film sa odohráva prevažne v noci, obrazu vládnu tiene a kamera sníma často detailné zábery na tváre hercov v ktorých sa neustále odrážajú myšlienky ako zloba, beznádej, strach, či zákernosť. O nenápadný, no veľmi silný hudobný podmaz sa postaral dvorný skladateľ Akira Kurosavu – Masaru Sato.

Striedma, no veľmi intenzívna a drsná akcia sa taktiež silno podpísala na atmosfére filmu. Hideo Gosha je nenadarmo označovaný za japonského Peckinpaha. Nieje núdza o useknuté končatiny, litre krvi a veľmi realistické súboje, kde sa mimo všetkých druhov katán používajú aj nože, či vrhacie dýky. Akčné scény niesú len povinnými stretnutiami nepriateľských zabijakov, ale sú veľmi funkčne zakomponované do deja. Tanigava, potom ako pri plnení zákazky v štýlovej scéne zmasakrovje početnú prevahu nepriateľov je v zápätí nútený brániť sa bez zbrane, keď ho zabijáčka Oren prepadne vo chvíli keď si unavený dáva kúpeľ. Lahodka.

Hunter in the Dark je nielen fantastický reprezentant samurajského, či yakuzáckeho žánru. Je to masterpiece japonskej kinematografie, excelujúci po každej stránke. Je tak výnimočný, že si ho dovolím odporučiť nielen ľuďom znalým japonského filmu, ale filmovým fanúškom obecne.

Trailer:

MARCO POLO aka THE FOUR ASSASSINS

2010-05-07T08:34:00.000-07:00


	Původní název: Ma Goh Boh Law (1975) Země: Hong Kong Režie: Chang Cheh Obsadzení: Richard Harrison; Alexander Fu Sheng; Chi Kuan Chun;Gordon Liu;Leung Kar Yan; Wang Lung Wei; Shih Szu; Philip Kwok; Tong Yim Chaan; Chan Wai Lau CSFD / IMDB / HKMD / HKCINE

Když jsem se dívala na všechny množné seriály a filmy o Marco Polovi, napadlo mě, jak by asi jeho příběh, na který je Evropan tak nějak skrytě hrdý natočil Číňan. Po zjištění, že takový film existuje a že ho dokonce natočil můj milovaný ikonický režisér Chang Cheh nastala doba hledání alespoň prachšpatné kopie. Stalo se, viděla jsem a konečně mohu představit film Marco Polo aka The Four Assasins v jeho celé kráse.

Nejprve si ovšem dovolím čtenáře odkázat na MaedhRosin článek The Kid with the Golden Arm a říct, že tak zvrhle dekadentní Marco Polo zase není.
Chang Cheh natočil Marca v roce 1975, tedy v době, kdy začíná jeho tvorba upadat. Všechny jeho slavné kusy už byly za ním a v přechodovém taiwanském období natočil Chang pár filmů s Fu Shengem . Shaolin Martial Arts, Na Cha Great, Heroes Two a Five Shaolin Masters. Poslední jmenovaný film dokonce slavil úspěch a povzbudil Changa k natočení jeho pokračování, Shaolin Temple. Mezitím se ale zarazil u látky, která v sobě nesla vyprávění o benátském kupci, který doputoval až k trůnu Kublaj chána, tedy mongolského okupanta Číny a stal se jeho rádcem. Skutečnost, že mongolská dynastie Jüan okupovala severní Čínu, byla pro režiséra nosnou linkou a Marco Polo se stal doplňkem děje o čínských hrdinech, takže nečekejte lyrické vyprávění o milém cestovateli a podivných Aurientálcích. Je to čínský pohled a Marco Polo je tu skoro do konce filmu vylíčen jako skutečný a nefalšovaný bílý bastard, přisluhující ďábelským Mongolům. Připravte se na jízdu ve stylu Changa Cheh.

Už Marcův příjezd má grády, protože jeho bílé, pseudorenesanční ustrojení a hrdá jízda na koni asociuje všechny Ben Hury a Cidy, které Chang poctivě nakoukal, aby zvolil skutečně reprezentativního bílého geroje. Richard Harrison je natolik reprezentativní, blond a modrooký, že má divák tendenci se od první chvíle stydět za svou rasu. Navíc hraje s tak parádní toporností, že prostě nemůže být klaďas. Mezi čínskými herci vypadá jako mamut pokoušející se baletit a dlužno říct, že mu Chang jeho situaci až do konce neulehčí.

Počáteční představování postav (o budování charakteru jde mluvit jen u Marca, ostatní jsou prostě daní a neměnní) se odehrává skrz řadu soubojů. Jsou nám představeni hlavní bijci na straně mongolského zlořádu. Wang Lung Wei a Leung Kar Yan jsou jasní. Stejná dvojička se objevila i v Shaolin Martial Arts a tady je doplnil třetí fujtajblík, Gordon Liu. Všichni tři padouši s fešnými copánky se bok po boku mračili i v Seven Man Army a zde si zkoušeli, jak jim to jednou pěkně půjde. Samozřejmě padouši vlastní úžasné bojové schopnosti, které jen tak někdo nepřemůže a divák pochopí, že je bude nesnadné porazit, dokonce i pro Fu Shenga.

Chang Cheh dal důraz na dlouhé bojové sekvence a nechal oba choreografy Changa San Yat, Hsieha Hsing dostatečně vyřádit. Díky tomu ale zapomněl stavět děj a než dojde k jakékoli zápletce, divák má dojem, že uvidí jen jakousi komickou sondu do života dynastie Jüan. Naštěstí se objeví první skutečný Číňan (a ne zvrhlý Mongol jako Leung Kar Yan) a začne se svým bratrem rebelovat pěstmi proti utlačovatelům. Je samozřejmě zabit odporným způsobem, při kterém o plivání krve není nouze a zápletka je na světě. Bastard Marco vypátrá se svými pohůnky rebely a všechny je nechá zavraždit (dokonce i statečné děcko). Na živu nechá jen krásnou dívku, kterou se zjevně snaží okouzlit a popřípadě velmi nehezky zneužít.

Na řadu mohou přijít hlavní protagonisté, Fu Sheng, Philip Kwok, Chi Kuan Chun a Tong Yim Chaan, kteří jsou švarní, odvážní, sympatičtí a talentovaní. To oni musí zachránit dívku, dceru svého mistra a naučit se tak silný bojový styl, aby mohli porazit Mongoly, poučit bílého cizince o čínské hrdosti a statečnosti a samozřejmě prolít pár nezbytných litrů krve.

Pokud jste viděli Five Shaolin Masters a Shaolin Martial Arts, vězte, že scénář Marca Pola je poskládaný z motivů těchto filmů. Chang se neunavoval novými myšlenkami. I tady jsou opravdu vypečení mistři, kteří učí sympatickou čtveřici přehazovat holýma rukama do ruda rozpálené zrní, vyskakovat z jam naplněných špinavou vodou, štípat bambus a drtit kameny.

I tady se hoši naučí takřka dokonalé nezranitelnosti, aby je padouši zabili lstivým nalezením jejich slabého místa, i tady přežijí jen dva ze čtyř a je div, že dynastie Jüan přežila víc, než týden, když proti ní stáli takoví borci. Jako doplněk děje se stále před kamerou zjevuje nesympatický antihrdina Marco, který špehuje, kuje pikle a až na konci pochopí, že Číňani jsou hrdinové, které by neměl vraždit, ale obdivovat. Oni se k němu ale demonstrativně otočí zády, protože vyl s vlky a to se nezapomíná. Jen umírající Chi Kuan Chun mu ruku podá…ostatně, už nemá co ztratit.

Marco Poo je typický Chang Cheh tohoto období. Má své nechtěné kouzlo v dramatických okamžicích, stereotypy opakované s drzou sebejistotou, nenápaditý děj, ale v čele výborného Fu Shenga, který v každém záběru rozsvítí příběh svou sympatickou chlapeckou ukecaností a bezprostředností. Akční choreografie jako by vytvářel Lau Kar Leung. Jsou velice dobré, pokud proti sobě stojí herci, kteří zrovna pěsti nerozbíjejí zdi paláců a nedrtí pětitunové obelisky. Gordon Liu s párovými šavlemi a souboj Fu Shenga s Leungem Kar Yan jsou prostě výtečné, stejně jako akrobatické kousky odchovance taiwanské opery Philipa Kwoka.

Dojde i na heroic bloodshed a polonahá mužská těla probodaná šípy i kopími. Ty si Chang odpustit nemohl a ostatně, své fanoušky by takovým nedostatkem otrávil.
Nejde o nejlepší film slavného režiséra ani o trochu horší film, spíš o velice slabý průměr jeho přechodového období, který už věštil příchod Venoms, ale je to pořád Chang Cheh se svým bezchybným výběrem herců (tedy až na bělocha), epickou rozevlátostí, láskou k bojovým uměním a do půl těla svlečenému Fu Shengovi. Pro to všechno jsem nadšená a okouzlená vší tou naivitou a laciným pozlátkem. Taiwanské období Changa Cheh má podivuhodné kouzlo dekadence, kterou nejde k ničemu přirovnat ani napodobit.

Trailer:

MAN OF IRON

2010-05-07T08:13:00.000-07:00


	Původní název: Su Qi-Er (2010) Země: Hong Kong Režie: Pao Hsueh Lieh;Chang Cheh Obsadzení: Chen Kuan Tai;Cheng Li;Wong Chung;Zhu Ma;Tin Ching CSFD / IMDB / HKMD / HKCINE

Man of Iron je určitě jeden z violence kung fu fimů, který by si měl zasloužit pozornost. Ta je mu ale z mnoha důvodů už léta upíraná. Patří k zapomenutým pokladům studia Shaw Bros a zrovna dnešní doba by ho mohla oprášit, protože jeho komixové ladění, využívající noirové prvky, zajímavá barevnost a hlavně obrovská stylovost je vyhledávanou devizou dnešní kinematografie.
O styl jde v Man of Iron především. Je to stylový film, dovedený do pečlivě vytříbených detailů, které dávají dohromady jak silný příběh, tak jeho fantasticky nenápadnou vizuální podobu. Bohužel Man of Iron startoval s příšernou nálepkou, jako remake úspěšného Changova filmu Boxer from Shantung.

A tady zřejmě páchne zakopaný pudlík. Boxer from Shantung byl dobrý film. V hlavní roli se představil stejný herec a děj byl prakticky shodný. Do kin přišel ve stejném roce, jako Man of Iron a absentující odstup mezi projekcemi remaku hodně uškodil. Přesto, když se dívám na oba filmy, nemůžu se zbavit dojmu, že je Man of Iron o třídu lepší, zajímavější, silnější a celkově propracovanější. Boxer je typický Chang svého slavného violence období.

Jsou tu hrdinové v bílém, hrdinové do půl těla, krvácející hrdinové, umírající David Chiang, ostré nože a nedbale zapálené cigarety. Boxer from Shantung je jedním z velice dobrých Changových filmů, který není tak vynikající jako Vengeance nebo The Duel, ale jeho kvality jsou nesporné. Ale Man of Iron je prostě…jiný. Chybí mu klasické Changovy atributy, má průzračnou, mrazivě křehkou kameru, úsporné dialogy, podivuhodnou intimní atmosféru a jeho celkové vyznění neodpovídá plně Changovu režijnímu stylu.

Odborníci a recenzenti už od vzniku filmu diskutovali o tom, kdo ho vlastně točil. I když se na něm dá demonstrovat jasně styl Changa Cheh, jeho odlišnosti dávají za pravdu těm, kdo za jeho hlavního tvůrce označují kameramana a pomocného režiséra, kterým byl Pao Hsueh Lieh. Tento tvůrce stál Changovi po oku v mnoha projektech ( Golden Swallow; Water Margin; Delightful Forest; Iron Bodyguard, Pirate; Boxer from Shantung )a jak se zdá, Man of Iron mu vlastně spadl do klína, zatímco aktivní Chang se v remaku stal spíš producentem, než vůdčí silou. V dnešní době už asi nikdo neřekne, kdo režíroval podstatnou část filmu, ale při jeho citlivé kameře bych sázela spíš na oko kameramana, než Changa.

Děj je naproti tomu zcela v intencích Changovy tvorby. Časově se posouvá dvacet let za Boxera a představuje divákovi totožnou figuru, stejného mladého rebela s totožnou tváří. Tentokrát se Chen Kuan Tai jmenuje Chou Lian Huan a je skutečným dandym svého města. Jeho pozornost samozřejmě upoutá krásná osudová žena, výborně ztvárněná Cheng Li. Ovšem do cesty se úspěšnému hezounovi připlete syn lokálního bosse, díky kterému vygraduje konflikt, vedoucí až k závěrečné tragedii zcela v monumentálním duchu Changova heroic bloodshed. Mezitím si užijeme výborné bojové scény a podmanivou romanci. Děj víc nenabízí.

Na jednoduchý děj ale navázal nezvykle vytříbený scénář, který svými nevyřčenými dialogy a krátce definovanými frázemi připomíná brilantní scénáře westernů Sergia Leoneho. Kamera se snaží o stejně prchavé dojmy nálad, lidských tváří i situací a konečně atmosféra vichrného westernového města odkazuje na slavný Leoneho western z roku 1968 s takovou nepřehlédnutelností, že se srovnání člověk občas prostě nevyhne.
Ovšem právě čerpání z Leoneho kovbojky paradoxně Man of Iron velice pomohlo. Zásadní rozpor mezi americkým charakterem města, interiérů i chováním postav a tím, že jde o Asiaty nakonec zdůraznil jedinečnost celého filmu.

Hodně recenzentů zdůrazňuje fakt, že kostýmy v Man of Iron jsou moderní a méně čínské. To je prý zdůrazněním záměru, že děj se odehrává o dvacet let později. Skutečně. Všichni mladí aktéři se hrdě nosí v oblecích evokujících americké gangsterky, jezdí na motorkách a v autech. Ale nejsou replikami svých předchůdců, kteří prolili krev před dvaceti lety ve stejných bitvách. Nežijí ve stejném městě, i když to tvůrci scénáře předestírají hned v úvodní sekvenci. Místo, ve kterém se pohybuje Chen Kuan Tai v dobře padnoucím obleku určitě není Šanghaj. Evokuje spíš Státy 50.let. Divák je přenesen do čínské čtvrti amerického města, kde se už amerikanizovaná mládež netrápí tradicemi.

Jde tu o boj městského gangu složeného z agresivních mladíků bez práce a bez možností s relativně úspěšnými nositeli nového amerického stylu. Je to americká gangsterka s vynikající atmosférou a elegantním šarmem heren, nedokouřených cigaret, parfémů a soubojů, které se nevedou skrz štěkající zbraně a hlavně samopalů, protože hlavní hrdinové si zakládají na tom jediném, co z minulosti ctí jako posvátné. Na svém skvělém bojovém umění.

Právě fakt, že jde o Číňany pozvednul styl celého vyprávění a dodal mu na jedinečnosti. Nejde o plagiát americké gangsterky, jde o čínský plagiát a tady se významně zvedají body. Jeho vizáž si hraje na osvědčený Marvelovský komix, ale přitom je unikátní natolik, že by mu rozhodně líp slušela Millerova temná kresba. A opravdu je tak důsledně dovyprávěný, že si divák umí dost živě představit každé políčko komixu do detailu. Jeho atmosféra je sevřená, temná a tušená víc, než žitá. Hlavní hrdina nemá jediný důvod, proč zůstávat ve městě, které mu nic nepřináší, ale prostě nemůže vyjít z komixu. Svět za kulisami filmové Šanghaje neexistuje. Ne pro hrdinu.

Kamera ještě víc evokuje styl kresleného vyprávění. Barevnost je omezená na základní škálu-bílá-rudá-černá a doplňková modrá, která se chvěje bílými odlesky. Díky tomu se postavy stávají ještě víc stylizovanými a kontrastními. Neskutečné jsou i zbraně, kterými se ohání pouliční gang. Jejich nože jsou obrovské, působí rezavě, používaně a hlavně poměrně dost neprakticky pro běžný boj. Když proti gangu nožů stojí osamělý hrdina v kožené bundě, jde už jen o čistě výtvarný počin. Osamělý muž proti ježícím se kudlám, ozbrojený jen svýma rychlýma nohama a tvrdými pěstmi, od kterých budou za chvíli odlétat sliny smísené s krví. Jestli mám opravdu velký sen, pak vidět tohle nakreslené Millerovou rukou.

Man of Iron je velice zralý, výtvarný snímek, který se narodil v naprosto nesprávnou dobu. Nejenže následoval Boxera od stejného tvůrce, ale zrodil se v přelomovém roce 1972, kdy na plátna vtrhnul The Way of the Dragon Bruce Lee. Chen Kuan Tai neměl šanci překopat Tang Lunga, který si v Koloseu rozdával souboj na život a na smrt s Chuckem Norrisem. Bruce vytvořil nový styl, nový kult a stal se ikonou. Takovou konkurenci prostě nemohl Man of Iron ustát. A to i přes nesporně vynikající souboje akčního mága Lau Kara Leunga.

Přestože si vážím obrovské persony, jakou je Bruce Lee a Cestu draka mám prostě ráda, jako film, v celkovém pojetí, v uchopení postav, ve výtvarném zpracování a scénáři u mě na plné čáře vyhrává Man of Iron. Jeho stokrát opakovaný styl je neopakovatelný, jeho vizáž ojedinělá a charisma Chen Kuan Taie i Cheng Li absolutní. Navíc, závěrečný běh krvácejícího hrdiny vichrnou ulicí a nádherná ukázka heroic bloodshed ve své rané, čisté podobě mi učarovala. Man of Iron je stylový, moderní snímek udušený dobou svého vzniku a shodou nešťastných okolností. Doba je příznivá a myslím, že je čas ho znovuobjevit a docenit jeho kvality.

Trailer:

HAVOC IN HEAVEN

2010-05-07T07:08:00.000-07:00


	Původní název: Dà nào tiān gōng (1964) Země: Čína Režie: Wan Lai Ming Obsadzení: Qiu Yue-Feng; Fu Run-Sheng; Bi Ke; Shang Hua IMDB / HKMD

V 60. letech se v Šanghajském studiu animovaného filmu rozpohybovala slavná legenda o Sun Wu Kungovi- Opičím králi. Animovaná verze sice nezmapovala celou knihu Putování na Západ, ale i tak jde rozhodně o jedno z nejlepších zpracování daného tématu nejen v čínské kinematografii.
Podle scénáře, který zpracoval Li Ke Ruo bratři Wanové zachytili začátek příběhu o opičáku Sunovi, jeho narození, získání zázračné tyče od Dračího krále, přes jeho boj s nebesy, získání titulu nebeského podkoního a krádež broskví z tabule Nefritového císaře.

Právě začátek příběhu, který nešetří obrazy a symboly si o animaci doslova říká, protože další části Putování už se dají natáčet i s živými herci, ale nebeský part Sunova života je opravdu pohádkově bohatý na nadpřirozeno a mýtům obecně sluší výtvarné pojetí.
Režisér Wan Lai Ming navíc podepřel příběh, animovaný klasickou, nijak dobově nevybočující technikou motivy Pekingské opery a tím získal Sun opravdový punc místa svého vzniku. Všechny figurky jsou pečlivě animované podle operních předloh, i s jejich malovanými maskami, bažantími pery na hlavách a konečně i pohybovými party.

Tradiční hudba a kostýmy spolu s neoperními a civilními dialogy postav tvoří pevně svázaný harmonický celek, na který se dobře kouká a který se dobře poslouchá.
Neurčité pozadí nebes odráží jasné barvy jednotlivých aktérů, pohyby figurek přispívají k tanečnímu a neskutečnému duchu příběhu a bojové sekvence jsou opravdu malými mistrovskými kousky v celé té snové skládačce.

Hlavně Sunův souboj z Na Zhou, kdy slavný hrdina nastupuje v podobě dítěte pohybujícího se na okřídlených kolech se svým kruhem a kopím, ale od proměny v strašlivou trojhlavou obludu projde procesem svého velikého ponížení a nakonec se změní v uražené a nešťastné batole. Stejně pěkně vypadají scény ze života opičího národa nebo nebesa, plující v prázdném, modrém prostoru.

Sun samotný je sympatický hrdina, který v sobě má trochu víc něžných rysů, než jeho živí představitelé a díky omezené mimice se tolik nepitvoří, takže vypadá jako sofistikovaný rošťák, který v sobě má rozhodně zárodek velikosti. Šklebení a hravost zbyly na opičky jeho národa a opičky jsou do poslední hodně roztomilá havěť.
Animátor Zhang Guang-Yu si zatraceně vyhrál s každou postavičkou a vdechnul jí elegantní lehkost, charakter i ojedinělost.

Bohové i démoni jsou strašliví a dokonce možná i strašidelní, Nebeský císař naproti tomu připomíná trochu bezvýraznou, uhlazenou sochu Buddhy a všechny vedlejší postavy jsou zpracované do všech podrobností. Tak brilantní výtvarné pojetí, založené na bohaté ornamentalistice se v době anime už těžko najde.
Příběh byl opravdu natočený výborně natolik, že zaujal i Evropu, která ho ověnčila cenami. V roce 1978 byl Havoc in Heaven oceněn na Londýnském filmovém festivalu, byl vysílán švédskou televizí a speciální ocenění si odvezl i z 13. Filmového festivalu v Karlových Varech.

Bohužel, i přes zájem, který vzbudil se jeho distribuce příliš nezdařila. Dodnes platí za obtížně získatelný film, jehož anglické titulky existují jen díky nadšeným amatérským překladatelům. Naštěstí došlo k jeho znovuvydání k 40. výročí vzniku, ale díky nedostatkům (opět se zapomnělo na anglické titulky) distribuce této 107 minutové lahůdky opět zkolabovala. Ostatně i našeho Trnku vlastní z větší části Japonci a zkuste si sehnat třeba Sen noci svatojánské na DVD…. Jak vidno, nejen naše kinematografie zachází se svými skutečnými poklady macešsky. Havoc in Heaven je jednou z nejlepších ukázek čínské animované tvorby 60.let a skutečným klenotem asijské animace všech dob.

True Legend

2010-05-04T00:36:00.000-07:00


	Původní název: Su Qi-Er (2010) Režie: Woo-ping Yuen Země: Hong Kong Obsadzení: Vincent Zhao, Michelle Yeoh, Jay Chou, David Carradine, Xun Zhou, Guo Xiaodong, Andy On, Leung Kar Yan CSFD / IMDB / HKMD / HKCINE

Ako všetko ostatné, s dobou sa mení aj film a preto by bolo pošetilé keby sme čakali, že kung fu, ikeď režírované takým veteránom ako je Yuen Woo Ping, bude vyzerať ako za starých čias. Aj sám Yuen Woo Ping sa po účasti na mnohých hollywoodskych filmoch (Matrix, Kill Bill), kdečomu priučil a osvojil si mnohé moderné prvky. Preto aj v True Legend je akcia doplnená o veľa CGI efektov a nespočetné množstvo efektných spomaľovačiek. Či sa nám to páči, alebo nie, je treba sa s tým zmieriť, je to tvar súčasného Hong Kongského akčného filmu.

Podobne je to aj s dejovou stránkou filmu. Pokiaľ boli kung fu filmy zo zlatej éry Yuenovcov po obsahovej stránke zväčša šialenými komédiami, kde každá situácia bola dovodom k tomu, aby si aktéri dali na držku, dnes do popredia vystupuje dramatická zložka a humoru je len poskromne, zväčša len ako úsmevný prvok v bojovej choreografii. True Legend má veľa spoločného s nedávnym Fearless. Silno tragicky a emotívne ladený príbeh zameraný na ústrednú postavu a akcia, v ktorej sa kĺbia klasické a moderné prvky.

Atmosféra snímku by sa dala celkom výstižne vyjadriť porovnaním s modernými kung fu filmami Ip Man a Fearless. Pokiaľ Ip Man je typickým blockbusterom postaveným na silno zmytologizovanom národnom hrdinovi a heroickom príbehu o zlých votrelcoch a statočných číňanoch, Fearless viac tradičným príbehom s podobným ladením no omnoho detailnejším zameraním na ústrednú postavu, tak True Legend – ikeď má mnohé spoločne prvky – je z tejto trojice filmom najtradičnejším, obsahujúcim prvky, ktoré ho omnoho viac spájajú s filmami z klasickej éry. Aj tuná sa dočkáte prvkov typu – tiny chinaman versus big hairy westerner, no v jadre to nieje nič iné ako kung fu s klasickou zápletkou a šikovne zdramatizovanou víziou o stvorení Beggara So.

Obsah a ladenie snímku sa ukrýva v samotnom názve. True Legend – Pravdivá Legenda. Beggar So – ikeď postava ktorá podobne ako hrdinovia z vyššie spomínaných filmov je reálnou postavou – je viac mýtom ako skutočnosťou. Pokiaľ skutočný Su Hua-qi by sa dal porovnať k Wong Fei Hungovi, majster-dobrodinec, tak filmový Beggar So je postavou, ktorú dobre poznáme z najslávnejšieho filmu Yuen Woo Pinga – Drunken Master. Starý protivný žobrák, ktorý sa od rána do večera nalieva vínom a občas zoberie za učňa nejakého mladíka, aby ho zasvetil do umenia drunken fist. True Legend je filmom o zrodení Beggara So. O zrodení filmovej legendy.

Takže ako ten náš Beggar So vznikol ? Su Hua-qi , vojnový hrdina, sa vzdal všetkej slávy v prospech svojho nevlastného brata Yuana Lie, aby sa mohol vrátiť k svojej milovanej rodine, žiť pokľudný život a venovať sa pilovaniu svojho bojového umenia.Yuan Lie však túži po pomste. Jeho skutočný otec, krutý vojvoda, bol zabitý v dueli práve Suovým otcom , ktorý ho potom vychoval ako vlastného syna. Yuan Lie sa preto ponoril do štúdia zákerného bojového umenia Five Venom Fists a plný nenávisti sa po rokoch vracia do svojej adoptívnej rodiny, aby pomstil svojho otca. Rodinná idylka sa pre Sua skončila.

Príbeh to veru príliš komplikovaný nieje no viac ani netreba. Motorom deja je pomsta a znovuzjednotenie rodiny. Jednoduchá zápletka je prostriedkom zobrazenia premeny hlavnej postavy. Z ušľachtilého Su Hua-qi sa stáva zmrzačený, zanedbaný muž , holdujúci alkoholu. Mizéria do ktorej sa dostal sa podpisuje aj na jeho duševnom zdraví. So v preludoch stretáva bájne božské bytosti, s ktorými trénuje kung-fu. Sled udalostí tak sposobí, že z upraveného mladíka sa v závere filmu stáva familiárny otrhaný žobrák, žijúci vo vlastnom svete, ktorý so sebou na každom kroku nosí neodmysliteĺnú nádobku na víno :).

Práve tieto konfrontácie s božskými bytosťami v mnohom pripomínajú uletenosť a atmosféru starých kung fu filmov a reźisér už necháva na divákovi, nech si vyberie či sú tieto bytosti skutočné, alebo existujú iba v Suovej hlave. Verím však že práve tento prvok divákov rozdelí na dve polovice. Jedna to akceptuje ako klasickú vložku, druhá odsúdi ako nevhodný úlet režiséra. To bude závisieť od toho, ako familiárny ste s filmami zo zlatej éry, kde podobné nápady boli bežným prvkom kung-fu filmov. Ja ako milovník starej školy si pripisujem plus.

Čo však nepoteší je miestami neúnosné ba až zbytočné využívanie cgi efektov (práve oné strety s nadpozemskými bytosťami). Tu je cítiť, že Yuen Woo Pinga silno poznačila práca na západných filmoch. To by ani nevadilo, no úroveň cgi efektov bohužiaľ nedosahuje nijak závratných kvalít a to sa bohužiaľ aj odrazuje na úrovni niektorých scén.

Našťastie, väčšina bojových scén (a že ich je naozaj veľa) sa prílišnému využívaniu cgi efektov zdarilo vyhýba. Choreografia – pochybujem že čakal niekto niečo iné – je skvelou majstrovou prácou, reprezentujúcou ho stále ako absolútnu špičku medzi bojovými choreografmi. Jednotlivé súboje sa odohrávajú v nádherných, veľmi roznorodých exteriéroch a kulisách, plné deštrukcie okolia a vždy doplnené o nejaký zaujímavý nápad a parádičku. V súbojoch je, ako to už býva pravidlom, predstavených niekoľko bojových techník a najrozličnejších zbraní. Vo veľkej miere sa využívajú laná, no to u Yuen Woo Pinga nieje žiadna novinka. Energický Vincent Zhao svojím hereckým prejavom až dojímavo pripomína hercov zo starej školy a s režisérom si očividne skvelo rozumel. Jeho charakterový prerod z ušľachtilého mladíka na otrhaného žobraka je perfektný a v skvelom závere, ako už regulérny Beggar So predvádzajúci svoje opité bojové umenie, je totálne neodolateľný. Zdarilo vyrovnaným súperom mu je dračími šupinami pokrytý, skutočne diabolsky hrozivý Andy On, ktorý so svojim smrtiacim Five Venom Fist štýlom likviduje radových pešiakov na jednu ranu.

Možno nie celkom šťastným nápadom bolo rozdeliť film na dve dosť atmosfericky odlišné kapitoly. Prvá, opisujúca sled udalostí premenu hlavnej postavy a druhá, odohrávajúca sa s odstupom času v inom prostredí. Ak však budem brať True Legend ako príbeh o zrode Beggara So – a tým aj je – film funguje a druhá kapitola koniec koncov dokončuje premenu hlavnej postavy.

Yuen Woo Ping síce nikdy z obrazoviek nezmizol a ikeď nerežíroval, jeho práca si vo veľkej miere podpísala na súčasnej podobe martial-arts filmov na celom svete. True Legend je jeho comebackom ako režiséra a je to jednoznačne comeback vydarený. Znova nám naservíroval ohromnú porciu špičkovej akcie a zabalil ju do vydareného príbehu o zrode jednej z najikonickejších postáv klasického kung-fu filmu. Dúfam, že na svoj ďalší režisérsky počin nás nenechá čakať tak dlho :).

Trailer :

14 Blades

2010-04-27T17:35:00.001-07:00


	Původní název: Gam yee wai (2010) Režie: Daniel Lee Země: Hong Kong Obsadzení: Donnie Yen, Wei Zhao, Chun Wu, Sammo Hung Kam - Bo, Kuan Tai Chen, Ma Wu, Damian Lau, Fung Hak CSFD / IMDB / HKMD / HKCINE

Quinglong (Donnie Yen) je vodcom jednotky trénovaných zabijakov podliehajúcej samotnému cisárovi. Splneniu každej misie sú zaviazaní vlastným životom. Toho využije princ Quing (Sammo Hung), ktorý poverí Quinglonga, aby mu doniesol balík, ktorý má v opatere jeden z hodnostárov. Quinglong, netušiac že sa chystá ukradnúť cisársku pečať, je označený za zradcu a je nútený dať sa na útek, prenasledovaný členmi svojej bývalej jednotky.

14 Blades sa tak trošku snaźí zviesť na terajšej populárnej, no už dávno vyčerpanej vlne historických bijákov. Príbeh je zasadený do familiárneho obdobia vojnami zmietanej číny a do diania sú zapletený najvyšší hodnostári usilujúci o moc. Chudák divák, zmätený toľkým množstvom historických eposov so strachom očakáva ďalší film, ktorý sa iba zaradí medzi ostatné nepodarky, ktoré v posledných rokoch vytvorili jednu veľkú bezfarebnú bublinu. Chvala bohu, nieje to tak. Atmosféra historických nepodarkov sice posmrdkáva okolo, no 14 Blades je poctivý akčňák. Skvelý akčňák.

Pamätáte sa na hong kongské wuxia filmy zo začiatku 90-tych rokov, kde sa to len tak hmírilo šermiarmi zavesenými na lanách, podivínskymi postavami používajúcimi tie najfantasknejšíe zbrane a súbojmi, kde fyzikálne zákony prestali existovať ? Bride With White Hair, Iron Monkey, séria The Swordsman... výčet podobných filmov by zabral veľa veľa riadkov textu. 14 Blades je návratom presne k takýmto filmom.

Quinglong, pochmúrny šermiar, so sebou na každom kroku nesie drevenú krabicu, ktorej obsah by mu závidel aj Batman. Mimo spomínaných 14 mečov v sebe ukrýva mnoho šikovných vychytávok, ktoré aj v početných súbojoch náležite využíva. S radovými pešiakmi si príliš hlavu neláme a často krát si vystaćí s mečom, či svojim kung fu, no pri strete s výnimočnými protivníkmi sa k slovu dostane kuša, harpúna, či vystreľovacie šipky. O nič horšie na tom však nieje ani jeho úhlavný nepriateľ – vražedná zabijáčka Tuo Tuo, ktorá mimo svojho ohybného meča pripomínajuceho zvíjajúceho sa hada, používa aj nadprirodzenú techniku, pri ktorej opustí svoju telesnú stránku a v srteľnom tanci likviduje svojich bezmocných protivníkov. Akčné scény 90-te roky pripomínajú nielen štylizovaním hrdinov, ale aj prostredím či nasvietením. Predovšetkým vynikajúca záverečná bojová scéna je pomyselnou cestou späť v čase do 90-tych rokov.

Na tomto mieste je treba pokarhať kameramana, ktorý sa často uchyľuje ku kvázi moderným prvkom (napr. neustále trasenie kamerou, neplynulý pohyb), čo občas kazí požitok z inak vynikajúcej akcie. Čo sa týka CGI efektov tak v súbojoch sú využité v primeranej miere, a pár strašne umelých preletov kamery ponad mestá sa dá prehryznúť.

Príbeh je, bohužiaľ, najcitelnejšia slabina filmu. Film postráda jasnejší a silnejší motív a jediným ťahúňom deja je Quinglongov nesplnený úkol a očakávaná záverečná konfrontácia so zabijakom, ktorý mu šliape na päty. Mimo svižného začiatku a konca je prakticky celý stred filmu jedno veľké dejové vákuum, ktorým sa treba prehrýzť. Aj lovestory ktorej činiteľom je čínska bábika n01 Vicky Zhao (ako vždy s veľmi príjemným hereckým prejavom) je len slabou náplasťou a pramálo oživuje celkové dianie. Tak isto „vlepená“ je do filmu postava mladého hrdinského banditu s lookom Jacka Sparrova – po stránke akčnej je však svieži a neokúkaný. Třeba však aj povedať, že Donniemu postava sadla na telo tak skvelo, ako jeho štýlové tetovania. Jeho mĺkvy šermiar s dlhými havranímy vlasmi by mohol rozdávať charizmu na kilá. Každá jeho konfrontácia s oponentmi je lahodka. Akcie je koniec koncov dosť na to aby si film udrźal tempo aj cez slabšiu strednú pasáž.

Otrlých fanúškov hong kongských filmov určite veľmi poteší že mnohé vedľajšie, ikeď statické, postavy si porozdeľovali herecké legendy ako Sammo Hung, Damian Lau, Wu Ma, či Fung Hak. Perlička na záver, v jednej plnohodnotnej bojovej scéne zabojuje stále svieži a do prasknutia energiou naprataný Kuan Tai Chen :). A ten štýlový nástup ;-). Mal som skutočnú radosť znova ho vidieť v nasadení.

14 Blades si cením hlavne koli tomu, že vyplnil prázdne miesto v upadajúcom wuxia žánri, kde sa nič poriadne nedialo od dob Harkoveho Seven Swords (2005). Dejovo síce dosť pokrivkáva, no parádna akcia v krásnom oldschoolovom štýle to vynahradzuje. Kredit samozrejme putuje hlavne Donniemu Yen, ktorý v posledných rokoch skutočne rozprúdil krv v hong kongskom akčnom filme.

Trailer:

TAJEMSTVÍ USEKNUTÉ PAŽE II.

2010-04-14T22:55:00.000-07:00

Return Of The One-Armed Swordsman


	Původní název: Du Bei Dao Wang / 獨臂刀王 (1969) Režie: Chang Cheh Země: Hong Kong Obsadzení: Jimmy Wang Yu, Lisa Chiao, Tien Feng, Chan Sing, Chun, Essie Lin Chia, Cliff Lok, Lau Kar Leung, Cheng Lui, Ku Feng CSFD / IMDB / HKMD / HKCINE

Na konci snímku One-Armed Swordsman Fang Gang po zdolání nepřátel osamocen odchází. Return Of The One-Armed Swordsman navazuje dějem odehrávajícím se o dva roky později. Fang je šťastně ženatý se svou zachránkyní z prvního dílu a věnuje se farmaření. Jednoho dne ho na poli zastihne dvojice šermířů a předá mu pozvánku na turnaj bojovníků. Pokud odmítne, čeká ho smrt. Fang Gang sice pozvánku nepřijme, ale na smrt rozhodně čekat nebude.

Do smrtícího turnaje je také zatažena místní škola bojových umění. Její žáci se snaží Fanga přemluvit, aby jim v zápasech pomohl a aby měl tu správnou motivaci, unesou jeho ženu.

Jednoručka nemá rád nezvané návštěvníky

Jak se v tomto díle daří našemu hrdinovi? Zdá se, že se má po fyzické i psychické stránce skvěle. Stále cvičí bojová umění a s otravnými cizinci se umí bez problémů vypořádat. Kromě toho absolvoval pracovní terapii v zemědělství (velmi prospěšné), takže po nějaké posttraumatické stresové poruše není ani památka.

Fang tedy zůstal vynikajícím šermířem a dva roky mu přinesly klid a duševní vyrovnanost. Bohužel film díky tomu už nemá takový náboj jako první díl. Do akce žene Jednoručku vlastně jen strach o manželku. A to je právě kámen úrazu.

Changovy mužské postavy zpravidla formuje další mužský hrdina. Skrze postavu protivníka či soupotníka Chang nejlépe vykresluje povahu mužského hrdinství založenou na násilí. Vztahy a motivace mužů s ženami jsou pak spíše výsledkem konvence. (1)

Snímky, které Chang natočil s Jimmym Wangem Yu, působí trochu jinak. Jsou soustředěné kolem jedné osoby, hlavního hrdiny, který během filmu prochází charakterovým vývojem. The Assassin (1967) si musí uvědomit, co a jak chce v životě dokázat a podle to jedná. One-Armed Swordsman (1967) se vyrovnává s handicapem a opět hledá své místo ve světě. Protivníkem si je sám hlavní hrdina.

V druhém díle je Fang, jak jsem již podotkla na začátku, vyrovnanou osobností. Žádné pochyby, žádné slabosti. Jen umíněnost, s jakou kráčí vstříc nepřátelům a případné mučednické smrti, zůstala. A city, které ženou Jednorukéko hrdinu k záchraně manželky, jsou bohužel jen stínem mnohem silnějších homosociálních vazeb z jiných Changových snímků (2).

Tradiční barevná symbolika oděvů zůstala

V několika hodnoceních na internetu si tady fanoušci pochvalují hlavně perfektně propracovanou akci a díky tomu hodnotí druhý díl lépe než první (komentáře na HKMDB). Jak by také ne, chce se člověku znalému věci zvolat. Akce je svižná a přehledná, trademark Lau Kar-leung a Tong Gaai.
Takže v souhrnu je Návrat nadstandardní a vydařená wuxia s povedenou a drsnou akcí, ale nedá se od ní čekat to, co měl One-Armed Swordsman - onu tragickou výjimečnost vyšinutého hrdiny...

(1) Tím vyjímám Zlatou vlaštovku (Golden Swallow)
(2) např. New One-Armed Swordsman je takovým hezkým příkladem

Trailer - anglické titulky:

Merantau

2010-04-10T10:24:00.000-07:00


	Původní název: Merantau (2009) Režie: Gareth Evans Země: Indonézia Obsadzení: Iko Uwais, Sisca Jessica, Christine Hakim, Mads Koudal, Yusuf Aulia, Alex Abbad, Yayan Ruhian, Laurent Buson, Doni Alamsyah, Ratna Galih CSFD / IMDB

Boom filmov s tématikou bojových umení ktorý sposobil Ong Bak sa prejavil nielen v Thajsku, ale aj v ďalších krajinách dal možnosť naštartovať kariéru hercom s vysokým potenciálom nakopávať zadky tuctom kaskadérov. . Zo samotného Thajska prišiel Dan Chupong vo filmoch Born To Fight a Dynamite Warrior a svižná JeeJa Yanin s filmami Chockolate a Raging Phoenix, Johny Nguyen – ktorý sa preslávil už v thajskom The Protector – priniesol z Vietnamu The Rebel a z Malajsie prišiel film Kinta, ktorý sice príliš nevyšiel, no ukázal, že tamojši herci majú taktiež fantastický potenciál.

Do tejto škatuľky filmov vyznačujúcich sa tvrdými kontaktnými súbojmi a kaskadérskymi kúskami pri ktorých sa zastavuje dych patrí aj Merantau z Indonézie. Prostý príbeh o mladíkovi z vidieka, ktorý prichádza do mesta a hromada beat-them-up akcie. Podobnosť s Ong Bak je až do očí bijúca, no kvality tohoto filmu sú na takej úrovni, že je nielen rovnocenným konkurentom, no v niektorých aspektoch ho dokonca prekonáva. Merantau nám predstavuje nový indonézsky talent Iko Uwaisa, majstra bojového umenia silat.

Silat sa na filmovom plátne v mnohom podobá na thajský muay thai. No po pár súbojoch a potom hlavne v druhej polovici filmu, kde si to Iko rozdáva so zdatnejśími súpermi, nieje ťažké rozpoznať rozdiely. Pokiaľ je muay thaj zobrazený jako agresívny boj, kde protagonista non stop zasadzuje tvrdé rany pomocou kolien a lakťov, silat je viac technického charakteru. Choreografia (o ktorú sa postaral skutočný tréner silatu) je vystavaná na zbesilej sérii blokov, chytačiek a úderov do slabých miest. Iko posobí o to vierohodnejšie, že pred kamerou nepredvázda superhrdinské postoje, ale akcia sa čisto koncentruje na prebiehajúce súboje. Vďaka tomu majú súboje tak vysoké tempo, ktoré hlavňe ako sa film blíži do finále, nedajú divákovi ani nachvíľu vydýchnuť. Kaskadérskych kúskov vo filme nieje veľa (keď sa však objavia stoja za to) a zbrane sa v súbojoch používajú len zriedka. O to však posobivejšie a čistejšie posobí samotné bojové umenie. Viac jako na efekt sa hrá na efektívnosť.

O nejakom príbehu sa dá sice hovoriť veľmi ťažko, no anglický režisér Gareth Evans (pre ktorého je Merantau prvý celovečerný režijný počin) vložil do filmu pomerne silný dramatický prvok. Po humore nieje vo filme ani stopa a vďaka niektorým komornejším scénach divák dostane šancu sa s hlavnou postavou skutočne zblíźiť, čo je na film ktorý patrí do tejto škatuĺky celkom netradićné. To podporuje aj až prekvapivo prirodzený a kvalitný herecký prejav Iko Uwaisa. Je to ozajstný sympaťák. Toto nahnevanému Tonymu Jaa chýba. Tak isto aj herecké schopnosti ostatných protagonistov sú na tento žáner slušné.

Merantau je filmom, z ktorého je cítiť obrovské nadšenie všetkých zúčastnených. Pre režiséra aj Iko Uwaisa je to ich prvý počin a možno aj preto vznikol tak rýdzi film, ktorý oslavuje bojové umenie bez zbytočného pozlátka, pózovania a hry na efekt. To, spolu s jednou z najposobivejších choreografií za posledné roky, ho robí naozaj výnimočným. Povinnosť pre každého milovníka kick-ass akcie.

Interview s Garethom Ewansom a Iko Uwaisom

Trailer:

TAJEMSTVÍ USEKNUTÉ PAŽE I.

2010-04-10T05:35:00.000-07:00

Zrod wuxia hrdiny

Vývoj hongkongské kinematografie s sebou přinesl pestrou paletů nejrůznějších hrdinů, přičemž mnozí z nich se zrodili již před několika desítkami let, např. z klasických wuxia příběhů. Toto je první článek o jednom z nich, konrétně Jednorukém šermíři, jenž dostal v hongkongských filmech do vínku několik různých podob:

I. The One-Armed Swordsman (1967)
II. Return The of One-Armed Swordsman (1969)
III. New One-Armed Swordsman (1971)
IV. The Blade (1995)

Jak se ale vlastně Jednoruký šermíř zrodil?
S kulturními a ekonomickými změnami v Hongkongu přichází smrt romantického filmového hrdiny. Zatímco romantický hrdina byl spojován s podřízeným statusem kolonizovaných a ovladaných kultur, naopak akční hrdina byl kulturním známkou jejich rostoucího seběvědomí. A hrdina-bojovník se objevil v polovině 60. let, právě když Čína získala status velmoci a Hongkong se stal tzv. Asijským tygrem.
Hongkongské snímky s prvky bojových umění byly také inspirovány místní oblibou japonských samurajských filmů. Tehdejší největší filmové produkční společnosti, Shaw Brothers a MP & GI, se proto chopily příležitosti k produkci vlastních šermířských děl. (1)

U rozvoje filmových wuxia stáli hlavně dva režiséři: King Hu a Chang Cheh. Díla Kinga Hu charakterizoval především bohatý vizuální styl a akce vycházející z Pekingské opery a tím nejvíce připomínající tanec. Samotné příběhy dokázal obestřít aurou skvělé tradice. Dívat se na jeho snímky je jako dívat se na klasickou Čínu: na malby, operu a hudbu. (2)
V tomto smyslu ale zůstaly postavy z Kingových filmů mnohdy skryty v kolektivu pod nánosem vizuálního bohatství, a tak nepřekročily rámec individualismu.

Jednoruký šermíř - masochistický hrdina

King Hu je mimo Asii zřejmě nejznámější režisér wuxia z tohoto období, ale zdatnou konkurencí mu byl jeho současník Chang Cheh. Tento režisér, jehož tvorba zahrnovala wuxia i kung-fu snímky (3), si psal vlastní scénáře, často ve spolupráci s Ni Kuangem. Právě on dal světu kromě osobitého stylu výrazné individuální hrdiny, byť mnohdy psychicky poznamenané. (Osobně soudím, že hlavní postavy z Changových děl by pohodlně zaplnily Kosmonosy.)

One-Armed Swordsman


	Původní název: Du Bi Dao (1967) Režie: Chang Cheh Země: Hong Kong Obsadzení: Jimmy Wang Yu, Violet Pan, Lisa Chiao, Wong Chung Shun, Tien Feng, Ku Feng CSFD / IMDB / HKMD / HKCINE

V roce 1967 natočil snímek The One-Armed Swordsman (Jednoruký šermíř), který potvrdil v roli hvězdy Jimmy Wanga Yu, jenž v něm přesvědčivě ztvárnil hlavní roli.
Stručne k ději: Snímek popisuje osudy Fang Ganga (Jimmy Wang Yu), žáka, ale jinak obyčejného poskoka v bojové škole Qi Rufenga (Tien Feng). Fang je sirotek, neboť jeho otec zemřel při záchraně Qiova života. Qi proto z vděčnosti vzal Fanga k sobě jako učedníka a ten se stal jeho nejlepším žákem. Ostatní urození žáci ze školy žárlí na Fangovo bojové umění a vyprovokují tak souboj, v kterém sice Fang zvítězí, ale při odchodu je náhodně zraněn Qiovou dcerou, Qi Pei, a přijde o pravou paži.
Fang Gang začne podle nalezeného manuálu bojových umění trénovat šermířský styl jednou rukou, aby na konci příběhu zachránil Qiovu rodinu i školu před smrtí z rukou nebezpečného rivala, známého jako Dlouhoruký Ďábel (Long-Armed Devil).

První, co je na Changově šermíři nápadné, je jeho osamocenost. Je distancován od rodiny Qi, drží se stranou od ostatních žáků. Částečnou vinou jeho izolace je nízké postavení, které ve škole zaujímá. Sám také vyjadřuje přesvědčení o tom, že není hodný mistrovy pozornosti ani ostatních. Tuto ideu dokoná ona symbolická kastrace typická i pro pozdější Changova díla, kde jsou mužští hrdinové mrzačeni z rukou závistivých nepřátel. (4)
Tím víc však vynikne Fangova osobnost, protože jeho postava zde nemá žádné rovnocenné zrcadlo nebo naopak svůj protiklad. Hrdina je sám, sám se sebou svádí boj s fyzickým handicapem a psychickým traumatem. Podlomenou psychiku symbolizuje i zlomený meč, s nímž začne Fang po úrazu cvičit.

Vezmeme-li romantického hrdinu minulých let (5) a vedle postavíme Jednorukého šermíře, dostaneme diametrálně odlišného hrdinu. Slabošská a pasivní postava romantických meolodramat je knockautována individualitou, pro kterou je typický výrazně aktivní přístup k řešení problémů - koneckonců, jde o akční postavu.

Dalším významným znakem je pro ni masochismus, s kterým tento hrdina kráčí vstříc mučednické smrti bez ohledu na těžkosti, své znevýhodnění a vůbec výsledek finálního souboje. Jimmy Wang pak svým hereckým podáním přisoudil Jednorukému šermíři vyrovnanost a jistý vnitřní klid, s níž vyjadřoval tichou bolest a houževnatou vytrvalost. (6)
V roce 1967 se tak zrodil úplně odlišný typ hrdiny, který souzněl s dobou a byl oprávněně oceněn diváky i kritikou.

Trailer:

(1) Teo, Stephen In: Hong Kong Cinema. The Extra Dimensions, British Film Institute, 1997, str. 97-8
(2) Více rozbor např. u:

Bordwell, David - Richness through imperfection: King Hu and the glimpse, Hong Kong. History, Arts, Identity, CambridgeUniversity Press, 2000, str. 113 - 136
Teo, Stephen - The Dao of King Hu. Hong Kong Cinema. The Extra Dimensions, British Film Institute, 1997, str. 87 - 96

(3) Stephen Teo ve své eseji rozebírá specializaci čínských režisérů - obvykle tvůrci ze severu točily wuxia, ti z jihu pak kung-fu snímky. Chang Cheh je uvedený jako jedna z výjimek, neboť točil oba žánry.
(4), (6) Teo, Stephen: Hong Kong Cinema. The Extra Dimensions, British Film Institute, 1997, str. 101
(5) Melodramata Shaw Brothers, např. Love Without End

Trail of the Broken Blade

2010-04-05T06:12:00.000-07:00


	Původní název: Duan Chang Jian (1967) Režie: Woo-ping Yuen Země: Hong Kong Obsadzení: Jimmy Wang Yu, Kiu Chong, Chin Ping, Lisa Chiao Chiao, Chen Hung Lieh, Paul Wei Ping Ao, Tien Feng CSFD / IMDB / HKMD / HKCINE

Ttrail of The Broken blade patrí medzi filmy ktoré stáli na počiatku boomu wuxia filmov., při počiatku spanilej jazdy Changa Cheh a při počiatku karíery ikonického Jimmyho Wang. Ikeď bol natočený ešte před slávnym One-Armed Swordsmanom, nieje tak slávny a známy jako jeho slávnejší nasledovníci. Aj tu však dostanete esenciálnu porciu toho, čo Chang uplatnil vo svojich slávnejších filmoch. Ikeď v trochu komornejšej, umiernenejšej podobe.

Li Yue (Jimmy Wang) je potom ako pomstil svojho neprávom obvineného otca žije na úteku. Stáva sa jedným z najhľadanejších mužov v krajine a je nútený opustiť svoju lásku Liu Chen (Chin Ping) a celý svoj doterajší život. Zmenil si meno a žije v utajení v malom hostinci, kde vykonáva podradnú prácu. Jeho srdce trýzni smútok za jeho milovanou, no zo strachu že by mohol ohroziť jej život, ostáva v utajení. Do príbehu vstupuje udatný šermiar Fung Jun Zhao (Kiu Chong), ktorý si potom ako zachráni Liu Chen pred prepadom banditov, vypočuje jej smutný príbeh a rozhodne sa Li Yuea nájsť, aby mohli zamilovaní byť opäť spolu.

Už možno z obsahu sa dá trochu vyčítať, že ide skor o komornejší film, kde sa viac ako na hotcičo iné kladie doraz na drámu a tragickú romancu hlavných hrdinov. Milenci, ikeď su od seba vzdialený majú jeden druhého stále v myšlienkach. Idilické spomienky sú sprostredkované v krásnom štýle klasickej čínskej opery za pomoci spevu a tanca. I akcia je mimo finále filmu dávkovaná len veľmi sporadicky a ikeď Li Yue je majster meča, svoje schopnosti v bojových umeniach ukrýva, aby predišiel svojmu odhaleniu. Divák by mal pre to očakávať skor tragickú romancu v ktorej sú tradičné Changove motívy potlačené do pozadia v prospech pomalého rozprávania a melancholickej atmosféry.

Predsa však, je to Chang Cheh a fanúškovia vyhľadávajúci jeho trademarky nebudú ukrátený. Koniec koncov, tragický príbeh hlavného hrdinu speje k jedinému neodvratnému záveru, kde sa Wang Yu predstaví tak ako ho poznáme z väčšiny je slávnych filmov. V bielom háve, hrdom postoji zvierajúci svoj meč, pripravený čeliť mnohonásobnej presile a preliať krv pre svoj ideál. I zlo, predstavené ako klan banditov z Ostrova lietajúcej ryby, je však koniec koncov iba kulisou a prostriedkom k naplneniu romance hlavných hrdinov. Nebojuje sa tu za spravodlivosť, alebo pomstu, ale za lásku :).

V celku prepracovaný tragický charakter hlavného hrdinu predstavuje Jimmyho Wang v jednom z jeho najlepších výkonov a nieje ťažké s nim intenzívne prežiť tragický príbeh jeho lásky. Z ďalších treba vyzdvihnúť ikonického záporáka Chien Hunga, ktorý sa podobnou postavou predstavil aj v snímku Come Drink With Me. Ďalšie známe tváre ktoré sa objavia sú Tien Feng (charizmatický vodca banditov) a bratské duo Lau Kar Leung, Lau Kar Wing, ako elitný členovia klanu banditov.

Film je kvalitným kúskom z Chengovej Filmografije už len koli tomu že v seb spája staromilské wuxia prvky a jeho neskoršie motívy. Kto može trocha melodrámy a melanchólie a nevadí mu pomalšie tempo, bude spokojný.

The Sword with No Name

2010-03-28T11:44:00.000-07:00


	Původní název: Bulkkotcheoreom Nabicheoreom (2009) Režie: Yong-gyun Kim Země: užná Kórea Obsadzení: Jae-jin Baek, Jae-woong Choi, Seung-woo Cho, In-gu Heo, Se-hyeong Ki, Seol-gu Lee, Su-Ae CSFD / IMDB / HANCINE

Historický, dráma, romantický, akčný. Tým všetkým sa snaží tento film byť a tak celkom nieje ani jedným z toho. To je asi najväčší problém. Akým slovom sa film jednožnačne dá film označiť je patriotizmus. Je to vlastne taká óda na večne utláčany no hrdinský kórejský národ, ktorý sa hrdo staval či už voči moctichtivému, imperialistickému japonsku, alebo voči obchodníkom zo západu. To ako to v skutočnosti bolo prenechám na zváženie historikom a radšej sa zameriam na to, čo nám tento miš-maš ponúka.

Mladá Ja Yeong, ktorá sa má stať kórejskou vladárkou, stretne na ceste do paláca potulného šermiara Moo Myeonga, ktorý sa do nej nielen zamiluje ale nájde v nej svoje osudové poslanie a rozhodne sa chrániť ju svojim vlastný životom. Ja Yeong sa po príchode do paláca a sňatku s kráľom stáva panovníčkou a Moo Myeong, oddaný svojmu poslaniu, je jej nablízku jako palácová stráž. Vladárka sa vďaka svojeje netajenej otvorenosti k západnej kultúre dostáva do nemilosti s miestnymi politikmi. Sled udalostí sposobí že panovníčka sa dostáva do ohrozenia života a Moo Myeong jej jako jediný verne stojí po boku.

Historické reálie okolo slávnej, silno národne cítiacej vladárky Myeongseong, sú pozadím pre príbeh tohoto filmu. Snaha otvorenia krajiny západnej kultúre, politické intrigy v aristokratických kruhoch a utrpenie vladárky skrývajúce sa za honosnými róbami a krásnym úsmevom je však len maličkým zlomkom tohoto filmu ktorý veľmi nevyvážene balancuje na pomedzí drámy, romance a akčného filmu.

Druhá, romatická rovina filmu ponúka vzťah vladárky a Moo Myeonga (fiktívna postava). Moo Myeong je klasický romantický hrdina. Film ho predstavuje jako tieň stojaci při vladárkinej komnate, ktorému je zakázané svoju lásku naplno prejaviť, no ak sa objaví nebezpečenstvo, on je ten prvý, ktorý ochráni vladárku svojím vlastným životom. Táto romanca je výlučne zložená s letmých pohľadov skrývajúcich potláčané city a nádherných úsmevov hlavnej protagonistky. Divák túžiaci po romantike nezostane určite chladný. Problém nastáva v momente, keď režisér veľmi nevierihodne postaví Moo Myeonga do úlohy jediného ochrancu vladárky, ktorý musí čeliť nielen palácovým intrigám, ale doslova celej kórejskej armáde ohrozujúcej vladárkin život. Seriózna dráma sa lusknutím prsta premení na „one man show“, kde Moo Myeong likviduje komicky posobiacich vojakov, ktorí, zrejme vďaka jeho hrdinskej aure, niesú schopni spraviť ani krok vpred.

Prásk.

A to sa, bohužiaľ, dostávame k poslednej, akčnej rovine filmu. Aby som čítajúcim presne objasnil o čo ide, vyberiem si konkrétnu scénu z filmu. Hlavný hrdina, sa stretáva v súboji so špičkovým šermiarom. Obaja sa premeriavajú pohľadom, pripravujú sa zaútočit a keď sa skrížia čepeľe ich mečov....milí šermiari sa ocitnú na počítačom vygenerovanom zamrznutom rybníku a súboj ako vystrihnutý z videohry či anime seriálu sa može začať. Meče slúža ako korčule, gravitácia sa stratila a hercov nahrádzajú počítačové, totálne neprirodzené modely. Štylizované akčné scény ?. Ale prd. Pohyblivý trapas zabijajúci všetky náznaky serióznej atmosféry. Z odstupom tieto „akčne vložky“ vidím iba ako prostriedok zatraktívnenia traileru, ktorý mal očividne prilákať do kín masy divákov. Podvod.

Prásk.

Otrlý divák kórejských filmov si príde na svoje. Romantická línia stojí za to (hlavne hlavná hrdinka dokáže pekne zatriasť s emóciami citlivejších divákov), dramatická rovina koniec koncov tiež, no ako celok....takto veru kvalitný kórejsky žánrový mix nevyzerá. Kto kóreu príliš nemusí, odpočítajte si ešte jeden bod.

Na záver jedna trefná hláška z filmu: " Your sword was fun, my friend"

Trailer:

THE SWORD AND THE LUTE

2010-01-24T01:15:00.000-08:00


	Původní název: Qin Jian En Chou(1967) Režie: Chui Chang Wang Země: Čína Obsadzení: Lo Lieh; Ivy Lig Po; Lily Ho Li Li;Yueh Hua;Wang Yu;Cheng Miu;Petrina Fung Bo Bo a další IMDB / HKMD / HKCINE

Meč a loutna jsou hlavními neživými aktéry stejnojmenného filmu o mocných artefaktech, boji, cti a odvaze. Nechybí zde samozřejmě překrásné hrdinky, švarní hrdinové, zlí padouši, podlí pohůnci a jedna rozporuplná postava. Režisér Chui Chang Wang rozehrál romantické drama v roce 1967 a do hlavních rolí obsadil ty nejzářivější hvězdy čínské kinematografie 60. let.
Předně se tu objevil veliký idol Wang Yu, hvězda první velikosti a jeho herecky lepší alter ego z Changova veleslavného spektáklu The Magnificent Trio, Lo Lieh. Neméně slavný byl i Yueh Hua. Role hlavních padouchů si střihli osvědčené typy, Cheng Miu a Lee Wan Chung. Ženskému osazenstvu dominovala hlavně kráska Ivy Ling Po, následovaná další dámskou ikonou Lily Ho Li Li. Pro mou osobu je nesmírně zajímavá hlavně ústřední dětská role, ztvárněná Petrinou Fung Bo Bo. Historie zajímavého rodu Fungů se vine čínskou kinematografií podobně jako historie klanu Lau a Petrina projevovala v dětství skutečně výjimečný herecký talent, který bohužel jako dospělá neměla příležitost víc prosadit.
O nádherném obsazení by se dalo psát dlouho, ale českému čtenáři by asi za chvíli došla trpělivost při čtení seznamu zajímavého jen pro pár nadšenců.
Děj Meče a loutny je klasicky čínský, to znamená prostince naivní a velmi komplikovaný zároveň. Na komplikovanosti mu dodává hlavně množství osob zasazených do příběhu. Většina z nich si dělá nárok na hlavní místo scénáře, což je obvyklé, takže vyznat se v jejich vztazích a příbuzenských propletencích vyžaduje pro nezasvěceného trochu úsilí.
Pro zjednodušení si řekněme, že osu děje tvoří příběh tří rodů. Rodu Gau, rodu Shin a klanu Létajících Tygrů, což je rod Wei. Právě tento rod, vedený přísným patriarchou Weiem získá spíš náhodou, než záměrně velmi silnou zbraň, Loutnu fénixe, vystřelující s kulometnou neúprosností desetitisíce jehel do těl protivníků. Loutna může být zničena jen jedinou zbraní, Neviditelným mečem, který byl svěřen slečně Sun, roztomilému benjamínkovi klanu Gau. Krásná Šarlatová panna pověří dvojici bojovníků Jin a Jang, aby nebezpečnou loutnu dovezli do rodového sídla v Dračím údolí, kde bude moct být zneškodněna, ale, jak už jsem předestřela, klan Létajících tygrů se loutny zmocní. Patriarcha Wei se chce ale kromě loutny zmocnit i meče a ještě dalšího mocného artefaktu, šikovného léčivého kamene Sedmi hvězd, který svou vpravdě magnetickou silou umí vytáhnout jehly z nebohých postřelených. Wei se neštítí pro získání artefaktů vyvraždit rod Shin, ze kterého přežije jen mistr bojových umění, pan Shen Shewen.
Zraněného mistra najde malá Sun a odvážně ho doveze do Dračího údolí. Cestou ale zachránkyně a její sluha potkávají podivného koňáka, který se figuruje jako tajuplná postava s nejasnými záměry (Lo Lieh). Podivný muž se ke společnosti přidá a jeho přítomnost je skutečným oživením děje, protože Lo Lieh si, jako ostatně vždy, ukradl film tak trochu pro sebe. Jeho herecké podání od počátku trčí mezi topornou statičností jeho kolegů a dodává filmu ten patřičný glanc. Lo rozehrává klasický tajuplný part divného chlápka, kterému se v očích leskne náznak padoušství a který se nakonec ukáže být ryzím charakterem. V konečném souboji s podlým buddhistickým mnichem (Yuen Siu Tien) se hrdinství podivného muže odkryje v plné míře a odhalí nebroušený diamant jeho povahy.
Kromě Lo Lieha film patřil hlavní krásce Ivy Ling po, která se v ději zjevuje jako zachránkyně pana Shena a ostatně jako chrabrá zachránkyně všech (kteří udělají okrajovou nezáživnou práci, jako pátrání, odstraňování padouchů, nošení nemohoucích a ochrana domů před nájezdy). Šarlatová panna, kterou Ivy představuje je okouzlující bytost s polobožskými prvky. I když děj sleduje hlavně malou Sun a její přátele, doopravdy patří klíčové momenty Šarlatové panně, která tu zastupuje Nebesa a osud. Symbolická scéna jejího odjezdu zanechává jakési jemnohmotné dědictví Šarlatové panny malé Sun a tím ji předurčuje k následnictví.
Protože jde o klasické wuxia, jsme svědky několika „létacích“ scén, ale režisér je kupodivu omezil jen na několik vzletných výskoků na hradby a střechy. Naproti tomu souboje se odehrávají na pevné zemi a jsou poměrně prostříhané, takže zde není moc místa pro úsměvy nad legrační toporností herců a zvlášť hereček. Dokonce ani věhlasné dřevo Jimmy Wang Yu nemohl uplatnit své kreace. Většinou někam pobíhá nebo vyděšeně zírá, což mělo jistě omámit čínské divačky množstvím sex appealu. Souboje naštěstí obstarávají hlavně kaskadéři v pozadí (Lau Kar Leung, Lau Kar Wing…jak jinak, také Tong Gaai , Yuen Siu Tien a další), takže se film neustále pohybuje a netrčí jako monolit, což se stává u dílek typu Come, drink with me i Magnificent Trio.
Chybí tu i velké citové drama, povětšinou se všichni mají rádi jako příbuzní nebo přátelé a s touto polohou vystačí od začátku do konce. Také krví se šetří. Díky tomu je snadno poznat, že na režisérské sesli neseděl krvavý kmotr Chang, ale někdo jiný, omezující práci maskérů na nezbytné minimum. Kostýmy jsou čistou esencí své doby, takže mužským představitelům sluší a nebohým kráskám v boji zase ubírají na eleganci podivné šatky s vesele vlajícími pláštíky, jako ve všech wuxia 60. let.
Obecně vzato je Meč a loutna jedním z nejlepších wuxia 60. let co do tématu i jeho zpracování. Určitě co do hvězd zazářil, ale nic výrazně nového do žánru nepřinesl. San Kongův děj drží pohromadě a všechno funguje nadprůměrně dobře. Omezil velká hrdinská gesta i symboly, soustředil se na jednu dějovou linku a díky oživení postavou dítěte získal na decentní úsměvnosti. Určitě stojí za shlédnutí a pokud bych stála před úkolem doporučit někomu typické wuxia této doby, volba je jasná, protože slavné Magnificent Trio je pro dnešního evropského diváka přeci jen trochu odtažitější a archaičtější.

The Four

2009-07-31T04:15:00.000-07:00

Původní název:
少年四大名捕 / Siu Nin Sei Dai Ming Bo / Shao Nian Si Da Ming Bu (2008)
Producent:
Lam Chi-Wah
Země:
Hong Kong
Obsazení:
(Raymond) Lam Fung, (Kenneth) Ma Kwok Ming, (Sammul) Chan Kin Fung, (Ron) Ng Cheuk Hai, (Dominic) Lam Ka Wah, (Kate) Tsui Tze Shan, (Selena) Li Sze Wan, Vivi Lee, Cilla Kung Sin Tung, Law Lok Lam, Gordon Liu, (Joel) Chan Shan Chung, (Felix) Lok Ying Jun, (Crystal) Tin Yiu Nei, (Savio) Tsang Wai Kuen, Lau Kong, (Henry) Yue Yeung, Lee Hoi San, (Halina) Tam Siu Wan, aj.

CSFD / TVB.com / DramaWiki / HKCINE

Když Wen RuiAn napsal první příběh o "Si da ming bu" (Four Great Constables), nebylo mu ani dvacet. Od té doby uplynulo dost vody, vznikla úctyhodná románová řada – a čtyři vyšetřovatelé i jejich šéf Chu Kot Ching Ngo pronikli taky (krom jiného) na televizní obrazovky. Jejich zatím poslední inkarnaci má na svědomí hongkongská TVB. Seriál Siu Nin Sei Dai Ming Bo / Shao Nian Si Da Ming Bu (The Four) pojednává o začátcích velké čtyřky, jejích prvních detektivních případech – a zejména pak o formování vztahů a důvěry mezi čtyřmi dost rozdílnými hrdiny. Wen RuiAnova románová série má zástup oddaných čtenářů a hlavní představitelé zase zástupy po uši zamilovaných fanynek. TVB navíc v posledních letech zas až tolik wuxia seriálů neprodukuje – stojí to peníze a s ohledem na konkurenci (nejen) z kontinentální Číny se to bůhvíjak nerentuje. "Čtyřka" tím pádem budila odpovídající očekávání. Ohlasy jsou samozřejmě smíšené, ale zdá se, že nás spokojených je mezi diváky víc. The Four není ten nejrafinovanější nebo nejvzhlednější seriál pod sluncem. Ale povedlo se mu to zásadní: přivést na obrazovky výrazné hrdiny, postavit proti nim neméně výrazné a plnokrevné parchanty, rozehrát napínavou partii a zapojit do ní řádku zajímavých vedlejších figur.


Mou Ching (Raymond Lam)	Tit Sau (Kenneth Ma)	Jeui Ming (Sammul Chan)	Lang Huet (Ron Ng)

Ti "čtyři", o nichž je řeč, jsou ironický, poněkud povýšený Sing Ngai Yue známý spíš jako Mou Ching (bez emocí), dobrosrdečný idealista Tit Yau Ha – velmi trefně přezdívaný Tit Sau (železná pěst), ukecaný chytrák Chui Leuk Seung, jemuž málokdo řekne jinak než Jeui Ming (Pronásledovatel) a navenek rezervovaný, mlčenlivý Laang Ling Hei – tedy Lang Huet (Chladnokrevný). Mou Ching je od dětství ochrnutý na obě nohy a jeho chatrné zdraví mu znemožnilo naučit se klasickému boji – je ale expertem přes výrobu a používání zbraní a pastí – a především je vzdělaný a chytrý. Tit Sau sice není pitomec, nicméně víc práce zastane coby drtič hrudních košů, lebek, zdí – a vůbec čehokoli, co zrovna potřebuje rozdrtit. V boji beze zbraní totiž jen těžko hledá přemožitele a jeho pěsti si moc nezadají s párem pěkně těžkých kladiv. Jeui Ming má pro změnu velmi šikovné nohy – a nejen pronásledování (a utíkání), ale i kopání mu jde nadmíru dobře. Lang Huet je výborný šermíř, je až nadlidsky odolný vůči bolesti a vedle meče je jeho nejúčinnější zbraní (a obranou) jeho mimořádně vyvinutý "šestý smysl". Jejich nadřízeným a učitelem v jedné osobě je Chu Kot Ching Ngo, vrchní vyšetřovatel podřízený přímo císaři.

"The Four"

Ling Lok Sek (Felix Lok)

Počátek seriálu zastihne pana Chu Kota v roli učitele, již přijal poté, co byl úřad vrchního vyšetřovatele před lety zrušen. Trvá zhruba pět epizod, než se celý tým dá dohromady a úřad je znovu otevřen – a první polovina The Four se věnuje především budování vztahů mezi postavami (ať už mezi samotnými vyšetřovateli, mezi vyšetřovateli a jejich šéfem a mistrem v jedné osobě, anebo mezi mužskými hrdiny a jejich ženskými protějšky) a rozehrávání konfliktů. Vedle protagonistů a jejich blízkých poznáte i další klíčové hráče (hlavně pak členy císařské rodiny a šéfy a prominentní členy důležitých bojovnických klanů) – a samozřejmě padouchy (z nichž je tím jednoznačně nejzákeřnějším parchantem ministerský předseda Choi King v podání Lau Konga). Budování scény, jemuž je věnována první polovina seriálu, je neméně poutavé, než dramatické finále. Hrdinové (i hrdinky) jsou vesměs dost svérázné figury s velmi rozdílnými povahami a záhady, které čtyři císařští vyšetřovatelé v úvodních dílech luští, nejsou nezajímavé - takže ačkoli někomu by se úvodních cca dvanáct dílů mohlo zdát jako neúměrně dlouhý a pomalý rozjezd, rozhodně je během něj nač koukat. Hlavní zápletka a pořádné drama se ovšem na plné obrátky rozjede až v polovině seriálu. Konstáblové sice i nadále řeší jednotlivé případy, ale ty jsou čím dál těsněji provázány s pletichařením hlavních antagonistů – a čím dál citlivěji a bolestivěji zasahují do života hlavních hrdinů i jejich blízkých. Mou Chinga a Tit Saua navíc dožene pohnutá rodinná minulost, o níž ani jeden z nich neměl tušení, a dobře na duchu a po těle jim z toho nebude. Záporáci, kteří zpočátku publikum i hrdiny spíš cvičně oťukávali, se v druhé polovině The Four pěkně rozparádí, postarají se klaďasům o pěkných pár horkých chvilek a úspěšně rozehrají velmi zdařilé drama, jež těmi zjitřelejšími povahami (jako jsem třeba já) poměrně mocně zamává.

Lang Huet a krev - to jde k sobě skoro tak dobře...

...jako Jeui Ming a slečny

Selena Li jako Lam Yeut Fei

The Four je dobře napsaná záležitost, v níž jsou vztahy (rodinné, kamarádské, romantické i veskrze nepřátelské), detektivní a spiklenecká linie i akce v téměř ideálním poměru. Seriál má kromě té dramatické a melodramatické i poměrně výraznou komediální polohu – a ve všech rovinách funguje dobře.
Největším trumfem je tu ovšem centrální čtyřka (pětka, počítáte-li i pana Chu Kota). Wen RuiAn vymyslel materiál, se kterým se kromobyčejně dobře pracuje a v TVB ho zpracovali skvěle. Raymond Lam, Kenneth Ma, Sammul Chan a Ron Ng se rolí čtyř císařských šerifů zhostili na výbornou a Dominic Lam coby jejich mistr Chu Kot Ching Ngo je naprosto bezchybný. Dámská část hereckého ansámblu je o něco slabší. Kate Tsui jako slečna Song těká mezi momenty velmi vydařenými a chvilkami o poznání slabšími - a na tom, že Cilla Kung je naprosté herecké dřevo, nezmění nic moc ani fakt, že je coby mladá, naivní Siu Dou přinejmenším na pohled tuze roztomilá. Reputaci holkám naštěstí svými výkony zachraňují rozkošná Selena Li (Lam Yeut Fei), velmi charismatická Crystal Tin (princezna Kuk Yin Hung) a sympaťačka Vivi Lee (Tit Sauova mladší sestra Yau Dung). Představitelé padouchů – Felix Lok, Joel Chan a Lau Kong – záporačí na plné obrátky, s gustem a na úrovni. Fanoušky hongkongské filmové a televizní klasiky jistě potěší i Gordon Liu, Lee Hoi San, Law Lok Lam nebo Lily Li ve vedlejších rolích.

V seriálech TVB nemívá oldschool fanda nouzi o staré známé...

Ling Siu Kwat (Joel Chan) se z relativně nenápadného hajzlíka
zvládne vypracovat na velmi nebezpečnou (a roztomilou) svini

Jsou minimálně dva velmi pádné důvody, proč Tit Saua
příliš nedráždit (pravý a levý)...

Ačkoli se natáčelo i v exteriérech, výprava je výrazně studiová a viditelně se na ní podepsal i relativně nízký rozpočet. The Four je seriál úhledný, ale lapat po dechu z vizuálu nebudete a některé trikové scény jsou dost příšerné (naštěstí je jich málo).
Akce mohla být výrazně horší - ale taky o pár řádů lepší. Co se vydařilo téměř dokonale, je prezentace specifických schopností hlavních hrdinů. Zejména Mou Chingovo metání projektilů a Tit Sauova drtící "železná pěst" jsou ztvárněny velmi působivě. Jinak by se ale soubojům dalo hodně vytknout. Choreografie sice není nejhorší, celé se to drží sympaticky "při zemi" a herečtí představitelé dělají, co můžou, ale občas to šeredně zaskřípe. Že se pracuje i s dráty, to už je dnes víceméně samozřejmost, ale v The Four je práce s nimi místy těžce nezvládnutá. Střih a kamera, mocní to spojenci méně obratných screen fighterů, tady tu a tam pracují spíš než s herci proti nim. Ze soubojů má vůbec člověk často pocit, že bylo našlápnuto na parádní oldschoolovou mlátičku, ale horká jehla a malý rozpočet to společnými silami překazily. Tím nechci vzbudit dojem, že akce v The Four je nějaká katastrofa. Naopak, je to velmi slušné – ovšem prostor pro zlepšení by tu byl.

Dekorativní Kate Tsui (vpravo...;-]) coby slečna Song.

Princ Chiu Cheung (Savio Tsang) a jeho okouzlující žena (Crystal Tin)

Nejzásadnější výtka se ale týká neduhů, kterými The Four trpí v důsledku krácení. Původně se prý uvažovalo o třicetidílném seriálu, ale z časových a rozpočtových důvodů byl počet epizod nakonec zkrouhnut na pětadvacet (přičemž verze vysílaná v televizi byla zkrácena dokonce na dvacet čtyři dílů). To mělo hned dva nemilé důsledky: Jeui Ming a zejména Lang Huet byli poměrně výrazně upozaděni, protože na ně zkrátka nezbyl čas. A jelikož čas nezbyl na víc věcí, finále seriálu a zejména poslední epizoda jsou poněkud uspěchané a některé dějové a vztahové linie by chtěly dopracovat a dotáhnout, i kdyby jen o jednu scénu, či dialog. V důsledku nakonec působí některé pasáže a hlavně závěr (i v té delší, pětadvacetidílné verzi) tak nějak "nedovařeně". Což je vzhledem ke kvalitám seriálu veliká škoda.
The Four přesto zůstává velmi vydařeným počinem, který klade zásadní důraz na postavy, motivace a vztahy, aniž by se nechal unést k přemíře cukrkandlové uslzenosti. Ač Wen RuiAnově předloze není tak docela ve všech bodech věrný (což ale platí pro většinu, ne-li všechna dosavadní zpracování), přivedl na obrazovku velmi sympatické a charismatické inkarnace slavné čtyřky. Tenhle seriál je pěkným dokladem toho, že velmi solidní (a zábavné) wuxia se dá natočit i v relativně skromných kulisách a bez velkého rozpočtu. Vzhledem k omezeným finančním i trikovým možnostem a krácení z třiceti na pětadvacet epizod je jistá dávka shovívavosti nezbytná, ale ti z vás, kteří mají na wuxia nejraději hrdiny (případně hrdinky) samotné a výhled na Hua Shan či zdobné kostýmy jsou ochotni oželet, by měli být více než spokojeni.

Pro HK fangirls: Si Da Ming Bu je učebnicovým příkladem předpisově aplikované "skládankové metody" (lépe už to dávají snad jen Spice Girls nebo Čtyřlístek). Minimálně jednoho oblíbence (či oblíbenkyni) by si měl najít každý...;-)

Poznámka na závěr: Vzhledem k tomu, že jde o seriál hongkongské TVB a z důvodů čistě subjektivních dávám přednost kantonské výslovnosti přezdívek hlavních protagonistů. Pro úplnost a snazší dohledatelnost ale přihodím i tu standardní (+ běžně používaná anglická jména).

無情: Heartless/Emotionless – Mou Ching/Wu Qing
鐵手: Iron Hand/Iron Fist – Tit Sau/Tie Shou
追命: Soul Snatcher/Chaser – Jeui Ming (Jui Ming)*/Zhui Ming
冷血: Cold-blooded/Cold Blood – Lang Huet/Leng Xue
諸葛正我: Chu Kot Ching Ngo (Chu Kot Ching-or)/Zhuge Zheng Wo
*) I v příspěvcích a článcích, které se přiklánějí ke kantonské výslovnosti jmen, dost často psaný jako Zhui Ming.

Úvodní titulky:

Teaser:

THE SHINJUKU INCIDENT

2009-07-30T22:22:00.000-07:00


	Původní název: San suk si gin / Xin Su shi jian (2009) Režie: Derek Yee Tung Sing Země: Hong Kong Obsadzení: Jackie Chan, Daniel Wu, Takenaka Naoto, Masaya Kato, Xu Jing Lei, Fan Bing Bing, Kenya Sawada, Chin Kar Lok, Jack Kao Jie, Yasuaki Kurata, Lam Suet CSFD / IMDB / HKMD / HKCINE

Poznámka na okraj:
Nevěřícné ohlasy k The Shinjuku Incident (TSI) na ČSFD mi připadají hrozně srandovní. Vetšina je vyvedena z míry, že Jackie Chan natočil něco vážného bez kung-fu. Co asi tak čekali? Kdo zná aspoň jeden ambicióznější projekt Dereka Yee, tak určitě tušil, že tohle nebude typický chanovský film (1). A na snímku je ona ambicióznost na první pohled vidět. Pestré lokace, herci, kamera, hudba. Tady se kope 1. liga.

Yee je tvůrčí režisér, jež si ke svým filmům píše scénář a sám je i produkuje. Do klávesnice se mi dere přirovnání k Milkyway Image, kde má Johnnie To také pevnou kontrolu nad vlastními projekty (nemám na mysli jednotlivé filmy, jejich pojetí je rozdílné). Yeeova tvorba má široké žánrové rozpětí - sociální dramata, milostná dramata, satira, thrillery. Právě k posledně jmenovanému mají nejblíže jeho nedávné snímky One Nite In Mongkok (ONIM) a Protégé a částečně by se sem dal zařadit i The Shinjuku Incident.

Tyto tři díla pojí kromě žánrové škatulky velký důraz na pečlivě prokreslené sociální pozadí. Pro Yee neznamená žánr naplnění klasických klišé ale spíš podnět k zkoumavějšímu pohledu na některé společenské jevy a palčivé problémy, které nemají jednoznačnou polaritu na dobro versus zlo a které jsou vylíčeny skrze konkrétní postavy a jejich situace.

Hlavní linie The Shinjuku Incident vypráví o čínských emigrantech v Tokiu. Příběh začíná záběrem na ztroskotanou loď čínských uprchlíků u břehů Japonska. Poté se přenese k jednomu z hlavních hrdinů - Steelhead (Jackie Chan) se vydává do Tokia hledat svou přítelkyni. Zakotví u tamní čínské komunity, s níž se snaží přežít mezi nepřátelskou jakuzou a policií.

Postavy jsou vytržené ze svého přirozeného prostředí, v novém světě se potýkají s jazykovou bariérou a kulturní odlišností. Denně se střetávají s násilím a sami volí cestu drobné kriminality, aby přežily. Potud se dá mluvit o společných znacích mezi ONIM a The Shinjuku Incident.

Odlišnosti skrývá samotný styl TSI. Zatímco ONIM vzbuzoval ucelený dojem bezprostředního záznamu událostí, TSI balancuje mezi několika přístupy. Snímek obsahuje napínavé scény a situace vyznívá příslušně napínavě. Stejně je tomu tak i dalšími pasážemi. V akční se zdůrazňuje právě akčnost, s (melo)dramatickou či lehce úsměvnou scénou je to podobné. Tato rozkolísanost oslabuje celkový dojem z filmu. Všechno je patřičně na svém místě, ale výsledek nepřekvapí a neobohatí o další vrstvu.

Jistá konzervativnost se mi jeví také při pohlevu na postavy. Vesměs všechny se nechovají právě kladně, ale ti nejhorší jsou pouze anonymní skupinou, kterou lze snadněji nenávidět. Konkrétní hrdinové dostávají až protivně vlídný rozměr (Steelhead, policista) a jasně odhadnutelné kontury.

TSI ve mě vzbuzuje dojem díla, které místo do hloubky nabobtnalo do šířky. Složitá rafinovanost má svůj smysl, ale pokud jasnou ideu obalí i nepotřebný balast, je to cesta do pekel. Čímž nechci říct, že The Shinjuku Incident zavrhuji. Stále jde o vysoce profesionálně natočený snímek, který má všechny znaky solidního zpracování (prostě 1. hongkongská liga), ale strhující nečekaným záběrem jako ONIM už není...

(1) Tím myslím ztřeštěná kung-fu komedie

The Heroic Ones

2009-06-23T16:16:00.000-07:00


	Původní název: 十三太保 / Shi San Tai Bao / Sap Saam Taai Bo (1970) Země: Hong Kong Režie: Chang Cheh Scénár: Chang Cheh, Ni Kuang Obsadzení: Ku Feng, David Chiang, Ti Lung, Chan Sing, James Nam Gung Fan, Wong Chung, Chin Han, Wang Kuang-Yu, Lau Gong, Lau Kar Wing, Cheng Lei, Lily Li, Bolo Yeung, Cliff Lok, aj. CSFD / IMDB / HKMD / HKCINE

Changova adaptace Ni Kuangova wuxia románu Shi san tai bao je jedním z epických velkofilmů, jež kmotr natočil v první polovině 70. let, a všem svým drobnějším či zásadnějším nedostatkům navzdory taky jedním z jeho nejsilnějších počinů. Je to ansámblový film, v němž před kamerou defiluje jedna známá tvář za druhou, nicméně tři z oněch tváří jsou přeci jen výrazně prominentní. A překvapení se nekoná, neboť se jedná jak jinak než o Ti Lunga, Davida Chianga a Ku Fenga.

The Heroic Ones se odehrávají na sklonku éry Tang a jsou variací na ty nejklasičtější motivy. Shatuoský vojevůdce Li Keyong (Ku Feng), oddaný císařův služebník, vládne svému klanu železnou rukou. Svých třináct synů (biologických i adoptovaných) miluje nikoli bezvýhradně – má mezi nimi oblíbence a netají se tím. A zásadní roli v tom, koho si oblíbí více, hraje (vedle synovské oddanosti) i kompetence, s jakou ten či onen synátor plní úlohu jednoho z třinácti generálů Li Keyongovy početné armády.
Zdaleka nejraději má Li Keyong Zun Xiaa a Jing Sia (David Chiang a Ti Lung) – jsou poslušní, velmi schopní – a tak nějak od přírody nadaní všemi těmi úžasnými vlastnostmi, které dělají z hrdinů miláčky davu a ze synů miláčky otců. Ne všem méně preferovaným bratrům se to líbí, pochopitelně. Zejména potížistům Gang Zhunovi a Zun Xinovi (Wong Chung a James Nam Gung Fan) se to *velmi* nelíbí. Li Keyong je ovšem příliš nekomplikovaný na to, aby si všimnul, že má v rodině zaděláno na masakr. Li je vůbec až moc přímočarý pro časy, do nichž se narodil. Říše se hroutí, lid se hněvá, povstalci řádí jak černá ruka a všichni ti oportunisté a pleticháři, kteří vždy tak bezpečně rozpoznají události interpretovatelné jako končící mandát nebes, nemohli nezavětřit, že je něco shnilého v říši Tang. Li Keyong (a jeho dva oblíbení synové) budou muset čelit nepřátelům ve vlastní rodině i mimo ni.

Ze všech ansámblových rozmáchlých eposů, které Chang Cheh v 70. letech natočil, u mě Heroic Ones vyhrávají na celé čáře a o pět koňských délek. Ne že by tenhle film netrpěl podobnými neduhy jako jeho žánroví souputníci. V první řadě – je to tak trochu chaos. Orientovat se v třinácti Liho synech není žádný med a člověku chvíli trvá, než mu dojde, že zapamatovat si potřebuje v zásadě jen čtyři, pět z nich (kteří se ovšem pamatují dost dobře, zvlášť pokud máte SB herce v malíku). V první třetině až polovině filmu tak dochází k poněkud nepříjemnému tříštění pozornosti. Vyprávění navíc neplyne tak hladce, jak by možná mělo. Neobsahuje sice ve velké míře nadbytečnou vatu (naprostá většina scén je pro příběh a charakterizaci postav dost zásadní – ať už se jedná např. o zpackanou akci v Chang-anu nebo o epizodku s Lily Li), ale naneštěstí se tak úplně nepodařilo sešít to všechno elegantně dohromady. Někteří diváci se tak nejspíš neubrání dojmu, že je to celé jaksi nekompaktní.
Výše zmiňované neduhy se ovšem vztahují hlavně na první polovinu Heroic Ones, v níž Chang Cheh představuje klíčové figury a vztahy a buduje scénu. Jakmile je tohle z krku, film nabere docela jiné obrátky. Dlouho napínaná struna praskne, pohár přeteče a konflikty, na které se už od prvních minut tak pilně zadělává, se rozhoří v celé své obludné destruktivitě. A právě tahle exploze těžko pochopitelné nenávisti, ohňostroj záští, podlosti, podrazů, uhejbáren a nejodpornějších hadovitostí (a masakr, který z toho vzejde) v mých očích povyšují Heroic Ones nad takové filmy jako byly např. adaptace "Příběhů od jezerního břehu" nebo Deadly Duo. Tenhle film vás v závěru nebude povznášet žádnými příjemně melancholickými ozvěnami vznešenosti. Nenechá vás dojatě vydechnout nad velikostí oběti padlého hrdiny a uložit DVD zpět na poličku s pocitem, že když jsou na světě věci, pro něž stojí za to umírat, musí tím pádem být spousta věcí, pro než stojí za to žít. Pokud se jím necháte strhnout, tenhle film vás v závěru vyplivne emocionálně vyčerpané, s hořkou pachutí na patře, ve středně těžké depresi a s pocitem, že lidi jsou hrozná verbež.

Poměrně často lze v souvislosti s Heroic Ones zaslechnout přívlastek "shakespearovské". Něco na tom je. O lidské povaze a lidských motivacích si tenhle film vůbec iluze nedělá a pletichaří a umírá se v něm o sto šest. Patriarcha Li Keyong je samozřejmě variací na hodně starý a hodně univerzální motiv, ale člověk se neubrání pocitu, že Ni Kuang ho napsal (ať už záměrně nebo podvědomě) v silně learovském duchu.
O to, že Heroic Ones píšou, se lvím podílem zasloužil herecký ansámbl. Ti Lung i David Chiang jsou obsazeni víceméně v souladu s typy, které obvykle ztělesňovali – a odvádějí parádní práci. Zahanbit se nenechali ani Chan Sing jako intrikující ministr Zhu Wen, Wong Chung a Nam Gung Fan jako nezdární synátoři Gang Zhun a Zun Xin nebo Chin Han jako nejstarší bratr Si Yuan. Největší hvězdou je tu ale Ku Feng, který Li Keyonga vybavil opravdu koňskou dávkou autority a majestátu. Turkický vojevůdce v jeho podání je člověk nedokonalý a chybující – ale veliký ve svém hněvu i laskavosti, neotřesitelný ve své loajalitě a monumentální ve své svrchovanosti i ve svém pádu. A pakliže Heroic Ones skutečně vyznívají tak trochu jako východní variace na shakespearovské drama, je to mimojiné i Ku Fengova zásluha.

Příznivci filmového násilí si rovněž smlsnou. Akce není vrcholem sofistikovanosti, co se choreografie týče, ale je jí poměrně hodně - a je dosti epická. (Z tohoto hlediska je vrcholem filmu pravděpodobně Ti Lungův Jing Si bránící otce proti drtivé přesile nepřátel.) V Changových filmech se násilí samozřejmě neodmyslitelně pojí s velmi štědrým proléváním krve - a Heroic Ones nejsou v tomhle ohledu výjimkou. Jestliže někdo dokázal epické krveprolití podchytit lyricky - a ještě to celé velmi efektně skloubit s pornografickou exploatací předsmrtných křečí a morbidních detailů - byl to Chang Cheh. V Heroic Ones se navíc opravdu vycajchnoval. Zabíhat do podrobností by znamenalo trousit spoilery, nicméně tenhle snímek celkem výmluvně dokládá, že pokud šlo o masakry, Chang byl mistr nad mistry.

Heroic Ones rozhodně patří k těm o něco hůře stravitelným počinům pana režiséra. Je to film docela dlouhý, velmi neveselý, na první pohled bude pro některé diváky asi i poněkud nepřehledný, a vzhledem k tomu, že děj se motá kolem bandy macho barbarů (a Li Keyong a synové jsou opravdu macho, opravdu drsní a opravdu barbarští), je nutno počítat s dávkou testosteronu poměrně dost vysokou i na Changovy poměry.

Přes všechna potenciální úskalí ale Heroic Ones stojí za zhlédnutí či přinejmenším za pokus. Chang Cheh natočil působivou epickou tragédii, která pod oslnivým a kvalitně vyvedeným nátěrem obligátního nekomplikovaně hrdinského patosu vyznívá překvapivě pesimisticky - a neheroicky. Tenhle film sice párkrát klopýtne, než se pořádně rozeběhne - ale až se přežene, dlouho potrvá, než se za ním usadí prach. V zájmu jakés takés objektivity strhávám jeden bodík za jistou neučesanost první poloviny filmu, ale pro mě osobně Heroic Ones vždy byli, jsou a budou stoprocentní podívaná.

Pro HK fangirls: Ti Lung je předpisově sošný, David Chiang i v tom praštěném černobílém fluffy outfitu svým typicky neortodoxním způsobem k sežrání, navíc mají dalších jedenáct bráchů a velmi charismatického tatíka. A vůbec - správná HK fangirl mrkne do seznamu herců - a ví...;-)

Trailer:

Napíšte nám

2009-06-05T23:29:00.000-07:00

MY YOUNG AUNTIE

2009-05-08T04:46:00.000-07:00


	Původní název: Chang Booi (1981) Země: Hong Kong Režie: Lau Kar Leung Obsadzení: Chia-Liang Liu, Chia Hui Liu, Kara Hui, Wang Lung Wei, Hou Hsiao CSFD / IMDB / HKMD / HKCINE

Občas člověk vyhrábne perlu ze dna a nestačí se divit. My Young Auntie ležela nepovšimnutá v hromádce označené „K zhlédnutí…“ „…nezajímavé…“ a pustila jsem si ji jen proto, že Lau Kar Leungzačíná v mém srdci usilovat o Jetovu korunu. Ovšem perla zazářila a já se královsky bavila natolik, že vám s nadšením zkusím nastínit, o čem že to vlastně celé je.
Nejprve ale musím zmínit vynikající obsazení, protože už to mě mohlo trknout. Onu tetičku z názvu hraje božská Kara Hui

která v této roli začínala a Lau Kar neznámé herečce svěřil hned hlavní roli, což mu naštěstí vyšlo. A kromě Kary se ve filmu objeví všichni oblíbenci Lau Kar Leunga. Větší roli si tu zahrál Hsiao Ho, který byl trvalkou téhle party, ať už v LEGENDARY WEAPONS OF CHINA, MAD MONKEY KUNG FU nebo v CLAN OF THE WHITE LOTUS. Tady ale dostal roli, která ho musela bavit a to, že se herci při filmu bavili je znát z každého záběru. Samozřejmě je tu sám velký Lau Kar…a maličkou, opravdu miniaturní záležitost tu získal i jeho adoptivní bratr Gordon.

Co má tedy tetička společného s kung fu? Opravdu hodně. Kara představuje Jing Dai-Nan, vynikající žákyni svého mistra wushu, která se za stařičkého mistra provdala, nejen proto, že si ho nevýslovně vážila, ale hlavně kvůli majetku…jak typické, řeknete si, ovšem tahle dívka je velice čestná. Ví, že mistrův majetek by rád shrábnul nepoučitelný zloduch Yu Wing-Sang (Johnny Wang Leung Wei)

a řácky se ho zmocnil. Ovšem krásná Dai-Nan chce majetek zachovat manželově rodině a předat ho skromnému a nesmírně poctivému bratru svého manžela Yu Jing-Chuenovi (Lau Kar Leung). Hned po smrti svého manžela se tedy vydává za Jing Chuenem a tady začíná taškařice…

Teď mě ovšem napadá, že v Evropě to zase taková taškařice není, protože i když tu v minulosti vládla povinná úcta k rodičům a prarodičům, nikdy jsme tady neměli tak neuvěřitelně propracovanou rodinnou hierarchii jako v Číně. My se tu nikdy nemuseli trápit, jestli je výše postavená teta vůči třetí švagrové nebo matka bratrancovy sestry…ovšem ne tak v Číně.

Tam nejen že netápali jako my a nedumali, jak, že se to říká sestřenici z druhého kolene, tam měl každý rodinný příslušník své místo, označení a zařazení. Každý člen rodiny věděl, komu se má klanět a vzdávat mu úctu a kdo by naopak měl padnout na kolena před ním. A ještě v té složité hierarchii platilo, kdo je starší nebo kdo získá status staršího tím, že se přivdá nebo přižení…br…pryč od toho.
Ale tady jde přesně o ten případ, kdy se dívka provdala za staršího bratra rodiny a proto, když se setká s mladším bratrem rodiny, on jí, ač je o mnoho let starší musí vzdávat úctu jako starší rodu…to je ale taškařice, co? Teď se na ten film nebude chtít nikdo koukat, sakra! Ale ono je to vážně bezvadné.

Čestný Jing Chuen se potká s tetičkou, která mu vyrazí dech, protože je stejně stará jako jeho synek, který je právě na studiích, ale musí se jí klanět, prokazovat jí pokornou úctu a děvče si to dost užívá. Nesnesitelná mladá teta lpí na všech strohých a strnulých zvycích, obléká se do tradičních šatů, mlátí hlavou o zem před tabulkami předků, a kdyby neuměla tak zatraceně skvěle kung fu, byla by naprosto odporná.

Ale, jak už bylo zmíněno výše, Jing Chuen je muž velmi uctivý a skromný, takže se nechá buzerovat mladicí a ještě jí nabídne místo ve svém domě.
To už se ale ze školy vrací nevycválaný synek Ah Tao se svými kumpány, který mluví napůl anglicky, chová se naprosto nevázaně, nechá si říkat Charlie Yu, nosí kšandy, ví, co je to auto a rozhodně se nechystá klanět rodové tradici. S tetičkou se utká hned po svém příjezdu a už tahle choreografie napovídá, že ty ostatní budou ještě lepší.

Samozřejmě, že se tu pere do obojího, i do rigidní tradice, která nevidí a neslyší, jak jde čas i do komického napodobování všeho západního. Synovec s tetkou se vydají do města, tetička si pořídí sexy šaty, a když kope je jí vidět všude tam, kde to mají mazlíčci rádi, zaplete se s podařeným Charliem do bitky a začíná trochu povolovat uzdu své tradiční svázanosti.

Nejneuvěřitelnější je ale dekadentní plesová scéna, kde trsají ve valčíkových a jiných rytmech čínští herci v parukách (blond kudrnatá paruka na hlavě Gordona Liu s černým knírkem je tak nezapomenutelná, že ji uvidím i v nočních můrách) a převlečení za Marii Antoinetu, Robina Hooda a tři mušketýry.

Celý tenhle psychedelický obraz vygraduje až do chvíle, kdy se na scéně objeví Romeo s dalšími mušketýry a rozjede se kung fu kopaná, která je úžasná tím, že většina účastníků bojuje kordy a rapíry evropské provenience v dobových kostýmech tím nejvybroušenějším čínským stylem.

Romeo není jeden z veselých studentských kumpánů. Je to syn zlotřilého zloducha, který chce dostat krásnou Karu. té se sice zmocnit nedokáže, protože tetička s mečem v ruce není snadným cílem, ale když zasáhne (samozřejmě k popukání komická)policie a účastníky veselé párty pozatýká,pohůnci zloducha vykradou trezor v Jing Chuenově domě trezor s dědickými listinami.Tetička tedy musí nejprve zocelit rodinu a potom se v černém oblečku vydat společně se svým nepodařeným synovcem do domu nepřítele.

Informovaní už tuší, že musí dojít na bitku teta a synovec proti pohůnkům zloducha a ještě informovanější vědí s jistotou, že když v nějakém filmu hraje Lau Kar Leung, který toho ještě moc nenakopal, poslední bitva bude patřit jemu. A tedy…je třeba dokoukat film až sem, protože Yuen Woo Ping by lapal po dechu, jak krásné to je, jak stylové, jak absolutně bezchybné. Lau Kar Leung proti Wang Lung Weiovi, Ho Hsiao se svou uličnickou pohyblivostí a akční choreografie, která neztrácí na dynamičnosti ani na okamžik…ach…jdu se na to snad mrknout znovu. Sežeňte si to!

Trailer:

KALENDÁRIUM

2009-05-07T09:34:00.000-07:00

	1.1. 1899 Lao She +24.10.1966 HKCINE 24.10.1966 spáchal za podivných okolností sebevraždu slavný čínský spisovatel Lao She. Lao She se narodil v Pekingu v roce 1899 a jeho knihy znamenají velký předěl v moderní čínské literatuře. Zabýval se sociálními tématy a i v době, která rozhodně svobodě projevu nepřála psal o palčivých otázkách moderní Číny. Byl velice vzdělaný, vystudoval orientalistiku v Londýně a ve studiích pokračoval a univerzitě v Quingdao. jeho kniha "Luotuo Xiangzi" vyprávějící o těžkém životě rikšů se dočkala filmového zpracování (1982 Rickshaw Boy), stejně jako The Life Of Peking Policeman, zfilmovaný v roce 1950. Zajímavosti na tomto autorovi je i to, že byl etnický Mandžu.
	23.10. 1925 Kwan Hoi San + 11.9 2006 HKCINE / IMDB Narodil se v roce 1925 a natočil přes stovku filmů. Byl klasickým odchovancem kantonské opery, odkud se dostal k filmu. Podobně jako Ku Feng nebo Simon Yuen začal hrát až na sklonku 60. let, ale velice rychle se před kamerou zabydlel.Jeho těžiště tkvělo hlavně v seriálové tvorbě pro TVB(The Legend Of The Condor Heroes, Demi Gods And Semi Devils, The New Heaven Sword And The Dragon Sabre), ale jeho tvář můžete vidět i ve filmech (Hard Boiled, Martial Arts Master Wong Fei Hung,My Heart Is That Eternal Rose,Young Vagabond, Project A). Byl čtyřikrát ženatý, naposledy s o 16 let mladší ženou a měl šest dětí. V Číně velmi populární herec zemřel 11.9.2006
	23.10. 1954 Ang Lee HKCINE / IMDB "Making a martial arts film in English to me is the same as John Wayne speaking Chinese in a western" Taiwanský režisér, narozený v roce 1954 je typické dítě štěstěny. Zatímco jiní režiséři natočili desítky filmů a k slávě se zvolna prokousávali, Ang Lee je schopen vytvořit prakticky z každého filmu kasovní trhák. Jeho režijní filmografie zahrnuje jedenáct filmů a dva připravované. Ang Lee měl výhodu studia ve Státech(univerzita v Illinois a v New Yorku)a rychlého rozjezdu po boku režiséra Spike Lee. Od svého režijního debutu Tui Shou (1992)už točil víceméně jeden hit za druhým. Tygr a drak (2000)ho vynesl na vrchol čínské kinematografie a zařadil ho mezi velká světová jména. Zkrocená hora(2005)nebo Touha, Opatrnost(2007)jsou vysoce hodnocené snímky a ani divácké zklamání z Hulka(2003)Anga Lee nijak nesnížilo. Ostatně s Oscarem, 65 cenami a 40 nominacemi by se dal shodit z trůnu jen velice těžko.
	25.10. 1936 Pao Hsueh Lieh HKCINE / IMDB Vynikající režisér a kameraman se narodil v roce 1936 v Nanjingu,vyrůstal na Taiwanu. V 60.letech začal jako kameraman pracovat pro Shaw Bros a brzy byl objeven Changem Cheh, u kterého si odbyl svůj debut ve wuxia The Trail Of The Broken Blade.Za kamerou stál i u filmu Golden Swallow, ale Water Margin už režijně vedl po Changově boku.Jako druhý režisér se účastnil projektů Man of Iron, Delightful Forrest, Boxer from Shantung nebo třeba Naval Commandos. Až do začátku 80.let stál u vzniku vynikajících projektů, ale v roce 1982 bohužel natočil svůj poslední film Godfathers of Fury, po kterém zmizel z filmového světa do zapomnění. I když stále žije, další filmy netočí.
	26.10. 1955 Wong Yu + 1.5. 2008 HKCINE / IMDB Wong Yu, herec, který je považován za prvního skutečného kung fu komika zemřel 1.5 2008 vo veku 52 let. Jeho filmy ale určitě ještě dlouho zůstanou ve zlatém fondu, protože mají něco do sebe. Wong Yu debutoval v roce 1972 filmem The Bloody Fist, ale jeho skutečným, objevitelem se stal až v roce 1975 Lau Kar Leung, který ho obsadil do Spiritual Boxer, kde Wong předvedl velký komediální talent. V Executioners of Shaolin se Wong postavil zrádnému opatovi Pai Mei v podání Lo Lieha a v Shadow Boxing putoval s vampýry. Krásnou roli získal ve filmu Dirty Ho, kde se stal žákem Lau Kar Faie a až do konce 80.let točil film za filmem. Po potížích s drogovou závislostí ale jeho hvězda upadala a Wong se objevoval jen ve vedlejších rolích. I když se ze závislosti vymanil a do konce života se věnoval prevenci mezi mládeží, život to byl příliš krátký. Wong Yu zemřel na virovou hepatitidu .
	30.10. 1954 Petrina Fung Bo Bo HKCINE / IMDB Herečka pocházející ze slavné filmové rodiny. Její otec Fung Fung přišel do Hong Kongu z Kantonu, kde objevil dětskou hvězdu Bruce Lee. Petrina, narozená v roce 1954 hrála od dětství, stejně jako její starší bratr Fung Hak On. V její filmografii je více, než 80 snímků a i když Petrina patří spíš k televizním tvářím, na kontě má práci na vynikajících filmech, jako např. Temple Of The Red Lotus, The Sword And The Lute nebo Girls Without Tomorrow. V 90.letech byla dvakrát oceněná Hong Kong Film Award jako najlepší herečka ve vedlejší roli.
	31.10. 1960 Emily Chu Bao Yee HKCINE / IMDB Tvář této herečky se proslavila hlavně díky roli violoncellistky Jackie z Better Tomorrow Johna Woo. Na kontě má ale tato zajímavá herečka rozhodně víc, než jeden film. Narodila se v roce 1960 v Los Angeles, ale její profesní život je spojený hlavně s Hong Kongem, kde neměla nouzi o spolupráci se zajímavými tvůrci. Už její debut z roku 1983 Duel Of The Masters byl spojený se slavnými jmény, jako Norman Chu nebo Fung Hak On a Yuen Brothers. Dalším zlomovým režisérem pro ni byl Sammo Hung (Heart Of Dragon, The Millionaire's Express) a samozřejmě John Woo. Pod vedením Stanleyho Kwana si zahrála v dramatu Rouge, ale v 90. letech začala její hvězda zapadat. Od roku 1994 se nezabývá žádnými novými projekty.
	listopad / november 1905 PRVNÍ ČÍNSKÝ FILM Prvním čínským filmem tzv.experimentálního období, které trvalo do roku 1921 se stala pekingská opera The Battle of Dingjunshan, ve které ztvárnil hlavní roli herec Tan Xinpei. Známe dokonce i název výrobce filmu. Bylo jím Beijing Fengtai Photo Studio a producentem se stal Ren Jingfeng. Ve spojitosti s čínskou operou, která staví hlavně na zpívaných partech musím zdůranit, že šlo samozřejmě o film němý, což muselo diváky možná trochu zarážet. ovšem práce kameramana Liu Zhongluna zřejmě Čínu okouzlila i přes tiché podání slavné opery a film se v říši Středu mohl rozjet naplno.
	3.11. 1938 Lo Lieh + 3.11. 2002 HKCINE / IMDB Charismatický, výtečný herec Lo Lieh, který jako výrazná osobnost prošel velkým kusem zlatého věku čínské kinematografie zemřel 3.11.2002 na srdeční zástavu. Jeho pracovní vytížení bylo obrovské. Každý rok se podílel minimálně na jednom filmu, točil pro různé režiséry a studia, odpočíval sotva čtyři hodiny denně. Herec narozený v Indonésii, představitel mnoha (hlavně velmi záporných rolí)se zapsal do ovědomí širokého publika rolemi ve filmech King Boxer, Mad Monkey Kung Fu,Magnificent Trio, Golden Swallow nebo Human Lanterns a Magic Blade. Dokázal zahrát prakticky cokoli, nevyhýbal se kostýmním wuxia, kung fu filmům, romancím, dramatům i komediím. Lo Lieh patřil k nejnadanějším a nejlepším hercům Hong Kongu.
	3.11. 1954 Brigitte Lin Ching Hsia HKCINE / IMDB Narodila se 3.11.1954 na Taiwanu a k herectví přičichla náhodou ve svých devatenácti letech. Spolupracovala především s režisérem Chu Yin-Pingem (Demon Fighter, Amazon Commandos, Fantasy Mission Force, Pink Force Commando a.j.), později pracovala i pro Tsuiho Harka(Zu:Warriors From The Magic Mountain, Peking Opera Blues, Swordsmann 2), významnou roli ztvárnila v experimentálním wuxia Ashes of Time. Dvakrát byla oceněná jako nejlepší herečka. V roce 1976 za film Ba bai zhuang shi a v roce 1990 za Gun gun hong chen režiséra Ho Yima.Po roce 1994 se ale její jméno vytratilo z filmového světa. Kromě dabingu k dramatu Bishonen Brigitte žádné další filmy nenatočila.
	5.11. 1971 Edmond Leung Hon Man HKCINE / IMDB Herec narozený v roce 1971, tedy představitel mladší generace spolupracuje hlavně s TVB a jako většina herců mladší generace vydává popová alba. Jeho debutem bylo Who's The Woman, Who's The Man z roku 1996, kde si mohl zahrát s Lesliem Cheungem a pokračoval komedií Twinkle, Twinkle Lucky Star. Asi nejvýrazněji se představil v romanci Banana Club z roku 1996. Právě romantických komedií se Edmond zatím drží a je otázkou, kam jeho kariéra doputuje.
	8.11. 1948 Li Ching HKCINE / IMDB Jedna z nejznámějších krásek zlatého období Li Ching se narodila 8.11.1948 v Shanghai a ztvárnila výrazné postavy něžných, naivních, bojovných a někdy trochu dětinských žen ve více, než padesáti filmech. Její doménou bylo rozhodně wuxia, kterému dodávala šťávu, protože jejímu typu nevyhovovaly role tichých, bezkrevných dívek. Svým temperamentem dokázala film rozjiskřit a dát mu roztomilou koketnost. Objevila se například v Clans Of Intrigue, Hong Kong 73,King Eagle,Trilogy Of Swordsmanship,Dead End,The New One-Armed Swordsman,The Sword Of Swords a mnoha dalších. Posledním filmem slavné herečky byl snímek režiséra jamese Yi Excuse Me Please (1989).V dnešní době Li Ching nefilmuje.

Vychádza v stánkoch Jún/Červen 2010

2009-04-27T07:43:00.000-07:00

Naposledy aktualizované 20.6 2010

Poznámka: značka (SK) , alebo (CZ) uvádza v ktorej krajine film v stánkoch vychádza. Deväť z desiatich kung-fu majstrov hovorí, že film sa najprv objaví v stánkoch v Čechách a potom s oneskorením aj na Slovensku. Do prehľadu sú zahrnuté aj reedície.

	25.6 - 2010 (CZ) - aktualizované Názov: Ashes of Time Redux (CSFD) Zvuk: ? Titulky: ? Obraz: ? Bonusy: ? Distribútor: Eusebius
	24.5 - 2010 (SK) - aktualizované Názov: Kóma (CSFD) Zvuk: DD 5.1 česky, DD 5.1 čínsky , DD 5.1 maďarsky Obraz:: farebný 16:9 anamorfný Titulky: české, maďarské Bonusy: trailer, fotogaléria Distribútor: DVD Hit
	22.5 - 2010 (SK) - aktualizované Názov: Městský lovec (CSFD) Zvuk: ? Titulky: ? Bonusy: ? Distribútor: Vapet
	21.5 - 2010 (SK) - aktualizované Názov: Police Story 3 (CSFD) Zvuk: DD 2.0 česky, DD 2.0 kantonsky Titulky: české Obraz: farebný 2.35:1 letterbox Bonusy: žiadne Distribútor: Vapet
	17.6 - 2010 (SK) Názov: Pečeť Vraha (CSFD) Zvuk: DD 5.1 česky, DD 5.1 korejsky, DD 5.1 maďarsky Titulky: české, maďarské Obraz: farebný 1.85:1 leterbox Bonusy: trailery, fotogaléria Distribútor: DVD Hit
	15.6 - 2010 (CZ) Názov: Mé šťastné hvězdy (CSFD) Zvuk: ? Titulky: ? Obraz: ? Bonusy: ? Distribútor: Vapet
	15.6 - 2010 (SK) Názov: Kantonský Kmotr (CSFD) Zvuk: DD 2.0 česky, DD 2.0 kantonsky Titulky: české Obraz: farebný 4:3 Bonusy: žiadne Distribútor: Vapet
	14.6 - 2010 (CZ) Názov: Odvážná Hyena 2 (CSFD) Zvuk: DD 2.0 česky, DD 2.0 kantonsky Titulky: české Obraz: farebný 4:3 Bonusy: žiadne Distribútor: Vapet
	14.6 - 2010 (SK) Názov: Hra Smrti (CSFD) Zvuk: DD 2.0 česky, DD 5.1 anglicky, DD 2.0 anglicky (audiokomentár) Titulky: české Obraz: farebný 2.35:1 anamorfný Bonusy: Audiokomentář Beye Logana, Rozhovory (Taky Kimura, George Lazenby, Dan Inosanto), Nepoužité záběry, Vystřižené a alternativní scény, Trailery Distribútor: Vapet
	9.6 - 2010 (CZ) Názov: Volavka 3 (CSFD) Zvuk: ? Titulky: ? Obraz: ? Bonusy: ? Distribútor: Intersonic
	8.6 - 2010 (CZ, SK) Názov: Upálen (CSFD) Zvuk: DD 2.0 česky, DD 5.1 česky, DD 2.0 thajsky, DD 5.1 thajsky Titulky: české Obraz: farebnýný 16:9 anamorfný Bonusy: trailery Distribútor: Mido
	8.6 - 2010 (SK) Názov: Ochránce Spravedlnosti (CSFD) Zvuk: DD 2.0 česky, DD 2.0 kantonsky Titulky: české Obraz: 4:3 Bonusy: žiadne Distribútor: Vapet
	8.6 - 2010 (SK) Názov: Omen (CSFD) Zvuk: DD 5.1 česky, DD 5.1 thajsky, DD5.1 maďarsky Titulky: české, maďarské Obraz: farebnýný 1.85:1 letterbox Bonusy: trailery, fotogaléria Distribútor: DVD Hit
	8.6 - 2010 (CZ) Názov: Šťastné Hvězdy v Akci (CSFD) Zvuk: ? Titulky: ? Obraz: ? Bonusy: ? Distribútor: Vapet
	8.6 - 2010 (CZ) Názov: Musaši Mijamoto 3: Souboj na ostrově Ganrjú (CSFD) Zvuk: ? Titulky: ? Obraz: ? Bonusy: ? Distribútor: Filmhouse
	7.6 - 2010 (SK) Názov: Železní Andělé 3 (CSFD) Zvuk: DD 2.0 česky, DD 2.0 kantonsky Titulky: české Obraz: farebnýný 2.35:1 anamorfný Bonusy: žiadne Distribútor: Vapet
	7.6 - 2010 (SK) Názov: Oceľové Pazúry (CSFD) Zvuk: DD 2.0 česky, DD 2.0 anglicky Titulky: české, slovenské Obraz: farebný 1.85:1 anamorfný Bonusy: Fotogaléria, Upoútauka, Trailery Distribútor: Film Club
	2.6 - 2010 (CZ) Názov: Velké Dobrodružství (CSFD) Zvuk: ? Titulky: ? Obraz: ? Bonusy: ? Distribútor: Blesk
	1.6 - 2010 (CZ) Názov: Knockabout (CSFD) Zvuk: ? Titulky: ? Obraz: ? Bonusy: ? Distribútor: Vapet
	1.6 - 2010 (CZ) Názov: Musaši Mijamoto 2: Bitva u Ičidžódži (CSFD) Zvuk: ? Titulky: ? Obraz: ? Bonusy: ? Distribútor: Filmhouse

Archív: